Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mezníkem, advokátem se sídlem Koliště 1965/13a, Brno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. září 2025 č. j. 19 C 76/2024-120, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1.Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2.Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, stěžovatel se (v pozici žalobce) domáhal po vedlejší účastnici náhrady nemajetkové újmy ve výši 256 560 Kč, způsobené nedůvodným trestním stíháním. Spolu s tím nárokoval také náhrady jízdného na vlak ve výši 6 560 Kč, vynaloženého na cesty k jednotlivým úkonům trestního řízení (6 porad s advokátem, 2 účasti na hlavním líčení). Obvodní soud ani jednomu z nároků nejprve nevyhověl. V odvolacím řízení Městský soud v Praze nicméně stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení a u nároku na cestovné vrátil věc znovu obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
3.Obvodní soud nárok stěžovatele na cestovné napadeným rozsudkem znovu zamítl. Odůvodnil to tím, že ačkoliv na ústním jednání stěžovatele několikrát vyzval k doložení důkazů potvrzujících příslušné cesty a vynaložení s nimi spojených nákladů, stěžovatel přímé důkazy o uskutečnění těchto cest a o faktickém zakoupení jízdenek nepředložil. Obecné výpisy o výši jízdného mezi dvěma stanicemi doložené z internetových stránek Českých drah absolvování cesty ani zakoupení jízdenky nepotvrzují. Obvodní soud dále stěžovateli přiznal celkovou náhradu nákladů řízení v částce 32 931,10 Kč.
II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel s nadepsaným rozhodnutím obecného soudu nesouhlasí, přičemž argumentaci rozděluje do dvou částí. V první rozporuje nepřiznání nároku na cestovné, postup obecného soudu označuje za svévolný. Příslušné úkony trestního řízení nepochybně proběhly. Osoba žádající náhradu podle stěžovatelem citovaných jiných rozhodnutí obecných soudů není povinna uchovávat jízdenky, postačí ověření ceny z internetu. I tak vstřícně navrhoval obvodnímu soudu další důkazy (vyžádání informací od Českých drah). Ty soud zamítl, ovšem následně mu sdělil, že neunesl důkazní břemeno. V druhé rovině stěžovatel namítá chybný výpočet náhrady nákladů řízení. Neobstojí kvůli tomu, že tarifní hodnota do 31. 12. 2024 činila 56 560 Kč a teprve v návaznosti na novelu advokátního tarifu od 1. 1. 2025 činila 36 560 Kč.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5.Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 6.Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnost nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li občanský soudní řád obecně podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance v těchto věcech nahrazoval Ústavní soud. Obecně rovněž platí, že takové nároky nemohou svou výší významně zasahovat do základních práv účastníků. Částka necelých sedmi tisíc Kč, o kterou jde ve věci samé a na kterou se váže první skupina stěžovatelových námitek, v tomto ohledu jednoznačně kritérium bagatelnosti naplňuje.
7.Na druhou stranu Ústavní soud vzhledem k výše vymezené možnosti uvážení dovodil, že při splnění určitých zvláštních podmínek je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu. Jedním z takových případů je potřeba vyjádření právního názoru na velké množství typově podobných případů. Zejména se jedná o situace, kdy ke sjednocení judikatury (právě z důvodu bagatelnosti sporů) nemohly přistoupit odvolací soudy či Nejvyšší soud (např. nález ze dne 1. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ). Právě v této rovině shledává stěžovatel hlavní pochybení obecného soudu u nepřiznání cestovného. Jeho argumentace však není přesvědčivá. Ze dvou jím odkazovaných rozhodnutí obvodního soudu a Městského soudu v Brně cituje jedinou větu, u které chybí jakýkoliv kontext a není patrné, jestli se vůbec týká obdobné skutkové situace; každopádně se citace zjevně výslovně váže jen na doložení ceny jízdenky. Neúspěch stěžovatele byl nicméně spojen s neprokázáním uskutečnění cesty a skutečným vynaložením nákladů, což s cenou nijak nesouvisí.
8.Obdobně zdrženlivý postoj jako k bagatelním sporům zastává Ústavní soud k přezkumu výroků obecných soudů stanovujících výši náhrady nákladů řízení. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím "jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou" (stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 11 a 34; nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24 , bod 21 a násl.). Poukazoval-li stěžovatel na nutnost použití tarifní hodnoty ve výši 56 650 Kč pro úkony učiněné do 31. 12. 2024, tak právě tuto tarifní hodnotu obvodní soud použil. Naopak pro úkony učiněné po 1. 1. 2025 použil soud tarifní hodnotu 36 560 Kč (srov. bod 10 odůvodnění napadeného rozsudku). Další tvrzená pochybení týkající se nákladů řízení stěžovatel nijak blíže nekvantifikuje. Neuvádí, že by se případný rozdíl mezi náklady přiznanými soudem a náklady, které měly být podle stěžovatele přiznány, nějak významně dotkl jeho majetkové sféry. Argumentace zůstává pouze v rovině tvrzené věcné nesprávnosti bez jakéhokoli ústavního přesahu.
9.Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu