Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
6 Tdo 227/2023
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí: 26. 9. 2023
Spisová značka : 6 Tdo 227/2023
ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.227.2023.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Pokus trestného činu
Subjektivní stránka
Škoda
Vady rozhodnutí
Dotčené předpisy: § 120 odst. 3 tr. ř. § 15 odst. 1,2 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: CD
Zveřejněno na webu: 3. 1. 2024
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
6 Tdo 227/2023-1083
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. D. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 67 To 303/2022-1002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 74/2020, takto:
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 67 To 303/2022-1002, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 6. 2022, sp. zn. 19 T 74/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 6. 2022, č. j. 19 T 74/2020-922 , byl M. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným [ad 1.] přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, [ad 2. – 4.] zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měl dopustit způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 3. 2019, č. j. 2 T 40/2019-604, byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 180 000 Kč, vyměřený jako 180 denních sazeb se stanovenou výší jedné denní sazby ve výši 1 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu všech obchodních korporací a družstev na dobu osmi roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 3. 2019, č. j. 2 T 40/2019-604, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené VANELLUS Lightning, s. r. o., škodu ve výši 253 378 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené KEVITON, s. r. o., v likvidaci, a Izoglass, spol. s r. o., odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného a poškozené Izoglass, spol. s r. o., rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. 67 To 303/2022-1002 , tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku, jímž byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích a družstvech na dobu osmi let. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle § 256 tr. ř. odvolání výše jmenované poškozené jako nedůvodné zamítl. II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný M. D. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Diany Kokešové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř. Domnívá se přitom, že jak v nalézacím, tak v odvolacím řízení došlo k hrubému porušení jeho práva na spravedlivý proces. Odůvodnění usnesení odvolacího soudu je zcela svévolné a tendenční, přičemž v případě rozsudku prvostupňového soudu odůvodnění prakticky absentuje, je tedy nepřezkoumatelný. Soudy obou stupňů se v podstatě vůbec nezabývaly námitkami dovolatele. V této souvislosti cituje nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 219/03, podle nějž atributem práva na odůvodnění soudního rozhodnutí je řádně vyložená, logicky konzistentní a přesvědčivá aplikace práva obecným soudem. 5. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval otázkou naplnění subjektivní stránky. Odvolací soud si jeho úvahy o zavinění obviněného pouze domýšlel a „vkládal mu do úst“ tvrzení, která v odsuzujícím rozsudku nebyla obsažena. Soud druhého stupně navíc činil závěry, které jsou v rozporu s provedeným dokazováním. Dovolatel totiž rozhodně neinkasoval peníze za odevzdání bezvadně provedeného díla jeho objednateli s tím, že by jeho zhotoviteli odmítal toto dílo uhradit. Naopak to, že dílo muselo být alespoň u skutků 1. a 4. dokončeno subdodavateli, podporuje výpověď svědka B. Závěr odvolacího soudu o tom, že případná vadnost díla nemohla mít vliv na naplnění subjektivní stránky, resp. jeho závěr, že okamžik vzniku rozhodnutí obviněného neuhradit dané zakázky je trestněprávně irelevantní, je absurdní. Trestného činu podvodu by se mohl obviněný dopustit, jen kdyby měl v úmyslu za dílo nezaplatit již při uzavírání smlouvy, nikoliv kdyby měl od počátku v úmyslu dostát smluvním povinnostem a až vlivem následujících okolností se rozhodl tak neučinit. Z provedeného dokazování je zřejmé, že úmysl neuhradit vystavené faktury vznikl až v době, kdy bylo zjištěno, že plnění ze strany subdodavatelů je vadné, což vylučuje naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu. Dovolatel navíc u uzavírání daných smluv nebyl a neznal jejich detaily. Dále ve vztahu ke skutku č. 2 sám svědek B. uvedl, že to byl on, kdo objednával a přebíral okna, která údajně dovolatel neměl zaplatit. Ve věci nebylo stran úvah o zavinění řádně zohledněno, že spol. START CENTER, a. s., figurovala ve velkém množství zakázek, přitom pouze několik málo z nich bylo problémových. Nelze tudíž hovořit o jakémsi podvodném modu operandi , jak to činí odvolací soud, který by svědčil o úmyslu dovolatele spáchat předmětný trestný čin.
6. Pokud jde o závěr, že obviněný měl předat dílo s falzifikátem certifikátu bezpečnostního zasklení ve vztahu ke skutku pod bodem 4., pak ani jeden ze soudů nevedl dokazování ve vztahu k ověření, zda se jednalo skutečně o falzifikát, případně, zda je osoba dovolatele s tímto falzifikátem vůbec spojena a jakým způsobem. Obdobný závěr platí u údajného „podcenění nabídky“, které dovolatel skrze trestní řízení opakovaně vysvětloval, aniž by to bylo soudy reflektováno. Nabídka spol. P. B., s. r. o., nebyla nijak výrazně nižší než ostatní cenové nabídky, je tedy možné, že Ministerstvu obrany nabídnutá cena za danou zakázku byla založena na chybě oceňovacího programu, který mohly používat i ostatní společnosti podávající cenové nabídky k veřejným zakázkám. Navíc spol. P. B., s. r. o., by se ekonomicky více vyplatilo realizovat jednu podceněnou zakázku než její víceleté vyřazení z veřejných zakázek. Soudy se dále nezabývaly ani tím, že dovolatel neměl nic společného s naceňováním nabídek ani jinou jejich přípravou.
7. Výše uvedené nejsou jediné vady v předmětném řízení, když z hlediska dokazování je třeba podotknout, že nalézací soud a vlastně i soud odvolací se vůbec nezabývaly rozpory mezi jednotlivými usvědčujícími důkazy. Kupříkladu se tak nevyjádřily k tomu, že ve spise jsou založeny 2 smlouvy se spol. KEVITON, s. r. o., aniž by bylo zjištěno, která je pravá, či dostatečně nezhodnotil pravost smlouvy předložené svědkem B. Stejně tak nezohlednil výpovědi svědků S., Š. či svědkyně B., podle kterých to neměl být dovolatel, kdo by měl na starosti všechny zakázky řešené v předmětné trestní věci, dále se nezabýval rozpory mezi fakturami vystavenými spol. KEVITON, s. r. o., a smlouvou o dílo uzavřenou s touto společností. Odvolací soud přitom rezignoval na řádný přezkum úvah prezentovaných v odsuzujícím rozsudku a pouze se spekulativně bez hlubší argumentace vyjadřoval k osobnosti obviněného a jeho nevěrohodnosti, k čemuž ani nebylo prováděno dokazování. Zcela tak ignoroval tendenčnost v postupu nalézacího soudu, který nedůvodně preferoval usvědčující důkazy a ignoroval důkazy ospravedlňující.
8. Soud druhého stupně se nevyjádřil k otázce tzv. opomenutých důkazů, zmiňované v odvolání obviněného. Prvostupňový soud v bodě 54. jeho rozsudku uvedl seznam důkazů navržených obhajobou s tím, že je považuje za nadbytečné, protože provedl výslechy svědků. Dané důkazy přitom měly sloužit právě k vyvrácení tvrzení daných svědků, přičemž zmíněné odůvodnění jejich nadbytečnosti je zcela neadekvátní.
9. Dovolatel dále poukázal na to, že spol. KEVITON, s. r. o., vůbec nesvědčilo právo uplatnit nárok na náhradu škody, neboť o jejím nároku bylo již rozhodnuto v občanskoprávním řízení. Tato námitka opět nebyla v odvolacím řízení reflektována. Ze strany soudu druhého stupně nebylo zdůvodněno, z jakého titulu by měl obviněný odpovídat za škodu způsobenou poškozeným společnostem, když tyto mají svoje nároky maximálně vůči spol. START CENTER, a. s., resp. P. B., s. r. o. Dovolatel měl podle soudů být jakýmsi „stínovým jednatelem“, což odmítá. I kdyby však takový závěr bylo možné respektovat, podle § 159 odst. 3 o. z. by jako jednatel ručil věřiteli dané právnické osoby pouze tehdy, pokud by této právnické osobě způsobil porušením svojí povinnosti škodu, kterou jí nenahradil, ačkoliv k tomu byl povinen. Ručení věřiteli právnické osoby by poté odpovídalo rozsahu dané právnické osobě nenahrazené škody. Ani jedna ze zmíněných společností, v nichž měl působit jako „stínový jednatel“, vůči obviněnému nárok na náhradu škody neuplatnila, a tudíž vůči němu nemohou být poškozenými uplatňovány nároky na náhradu škody. 10. Konečně dovolatel podotkl, že vlastně k žádnému z dílčích skutků nebyla zjištěna výše škody, kdy ve vztahu ke skutkům pod body 1. a 4. tuto skutečnost zmiňují i soudy obou stupňů. To však odporuje právní kvalifikaci trestným činem podvodu, případně to ovlivňuje závěr o podřazení skutku pod kvalifikovanou skutkovou podstatu tohoto trestného činu. V tomto směru měly být zkoumány otázky, zda byla díla vadná (skutek pod bodem 1. a 4.), zda vůbec existoval podklad pro vzniklý nárok (skutek pod bodem 2.) či zda existovaly podmínky k zániku pohledávky započtením (skutek pod bodem 3.).
11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 67 To 303/2022-1002, i rozsudek Obvodního soudu v Praze 5 ze dne 17. 6. 2020, č. j. 19 T 74/2020-922, zrušil, stejně jako všechna další na ně obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu, a v souladu s § 265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. 12. Obviněný podal dovolání rovněž prostřednictvím svého obhájce Mgr., Mag, iur. Jana Toschera. Uplatnil v něm dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V rámci předmětného dovolání rovněž namítl nedostatečnost odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které bylo soudem odvolacím akceptováno. V tomto směru shledal porušení jeho práva na spravedlivý proces. 13. Soud prvního stupně hodnotil důkazy extrémně rozporně s jejich obsahem, přičemž nebyl proveden jediný důkaz, z něhož by vyplývalo naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu podvodu. Žádný ze svědků, kteří byli v postavení statuárních orgánů poškozených společností, nevypověděl, že by je obviněný uvedl v omyl či využil něčího omylu. Sami přiznávali, že dodávky objednaných děl byly vadné. Odvolacím soudem nebyly vůbec řešeny pochybné úvahy soudu prvního stupně o zavinění obviněného spojené s převodem spol. START CENTER, a. s., a P. B., s. r. o., na třetí osobu, kdy konkrétně převod obchodního podílu první jmenované nebyl realizován dovolatelem. Ohledně převodu spol. P. B., s. r. o., nalézací soud vycházel z výpovědi svědka Š. Ovšem z této nevyplývá, že by s ním obviněný měl o čemkoliv jednat, přičemž neodpovídá za to, že jmenovaný svědek vlastní podíly ve více společnostech či za to, jak o převodu této společnosti jednal daný svědek s M. K. Dále ani svědci působící ve spol. START CENTER, a. s., nikdy nehovořili o jakémkoliv podvodném úmyslu obviněného.
14. Obviněný následně rozvedl, v čem spatřuje pochybení spočívající v nedůvodném neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů. Nesprávného postupu v tomto směru se dopustil již policejní orgán, který odmítl doplnit dokazování na základě návrhu obhajoby ze dne 8. 4. 2020 obsahujícího řadu důkazů ve prospěch obviněného. Policejní orgán tak učinil pouze za konstatování, že to nepovažuje za nutné, a to navzdory skutečnosti, že mu státní zástupce uložil zajistit důkazy navrhované obviněným. Takové odůvodnění nelze považovat za adekvátní. Jedná se tak o porušení práva na obhajobu obviněného a porušení zásady materiální pravdy podle § 2 odst. 5 tr. ř., neboť orgány činné v trestním řízení jsou povinny zjišťovat i skutečnosti svědčící ve prospěch obviněného. V této souvislosti je procesní vadou též skutečnost, že když Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 podal obviněný žádost o přezkoumání daného postupu policejního orgánu, tak odmítavé sdělení státního zastupitelství ze dne 28. 5. 2020 v této otázce bylo obhájci obviněného doručeno až dne 19. 6. 2020, tedy po podání obžaloby. Soud prvního stupně poté nejen, že neprovedl předběžné projednání obžaloby, v němž by mohlo být zohledněno nedostatečně realizované dokazování v přípravném řízení, ale sám důkazní návrhy obhajoby odmítl, bez dostatečného odůvodnění. 15. Dovolatel dále vznesl řadu námitek ve vztahu ke skutkům vymezeným pod body 1. až 4. výroku odsuzujícího rozsudku, jimiž poukázal na nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ohledně skutku pod bodem 1. namítl nezohlednění duplicity smlouvy o dílo, bez zjištění, která z jejích verzí je pravá. Dále poškozená společnost KEVITON, s. r. o., poskytla vadné plnění ze smlouvy o dílo, což nebylo soudy adekvátně hodnoceno, přičemž jak již bylo výše naznačeno, policejní orgán ani soudy neprovedly důkazy v rozsahu tohoto skutku obviněného ospravedlňující. Svědek C. jednající za poškozenou společnost neuvedl žádnou skutečnost svědčící o úmyslu obviněného spáchat na poškozené trestný čin podvodu.
16. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2. obviněný rozporoval věrohodnost „smlouvy o záloze na nákup a dodání plastových oken v hodnotě 190.000 Kč“, na níž jsou založena rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně. Tato smlouva je umístěna na listině vytržené ze stavebního deníku, ovšem bez označení čísla strany tohoto deníku (jehož provedení k důkazu bylo odmítnuto). Ve spise není založen originál této smlouvy, přičemž svědek B. nebyl k uzavírání či obsahu této smlouvy schopen uvést bližší informace a dokonce v rozporu s jejím obsahem uvedl, že obviněnému nikdy nepředal 190 000 Kč. Daná výše zálohy je přitom nesmyslná, když se měla vázat k dodávce oken v hodnotě 83 061 Kč. Nesrovnalosti v tvrzeních tohoto svědka je možné sledovat i ohledně toho, že mu měla spol. START CENTER, a. s., dlužit peníze. Dále okna spol. VANELLUS Lightning, s. r. o., nebyla dodána ani předána spol. START CENTER, a. s., nýbrž tak bylo učiněno vůči svědkovi B., který byl odběratelem i kupujícím, a tudíž měl povinnost zaplatit kupní cenu.
17. Stran skutku pod bodem 3. obviněný popisuje, že v první řadě v rámci předmětné zakázky začal figurovat až v momentě, kdy při její realizaci vyvstaly problémy. Nemohl tedy nikoho uvést v omyl, když ji nesjednával, což potvrdili svědci P. a S., přičemž svědek Č. dosvědčil, že se jednalo pouze o jednu problematickou zakázku z mnoha. Odběratel díla Česká pošta, s. p., označila dílo dodané spol. VANELLUS Lighting, s. r. o., v rámci zakázky Česká pošta XY za vadné a odstoupila od smlouvy uzavřené se společností START CENTER, a. s., čímž této společnosti vznikla škoda. Z tohoto důvodu nebyla uhrazena kupní cena společnosti VANELLUS Lighting, s. r. o., za zakázku Česká pošta XY. Mezi spol. START CENTER, a. s., a Česká pošta, s. p., existovaly tedy vzájemně započitatelné pohledávky.
18. Ohledně skutku pod bodem 4. dovolatel odkazuje na znalecký posudek vypracovaný Ing. Marinem Múčkou, Ph.D., podle nějž bylo dílo dodané Izoglass, spol. s r. o., zatížené vadami, a to i neodstranitelné povahy, přičemž objednatel specifikoval dodávku bezpečnostních skel nejasně, což nebylo soudy zohledněno. V tomto směru obviněný cituje pasáže zmíněného znaleckého posudku. Pokud dílo trpělo podstatnými a neodstranitelnými vadami tak podle § 2604 o. z. nevznikl nárok na úhradu jeho ceny. Nadto došlo stran dodání díla k prodlení, za což Ministerstvo obrany účtovalo spol. P. B., s. r. o., pokutu ve výši 367 000 Kč. Poškozená společnost svůj nárok neuplatnila v občanskoprávním řízení, ale až v řízení trestním, což je z hlediska jeho účelu nepřijatelné. Opět tedy nelze dospět k závěru o naplnění subjektivní stránky žalovaného trestného činu. 19. Obviněný dále namítl chybné hmotněprávní posouzení soudem prvního stupně, když v rámci popisu skutků pod body 1. a 4. uvedl, že se pokusil způsobit škody v tam specifikované výši, ale způsobil je ve výši nezjištěné. Vzhledem k tomu, že podle § 209 tr. zákoníku je škoda kvalifikačním znakem trestného činu podvodu, a to i v jeho základní skutkové podstatě, dané skutky tudíž nelze posoudit jako trestný čin podvodu. Soud měl přesně rozdělit, jaká škoda byla způsobena a jakou škodu se obviněný pouze pokusil způsobit, v rámci specifikace škody u skutku pod bodem 1. chybně škodu vypočítal, kdy za zohlednění všech skutkových zjištění o provedených plněních měla tato činit 275 585 Kč, u skutku pod bodem 4. zase soud nezapočítal výše zmíněnou smluvní pokutu ze strany Ministerstva obrany. Nadto se soud prvního stupně odchýlil od obžaloby, v jejímž popisu skutků nebyl pojem „škoda v nezjištěné výši“ uveden. 20. Závěrem tohoto svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 67 To 303/2022-1002, ve výroku I. a ve smyslu § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 21. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uvedl, že argumentace dovolatele obsažená v dovolání vyhotoveném Mgr. Mag. iur. Janem Toscherem se s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. částečně míjí a pokud lze námitky obviněného pod uvedený dovolací důvod podřadit, jsou zjevně nedůvodné. 22. V kritice kvality odůvodnění soudních rozhodnutí je argumentace nepřípustná, bezpředmětné jsou výklady stran průběhu přípravného řízení. Podstaty věci se netýká ani polemika dovolatele ohledně okolností převodu jeho podílu v dotčených firmách na J. Š. (který ovšem nepochybně byl typickým „bílým koněm“, formálně se podílející na podnikání celkem 133 subjektů – viz bod 59. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu). Citovaný dovolací důvod nemůže být naplněn ani obecnou kritikou kvality skutkových zjištění a hodnocení důkazů soudy, stejně jako výtkami týkajícími se nerespektování zásady § 2 odst. 5 tr. ř. při zjišťování skutkového stavu. 23. Dovolatel do určité míry směšuje uvedený dovolací důvod s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když namítá absenci od počátku existujícího podvodného úmyslu i absenci objektivních znaků trestného činu. Námitky ovšem formuluje tak, že o naplnění subjektivní stránky trestného činu, popř. o tom, že by uvedl někoho v omyl nebo něčí omyl využil, nebyl proveden žádný důkaz. V této souvislosti pak vytýká existenci zjevného rozporu soudy učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy a nedůvodné neprovedení jím navrhovaných důkazů. 24. Státní zástupce připomněl obsah zjevného rozporu mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, přičemž takovouto vadu dovolatel nevytkl, ale argumentoval předložením skutkové verze vlastního, mnohdy velmi detailního, hodnocení důkazů, podle které subdodavatelům nezaplatil buď vzhledem k vadám provedeného díla (body 1., 4. výroku o vině), pro neobjednání provedení díla (bod 2. výroku o vině), popř. pro utrpěnou škodu v důsledku neseriózního postupu subdodavatele při jiné stavební akci (bod 3. výroku o vině). Domáhá se tedy fakticky jiného hodnocení provedených důkazů, přičemž uvedenou obhajobu již uplatňoval v původním řízení.
25. Státní zástupce neshledal ani vadu tzv. opomenutých důkazů. Byť nalézací soud nevyhověl celé řadě důkazních návrhů obviněného, adekvátním způsobem vyložil, proč jejich provedení považuje za nadbytečné (bodě 54. odůvodnění rozsudku prvního stupně).
26. Úvahy soudů o existenci subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku soudy dovozené v podstatě ze stejného modu operandi u jednotlivých skutků a dílčích útoků (bod 18. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), shledal neodporující pravidlům formální logiky, byť v teoretické rovině by snad bylo možno důkazy hodnotit jiným způsobem. Poukázal na obzvlášť zjevnou existenci od počátku existujícího podvodného úmyslu zejména u dílčího útoku pod bodem 4. výroku o vině, u kterého jinak nalézací soud připustil existenci určitých vad subdodavatelem provedeného díla (bod 63. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu). Dovolatel se totiž zavázal subdodavateli uhradit částku 757 839 Kč, přičemž sám měl dostat a také dostal od objednatele díla zaplaceno pouze 584 684 Kč, tj. o 173 155 Kč méně. Pokud by dovolatel zpočátku zamýšlel subdodavateli řádně zaplatit, postrádala by pro něho celá akce z ekonomického hlediska smysl. 27. Za částečně důvodné státní zástupce shledal námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v tom směru, že výše škody, jak byla uvedena ve skutkových větách, neodpovídá právní kvalifikaci. To platí i přes to, že dovolatel si patrně neuvědomuje, že byl uznán vinným trestným činem podvodu spáchaným dílem ve stadiu pokusu podle § 209 tr. zákoníku, přičemž pokus je charakterizován právě absencí skutečného vzniku následku, v daném případě škody. 28. Přes nešťastně soudem prvního stupně formulované zákonné pojmenování trestného činu, je nicméně i z bodu 66. odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmé, že soudy považovaly oba trestné činy za dílem dokonané, dílem nedokonané ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 29. Připomněl [§ 138 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku] kvalifikační znak přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (větší škoda, tj. nejméně 100 000 Kč) a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (škoda značná, tj. nejméně 1 000 000 Kč. Aby mohl být skutek posouzen jako dokonaný trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3, popř. § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, je nutné, aby výše škody skutečně způsobené dosáhla hranic výše uvedených. Jestliže tyto hranice dosaženy byly, pachatel však zamýšlel způsobení škod ještě vyšších, bude namístě právní kvalifikace trestného činu spáchaného v kvalifikované skutkové podstatě dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže však pachatel zamýšlel způsobit větší škodu, popř. škodu značnou, a nějakou škodu skutečně způsobil, ta však hranice větší škody, resp. značné škody nedosahuje, je namístě celý skutek posoudit jako pokus spáchání trestného činu v kvalifikované skutkové podstatě, tj. jako pokus trestného činu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, popř. podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. 30. Podle skutkových zjištění dovolatel skutkem pod bodem 1. výroku o vině zamýšlel způsobit škodu 327 609 Kč, která nepochybně je větší škodou. Skutečně způsobena však byla škoda „v nezjištěné výši“ a takto neurčitě kvantifikovanou škodu za větší škodu považovat nelze. Skutek proto měl být kvalifikován toliko jako pokus trestného činu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nikoli jako trestný čin dílem dokonaný. Skutkem vymezeným pod body 2. – 4. výroku o vině dovolatel zamýšlel způsobit škodu 1 011 217 Kč, tj. škodu značnou. Škoda skutečně způsobená útoky v bodech 2. a 3. výroku o vině však činí 253 378 Kč a hranice škody značné zdaleka nedosahuje; útokem pod bodem 4. byla podle výroku o vině skutečně způsobena škoda v nezjištěné výši, což je z hlediska škody jako znaku kvalifikované skutkové podstaty irelevantní. Skutek pod body 2. – 4. výroku tedy měl být kvalifikován jako pokus pokračujícího zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. 31. Další námitky týkající se konkrétní výše některých částek již směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy. Skutková zjištění však soudy zvolené právní kvalifikaci neodpovídají ani v té podobě, v jaké jsou ve výroku o vině uvedena.
32. Státní zástupce dodal, že problematičnosti vyjádření některých skutečně způsobených škod jako škody v nezjištěné výši si odvolací soud byl vědom (bod 19. a násl. odůvodnění jeho rozhodnutí), do výroku o vině však nijak nezasáhl. Kvalifikaci skutku pod body 2. – 4. označil za správnou, protože ve dvou případech (body 2. a 3.) došlo k dokonání. Při posuzování, zda byl pokračující trestný čin dokonán v kvalifikované skutkové podstatě, jejímž znakem je způsobení škody, je však nutno vycházet ze součtu škod skutečně způsobených jednotlivými dílčími útoky, nikoli z úspěšnosti či neúspěšnosti jednotlivých dílčích útoků.
33. Odvolací soud zpochybnil i samotný princip, ze kterého vycházel nalézací soud, pokud při posuzování výše škody skutečně způsobené a při právní kvalifikaci přihlížel k tomu, že v některých případech poškozenými firmami provedené dílo skutečně vykazovalo určité vady, resp. tato skutečnost nebyla vyvrácena. Ani tyto úvahy odvolacího soudu nepovažoval státní zástupce za zcela přesvědčivé. Pokud obviněný jednal v úmyslu způsobit škodu ve výši odpovídající hodnotě bezvadně provedeného díla, poškozená firma však provedla dílo s vadami, tj. poskytla plnění v hodnotě nižší, pak posouzení jednání obviněného jako jednání nedokonaného ve stadiu pokusu, v principu vyloučit nelze.
34. Závěrem státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 67 To 303/2022, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyjádřil zároveň souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 35. Ve vyjádření k dovolání vyhotovenému Mgr. Dianou Kokešovou státní zástupce uvedl, že je formálně opřeno o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř., přičemž podatel v textu dovolání nerozlišuje, kterého dovolacího důvodu se mají jednotlivé části jeho argumentace týkat. V rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání ve vztahu k výroku o vině neobsahuje žádnou zásadně novou a právně relevantní argumentaci oproti dovolání zpracovanému obhájcem Mgr. Mag. iur. Janem Toscherem. Dovolatel opět provedl vlastní, často velmi detailní hodnocení důkazů, polemizoval s hodnocením důkazů soudy a na základě vlastních skutkových hodnocení a tvrzení odmítl většinu skutkových zjištění rozhodných pro závěr o jeho vině, zejména zjištění významná pro existenci subjektivní stránky trestného činu. Opakovaně kritizuje kvalitu odůvodnění soudních rozhodnutí, vytýká, že nebylo reagováno na jeho námitky, a označuje tato rozhodnutí za nepřezkoumatelná. Opětovně se vrací též k existenci tzv. opomenutých důkazů. Svými námitkami nevytýká existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, ale domáhá se pouze „přehodnocení“ provedených důkazů ve svůj prospěch. Státní zástupce proto odkázal na to, co bylo ke skutkovým námitkám obviněného uvedeno v bodě 26. jeho vyjádření ze dne 29. 3. 2023, k tzv. opomenutým důkazům odkázal na bod 27. téhož vyjádření. Tvrzení dovolatele, že prakticky u žádného skutku nebyla zjištěna škoda, je opět jeho nesouhlasem se skutkovými zjištěními o výši způsobených a zamýšlených škod, jak jsou v tzv. skutkových větách k jednotlivým útokům uvedeny. Skutečností je, že zjištěním o výši škody plně neodpovídala soudy zvolená právní kvalifikace; v tomto směru odkázal na argumentaci v bodech 30. a násl. jeho vyjádření ze dne 29. 3. 2023. 36. Nově dovolatel uplatnil některé námitky proti výroku o náhradě škody s tím, že minimálně společnost KEVITON, s. r. o., nebyla vůbec oprávněna uplatňovat práva poškozeného, neboť o jejím nároku již bylo rozhodnuto soudy civilními. Tato námitka je nekonkrétní a týká se nikoli hmotněprávní problematiky, ale procesní problematiky § 44 odst. 3 tr. ř., navíc jmenovaná společnost byla s nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení občanskoprávní. Argumentaci dovolatele, že všechny nároky mají poškození nejvýše vůči společnosti Start Center, a. s., resp. P. B., které proti obviněnému žádné nároky nevznesly, a odkaz na ustanovení § 159 odst. 3 o. z. s vyjádřením, že přiznáním nároku na náhradu škody, i kdyby nějaký existoval a byla prokázána jeho výše, by byla nezákonně rozšiřována úprava odpovědnosti stanovená civilním právem, považoval státní zástupce za zcela mimoběžnou, jelikož dovolatel byl zavázán k náhradě škody, kterou jako fyzická osoba úmyslnou majetkovou trestnou činností způsobil společnosti VANELLUS Lightning, s. r. o. 37. Uzavřel, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. žádné důvodné námitky obviněný neuplatnil, námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. považuje za důvodné jen v rozsahu jeho vyjádření ze dne 29. 3. 2023. 38. V rámci nově uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. dovolatel žádnou konkrétní argumentaci neuvedl, proto k tomuto dovolacímu důvodu nelze při rozhodování o dovolání přihlížet. 39. Nově dovolatel uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Jelikož neuplatnil žádné důvodné námitky v rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř., není naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Setrval tudíž na stanovisku obsaženém ve vyjádření ze dne 29. 3. 2023, a to včetně návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu obsaženého v bodě 40. tohoto vyjádření. 40. Obviněný v prvé replice zaslané prostřednictvím obhájce Mgr. Mag. iur. Jana Toschera na vyjádření státního zástupce nejprve poukázal na shodu stran důvodnosti uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve vztahu k určení výše škody jako základního znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku, což podrobně rozvedl. Vytkl, že prvostupňový soud neučil přesně, jakou škodu obviněný způsobil a jakou způsobit chtěl a odkázal na své výpočty v připojené tabulce. Namítl nesoulad stran stanovení výše škody v popisu skutku ad 1. (327 609 Kč) vzhledem k bodu 60 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde je uvedena cena díla (462 609 Kč), úhrada zálohy (150 000 Kč) a nedokončení díla o zednické zapravení v hodnotě 37 000 Kč. Obdobně poukázal na chybný výpočet u skutku ad 4., kde nedošlo k odečtení smluvní pokuty za vady díla. Uvedené skutečnosti pak mají zásadní vliv na právní kvalifikaci. Setrval na naplnění i dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zopakováním námitek podaných v dovolání a znovu vytkl absenci subjektivní stánky žalovaného jednání, jelikož modus operandi je pouhou domněnkou, pokud nebyl zkoumán celkový objem zakázek společnosti START CENTER, a. s., či P. B., s. r. o., a jaká část z nich nebyla uhrazena a z jakých důvodů. Podvodný úmysl obviněného v okamžiku sjednávání smluv o dílo nebyl prokázán žádným důkazem a ze svědeckých výpovědí nevyplývá. Připomněl, že pouze jeden ze čtyř poškozených využil občanskoprávní žaloby k vymožení nároku za provedené dodávky, u zbývajících využita tato možnost nebyla, což dokládá jejich vědomost a vadách a problematičnosti jejich dodávek. Neuhrazení vadného díla odběratelem je pak zcela běžný a legitimní postup. Popsal znovu okolnosti převodu obchodního podílu ve společnosti P. B., s. r. o. Poukázal na rozpor skutkového zjištění dovozeného soudy z listinného důkazu – „Smlouvy o záloze na nákup a dodání plastových oken v hodnotě 190.000 Kč“ ze dne 28. 11. 2016 uzavřené mezi obviněným a svědkem M. B., u které nebyl předložen originál a protikladné výpovědi svědka ohledně předání částky 190 000 Kč ve vztahu k ceně díla 83 061 Kč. 41. V druhé replice zaslané prostřednictvím obhájkyně Mgr. Diany Kokešové obviněný kvitoval, že i nejvyšší státní zástupce spatřuje důvody pro zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, ovšem měl za to, že obě rozhodnutí soudů trpí natolik závažnými vadami, že je na místě dovolání vyhovět i z dalších důvodů.
42. Předně akcentoval absenci jakékoliv hodnocení provedených důkazů a v podrobnostech odkázal na již podané dovolání, kde podal zcela konkrétní námitky včetně vady zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy (str. 5). Soudy vycházely z důkazů, u nichž nebyla zjištěna a zároveň byla namítána jejich pravost („kopie“ smlouvy s p. B. u skutku 2., od které zjevně neexistuje originál, zároveň objektivně trpí vnitřními rozpory, je nekvalitní a nelze z ní ověřit, čí jsou podpisy, dvě různé a navzájem se vylučující smlouvy u skutku 1.), popřípadě učinily skutkové závěry zcela odporující provedeným důkazům – například údajná účast dovolatele přes svědectví P. a P. u vypracování nabídek a uzavírání smluv u skutků 3., 4. Na základě těchto vadných postupů soudů pak došlo k odsouzení dovolatele, neboť soudy mylně dospěly k závěrům, že se skutky (minimálně skutek 2.) staly, popřípadě dovodily subjektivní stránku jednání dovolatele. Vlivem zásadních pochybení soudů došlo k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces.
43. Obviněný zopakoval rovněž argumentaci stran tzv. opomenutých důkazů. K modu operandi dovolatel poukázal na to, že soudy ignorovaly, že dané společnosti v daném období měly desítky až stovky stavebních zakázek. U stavebních zakázek je zcela běžné, že dílo je provedeno ze strany subdodavatele nedostatečně či vadně, a proto dojde ke sporu mezi zhotovitelem díla a jeho subdodavatelem. Aby dané jednání mohlo být označeno za zločinný „modus operandi“ , muselo by být prokázáno, že daným způsobem dovolatel postupoval ve všech, nebo alespoň většině, případů, což nebylo, a proto nemohl být dovozen podvodný úmysl dovolatele. Připomněl i námitku, že není zřejmé, na základě jakého zákonného podkladu má dovolatel odpovídat za závazky společností, v nichž nebyl jednatel. Setrval proto na návrhu zrušit napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvostupňového.
III.
Přípustnost dovolání
44. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). 45. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených – zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. 46. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že skutek, pro který je obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, kdy byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Dovolání z výše označeného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. 47. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ). K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., k jeho odvolání byl poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, zrušen výrok o trestu zákazu činnosti. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. 48. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. IV.
Důvodnost dovolání
49. Dovolací argumentaci obviněného lze shrnout do těchto námitek. Ve vztahu k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl zásadní pochybení v řízení před soudy spočívající v nesouladu právního posouzení věci se skutkovými zjištěními, dosahující intenzity porušení práva na spravedlivý proces. Akcentuje nepřezkoumatelnost prvostupňového rozsudku a skutečnost, že skutková zjištění podle soudů prokazující naplnění úmyslné formy zavinění, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nebyly tudíž naplněny znaky skutkové podstaty podvodu § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, resp. § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku. Dále namítl existenci opomenutých důkazů vyjmenovaných v bodě 54. odůvodnění prvostupňového soudu, přičemž zamítnutí jeho návrhu na jejich provedení nebylo soudem druhého stupně nijak odůvodněno. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak směřuje proti naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu kladeného mu za vinu, a to jak objektivní stránky ve znaku uvedení v omyl a výši škody, tak subjektivní stránky. 50. Protože argumentace obviněného obsažená v dovolání je podřaditelná pod obsahové vymezení jím uplatněných dovolacích důvodů a tuto argumentaci z části nelze posoudit jako zjevně neopodstatněnou, nebylo možno o podaném dovolání rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Nejvyšší soud proto na podkladě uplatněných dovolacích námitek přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru o důvodnosti tohoto mimořádného opravného prostředku. 51. Podstata trestné činnosti obviněného spočívala stručně řečeno v tom, že v roce 2015 (bod 1. výroku o vině) a poté ve třech případech v letech 2016-2017 v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a nedostát svým závazkům, uzavíral jménem jím zastupovaných společností START CENTER, a. s., popř. P. B., s. r. o., při realizaci stavebních zakázek pro objednatele smlouvy se subdodavateli, kteří objednané dílo provedli, a kterým obviněný za provedené práce nezaplatil, ačkoli sám objednatelům díla předal jako bezvadná a dostal za ně zaplaceno.
52. Dovolací soud úvodem připomíná, že přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku je spáchán totožným jednáním za současného způsobení značné škody, tj. škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku přesahující hranici 1 milionu Kč. 53. Objektem trestného činu je cizí majetek. Objektivní stránka trestného činu podvodu spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici a tím vznikne škoda na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním, může se stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci. Mezi omylem u podváděné osoby, majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný, a na základě ní vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost. Po subjektivní stránce je třeba úmyslného zavinění (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2050-2058). 54. Současně je na místě připomenout, že každý popis skutku, za který je pachatel odsouzen, musí být v rozhodnutí uveden tak, aby jednotlivé části popisu odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Proto tzv. skutková věta musí obsahovat úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku, aby zahrnovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Nestačí, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků. Taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. č. 43/1999-I. Sb. rozh. tr.). Znění skutkové věty rozsudku pak samozřejmě musí odpovídat právní větě a příslušnému zákonnému ustanovení. Jaké skutečnosti bude důležité v popisu skutku uvést, záleží na povaze konkrétního skutku. Ve skutkové větě nelze uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v dokazování provedeném v hlavním líčení, a to takovou formulací, aby bylo zřejmé, že jde o závěr soudu. Podrobný rozbor důkazní situace, vztah jednotlivých důkazů, jejich hodnocení jednotlivě i v souhrnu náleží až do odůvodnění rozsudku.
55. Pokud jde o znaky subjektivní stránky trestného činu, je třeba ve skutkové větě vyjádřit ty, které jsou důležité z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu, a dále v těch případech, kdy pohnutka (motiv) je relevantním rozlišujícím znakem. Nerespektování § 120 odst. 3 tr. ř. spočívající v absenci jakéhokoli údaje vyjadřujícího ve skutkové větě rozsudečného výroku subjektivní stránku úmyslného trestného činu, na jehož vinu bylo soudem uznáno, nelze nahradit ani právní větou rozsudečného výroku, ani odůvodněním rozsudku. [Šámal, P., Púry, F. § 120 (Náležitosti rozsudku). In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1664-1672.]. 56. Obdobně k této problematice přistupuje i Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/2004, uveřejněném pod č. 195 ve sv. 39 Sb. násl., uvedl že „neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces je právo obžalovaného na úplné projednání věci soudem. Takovým projednáním není případ, v němž ve výroku o vině skutková věta neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř.“. 57. V návaznosti na výše uvedené je třeba vytknout, že popis skutku výroku o vině i stran subjektivní stránky není vyčerpávající a nevyjadřuje zcela naplnění znaku trestného činu podvodu ani ohledně jeho objektivní stránky, neboť z něj není zřejmé, jakým konkrétním jednáním uvedl obviněný poškozené v omyl. V důsledku tohoto nedostatku proto spíše vyjadřuje toliko nesplnění občanskoprávního závazku vzhledem k uplatněným (ve vztahu ke skutku ad 4. znaleckým posudkem doloženým neodstranitelným) vadám díla. Pokud měl být trestný čin spáchán v rámci dvoustranného občanskoprávního vztahu, tak rozdílem mezi trestným činem podvodu a prostým nesplněním občanskoprávního závazku, je právě úmysl nesplnit požadavky z předmětného občanskoprávního vztahu (v projednávaném případě nezaplatit cenu subdododavatelem realizovaného díla), a to již v době uzavírání předmětných smluv. Skutková věta, tak jak ji koncipoval soud prvního stupně, neodráží zcela realitu a neobsahuje skutečnost (která by musela být podrobně podložena provedeným dokazováním), ze které by bylo možno usuzovat na podvodný úmysl obviněného od počátku, tedy v době uzavírání smluv s jednotlivými subdodavateli. Naplnění tohoto znaku ostatně není zjevné ani z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu či napadeného usnesení odvolacího soudu, který sice soudu prvního stupně vytkl velmi stručnou hodnotící část, na níž ovšem bez dalšího zcela odkázal. Oba soudy se zaměřily pouze na hodnocení modu operandi obviněného dovozeného z posuzovaných čtyř případů, aniž by věnovaly pozornost obhajobě obviněného, že spol. START CENTER, a. s., figurovala ve velkém množství zakázek, přitom pouze několik málo z nich bylo problémových, a aniž by zhodnotily finanční situaci společnosti START CENTER, a. s., a spol. P. B., s. r. o., za něž obviněný jednal v posuzovaném období (viz body 58–64 odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu, bod 18. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
58. Trestného činu podvodu by se přitom mohl obviněný dopustit, jen kdyby měl v úmyslu za dílo nezaplatit již při uzavírání smlouvy se subdodavatelem, nikoliv kdyby měl od počátku v úmyslu dostát smluvním povinnostem a až vlivem následujících okolností se rozhodl tak neučinit. Okamžik vzniku rozhodnutí obviněného neuhradit dané zakázky je proto trestněprávně zásadní. Soud prvního stupně se musí v návaznosti na subjektivní stránku trestného činu vypořádat i s obhajobou obviněného stran vytýkaných vad díla subdodavatelů, které minimálně v bodě 4. výroku o vině potvrzuje znalecký posudek.
59. Současně v případě trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku musí být ze skutkové věty zřejmé naplnění veškerých znaků této skutkové podstaty trestného činu, tedy uvedení v omyl, obohacení se a způsobení škody v zákonem požadované výši. 60. V tomto směru je nutné přisvědčit obviněnému, že objektivní stránka je ve skutkové větě výroku o vině popsána stran výše způsobené škody, a tedy následku trestného činu ve vztahu k soudem užité právní kvalifikaci, vadným způsobem u skutku ad 1. a ad 4. U skutku ad 1. je totiž uvedeno, že se obviněný „… pokusil způsobit škodu ve výši 327.609 Kč (včetně DPH) a způsobil škodu v nezjištěné výši“ (při jeho právním posouzení jako přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku), u skutku ad 4. se uvádí, že obviněný „… se pokusil způsobit škodu ve výši 757.839 Kč (včetně DPH) a způsobil škodu v nezjištěné výši“ [při jeho právním posouzení jako zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku]. Soudem užité vyjádření („dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku“) znamená, že označené skutky posoudil jako trestné činy příslušné právní kvalifikace dílem dokonané a dílem nedokonané (ve vývojovém stadiu pokusu), což ovšem předpokládá – jak již ostatně odznělo ve vyjádření státního zástupce a jak je uvedeno dále – že příslušný následek vyjádřený určitým typem škody vymezené zněním § 138 tr. zákoníku musí nastat. Nic takového přitom výroková část rozsudku soudu prvního stupně u označených bodů nevyjadřuje. To přesto, že výše škody (ať již nastalé – čin dokonaný, či hrozící – pokus či příprava, je-li trestná) musí být zjištěna a ve výroku příslušného rozhodnutí vyjádřena alespoň údajem o její minimální, soudem zjištěné výši. Formulace užitá v rozsudku soudu prvního stupně („v nezjištěné výši“) zakládá rozpor mezi popisem skutku a jeho právní kvalifikací a tím i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 61. V případě skutku pod bodem 1. výroku je vzhledem k jeho popisu [„a tímto jednáním se pokusil způsobit … škodu ve výši 327.609 Kč (včetně DPH) a způsobil škodu v nezjištěné výši“] možné (při splnění dalších podmínek) uvažovat o právní kvalifikaci skutku v podobě přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť částka 327 609 Kč odpovídá znaku tzv. větší škody [§ 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], avšak šlo-li podle zjištění soudu pouze o škodu hrozící a reálně vzniklá škody na majetku poškozeného nebyla zjištěna („způsobil škodu v nezjištěné výši“), pak je zřejmé, že popsaný skutek by mohl být (při naplnění zbývajících znaků skutkové podstaty) posouzen pouze jako pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, k § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. To proto, že zjištění o reálném vzniku škody v rozsahu částky nejméně 100 000 Kč (větší škoda), není v tomto výroku učiněno. Skutkové zjištění soudu, že obviněný podvodným jednáním vůči poškozenému se pokusil způsobit škodu ve výši 327 609 Kč a způsobil škodu v nezjištěné výši, neodůvodňuje posouzení skutku jako přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 62. Navíc není zřejmé, jak soud prvního stupně došel k výsledné částce způsobené škody, pakliže hodnota zakázky činila částku 462 585 Kč bez DPH a vyjmuta byla toliko částka 37 000 Kč za zednické zapravení provedené jiným subjektem než subdodavatelem, proplaceno bylo 72 156 Kč a záloha činila 150 000 Kč. Otázkou dále zůstává, zda je na místě hovořit toliko o škodě hrozící, pokud subdodavatel (spol. KEVITON, s. r. o.) zakázku dokončil, jak vyplývá z popisu skutku [… byla … objednaná dílčí zakázka dne 8. 1. 2016 dokončena, vyjma zednického zapravení v hodnotě 37 000 Kč …]. Pokud tedy sjednané práce byly subdodavatelem provedeny a nebyly uhrazeny, muselo na straně obviněného jako objednatele dojít k obohacení o cenu provedených prací ve smyslu následku trestného činu. Ze skutkových zjištění rovněž není jasné, která smlouva se subdodavatelem se k provedené zakázce vázala, pakliže ve věci existují smlouvy dvě.
63. Rovněž v případě popisu skutku v bodě 4. výroku rozsudku [„a tímto jednáním se pokusil způsobit … škodu ve výši 775 839 Kč (bez DPH) a způsobil škodu v nezjištěné výši“] je třeba vnímat citovanou část skutkové věty jako
· vadnou, resp. nejasnou ve vztahu se skutkovém závěru vyjadřujícímu obviněným – jeho jednáním popsaným v bodech 2. až 4. rozsudku – celkově způsobenou škodu („tímto svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 1 011 217 Kč, z části ve stadiu pokusu“), neboť v této výši škoda reálně nevznikla (v bodě 4. nebyla její výše zjištěna, jednáním popsaným v bodě 2. způsobil obviněný podle zjištění soudu škodu ve výši 83 061 Kč, v bodě 3. škodu ve výši 170 317 Kč),
· vadnou k soudem užité právní kvalifikaci skutku v podobě zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, neboť škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč (značná škoda) podle zjištění soudu reálně nenastala (dosáhla toliko výše vyjádřené v bodech 2. a 3.), z čehož plyne, že skutek popsaný v bodech 2. až 4. mohl být (při naplněnosti všech zbývajících znaků skutkové podstaty) posouzen pouze jako pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. 64. Není ovšem důvodná námitka dovolatele, že je u skutku ad 4. chybný výpočet výše škody vzhledem k neodečtení smluvní pokuty za vady díla. Smluvní pokutu jako sankci si sjednal obviněný s objednatelem díla a na jeho vztahy s dalším subdodavatelem a výší škody mu způsobenou nemá žádný vliv.
65. Ačkoli odvolací soud si byl pochybení stran vyjádření výše škody a následně právní kvalifikace ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vědom (viz bod 19. odůvodnění jeho usnesení), nenapravil jej. Tím ovšem svoje rozhodnutí zatížil vadou, která naplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (viz dále). 66. Přestože dále uvedené skutečnosti plynou již z textu výše uvedeného, lze zopakovat obecné právní závěry, které se uplatňují při posuzování skutku jako trestného činu pouze ve vývojovém stadiu pokusu (netřeba dodávat, že obdobné platí, jde-li o vývojové stadium přípravy, je-li trestná) a skutku jako trestného činu dílem dokonaného a dílem ve vývojovém stadiu pokusu, event. přípravy.
67. Jestliže obviněný způsobí škodu, jejíž výše naplňuje znaky základní skutkové podstaty trestného činu podvodu, a jedná za podmínek § 21 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu způsobit škodu, která je znakem kvalifikované skutkové podstaty (např. způsobení značné škody), avšak k té nedojde, tj. v této části zůstane jeho jednání ve stadiu pokusu, je nutno takové jednání posuzovat jako jeden trestný čin – pokus trestného činu podvodu v kvalifikované skutkové podstatě (ve zvažovaném případě pokus přečinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku). Pokud ale již výše pachatelem skutečně způsobené škody dosáhne úrovně odpovídající danému typu škody (např. značné škody), a současně se započtením škody hrozící stále zůstane v rámci jejího zákonného vymezení (tj. ve zvažovaném případě nedosáhne úrovně 1 000 000 Kč a vyšší), poté je nutno jednání pachatele posoudit jako trestný čin příslušné kvalifikace (odpovídající kvalifikačnímu znaku daného typu škody – v uvažovaných souvislostech značné škody), a to trestný čin dílem dokonaný a dílem nedokonaný, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 49/2019 Sb. rozh. tr.). 68. V posuzované věci je proto, vzhledem k popsaným nejasnostem a vadám zatěžujícím již rozsudek soudu prvního stupně, třeba specifikovat, k jaké škodě jednání obviněného směřovalo (ač k ní posléze nedošlo), k jaké škodě reálně došlo, a tomu zjištění pak odpovídajícím způsobem vymezit i tzv. právní větu, potažmo právní kvalifikaci skutku.
69. Z výše uvedeného je zjevné, že Nejvyšší soud shledal z uplatněných dovolacích námitek důvodnými ty, jejíchž předmětem byly výtky nedostatečného posouzení zavinění obviněného, určení výše škody a z toho plynoucí právní kvalifikace.
70. Za situace, kdy Nejvyšší soud přistupuje ke kasaci rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, je nadbytečné a předčasné, aby se zabýval podrobněji dalšími námitkami obviněného zejména skutkového charakteru podřazenými jím pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť bude na soudu prvního stupě, aby se s těmito námitkami obviněného vypořádal v rámci nového projednání věci (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1269/2013). 71. Jen ve stručnosti Nejvyšší soud dodává, že výtky obviněného směřující do přípravného řízení neshledává opodstatněnými, jelikož v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat pouze nejzávažnější vady dokazování v řízení před soudem. Stejně hodnotí výtky obviněného ke skutku pod bodem 2. spočívající v rozporování věrohodnosti „smlouvy o záloze na nákup a dodání plastových oken v hodnotě 190.000 Kč“ vzhledem k její podobě, neboť svědek M. B. jednoznačně osvětlil, že uvedený dokument vznikl jako reakce na pohledávku, kterou za obviněným vedl z důvodu v minulosti pro obviněného vykonané a neuhrazené práce bez písemných dokladů a svědek Z. Č., jednatel spol. VANELLUS Lightning, s. r. o., potvrdil, že plastová okna pro svědka B. objednával ústně právě obviněný. Námitky stran výroku o náhradě škody, že minimálně společnost KEVITON, s. r. o., nebyla vůbec oprávněna uplatňovat práva poškozeného, vzhledem k rozhodnutí o jejím nároku soudy civilními, považuje Nejvyšší soud za bezpředmětné, pokud byla právě s ohledem na toto zjištění jmenovaná společnost s nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení občanskoprávní. 72. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný nepřipojil žádnou argumentaci, k níž by se mohl Nejvyšší soud vyjádřit. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnil obviněný důvodně, neboť dovolací soud, byť ne v celém rozsahu, přisvědčil správnosti jeho tvrzení, že vadou [konkrétně ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] byl stižen již odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně. V.
Způsob rozhodnutí
73. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 67 To 303/2022-1002, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 6. 2022, sp. zn. 19 T 74/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.). Obvodnímu soudu pro Prahu 5 pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud učinil toto své rozhodnutí za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. 74. Soudy jsou v dalším řízení podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázány právním názorem Nejvyššího soudu, přičemž ve smyslu výše popsaných závěrů vyhodnotí skutková zjištění stran postoje obviněného k plnění závazků v době sjednání smluv se subdodavateli, a to i ve spojení s ekonomickou situací společnosti, za niž obviněný vystupoval, pak posoudí v plném rozsahu jeho zavinění, příp. výši způsobené a hrozící škody a v návaznosti na to ve věci rozhodnou. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 26. 9. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
v z. JUDr. Vladimír Veselý
Zpracovala:
Mgr. Zuzana Ursová