Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
7 Tdo 698/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí: 16. 4. 2026
Spisová značka : 7 Tdo 698/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.698.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Znásilnění
Dotčené předpisy: § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: CD
Zveřejněno na webu: 13. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
7 Tdo 698/2025-880
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného Z. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 12 To 3/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 9/2024, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 12 To 3/2025. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Odůvodněn í:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 12. 2024, č. j. 53 T 9/2024-734, byl obviněný Z . H. uznán vinným pod body 1. až 3. zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a p od bodem 4. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 40 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy. 2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 12 To 3/2025-770, zrušil z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného do výroku o vině pod body 1. až 3. a trestu napadeného rozsudku a poškozených nezl. AAAAA (pseudonym), nezl. BBBBB (pseudonym) a nezl. CCCCC (pseudonym) podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 1. až 3., dále v celém výroku o trestu, ve výroku o uložení ochranného léčení, jakož i ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod body 1. až 3. zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy, jakož i za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, stran kterého zůstal napadený rozsudek ve výroku pod bodem 4. nezměněn, odsoudil obviněného za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a s přihlédnutím k § 40 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle § 99 o dst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu nemajetkové újmy. 3. Uvedených trestných činů se měl obviněný dopustit v podstatě tím, že
1. v přesně nezjištěné době zhruba od měsíce srpna 2019 do 6. 1. 2024, kdy byl zadržen policejním orgánem, v bytě na adrese nám. XY č. p. XY v XY a jinde za účelem vlastního sexuálního uspokojení fotografoval svou nezletilou dceru AAAAA , jejíž věk znal, i zcela nahou ve vyzývavých a dráždivých polohách předvádějících její genitál a nejméně dne 10. 7. 2021 tisknul svůj podbřišek k jejímu obnaženému genitálu v pozici pohlavního styku, což si současně i fotil; zneužil přitom důvěry nezletilé pramenící ze vztahu otce a dcery a s ním souvisejícího silného citového pouta, jakož i její nedostatečné znalosti sexuální problematiky odpovídající věku, rozumové a mravní vyspělosti, v důsledku čehož nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a adekvátním způsobem se mu bránit,
2. v přesně nezjištěné době zhruba od roku 2020 nejméně do 31. 7. 2022, v bytě na adrese nám. XY č. p. XY, v XY č.p. XY, okr. XY a jinde, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, nezletilou dceru své sestřenice BBBBB , nejméně ve třech případech, kdy si k ní přilehl do postele, osahával ji a hladil na obnaženém genitálu či tak činil i přes oblečení, fotografoval ji zcela nahou ve vyzývavých polohách předvádějících její genitál a poprsí; zneužil přitom důvěry nezletilé, která jej vnímala jako autoritu, její náklonosti, fyzické i psychické převahy, jakož i jejího nízkého věku, v důsledku čehož nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a účinně se mu bránit,
3. v přesně nezjištěné době od poloviny roku 2022 do konce prosince roku 2023 v bytě na adrese nám. XY č. p. XY v XY a jinde za účelem vlastního sexuálního uspokojení v blíže nezjištěném počtu případů opakovaně prsty osahával na obnaženém genitálu, který jí rovněž lízal, nezletilou CCCCC , jejíž věk znal, v době, kdy mu byla matkou svěřena k dozoru, společně se s ní koupal ve vaně, přičemž jí masíroval na celém těle, včetně genitálu a sám se od ní nechal masírovat na prsou, opakovaně ji fotografoval i zcela nahou ve vyzývavých polohách předvádějících genitál, a nechal si od ní stimulovat rukou penis; zneužil přitom důvěry nezletilé, s níž navázal blízky ́ citov ý vztah, která jej měla ráda a vnímala jako osobu blízkou, její dosavadní neznalosti sexuální problematiky, jejího nedostatečného duševního a fyzického vývoje spjatého s předškolním a mladším školním věkem, v důsledku čehož nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a adekvátním způsobem se mu bránit,
4. v době nejméně od roku 2019 do 6. 1. 2024, kdy byl podle § 76 odst. 1 tr. ř. zadrženy ́ policejním orgánem P ČR, KŘP Libereckého kraje, SKPaV, OOK měl ve svém mobilním telefonu, tabletu a notebooku uložené stovky souborů zobrazujících děti či osoby jevící se být dítětem ve vyzývavých polohách, předvádějící pohlavní orgány, eroticky a sexuálně dráždivé scény či v polohách předstíraného i reálného pohlavního styku. II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z hlediska obsahového zaměření podaného dovolání označila za podstatné, že skutková zjištění soudů lze považovat za správná a úplná, přičemž na jejich podkladě bylo namístě učinit závěr, že počínání obviněného pojaté do bodu 3. výroku o vině lze právně kvalifikovat jako pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ve zbývající části považovala právní kvalifikaci jednání obviněného za správnou. 5. Zdůraznila učiněná skutková zjištění soustředěná do tzv. skutkové věty napadeného rozsudku, podle nichž obviněný v přesně nezjištěné době od poloviny roku 2022 do konce prosince roku 2023 poškozenou „za účelem vlastního sexuálního uspokojení v blíže nezjištěném počtu případů opakovaně prsty osahával na obnaženém genitálu, který jí rovněž lízal… a nechal si od ní stimulovat rukou penis“. Sama poškozená uvedla, že ji obviněný na přirození „lechtal jazýčkem a prstíčkem“, ona jej „lechtala na pimpulovi“, přičemž předvedla pohyb rukou nahoru a dolů s polouzavřenou dlaní s palcem proti špičkám ostatních prstů a zároveň popsala, že byl „kulatý a tvrdý“. Kromě toho popsala, že jí obviněný „pimpulu přikládal na pipinku“, vzájemně se masírovali nebo že dostávala pusinky „na pipinku“. Uvedená skutková zjištění podle jejího přesvědčení zjevně vykazují znaky pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 6. Nesouhlasila se stanoviskem vrchního soudu, že spáchání trestného činu znásilnění jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží v případě olizování ženských genitálií nezbytně předpokládá, aby pachatel „svým jazykem pronikl do pohlavního orgánu poškozené“, neboť takový požadavek nelze dovodit z textu zákona, nevyplývá z odborné literatury a explicitně jej nestanovila ani judikatura. Při jazykovém výkladu lze pod pojem jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží přiřadit též orální pohlavní styk, a to i olizování genitálií ženy, neboť i tato forma nedobrovolného pohlavního styku má na sexuální sféru oběti podobně citelný negativní dopad jako soulož a současně je srovnatelná i co do intenzity, intimnosti a blízkosti fyzického kontaktu. Stanovisko o nesprávnosti právních závěrů odvolacího soudu podporuje i výklad normy podle jejího účelu. Obdobně s ohledem na výklad historický došlo k rozšíření dosahu právní úpravy skutkové podstaty trestného činu znásilnění, aby zahrnovala širší škálu sexuálně motivovaného jednání pachatelů. V řešeném případě přitom nelze přehlédnout, že obviněný kromě olizování genitálií poškozené též přikládal na její přirození obnažený penis a masíroval ji, zároveň nechal masírovat i sebe a žádal stimulování penisu. Zdůraznila též nízký věk poškozené, opakovanost a trvání protiprávního, nemravného jednání obviněného. Své stanovisko podpořila odkazem na odbornou literaturu a ustálenou judikaturu, ve které je olizování ženských rodidel podřazováno pod jedná ní srovnatelné se souloží, a to i bez penetrování vagíny.
7. Pochybení spatřovala i v právní kvalifikaci stran stimulování penisu obviněného, neboť i toto v projednávané věci vykazuje rysy pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží. V řešeném případě stimulování penisu podle poškozené zjevně spočívalo v masturbaci, neboť tato sice krátce, nicméně plně přiměřeně svému věku, rozumové vyspělosti, verbálním schopnostem a dosavadní neznalosti sexuálního života popsala, resp. rukou explicitně demonstrovala způsob, jakým obviněného stimulovala. Takové jednání nelze označit za pouhé lechtání či letmý, ojedinělý nebo méně intenzivní dotek. I v případě manuální masturbace odkázala na komentářovou literaturu a judikaturu, jež ji podřazuje pod pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Současně je zcela nepodstatné, zda došlo k ukojení obviněného (ejakulaci), přičemž ani v textu zákona není zmínka o vyvrcholení jako znaku skutkové podstaty. Za nepřiléhavé dále označila úvahy vrchního soudu ohledně nedostatku údajů o četnosti či délce stimulace penisu obviněného, neboť zákonodárce nevyloučil z dosahu § 185 tr. zákoníku jednorázové akty. Nadto sám odvolací soud v tzv. skutkové větě rozsudku konstatuje dlouhodobost či opakovanost nemravného protiprávního jednání obviněného. Z dokazování vyplynula i pestrá škála různých typů sexuálně motivovaných jednání obviněného, zřejmě se tedy nejednalo o nic letmého či jednorázového. 8. V rovině hypotetické pak uvedla, že napadený rozsudek by nemohl obstát ani tehdy, pokud by jednání obviněného skutečně nebylo posouzeno jako jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Vrchní soud v takovém případě nereflektoval redefinici skutkové podstaty trestného činu znásilnění provedenou zákonem č. 166/2024 Sb., která mj. zavádí novou skutkovou podstatu trestného činu sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku. V takovém případě by bylo namístě postupovat ve smyslu § 2 odst. 1 tr. z ákoníku a jednání obviněného právně posoudit jako zločin sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 9. Vrchní soud proto podle jejího přesvědčení pochybil v právním posouzení jednání obviněného pod bodem 3. výroku o vině, neboť se jedná o zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024. Vzhledem k tomu, že inkriminované jednání obviněného je v rozsudku vrchního soudu koncipováno jako dílčí útok pokračujícího deliktu, dotýká se nesprávnost celého výroku o vině rozsudku vrchního soudu a v návaznosti na to i dalších výroků. 10. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 11. Obviněný Z . H. , jemuž bylo dovolání nejvyšší státní zástupkyně v opise doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil. Podle názoru obviněného se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami dovolatelky, když v jeho jednání neshledal znaky trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nepochybně bylo zjištěno pouze to, že poškozená podle svých slov „lechtala strejdu na pimpulovi“, přičemž bez důvodných pochybností nebylo prokázáno, že by při tom došlo k ejakulaci. Z hlediska předváděných masturbačních pohybů nebylo postaveno najisto, v jaké četnosti a po jakou dobu se tak dělo a zda se ve skutečnosti nejednalo o lechtání, bez záměru sexuálního uspokojení obviněného. Stimulace penisu by mohla být považována za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, pokud by skutečně došlo k vyvrcholení obviněného. Nicméně takové jednání musí zároveň vykazovat patřičnou intenzitu, kdy se pachatel takového jednání dopouští se záměrem uspokojit svůj pohlavní pud. Nepostačí toliko ojedinělý dotek nebo několik masturbačních pohybů. Právní kvalifikaci skutku podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nesvědčí v daném případě právní úprava trestního zákoníku účinná k 31. 12. 2024, ani dosavadní ustálená soudní praxe a judikatura Nejvyššího soudu. Považoval proto dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní za neopodstatněné a navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. nejvyšší státní zástupkyní [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. IV.
Důvodnost dovolání
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 14. Úvodem nutno poznamenat, že dovolání bylo zaměřeno toliko proti právní kvalifikaci počínání obviněného pojatého do bodu 3. výroku o vině, neboť dovolání se zbývající části prakticky nijak nedotýkalo.
15. Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že dovolací argumentace obsažená v mimořádném opravném prostředku nejvyšší státní zástupkyně vyhovuje jí uplatněnému důvodu dovolání a z důvodů níže vyložených jí Nejvyšší soud přiznal i věcné opodstatnění.
16. Nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasila se zvolenou právní kvalifikací, neboť měla za to, že jednání popsaná ve skutkové větě spočívající jednak v „lízání genitálu“ nezletilé poškozené, jednak skutečnost, že si obviněný od poškozené „nechal rukou stimulovat penis“ je nezbytné podřadit pod pojem jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží, a jako taková zakládají opomenutou právní kvalifikaci podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024. V případě odmítnutí uvedeného názoru poukazovala na nesprávné užití pravidel o časové působnosti podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jednání obviněného by bylo nutné posoudit podle příznivější právní úpravy jako trestný čin sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025. 17. Trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 se dopustil ten, kdo k pohlavnímu styku zneužil bezbrannosti jiného a čin spáchal na dítěti mladším patnácti let. Nejvyšší státní zástupkyně pak poukazovala na chybné neužití (ve vztahu ke skutku pod bodem 3.) právní kvalifikace rovněž podle odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, podle něhož bylo přísněji trestné, pokud takový čin spáchal souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. 18. V daných souvislostech ke zmíněným dvěma rovnocenným alternativním formám jednání Nejvyšší soud připomíná, že souloží ( coitus ) se podle odborné literatury i ustálené judikatury rozumí spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Za jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží se obecně považuje takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože. Jestliže se u soulože předpokládá současné spojení pohlavního orgánu muže a ženy, pak srovnat s tím lze situace , kdy do pohlavního orgánu ženy neproniká pohlavní úd muže, ale tato situace je simulována jiným mechanismem, např. jazykem, prsty, jiným předmětem. Srovnatelný způsob se souloží zde spočívá v tom, že se simulovaným mechanismem navozuje situace stejná, jako když do vagíny (pochvy) ženy pronikne mužský pohlavní úd. To tedy znamená, že je tento mechanismus schopen vyvolat stejný účinek, jako kdyby o takovou simulaci nešlo a jednalo by se o skutečnou soulož. K obdobné situaci dochází v případě mužského pohlavního údu, který je při souloži zasouván do pochvy (vagíny) ženy, a proto, aby nastal účinek srovnatelný tomu, k jakému dochází v případě soulože, může být namísto vnikání do pochvy použit způsob, při němž nejde o ženské pohlavní orgány, ale jinou srovnatelnou část těla (ženy nebo muže) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140-271. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2336). 19. Podle přesvědčení nejvyšší státní zástupkyně bylo nutné pod pojem jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží podřadit jednak stimulaci penisu obviněného rukou poškozené a jednak lízání genitálu poškozené obviněným.
20. Stran prvního z uvedených jednání je v obecné rovině nutno uvést následující. Za srovnatelný pohlavní styk se souloží je třeba podle judikatury považovat i tzv. manuální masturbaci, neboť její podstatou jako nedobrovolné sexuální praktiky je pohyb ruky simulující tření, k němuž jinak dochází při souloži, při které je pohlavní orgán muže zasouván do pohlavního orgánu ženy. Pokud pachatel touto sexuální praktikou sleduje své sexuální uspokojení, je i manuální masturbace jeho pohlavního údu poškozenou osobou obdobou soulože. Popsané jednání tak nelze posoudit jako jednání méně intenzivní, které by nebylo způsobilé naplnit znak jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží ve smyslu § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 3 Tdo 182/2012, a ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 432/2014) [srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140-271. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2336; k posuzování manuální masturbace coby jednání naplňující zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též recentně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 7 Tdo 181/2022 , nebo ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. 8 Tdo 911/2025]. 21. Podle skutkové věty rozsudku a již stabilizovaných skutkových zjištění si obviněný (mimo jiné) za účelem vlastního sexuálního uspokojení „nechal od poškozené stimulovat penis“. Ona stimulace pak byla předmětem přezkumu provedeného vrchním soudem, jenž v obecné rovině připustil, že jednáním majícím charakter pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží může být i vložení údu ženě do ruky za účelem jeho tření a provádění obdobných aktivit. Avšak v konkrétní věci zaujal stanovisko, že nebylo zjištěno, v jaké četnosti byly masturbační pohyby prováděny, po jakou dobu a zda se opravdu nejednalo o lechtání, jak verbálně poškozená uváděla, přičemž stimulaci penisu by za okolností, kdy by skutečně došlo k vyvrcholení (což v daném případě nebylo bez důvodných pochybností prokázáno), bylo nutno považovat za způsob srovnatelný se souloží. K danému závěru pak nepostačuje ojedinělý dotyk nebo několik masturbačních pohybů ze strany poškozené (viz odstavec 21. odůvodnění jeho rozsudku).
22. S takto zvolenou argumentací však nelze souhlasit. Pohlavní styk (včetně pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží) směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale rozhodně nezáleží na tom, zda k němu v konkrétním případě skutečně dojde; proto pachatel nemusí dosáhnout svého sexuálního uspokojení (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140-271. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2328). Jednoznačně se tedy nelze ztotožnit s názorem vrchního soudu o nutnosti ejakulace. Dále odvolací soud akcentoval nízkou intenzitu při stimulaci penisu, kdy nebylo prokázáno, zda se skutečně nejednalo o „lechtání pimpuly“ obviněného, jak uváděla poškozená, tj. o ojedinělý pohyb, případně na to navazující další manipulaci a zda takové jednání mělo určité časové trvání. Avšak ani v tomto ohledu nebylo možné předloženým závěrům přisvědčit. Z výpovědi poškozené jednoznačně vyplývá zejména ta skutečnost, že sice strejdu „lechtala na pimpulovi“, přičemž toto verbální vyjádření zcela přiměřené věku a absenci sexuálních zkušeností předvedla pohybem rukou nahoru a dolů s polouzavřenou dlaní s palcem proti špičkám ostatních prstů a popsala, že byl „velký, kulatý a tvrdý“. Poškozená tedy onu manuální techniku úměrně věku dostatečně verbalizovala a demonstrovala. Nesporně se jednalo o masturbační pohyby, přičemž je nerozhodné, zda jich mohlo být, jak podotýká odvolací soud, pouze několik. Pokud při výkladu pojmu „soulož“ postačuje, že došlo jen k částečnému zasunutí pohlavního údu do pochvy ženy, přičemž není pochyb, že i při výlučně jednom takovém zasunutí, by se jednalo o soulož, je pojem jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží nutno vykládat shodným způsobem. Zákonodárce vskutku z dosahu § 185 tr. zákoníku nevyloučil ani jednorázové akty. I bez zjištění četnosti (byť z výpovědi poškozené na č. l. 333 vyplývá, že se jednalo minimálně o několik masturbačních pohybů – ukázala 4 – což doprovázela slovy, že jej lechtala „nahoru, dolů, nahoru, dolů“, čemuž pak napovídá i její vyjádření zasazené do kontextu celkového počínání včetně jeho četnosti, že strejdu „lechtala na pimpulovi“, tj. nikoli ojediněle) lze učinit nesporný závěr o naplnění znaku spáchání činu pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží, přičemž takovéto jednání nelze posoudit jako méně intenzivní a nevýznamné ohmatávání, letmé dotyky či odvolacím soudem zmiňované lechtání. Nad rámec lze pak připomenout, že dokonce i při přidržování ruky poškozené na obnaženém penisu obviněného byl učiněn závěr o tzv. jiné stimulační technice, která byla s ohledem na okolnosti a průběh skutkového děje srovnatelná s klasickou masturbací (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 466/2025). 23. Zaměří-li Nejvyšší soud pozornost na druhou formu sexuálního ataku vůči poškozené ve formě lízání jejího genitálu, je rovněž nejprve záhodno předestřít chápání orálního pohlavního styku jednak odbornou literaturou, jednak judikaturou. Odborná literatura orální pohlavní styk, ať už jde o tzv. felaci , tj. vkládání penisu do úst či jeho sání, ale též cunnilingus – olizování genitálií ženy, v obecné rovině pod pojem pohlavního styku provedeného způsobem srovnatelným se souloží řadí (např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140-271. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2336). Rovněž podle judikatury je ona stimulace genitálií ženy jazykem či ústy pod tento pojem běžně podřazována (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 3 Tdo 611/2010, uveřejněný pod č. 32/2011 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 535/2009, uveřejněné pod č. 25/2010 Sb. rozh. tr., usnesení téhož soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 3 Tdo 182/2012, ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 7 Tdo 708/2014, nebo ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1070/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 8 Tdo 714/2022,). 24. Podle skutkové věty rozsudku vrchního soudu obviněný v nezjištěném počtu případů opakovaně prsty osahával poškozenou na obnaženém genitálu, který jí rovněž lízal. V odůvodnění pak odvolací soud rozvedl, že k naplnění znaku spáchání činu způsobem srovnatelným se souloží nepostačí, pokud obviněný olizoval pohlavní orgán poškozené z vnějšku, neboť je zapotřebí, aby svým jazykem pronikl do pohlavního orgánu poškozené, což však nebylo prokázáno (viz odstavec 22. odůvodnění jeho rozsudku).
25. Ani takto učiněný závěr nelze bez dalšího aprobovat. Z výpovědi poškozené vyplývá, že ji obviněný na přirození lechtal jazýčkem a prstíčkem. Dále rovněž uvedla, že jí strejda dával pusinky mj. na pipinku (viz odstavec 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
26. Stran nutnosti proniknutí jazykem do pohlavního ústrojí ženy lze uvést, že s takovým kategorickým závěrem souhlasit nelze. Jak již bylo řečeno, orální sex prováděný mužem ženě ( cunnilingus ) lze v obecné rovině považovat za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží. Tento závěr je podpořen nejen odbornou literaturou, ale i k této otázce poměrně ustálenou judikaturou, přičemž se nemusí jednat o penetrační způsob. Mohou sice existovat případy, kdy tomu tak nebude (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 7 Tdo 877/2022), tyto lze však označit spíše za výjimečné. Proto ne každý dotyk jazykem pohlavního ústrojí (zevního genitálu) ženy je nutné považovat za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží a je nutné zohlednit specifika konkrétní situace. I podle komentářové literatury mechanismus podobnosti soulože nenavodí např. v důsledku malé intenzity v případě jen povrchového osahávání genitálu ženy spojené s nevýznamným krátkodobým a povrchním vniknutím [viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140-271. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2336-2337, a Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025. Dostupné na beck-online.cz]. Nejvyšší soud tedy zastává názor, že v případě uvedené sexuální praktiky ve formě olizování genitálu ženy (byť bez penetrace jazykem) se jedná o otázku nastavování hranice s řádným a srozumitelným odůvodněním při zohlednění specifik daného případu. 27. V projednávané věci ve vztahu k lízání genitálu poškozené vyplynulo ze skutkové věty, že ji obviněný „…prsty osahával na obnaženém genitálu, který ji rovněž lízal…“, přičemž tento závěr byl učiněn z výpovědi nezletilé poškozené, která uvedla, že ji obviněný na přirození lechtal jazýčkem a prstíčkem. Dále rovněž uvedla, že jí strejda dával pusinky mj. na pipinku (viz odstavec 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Z takto zjištěného skutkového děj e i při zahlédnutí ostatní skutkových okolností však nelze dospět k závěru, že intenzita jednání obviněného v tomto případě je natolik vysoká, aby Nejvyšší soud mohl dospět k závěru, že půjde (v případě lízání genitálu poškozené) o způsob srovnatelný se souloží. Přestože se odvolací soud mýlí v tom, že pro tento způsob jednání je vyžadováno „penetrační jednání“ (to není), Nejvyšší soud s ohledem na intenzitu jednání (lechtání jazýčkem prstíčkem na pipince a pusinky na pipinku) i ostatní okolnosti případu dospěl k závěru, že sice jde o pohlavní styk podle § 185 odst. 1, ale nikoliv pohlavní styk srovnatelný se souloží podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že tento závěr platí toliko ve vztahu k olizování genitálu poškozené, nikoli jak bylo rozebráno výše na manuální masturbaci, resp. tření pohlavního údu obviněného poškozenou. 28. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit se závěry učiněnými soudy, neboť charakter kombinovaných sexuálních praktik (především manuální masturbace) odůvodňuje naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to ve znaku spáchání činu pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Vrchní soud nepřípustně zužoval dosah předmětné kvalifikované skutkové podstaty a zejména chybně vyložil nutnost ejakulace či vniknutí jazykem do přirození ženy. Za těchto okolností dospěl k nesprávnému právnímu závěru, a tudíž byl naplněn důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 29. Zcela nad rámec (neboť v případě posouzení jednání obviněného jako znásilnění následující úvahy postrádají podklad) nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, jenž právně kvalifikoval jednání obviněného pod body 1. až 3. mimo jiné jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku při zohlednění pravidel o časové působnosti podle § 2 odst. 3 tr. zákoníku. Nová právní úprava neměla být podle přesvědčení odvolacího soudu pro obviněného příznivější, neboť za jednání, jímž byl uznán v této trestní věci vinným, by mu hrozil aktuálně znatelně přísnější trest odnětí svobody, a proto bylo postupováno podle právní úpravy účinné v době, kdy ke spáchání vytýkaného jednání došlo (viz odstavec 29. odůvodnění jeho rozsudku). Vrchní soud totiž nesprávně srovnával zřejmě toliko hrozící sazby u trestu odnětí svobody v rámci kvalifikované skutkové podstaty znásilnění podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, aniž by vzal v potaz případnou nutnost příznivějšího posouzení jednání obviněného ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku coby trestného činu sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2025. V. Závěr
30. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného a za splnění podmínek § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, č. j. 12 To 3/2025-770, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, pokud taková rozhodnutí případně byla učiněna, a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 31. Věc se tak vrací do stadia, kdy se Vrchní soud v Praze bude muset podanými odvoláními znovu zabývat. V novém řízení bude postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). K rozhodnutí o vazbě
32. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. 33. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný skutečně nyní vykonává (od 4. 4. 2025) v této věci trest odnětí svobody, jehož právní moc, a tudíž i vykonatelnost případným kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu pomine. Proto předseda dovolacího senátu ještě před rozhodnutím o dovolání písemně poučil obviněného a jeho obhájce o možnosti, formě (videokonference) a případném zaměření výslechu obviněného k otázkám vazby a o možnosti vyjádřit se k důvodům vazby i písemně. Zároveň vyzval obviněného a obhájce, aby v případě, že obviněný nežádá provedení výslechu k důvodům vazby, tuto skutečnost Nejvyššímu soudu sdělili ve lhůtě sedmi dnů.
34. Obhájce obviněného v uvedené lhůtě Nejvyššímu soudu písemně oznámil, že obviněný nežádá provedení výslechu k důvodům případné vazby, a souhlasí s tím, aby soud rozhodoval na základě obsahu spisu.
35. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného kasačním (zrušovacím) rozhodnutím, jak uvedeno shora. Protože se na obviněném vykonává úhrnný trest odnětí svobody, který mu byl uložen uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze, jehož výrok o trestu byl nyní zrušen, stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným. Nejvyšší soud tak ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. musel rozhodnout zároveň o vazbě. S ohledem na stanovisko obviněného bylo o vazbě rozhodnuto v neveřejném zasedání, neboť ustanovení o vazebním zasedání se v tomto případě nepoužijí (§ 265l odst. 4 věta druhá tr. ř.). Přitom o dovolání nebylo nutné rozhodovat ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]. 36. V nyní projednávané věci byl obviněný vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 1. 2024, sp. zn. 0 Nt 21002/2024, a to z důvodů § 67 písm. a), c) tr. ř. (č. l. 32 trestního spisu), s tím, že vazba se počítala od 6. 1. 2024. Z vazebního zasedání vyplynulo, že obviněný vykonával práci řidiče kamionové přepravy konající opakované cesty z ČR na území Německa a Rakouska, měl omezeného sociálního zakotvení obviněného (žil sám) a skutečnosti, že má pedofilní sklony si začal uvědomovat již v roce 2015, přesto je neřešil a odbornou pomoc nevyhledal. Dne 28. 3. 2024 Okresní soud v Liberci usnesením č. j. 0 Nt 26009/2024-10 vazbu obviněného prodloužil podle § 72 odst. 1 tr. ř . z důvodu vazby podle § § 67 písm. a), c) tr. ř., přičemž nad rámec výše uvedeného zdůraznil, že oba důvody vazby trvají, ba důvodnost vazby je posílena znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie, ze kterého vyplynulo, že bez léčby není pobyt obviněného na svobodě kvůli zjištěné parafilii bezpečný. Následně byl obviněný ponechán z vazebního důvodu podle § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. ve vazbě. 37. Obviněný byl ponechán ve vazbě z vazebního důvodu podle § 67 písm. a), c) tr. ř. i v soudním sta diu řízení po podání obžaloby, a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka Liberec ze dne 21. 10. 2024, č. j. 53 T 9/2024-644 a následně usnesením téhož soudu ze dne 16. 12. 2024, č. j. 53 T 9/2024-732. Rozsudek ve věci nabyl právní moci 4. 3. 2025 a následující den byl obviněný z vazby převeden do výkonu trestu odnětí svobody (č . l. 795), přičemž do výkonu trestu odnětí svobody se mu započítal i výkon vazby, kterou vykonával od 6. 1. 2024 do 4. 3. 2025. 38. Nejvyšší soud posuzoval samostatně existenci důvodů vazby obviněného a po zvážení všech okolností případu na podkladě spisového dospěl k závěru, že v současné době je dán důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. Především nelze pochybovat o tom, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obviněný spáchal skutek, pro který je trestní řízení vedeno, a že tento skutek je trestným činem. V tomto směru postačí poukázat na to, že o vině obviněného už bylo pravomocně v této věci rozhodnuto, přičemž podstata skutku spáchaného obviněným není zpochybněna ani tímto kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu. 39. Podle § 67 písm. a) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. 40. Podle § 67 písm. c) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. 41. Obviněný se vytýkaného jednání dopouštěl opakovaně ve větším počtu případu po dobu nejméně od srpna 2019 do konce prosince 2022, na třech poškozených. Vytýkaného jednání se dopouštěl přesto, že si byl vědom svých pedofilních sklonů již od roku 2015, a přesto je neřešil a odbornou pomoc nevyhledal. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie vyplynulo, že psychosexuální vývoj obviněného je od doby střední dospělosti narušen zjištěnou parafilií typu hebefilie (preference dospívajících dívčích objektů). Prognóza dalšího vývoje bude odvislá od průběhu léčby a je spojená se získáním nadhledu na sexuální poruchu. Znalci navrhli a soud nakonec uložil ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Toto léčení doposud nebylo zahájeno (č . l. 852). Současně obviněnému hrozí vysoký trest odnětí svobody, před vzetím do vazby pracoval jako řidič kamionové přepravy konající své cesty z ČR do Německa a Rakouska a měl omezené sociální zakotvení (žil sám).
42. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal u obviněného existenci důvodu vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř. 43. Nejvyšší soud se zabýval i další zákonnou podmínkou vzetí obviněného do vazby uvedenou v § 67 tr. ř., a to zda s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména přijetím písemného slibu obviněného, případně uložením některého z předběžných opatření. Dospěl však k negativnímu závěru. S přihlédnutím k intenzitě vazebních důvodů, jak vyplývá z výše uvedeného, je vyloučeno nahrazení vazby některým z institutů uvedených v § 73, § 73a tr. ř., včetně předběžných opatření (§ 88b – 88 l tr. ř.). Nejvyšší soud proto rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. 44. Při tomto rozhodování vycházel mimo jiné i z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, podle které zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku již není považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy (srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, § 9). Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po prvoinstančním (případně druhoinstančním) odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením (viz též přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, anebo ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3491/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tvo 18/2015, dále ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1252/2018 a další). 45. Je namístě připomenout, že nynějším převedením obviněného z výkonu trestu odnětí svobody do výkonu vazby nedochází k jeho faktickému omezení na svobodě, jako je tomu např. v řízení trestním přípravném, kdy stíhaná osoba je ze svého svobodného postavení vzata do vazby, a tudíž je na svobodě zásadním způsobem omezena. Nepochybně proto také zákonodárce v § 265 l odst. 4 tr. ř. stanovil, že v dovolacím řízení se v takovýchto případech ustanovení o vazebním zasedání neužijí. V důsledku toho také Nejvyšší soud rozhodl jak o podaném dovolání, tak o vzetí obviněného do vazby v neveřejném zasedání. 46. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučen í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2026
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D. předseda senátu