Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 56 391,99 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 616 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 775,99 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 2 053,31 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 4 005,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 067,42 Kč od [anonymizováno] do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 23 104,71 Kč od [anonymizováno] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 602 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [anonymizováno], VS: [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 56 391,99 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], uzavřené dne [anonymizováno] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1 522 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 4 154 Kč a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 5 400 Kč, celkem tedy 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátka byla splatná [anonymizováno]. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného prostřednictvím žádosti o úvěr ze dne [anonymizováno] a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že je od [anonymizováno] na dobu neurčitou zaměstnaný u společnosti [anonymizováno] s příjmem 26 065 Kč a výše jeho měsíčních nákladů činí 12 900 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Původní věřitelka si údaje ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z bankovního účtu. Žalovaný zaplatil pouze 14 384 Kč a dále úvěr řádně nesplácel. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 23 104,71 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 962,71 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10 500 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 967,43 Kč a poplatek za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 3 857,14 Kč a smluvní pokutu 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splacen, žalobkyně se dále domáhala kapitalizovaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny za dobu od [anonymizováno] do [anonymizováno] ve výši 2 053,31 Kč, smluvního úroku ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny 23 104,71 Kč od [anonymizováno] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za dobu od počátku prodlení do [anonymizováno] kapitalizovaného částkou 4 005,64 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 067,42 Kč (dlužná jistina 23 104,71 Kč + úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 962,71 Kč) od [anonymizováno] do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] došlo s účinností od [anonymizováno] k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne [anonymizováno].
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a OSŘ na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, ale na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ předpokládal, že nemají žádné námitky. 4.Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
5.Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne [anonymizováno] listinu označenou jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno] znějící na částku 30 000 Kč, kterou žalovaný ihned čerpal hotovostně, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč (viz smlouva o úvěru č. l. 14). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (č. l. 41), který ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti; je zaměstnaný s příjmem 26 065 Kč, bydlí v nájmu, výdaje na bydlení vč. energií má 3 500 Kč, ostatní náklady má 5 400 Kč a splácí stávající půjčky částkou 4 000 Kč (u Movinero zbývá doplatit 5 000 Kč, u Coolcredit zbývá doplatit 4 000 Kč). K žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu, dohodu o změně pracovní smlouvy a výplatní pásky za leden až březen 2023 (č. l. 37-40), podle kterých je zaměstnaný na dobu neurčitou a jeho příjem je cca 26 000 Kč měsíčně. Žalovaný dosud uhradil celkem 14 384 Kč (přehled transakcí č. l. 16). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] (č. l. 17-18) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č. l. 20-24), což původní věřitelka žalovanému oznámila dopisem ze dne [anonymizováno] (č. l. 23). Dne [anonymizováno] odeslala žalobkyně žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako doručovací předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 24-26, smlouva o úvěru č. l. 14).
6.Podle § 2395 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 17 4. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11.Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:
13.Nejprve se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14.V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně. Ověřen měla pouze příjem žalovaného, neověřené pak měla skutečné výdaje a dluhovou zatíženost žalovaného, tedy žádné z informací nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně soudu k posouzení úvěruschopnosti doložila žádost o úvěr, pracovní smlouvu s dodatkem a výplatní pásky za tři měsíce. Výdaje žalovaného původní věřitelka neověřovala vůbec a spokojila se s údaji sdělenými žalovaným. Výše výdajů však byla natolik nízká, že trvala důvodná pochybnost o jejich správnosti. Zvlášť nevěrohodné je přitom tvrzení žalovaného, že za bydlení vč. energií utratí pouze 3 500 Kč. Částka výdajů na živobytí 5 400 Kč je také nápadně nízká. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. 15.Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 OZ a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16.Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 14 384 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na niž byla pohledávka v souladu s § 1879 OZ postoupena, částku 15 616 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 OZ 17.Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to i pro úroky, poplatky a smluvní pokutu, na které žalobkyni, resp. původní věřitelce, právo vzhledem k neplatnosti smlouvy nevzniklo. Žalobkyně nemá právo ani na úroky z prodlení, a to z následujících důvodů.
18.Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [anonymizováno] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [anonymizováno]: [anonymizováno]. Beck, 2017, s. 436-440). […] Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 19.Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb.. 20.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. 21.Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 2 820 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 218 Kč, zbývá tedy doplatit 602 Kč (výrok IV.). 22.Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci.