Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno], [anonymizováno]
o zaplacení 35 161,15 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 9 510,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 510,27 Kč od 10.06.2025 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 25 650,88 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 296,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 161,25 Kč, dále s úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 23 895,82 Kč od 22.01.2025 do zaplacení, úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 5 325,33 Kč od 21.01.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 161,15 Kč od 25.05.2025 do 09.06.2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 650,88 Kč od 10.06.2025 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17.09.2025 ve znění jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení celkové částky 35 161,15 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o úvěru, kdy nedílnou součástí obou smluv byly Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků, s nimiž se žalovaná seznámila a jejichž obsah stvrdila. Jednalo se o Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, uzavřenou dne 15.12.2022, na základě které poskytla žalované bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč (úvěrový účet č. [anonymizováno]). Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy spolu s úrokem ve výši 12 % ročně, poplatky dle smlouvy a sazebníku, jakož i poplatek za pojištění. Žalovaná svou povinnost nesplnila, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela (na dluh uhradila pouze 33 141,54 Kč). Žalobkyně proto prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 21.01.2025, kdy dluh žalované činil 28 172,29 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.05.2025 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní s účinností ke dni 21.05.2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 06.06.2025. Ke dni postoupení pohledávky žalovaná dlužila částku 28 960,45 Kč sestávající z jistiny ve výši 23 895,82 Kč, poplatků ve výši 3 116 Kč, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ve výši 1 066,23 Kč a 882,40 Kč. Druhá smlouva, na základě které byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem částka ve výši 30 000 Kč byla se žalovanou uzavřena dne 16.01.2023 (úvěrový účet č. [anonymizováno]). Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy spolu s úrokem ve výši 12 % ročně, poplatky dle smlouvy a sazebníku, jakož i poplatek za pojištění. Žalovaná však opět svou povinnost nesplnila, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela (na dluh uhradila pouze 32 348,19 Kč). Žalobkyně proto prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 20.01.2025, kdy dluh žalované činil 8 730,47 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.05.2025 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní s účinností ke dni 21.05.2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Ke dni postoupení pohledávky žalovaná dlužila částku 8 658,59 Kč sestávající z jistiny ve výši 5 325,33 Kč, poplatků ve výši 2 824 Kč, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ve výši 230,41 Kč a 278,85 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím interních i externích registrů. Žalovaná deklarovala čistý příjem 27 812 Kč, zaměstnání na dobu neurčitou, bydlení u rodičů a žádné vyživovací povinnosti. Po porovnání příjmů, výdajů dle ČSÚ a zjištěných závazků ve výši měsíčních splátek 4 708,60 Kč byla žalovaná vyhodnocena jako schopná úvěr splácet. Žalovaná však ani poté, co byla žalobkyní k úhradě předžalobně vyzvána, na dluh nic nezaplatila. Žalobkyně tak vedle dlužných částek a kapitalizovaných úroků požaduje dále zákonný úrok z prodlení vždy z dlužné jistiny a poplatků ode dne 25.05.2025 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 12 % ročně vždy z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení.
2.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3.Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a OSŘ (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 OSŘ za to, že souhlas byl dán. Jelikož účastníci na výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4.Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:
5.Ze žádosti o úvěr ze dne 15.12.2022 vyplývá, že žalovaná byla svobodná, měla základní vzdělání, bydlela u rodičů, zaměstnána byla jako dělník/řemeslník u [anonymizováno], neměla žádnou vyživovací povinnost. Čistý měsíční příjem měla ve výši 27 812 Kč, měsíční příjem domácnosti měl činit 29 089 Kč bez bližší specifikace. Měsíční výdaje byly uvedeny pouze v souvislosti s bydlením ve výši 10 000 Kč. Trvalé bydliště žalované bylo uvedeno na adrese [anonymizováno], korespondenční adresa [anonymizováno].
6.Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 15.12.2022 a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [anonymizováno]. (dále jen „banka“) uzavřela se žalovanou smlouva o úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 45 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 13,05 % na účet žalované č. [anonymizováno]. Úvěrový účet pak byl veden na účtu č. [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit ve 40 měsíčních splátkách spolu s pojištěním ve výši 154 Kč po 1 393,38 Kč, resp. 1 547,38 Kč, poslední splátku ve výši 1 468,14 Kč, resp. ve výši 1 622,14 Kč, a to vždy k 18. dni v měsíci počínaje 18.01.2023. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 55 809,96 Kč. Žalovaná se zavázala platit poplatky, mj. za prohlášení o splatnosti úvěru 300 Kč, zaslání upomínky 600 Kč, v případě prodlení pak zákonný úrok z prodlení.
7.Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ke smlouvě č. [anonymizováno] ze dne 09.12.2025 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jednak z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, dále kontrolou v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR apod. Vycházela tedy z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 27 812 Kč a ověřeného z běžného účtu, čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 29 089 Kč, rodinného stavu – svobodná, druhu bydlení – u rodičů a 95,61 % podílu na nákladech na bydlení, dále interní splátky ve výši 4 408,60 Kč a externí splátky ve výši 300 Kč.
8.Z platební historie smlouvy č. [anonymizováno] a výpisu z úvěrového účtu za období od 31.12.2022 až 21.05.2025 je zřejmé, že žalovaná dne 15.12.2022 čerpala částku ve výši 45 000 Kč, splátky řádně hradila do září 2024. V důsledku nehrazení splátek byl úvěr dne 21.01.2025 zesplatněn. Žalovaná uhradila bance za období od 18.01.2023 do 20.11.2024 celkem částku 33 141,54 Kč.
9.Dopisem ze dne 22.01.2025 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 21.01.2025 a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 28 172,29 Kč nejpozději do 05.02.2025 s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu, pokud jej neuhradí ve stanovené lhůtě.
10.Ze žádosti o úvěr ze dne 16.11.2023 vyplývá, že žalovaná byla svobodná, měla základní vzdělání, bydlela u rodičů, zaměstnána byla jako dělník/řemeslník u [anonymizováno], neměla žádnou vyživovací povinnost. Čistý měsíční příjem měla ve výši 26 678 Kč, měsíční příjem domácnosti měl činit 29 089 Kč bez bližší specifikace. Měsíční výdaje byly uvedeny pouze v souvislosti s bydlením ve výši 10 000 Kč. Trvalé bydliště žalované bylo uvedeno na adrese [anonymizováno], korespondenční adresa [anonymizováno].
11.Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 16.01.2023 a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [anonymizováno]. (dále jen „banka“) uzavřela se žalovanou smlouva o úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 12,30 % na účet žalované č. [anonymizováno]. Úvěrový účet byl veden na účtu č. [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách spolu s pojištěním ve výši 156 Kč po 1 416,41 Kč, resp. 1 572,41 Kč, poslední splátku ve výši 1 429,39 Kč, resp. ve výši 1 585,39 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje 17.02.2023. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 34 006,82 Kč. Žalovaná se zavázala platit poplatky, mj. za prohlášení o splatnosti úvěru 300 Kč, zaslání upomínky 600 Kč, v případě prodlení pak zákonný úrok z prodlení.
12.Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ke smlouvě č. [anonymizováno] ze dne 09.12.2025 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jednak z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, dále kontrolou v interních a externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR apod. Vycházela tedy z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 26 678 Kč a ověřeného z běžného účtu, čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 29 089 Kč, rodinného stavu – svobodná, druhu bydlení – u rodičů a 91,71 % podílu na nákladech na bydlení, dále interní splátky ve výši 4 925,47 Kč a externí splátky ve výši 300 Kč.
13.Z výpisů z účtu žalované č. [anonymizováno] za září až prosinec 2022 vyplývá, že žalované byla na účet zasílána mzda od společnosti [anonymizováno] V září 2022 měla žalovaná kreditní obrat 50 430 Kč, debetní obrat 31 093,27 Kč. Mzda žalované činila 43 430 Kč. Další příjem byl ve výši 7 000 Kč, který však byl začerněn. Žalovaná převážně platila kartou u obchodníků za potraviny a dále za jízdné. V říjnu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 36 816 Kč, debetní obrat 57 441,03 Kč. Mzda žalované činila 31 616 Kč. Další příjem byl ve výši 5 000 Kč, který však byl opět začerněn. Žalovaná převážně platila kartou u obchodníků za potraviny, dále za jízdné a částku cca 3 100 Kč spol. T-Mobile. V listopadu 2022 měla žalovaná kreditní obrat 26 173 Kč, debetní obrat 26 845,76 Kč. Mzda žalované činila 26 173 Kč. Žalovaná platila kartou u obchodníků za potraviny, dále za jízdné a částku 1 503,11 Kč spol. T-Mobile. Žalovaná splácela několik úvěrů v celkové výši 3 411,17 Kč. V prosinci 2022 měla žalovaná kreditní obrat 10 382 Kč, debetní obrat 29 082,42 Kč. Mzda žalované činila 3 382 Kč. Další příjem ve výši 7 000 Kč tvořil poskytnutý úvěr. Žalovaná převážně platila kartou u obchodníků za potraviny, za jízdné a splácela několik úvěrů v celkové výši 4 284,69 Kč. Zůstatek v tomto měsíci činil pouze 707,74 Kč. Z výpisu nevyplývají náklady na bydlení.
14.Z platební historie smlouvy č. [anonymizováno] a výpisu z úvěrového účtu za období od 10.02.2023 až 21.05.2025 je zřejmé, že žalovaná dne 16.01.2023 čerpala částku ve výši 30 000 Kč, splátky řádně hradila do září 2024. V důsledku nehrazení splátek byl úvěr dne 20.01.2025 zesplatněn. Žalovaná uhradila bance za období od 17.02.2023 do 24.04.2025 celkem částku 32 348,19 Kč.
15.Dopisem ze dne 21.01.2025 právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslila k tomuto dni dluh žalované na částku 8 730,47 Kč a zároveň vyzvala žalovanou k její úhradě nejpozději do 04.02.2025 s upozorněním na navýšení dluhu o úrok z prodlení, pokud jej neuhradí ve stanovené lhůtě.
16.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.05.2025, dohody o úplatě, seznamu postoupených pohledávek, a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno]., jakožto postupitel postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Oznámením ze dne 27.05.2025 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyrozuměla o postoupení pohledávky. Odeslání oznámení žalobkyně doložila podacím lístek ze dne 06.06.2025.
17.Z předžalobní upomínky ze dne 25.08.2025 zaslané žalované na adresu trvalého pobytu ve spojení s poštovním podacím lístkem z téhož dne považuje soud za prokázané, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 09.09.2025 s možností písemně uznat svůj závazek a případně uzavřít dohodu o splátkách.
18.Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
19.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 OSŘ, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dva úvěry v celkové výši 75 000 Kč, dne 15.12.2022 ve výši 45 000 Kč a dne 16.01.2023 ve výši 30 000 Kč. Žalovaná postupně splatila na úvěr ze dne 15.12.2022 za období od 18.01.2023 do 20.11.2024 pouze částku výši 33 141,54 Kč a na úvěr ze dne 16.01.2023 za období od 17.02.2023 do 24.04.2025 pouze částku výši 32 348,19 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně oba úvěry ke dni 20.01.2025 a ke dni 21.01.2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k jejich zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované lustrací v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, databázi MVČR a z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, tedy že je svobodná, bydlí u rodičů, má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou s průměrným měsíčním čistým příjmem 27 000 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti byl uveden ve výši 29 089 Kč. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost a její měsíční výdaje nebyly uvedeny, vyjma nákladů na bydlení ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně další informace o úvěruschopnosti žalované nezjišťovala. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.05.2025 byly předmětné pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 06.06.2025. 20.Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 21.Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22.Podle § 1982 odst. 1 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1987 odst. 1 OZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. 23.Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 24.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26.Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 27.Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
28.Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 9 510,27 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření ani jedné z úvěrových smluv. Ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 29.Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, splnila zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětných úvěrových smluv ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tato povinnost splněna nebyla. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalované především z údajů, které žalovaná uvedla v žádostech o úvěr, a tyto údaje formálně ověřovala prostřednictvím interních a externích registrů, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku a databází Ministerstva vnitra ČR. Současně byly k dispozici výpisy z běžného účtu žalované, z nichž byl její příjem ověřován. Takto získané informace však nebyly vyhodnoceny v jejich vzájemných souvislostech a nevedly k reálnému posouzení schopnosti žalované úvěry dlouhodobě splácet. Žalovaná v žádostech deklarovala relativně stabilní čistý měsíční příjem ve výši přibližně 27 000 Kč. Z výpisů z jejího bankovního účtu však soud zjistil, že skutečná výše příjmů žalované v rozhodném období výrazně kolísala. Zatímco v některých měsících dosahovala mzda vyšších částek, v prosinci 2022 činila mzda žalované pouze 3 382 Kč, přičemž další příjem ve výši 7 000 Kč představoval poskytnutý úvěr, nikoli pravidelný příjem. Tato výrazná nestabilita příjmů byla z bankovních výpisů zřejmá, přesto nebyla při hodnocení úvěruschopnosti nijak reflektována. Pokud jde o výdaje žalované, ta v žádostech uváděla pouze náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč měsíčně, aniž by je blíže specifikovala. Z výpisů z účtu přitom nevyplývají žádné pravidelné platby, které by takovým nákladům na bydlení odpovídaly. Naproti tomu z výpisů jednoznačně vyplývá, že žalovaná již v době posuzování úvěruschopnosti splácela několik dalších úvěrů, jejichž souhrnná měsíční splátková zátěž se pohybovala v rozmezí přibližně 3 400 Kč až více než 4 000 Kč. V některých měsících navíc zůstatek na účtu žalované klesal na zcela minimální hodnoty, když v prosinci 2022 činil konečný zůstatek pouze 707,74 Kč. Tyto skutečnosti svědčí o značně napjaté finanční situaci žalované, která nebyla při posouzení úvěruschopnosti náležitě zohledněna. Soud dále přihlédl k tomu, že žalovaná v žádostech o úvěr uváděla, že bydlí u rodičů, avšak z výpisu z evidence obyvatel vyplývá, že již od 08.05.2022 měla hlášen trvalý pobyt na adrese obecního úřadu. Tato skutečnost mohla nasvědčovat méně stabilní bytové a sociální situaci žalované a měla být v rámci odpovědného posouzení úvěruschopnosti zohledněna. Právní předchůdkyně žalobkyně se však touto okolností nijak nezabývala a bez dalšího převzala tvrzení žalované o jejím bydlení. Celkově soud uzavírá, že posouzení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno převážně formálně a mechanicky, bez následného kritického vyhodnocení rozporů mezi tvrzeními žalované a objektivními údaji vyplývajícími z bankovních výpisů a dalších dostupných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala stabilitou příjmů žalované, reálným dopadem její stávající splátkové zátěže ani její celkovou finanční a sociální situací. Takový postup nelze považovat za řádné, odborné a odpovědné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. Povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým formálním ověřením údajů v registrech, je-li z dalších dostupných podkladů patrné, že schopnost spotřebitele splácet úvěr je přinejmenším sporná. 30.Soud má proto za to, že právní žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením obou úvěrových smluv, a z tohoto důvodu je posoudil jako neplatné dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 OZ. 31.Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 09.01.2020, č. j. krajsky/27_Co_280_2019- 46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 09.10.2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.04.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 09.02.2011, sp.zn. usoud/Pl.__S_1_10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 05.03.2020 ve věci C679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ 32.Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 OZ Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši celkem 75 000 Kč (45 000 Kč + 30 000 Kč). Dle tvrzení žalobkyně a předložené platební bilance žalovaná uhradila celkem 65 489,73 Kč (33 141,54 Kč + 32 348,19 Kč), a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 9 510,27 Kč. Protože původní věřitel, společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 OZ, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 9 510,27 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku). 33.Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ z dlužné částky 9 510,27 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 10.06.2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27.05.2025, které bylo žalované odesláno dne 06.06.2025 a s ohledem na ust. § 573 OZ má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 09.06.2025, ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. 34.S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření obou smluv o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
35.Ohledně nároku na náhradu nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ Žalovaná byla ve věci z převážné části úspěšná, a měla by nárok na náhradu nákladů řízení v odpovídající výši, avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, jak ve výroku III. rozsudku uvedeno. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.