Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Daniela Mičíka, zastoupeného JUDr. Janem Urbanem, advokátem, sídlem Poštovní 607/9, Čáslav, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 18. února 2026 sp. zn. 18 Co 403/2025 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. října 2025 č. j. 18 C 96/2025-81, a o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Napadeným rozhodnutím Okresní soud v Pardubicích rozhodl tak, že se manželství stěžovatele a jeho manželky rozvádí. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích měl rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit napadeným rozsudkem ze dne 18. 2. 2026.
3.Stěžovatel podal ústavní stížnost dne 23. 2. 2026 v době, kdy mu podle jeho sdělení dosud nebylo doručeno písemné vyhotovení rozsudku krajského soudu. K ústavní stížnosti připojil žádost o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí s odůvodněním, že poté, co mu bude rozsudek krajského soudu doručen, dojde k rozvodu manželství, který již nebude možno zvrátit.
4.Dříve než Ústavní soud přistoupí k přezkumu opodstatněnosti ústavní stížnosti, je jeho povinností posoudit, zda byly splněny všechny procesní předpoklady řízení podle zákona o Ústavním soudu.
5.Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). 6.V nyní posuzované věci podal stěžovatel ústavní stížnost proti rozhodnutím, která v době podání ústavní stížnosti dosud nenabyla právní moci, neboť nedošlo k doručení písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu. Stěžovatel takto postupoval úmyslně, byl si tedy vědom, že jeho návrh nesplňuje podmínky předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Za této situace Ústavnímu soudu nezbývá, než ústavní stížnost hodnotit jako nepřípustnou, neboť stěžovatel nevyčkal na završení řízení před obecnými soudy doručením písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu, a řádně tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Až k tomu dojde, stěžovateli zůstává otevřena možnost opětovně podat ústavní stížnost.
7.Jelikož Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou, nepovažoval za nutné vyzývat stěžovatele k odstranění vad plné moci (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). 8.S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti, proto jej Ústavní soud rovněž odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka