Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce:[anonymizováno]., IČO: [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupený advokátkoz [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované:[anonymizováno], narozená dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 58 287,53 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 909,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 909,47 Kč za dobu od 29.07.2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 47 001,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 142,15 Kč od 22.03.2025 do 28.07.2025, z částky 18 232,68 Kč od 29.07.2025 do zaplacení, ve výši 0,5 % ročně z částky 10 909,47 Kč od 29.07.2025 do zaplacení a zaplacení částky 376,28 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24.09.2025 ve znění dalšího podání ze dne 07.01.2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 57 911,25 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 12 % ročně ode dne 22.03.2025 do zaplacení a na smluvní pokutě částky 376,28 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávku mu vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [anonymizováno] uzavřené se žalovanou dne 23.05.2026 distančním způsobem na adrese [anonymizováno]. Na základě této smlouvy žalované poskytl spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet formou denních splátek dle čl. V odst. 1 smlouvy a dle Všeobecných obchodních podmínek. První splátka byla splatná dne 29.09.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 23.05.2026. Předpis denních splátek se mohl měnit v závislosti na výši čerpání. Žalovaná se přitom zavázala vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaná o úvěr požádala na uvedených webových stránkách žalobce a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce tak zjistil od žalované celkový počet osob žijících v domácnosti, počet osob s ní společně hospodařících, pravidelný měsíční příjem a pravidelné výdaje žalované. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaná nenachází v sankčních registrech, nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (NRKI, BRKI registry). Žalobce údaje shromáždil a zkontroloval, dospěl k závěru o schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované přitom činila 68 920 Kč, což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru. Tyto skutečnosti pak byly zjištěny z účtu žalované, která jej zpřístupnila žalobci prostřednictvím v žalobě uvedené aplikace a z výplatních pásek.
2.K procesu uzavření smlouvy žalobce sdělil, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. V klientském profilu jí byl nejprve zpřístupněn formulář s předsmluvními informacemi, který odsouhlasila a poté návrh smlouvy, který odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o úvěru i předsmluvní informace zaslány na jí uvedenou emailovou adresu.
3.Žalobce úvěr vyplatil na účet žalované č. [anonymizováno], a to pěti platbami v celkové výši 28 077 Kč, kdy žalobce tyto v žalobě specifikoval. Žalovaná si měla při sjednávání smlouvy zvolit i následující volitelné služby, a to službu „[anonymizováno]“ za poplatek 51,24 Kč, službu „[anonymizováno]“ za poplatek 825 Kč a službu „[anonymizováno]“ za poplatek 13,44 Kč. Žalovaná na úhradu úvěru provedla dvě platby, kdy celkem uhradila částku 17 167,53 Kč. Žalobce popsal, na co byly tyto platby započteny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce proto smlouvu vypověděl, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne 21.03.2025. Ode dne následujícího je již žalovaná v prodlení s úhradou celého dluhu. Žalobce tak má vůči žalované dosud nesplacenou pohledávku ve výši 57 911,25 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina v částce 27 862,10 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 489,45 Kč, smluvní úrok ve výši 28 769,10 Kč, poplatek za službu „[anonymizováno]“ v částce 51,24 Kč, poplatek za službu „[anonymizováno]“ v částce 725,92 Kč a poplatek za „[anonymizováno]“ v částce 13,44 Kč. Žalobce specifikoval výpočet dlužných částek. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 376,28 Kč, když jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období prvních devadesáti dnů prodlení, tj. od 19.12.2024 do 19.03.2025. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že v případě, že by soud neměl za prokázané uzavření tvrzené smlouvy, domáhá se zaplacení jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.
4.Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.
5.Jednání ve věci bylo nařízeno na den 30.03.2026, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 OSŘ jednal v nepřítomnosti účastníků. 6.Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud k jeho návrhu vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil nikým nepodepsané listiny – informace pro spotřebitele, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek, kdy z žádné z listin není zřejmé, že by byla jakýmkoliv způsobem zpřístupněna žalované, že by se s těmito listinami seznámila. Soud tak obsah těchto listin blíže nerozebírá. Dále byla žalobcem předložena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Ohledně žalované je uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, telefonní číslo, emailová adresa, číslo jejího bankovního účtu. Obsahem smlouvy je sjednání podmínek spotřebitelského úvěru formou kreditního rámce až do výše 80 000 Kč, který může být čerpán postupně i opakovaně. K vlastnostem poskytovaného úvěru je v čl. V. smlouvy uvedeno, že jde o spotřebitelský, bezúčelový, revolvingový úvěr, kdy konec doby splatnosti kreditního rámce je uveden dne 21.02.2026. Úroková sazba je uvedena ve výši 0,883 % denně, celková výše poplatku za vyplacení tranše je uvedena ve výši 1,99 % z čerpané částky. Jsou uvedeny volitelné služby [anonymizováno], kdy smlouva obsahuje výši poplatků za tyto služby a jejich splatnost. Dále pak obsahuje ujednání ohledně sankcí při prodlení se splácením, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud blíže další ustanovení smlouvy nerozebírá. V místě pro podpisy smluvních stran je ohledně žalované vytištěno „Já, [anonymizováno], rodné číslo [anonymizováno] potvrzuji, že jsem smlouvu přečetla a s jejím obsahem souhlasím. Je uvedeno datum uzavření smlouvy 30.08.2024.“ Dále smlouva pod tímto textem a nad vytištěnou firmou věřitele obsahuje nečitelnou parafu, s uvedením „Podepsáno elektronicky dne 30.08.2024“. Pod tímto textem je pak vytištěno: „Tímto podepisuji dne 30.08.2024 a pod tím vytištěno „Klient“. Žalobce nepředložil žádné důkazy, žádné záznamy ze svého interního systému k tomu, že by žalovaná tuto smlouvu nějakým konkrétním úkonem odsouhlasila. Pokud měla text smlouvy odsouhlasit tlačítkem „Podepisuji“, tak k tomuto tvrzení žalobce nepředložil žádný důkaz, zejména právě záznam ze svého interního elektronického systému, z nějž by byl takový úkon žalované zaznamenán. Z nějž by byly patrny postupné kroky - jednání smluvních stran při uzavírání smlouvy. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané, že by žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. O uzavření smlouvy o konkrétním obsahu nemůže svědčit ani kopie občanského průkazu žalované, kdy je zřejmé, že žalobce zřejmě s žalovanou jednal, doklad měl k dispozici, kdy však jím nelze konkrétní jednání žalované prokázat.
7.K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované, žalobce předložil obecné principy posuzování a filozofie společnosti, které obecně popisují, jakým způsobem má být ze strany žalobce prověřována úvěruschopnost dlužníků. O konkrétních skutečnostech týkajících se prověřování úvěruschopnosti žalované, však z této listiny nelze učinit žádný závěr, když pouze popisuje, jak má být postupováno, nikoliv, jak bylo postupováno v tomto konkrétním případě. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované u společnosti [anonymizováno]. bylo zjištěno, že jsou na ní zaznamenány údaje o žalované, kdy k provedení výpočtu úvěruschopnosti mělo dojít dne 30.08.2024. Celkový počet osob v domácnosti je uveden v počtu dvou, kdy obě tyto blíže neidentifikované osoby mají mít příjem. Není zřejmé, o jakou další osobu v domácnosti by mělo jít, jaký příjem a z jakých zdrojů by případně tato osoba měla mít. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena v částce 68 920 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je uvedena ve stejné částce. Není zřejmé, o jaký příjem by mělo jít, z čeho byl příjem ověřen. Vypočítané minimální výdaje jsou uvedeny v částce 10 330 Kč, s rezervou pro výdaje ve výši 650 Kč. Jako disponibilní příjem je uvedena částka 56 700 Kč. Z autorizace ověření totožnosti, BankID výpisu je prokázáno, že žalobce měl přístup k bankovnímu účtu žalované. Z listiny identifikované příjmy žalované je zřejmé, že by mělo jít o údaje získané z bankovního účtu žalované, kdy dle této listiny měla být ověřena výše čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 68 920 Kč, není zřejmé, o jaké příjmy žalované jde, z jakého důvodu byly na účet poukázány. Nelze takto zjistit, zda jde o pravidelný měsíční příjem žalované. Výše žalobcem zjištěného měsíčního příjmu bez toho, aby byly hodnoceny i výdaje v daném měsíci a důvod přijímaných částek, nemá ohledně ověření poměrů žalované žádnou vypovídací hodnotu. Z výpisů z účtu žalované za měsíce duben, květen a červen roku 2024, které předložil žalobce, bylo zjištěno, že v dubnu byly na účtu zaznamenány příjmy v částce 88 141,84 Kč a výdaje ve výši 93 823,12 Kč. V květnu jde o příjmy ve výši 74 551,94 Kč a výdaje ve výši 86 047,27 Kč. V měsíci květnu pak byly na účet připsány celkem příjmy v částce 12 897 Kč a výdaje ve výši 50 266,71 Kč. Ve všech měsících jsou patrny platby určené na sázky. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce z těchto výpisů nemohl učinit závěr o pravidelném měsíčním příjmu žalované ve výši, jak je uvedena v hodnocení její úvěruschopnosti. Navíc je zřejmé, že výdaje žalované byly vyšší než její příjmy. Ani z výpisu z účtu žalované, který si vyžádal i pro další období soud, nelze takovou výši příjmu žalované prokázat, jsou patrny výdaje na sázky, přebírání dalších spotřebitelských úvěrů, vyšší výdaje než příjmy. Z uvedených skutečností tak soud nemá za prokázané, že by žalobce před uzavřením tvrzené úvěrově smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, když dostatečně nezjistil příjem žalované, a to, zda a v jaké výši jej pravidelně bude dosahovat v budoucnu, kdy měl být úvěr splácen. Zcela pak rezignoval na zjištění výdajů žalované, když zohlednil ničím neodůvodněnou částku ve výši, která neodpovídá ekonomické realitě. Pokud se spoléhal na výši příjmů zjištěných z účtu žalované, pak nezjišťoval původ těchto příjmů. Jako negativní faktor při celkovém hodnocení poměrů žalované je pak třeba brát vynakládání prostředků na sázky, neboť příjem z takové aktivity je značně nejistý. Nelze přitom odhlédnout od toho, že žalovaná měla úvěr splácet po nízkých denních splátkách, které se jen z nepatrné části započítávali na jistinu úvěru, kdy v době celkové splatnosti úvěru zde musel být vysoký celkový dluh, který by žalovaná musela jednorázově splatit. Bylo tak na místě, aby za této situace žalobce k prověření poměrů žalované přistoupil s vyšší mírou pečlivosti, jí sdělované údaje náležitě prověřoval. Takto však žalobce nepostupoval, když z předložených důkazů není vůbec zřejmé, že by jakkoliv ověřoval tvrzení žalované ohledně osob v domácnosti, zajímal se o způsob bydlení žalované, zabýval se jejími skutečnými příjmy a výdaji. Neprokázal, že by ověřoval případné další závazky žalované např. nahlédnutím do nebankovních registrů, jak to v žalobě tvrdil, když jejich existence může mít na platební schopnost žalované podstatný vliv.
8.Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a z výpisu z účtu žalované u [anonymizováno], č.ú. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce na tento účet ve dnech, jak je specifikoval v žalobě, poukázal tvrzené částky v celkové výši 28 077 Kč. Z tvrzení žalobce, které žalovaná nerozporovala, vzal soud za prokázané, že žalovaná žalobci uhradila 17 167,53 Kč.
9.Z předžalobní upomínky ze dne 12.07.2025 spolu s potvrzením [anonymizováno] je zřejmé, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů, kdy tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne 21.07.2025.
10.Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl zejména břemeno důkazní, když k tvrzenému způsobu uzavření smlouvy nepředložil žádné relevantní důkazy, předložené nepodepsané listiny jeho tvrzení prokázat nemohou. Žalobce ve smyslu ust. § 562 OZ nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalované na předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 30.08.2024, na základě které by žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši úvěrového rámce 80 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky denními splátkami, kdy celý úvěr měl být splacen dne 23.05.2026. 11.Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 OZ byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. usoud/PL.__S_3_20). 12.Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy, prověření úvěruschopnosti žalované a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 OSŘ), navíc soud žalobce k doplnění tvrzení a předložení důkazů vyzýval již před nařízením jednání, žalobce zejména svou povinnost důkazní i přesto nesplnil. 13.V řízení bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalované celkem částku 28 077 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná na tuto částku uhradila 17 167,53 Kč. Žalovaná toto tvrzení nerozporovala. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 OZ, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána v předžalobní výzvě k plnění ze dne 12.07.2025. Tato výzva byla žalované zaslána dne 21.07.2025. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení předžalobní výzvy, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.03.2003, č.j. [anonymizováno]), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 OZ, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 21.07.2025, má se tedy za to, že došla žalované dne 24.07.2025, žalovaná měla částku uhradit do 3 dnů, tedy do 28.07.2025. Ode dne následujícího, tedy od 29.07.2025, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. 14.Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 909,47 Kč (28 077 – 17 167,53), kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 OZ žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od 29.07.2025, a to ve výši 11,5 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15.Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částek jdoucích nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kdy šlo o nároky z neplatné smlouvy a ohledně úroku z prodlení z takových částek, úroku z prodlení ve výši jdoucí nad rámec zákonného úroku z prodlení, případně za období, kdy žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, když takový nárok žalobce není dán.
16.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na jejich náhradu, když ve věci většinově úspěšné žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.