Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno]
[anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
[anonymizováno]
vedlejší účastnice
na straně žalované: [anonymizováno], IČ [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno]
o náhradu nemajetkové újmy 5 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 06.01.2026, č. j. okresni/5_C_354_2025-63, ve znění usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 19.03.2026, č. j. okresni/5_C_354_2025-87 --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 06.01.2026, č. j. okresni/5_C_54_2025-63, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala povinnosti žalované zaplatit jí 5 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalované a vedlejší účastnici na straně žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok II. a III.). Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, zda na straně žalované došlo k porušení právní povinnosti, s nímž by byl v příčinné souvislosti vznik nemajetkové újmy žalobkyni. Vyšel zejména z předběžné otázky týkající se zjištění skutkového stavu, a to především ze znaleckého posudku a výslechu znalce [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] (dále jen „Znalec“) vypracovaného v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. okresni/8_C_18_2021. Dle soudu prvního stupně žalovaná postupovala lege artis, neboť zvolila standardní a odborně správný postup a vzniklá komplikace na zdraví žalobkyně je možnou komplikací, nikoliv důsledkem nesprávného odborného postupu žalované. 2.Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně a zejména namítala, že soud prvního stupně pochybil, pokud nevyhověl jejím návrhům na doplnění znaleckého posudku Znalce a nepřistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku Znalce. Znemožnil jí tím prokázat, že operační výkon provedený žalovanou dne 17.12.2017 nebyl proveden v souladu s profesními standardy a nebyl proveden dovedně. Žalobkyně dále namítala, že znalecký posudek je nepřezkoumatelný, neboť znalec uvedl, že postup žalované odpovídal celosvětovým ortopedicko traumatologický standardům, avšak žádný konkrétní standard nespecifikoval. Podle žalobkyně soud prvního stupně závěry znalce převzal mechanicky, aniž by je kriticky hodnotil. Poškození hlavice pažní kosti žalobkyně a nervově cévního svazku nelze považovat za součást řádného operačního postupu a žalobkyně dovozovala, že takový zákrok nebyl proveden v souladu s čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně ani s požadavkem péče řádného odborníka podle § 2643 a § 2645 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3.Žalovaná ve svém vyjádření navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že uplatněný nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění vychází ze stejného skutkového děje jako dříve v předchozí věci soudem projednaný nárok na bolestné, který byl pravomocně zamítnut. Připomněl, že v předchozím řízení bylo pravomocně uzavřeno, že při poskytování zdravotních služeb žalobkyni tato neporušila svoji povinnost postupovat lege artis. Dovolání žalobkyně ve věci uplatnění nároku na bolestné bylo následně odmítnuto Nejvyšším soudem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.02.2025 sp. zn. nsoud/25_Cdo_3372_2024-66), a poté i Ústavním soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 07.10.2025 sp. zn. usoud/I.__S_1494_25, Ústavní soud ústavní stížnost žalobkyně odmítl jako zjevně neopodstatněnou). 4.Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné. 5.Odvolací soud konstatuje, že o základu nároku žalobkyně v jí uplatněném nároku na bolestné bylo již rozhodováno rozsudkem soudu prvního stupně dne 19.10.2023, č. j. okresni/8_C_18_2021-180, kterým byla žaloba zamítnuta, rozsudkem Krajského soudu v Praze za 12.06.2024, č. j. krajsky/25_Co_300_2023-241, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19.02.2025, č. j. nsoud/25_Cdo_3372_2024-266, kterým bylo dovolání žalobkyně odmítnuto a usnesením Ústavního soudu ze dne 07.10.2025, sp. zn. usoud/I.__S_1494_2025, kterým byla ústavní stížnost odmítnuta. 6.Soud prvního stupně vycházel z takto zjištěného skutkového stavu:
7.Žalobkyně dne 17.12.2017 upadla a vykloubila si pravý ramenní kloub. Žalobkyně před úrazem požila alkohol a nebylo možno jí manipulací vrátit ramenní kloub na místo a pro její opilost nebylo možno provést ani repozici v celkové anestezii ihned. Téhož dne v 15:30 hodin byla zahájena operace žalobkyně v celkové anestézii a při pokusu o vrácení kloubu do ramenní jamky došlo ke zlomenině v chirurgického krčku, pokus o repozici hlavice se nezdařil a ostrým fragmentem u diafýzi došlo k poškození arterie axillaris a krvácení. Z důvodu větší ztráty krve byla žalobkyně přeložena na [anonymizováno]. Při operačním zákroku došlo v souvislosti se zlomeninou krčku k poškození poranění nervu v pravé horní končetině žalobkyně. Žalobkyně podstoupila řadu dalších operačních zákroků, včetně výměny ramenního kloubu. Žalobkyně absolvovala intenzivní rehabilitační léčbu, avšak rozsah použití pravé paže i ruky je omezený.
8.Se soudem prvního stupně zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na jednotlivá skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje a takto zjištěný skutkový stav je dostačující pro rozhodnutí ve věci.
9.Soud prvního stupně věc správně posoudil podle o. z. a dle příslušných ustanovení zákona č. 372/2011 o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování v platném znění (dále jen „zákon o zdravotních službách“) a dalších níže uvedených zákonných předpisů.
10.Podle § 2913 odst. 1 OZ poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 11.Podle § 2914 OZ kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. 12.Podle § 2636 odst. 1 OZ smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. 13.Podle § 2643 odst. 1 OZ poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. 14.Podle § 2645 OZ poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží. 15.Podle § 2958 OZ při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 16.Podle § 4 odst. 5 zák. č. 372/2011 Sb. se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. 18.Podle § 33 odst. 1 písm. a) a b), odst. 3 a 4 zákona o zdravotních službách je poskytovatel povinen zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách (dále jen „informace o zdravotním stavu“), b) umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny. Informaci o zdravotním stavu podává ošetřující zdravotnický pracovník způsobilý k poskytování zdravotních služeb, kterých se podání informace týká; ošetřující zdravotnický pracovník provede do zdravotnické dokumentace záznam o tom, že byla informace podána. Informace o zdravotním stavu se nepodá pacientovi, který v důsledku svého zdravotního stavu není schopen poskytované informace vůbec vnímat.
19.Podle ustanovení § 45 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb. je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb. 20.Podle článku 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (mezinárodní smlouva č. 96/2001 Sb. m. s.) jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.
21.Předmětem činnosti žalované je provádění zdravotních výkonů a péče o pacienta. Její povinností jako poskytovatele zdravotních služeb je pečovat o pacienta s péčí řádného odborníka v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Poskytovatel péče obecně odpovídá za její řádné poskytnutí a za škodu, která by vznikla v příčinné souvislosti s tím, pokud by s péčí řádného odborníka nepostupoval. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.02.2016, sp. zn. nsoud/25_Cdo_878_2014 „závěr o tom, co se rozumí pod pojmem lege artis přísluší soudu a nikoliv znalci. Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup lékaře považovat za lege artis“. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.01.2006, sp. zn. nsoud/25_Cdo_818_2005 „zjištění existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem je otázkou skutkovou, zatímco právním posouzením je otázka, mezi kterými skutečnostmi je třeba vztah k příčinné souvislosti zjišťovat“. Postup lege artis je postup odborně medicínsky uznávaný, jeho účelnost a důvodnost se obecně přijímá a zároveň je v souladu s aktuálním stavem biomedicíny a dosaženou úrovní teoretických a praktických poznatků v oblasti poskytování péče (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.08.2012, sp. zn. nsoud/6_Tdo_353_2012). Podkladem pro závěr, zda šlo ze strany poskytovatele zdravotní péče o postup lege artis či nikoliv, je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví a z jeho obsahu soud zjistí, jak by za shodných okolností jednala rozumná a zodpovědná osoba téže odbornosti. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.06.2017, sp. zn. nsoud/25_Cdo_4168_2016, se podává, že „každá konkrétní situace se při tom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda poskytovatel zdravotní péče zvolil postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat takzvaně „ex ante“ tj. na základě poznatků, které měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, respektive v době provádění zákroku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2011, sp. zn. nsoud/25_Cdo_4223_2009, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.05.2015, sp. zn. nsoud/25_Cdo_259_2012, oba uveřejněny v souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck - dále jen soubor – pod C10428 a C14914)“. 22.Odvolací soud připomíná, že nyní projednávaný nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je samostatným dílčím nárokem podle § 2958 OZ odlišným od dříve uplatněného nároku žalobkyně na bolestné. Bez dalšího jej proto nelze považovat za totožnou věc ve smyslu překážky věci pravomocně rozhodnuté. Nelze však přehlédnout, že oba nároky vycházejí z totožného skutkového základu, tedy z téhož úrazu žalobkyně ze dne 17.12.2017 a z téže zdravotní péče poskytnuté žalovanou, zejména z operačního zákroku s pokusem o repozici pravého ramenního kloubu. V předchozích řízeních vedených před obecnými soudy bylo podrobně dokazováno právě to, zda žalovaná při tomto zákroku postupovala náležitě odborně a zda komplikace vzniklé při tomto zákroku byly důsledkem porušení jejích odborných povinností, a bylo pravomocně uzavřeno, že žalovaná neporušila povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni. Tento závěr byl potvrzen shora uvedenými usneseními Nejvyššího a Ústavního soudu. Závěry všech shora uvedených soudů sice formálně nevylučují projednání nároku na ztížení společenského uplatnění, avšak jsou významné při posouzení totožné předběžné otázky, tedy zda žalovaná porušila při poskytování zdravotní péče právní povinnost. Žalobkyně v nynějším řízení nepředložila žádná nová skutková tvrzení ani důkazy, které by byly způsobilé předchozí odborné a skutkové závěry zpochybnit nebo změnit. 23.K námitce žalobkyně, že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl doplnění znaleckého posudku či revizní posudek, odvolací soud konstatuje, že znalecký posudek Znalce byl vypracován právě k posouzení odborné správnosti postupu žalované při jejím ošetření dne 17.12.2017, tedy k témuž skutkovému ději, z něhož žalobkyně dovozuje i nyní uplatněný nárok na ztížení společenského uplatnění. Znalec se zabýval, jak ambulantním pokusem o repozici ramenního kloubu, tak i následnou operací v celkové anestezii, při níž došlo ke zlomenině chirurgického krčku pažní kosti a poškození cévně nervových struktur. Znalec přiléhavě a přesvědčivě vysvětlil, že při luxaci ramenního kloubu je třeba se o repozici vždy pokusit, neboť vykloubení ramenního kloubu představuje dominující a velmi bolestivý úraz, který je třeba napravit zakloubením. Objasnil, že při repozici je nutno vyvinout značnou sílu, zákrok probíhá v anatomicky rizikovém terénu v blízkosti tepen, žil a nervových struktur a ke komplikaci spočívající ve zlomenině a následném poškození cévně nervového svazku může dojít i při odborně správném postupu. Sama skutečnost, že znalec neoznačil konkrétní písemný profesní standard názvem, číslem či vydavatelem, nečiní jeho posudek nepřezkoumatelným. Předmětem znaleckého posouzení nebylo zjištění existence konkrétní normativní směrnice, která by nějakým způsobem ukládala postup při operativním zákroku zakloubení, nýbrž odborné posouzení, zda zvolený léčebný postup a jeho provedení odpovídaly pravidlům vědy a uznávaným medicínským postupům při respektování konkrétních okolností případu. Odvolací soud zdůrazňuje, že komplikace zdravotního výkonu není totožná s požadovaným ani doporučeným cílem výkonu. Žádný odborný standard samozřejmě neukládá lékaři způsobit zlomeninu či poranění cévy, rozhodující však je, zda taková komplikace vznikla následkem odborně nesprávného postupu, nebo zda šlo o riziko spojené s řádně indikovaným a řádně prováděným výkonem. A právě na tuto otázku znalec při svém výslechu podrobně odpověděl. Navíc při svém výslechu závěry znaleckého posudku konkretizoval a podrobně vysvětlil mechanismus vzniku komplikace i anatomické důvody rizikovosti zákroku.
24.Za shora popsané situace soud prvního stupně nepochybil, pokud další znalecké dokazování při shodném skutkovém stavu věci k otázce porušení povinnosti žalovanou jako v předchozím řízení považoval za nadbytečné. Nešlo o případ, kdy by znalecký posudek byl vnitřně rozporný, neúplný nebo nesrozumitelný, ani o případ, kdyby byly předloženy jiné odborné závěry zpochybňující jeho správnost. Samotný nesouhlas žalobkyně s obsahem a závěrem znaleckého posudku není důvodem pro vypracování revizního znaleckého posudku. K odvolací námitce žalobkyně, že soud prvního stupně převzal mechanicky závěry znaleckého posudku, odvolací soud konstatuje, že v obecné rovině je znalecký posudek důkazem, který podléhá hodnocení podle § 132 OSŘ a soud nesmí jeho závěry přebírat mechanicky. V projednávané věci však soud prvního stupně takto nepostupoval. Soud prvního stupně hodnotil znalecký posudek a výslech znalce v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, zejména se zdravotnickou dokumentací, operačními protokoly, zprávami o následné léčbě žalobkyně, obsahem předchozího soudního spisu a rozhodnutími vydanými v řízení o bolestném. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, proč soud prvního stupně považoval znalecký posudek za správný a přesvědčivý a důvěryhodný. Odvolací soud neshledal, že by soud prvního stupně rezignoval na vlastní právní posouzení věci, naopak soud prvního stupně správně odlišil otázku, zda zvolený medicínský postup odpovídal náležité odborné úrovni a otázku, zda jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za újmu na zdraví vzniklou žalobkyni. Právní závěr, že při absenci porušení povinnosti žalovanou jí nelze uložit povinnost k náhradě újmy učinil soud, nikoliv znalec. 25.K odvolací námitce žalobkyně, že operační výkon dne 17.12.2017 nebyl proveden dovedně, odvolací soud konstatuje, že k poskytovatel péče postupuje podle smlouvy o péči o zdraví s péčí řádného odborníka v souladu s pravidly svého oboru ve smyslu § 2643 odst. 1 OZ Žalobkyně dovozuje nedostatek dovednosti zákroku především ze samotného výsledku operace, tedy z toho, že při výkonu došlo ke zlomenině chirurgického krčku a poranění nervově cévního svazku. Takový závěr však nemůže obstát, neboť odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb v tomto případě žalované není odpovědnost za výsledek léčby, nýbrž odpovědností za správnost odborného postupu. Negativní výsledek zdravotního výkonu, byť je pro pacienta závažný, sám o sobě neprokazuje, že by výkon nebyl proveden odborně, pečlivě či dovedně. Tento závěr byl i v předchozím řízení opakovaně potvrzen jak Nejvyšším soudem, tak soudem Ústavním. 26.Žalobkyně sice utrpěla závažné zdravotní následky pravé horní končetiny, avšak nikoliv v souvislosti s porušením právní povinnosti žalované. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že rozsudek soudu prvního stupně neshledal nepřezkoumatelným, neboť je v něm uvedeno, z jakých důkazů soud prvního stupně vycházel, jaká skutková zjištění učinil, a proč dospěl k závěru, že žalovaná neodpovídá za následky na zdraví vzniklé žalobkyni. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není nesrozumitelné a umožňuje odvolací přezkum.
27.Odvolací soud uzavírá, že v posuzované věci bylo prokázáno, že luxace ramenního kloubu žalobkyně vyžadovala repozici, jiný postup k navrácení hlavice pažní kosti do jamky nebyl možný a že tento zákrok je objektivně náročný a rizikový. Při jeho výkonu bylo nutno použít značnou sílu a vzniklá komplikace, jak vysvětlil znalec, odpovídá anatomickým rizikům daného operačního terénu. Závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno porušení povinnosti žalované postupovat s péčí řádného odborníka, podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, je proto správný.
28.S odkazem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil, včetně nákladového výroku. Byť byla v řízení před soudem plně úspěšná žalovaná a vedlejší účastnice na její straně, odvolací soud shodně jako soud prvního stupně shledal důvody pro postup podle § 150 OSŘ O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ, kdy úspěšná žalovaná se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdala a vedlejší účastnici na straně žalované náklady odvolacího řízení nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí, anebo soudního exekutora návrhem na exekuci.