Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně:
[anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno]. sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 32 169 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 377 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 17 792 Kč, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 457 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 04.02.2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 169 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 17.07.2024, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, a to na účet [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 792 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 23.08.2024. Dle žaloby žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 7 623 Kč a o tuto částku žalobkyně ponížila smluvní pokutu. Žalobkyně poskytuje zápůjčky prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno]. Dále žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, dle žalobkyně tedy tato splnila svoji povinnost dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 792 Kč, dále přiznání částky 2 500 Kč představující účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného za zaslané písemné výzvy a smluvní pokutu dle článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 22 000 Kč, a to ode dne 24.08.2024 do dne 02.02.2026 ve výši 11 594 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty pouze do výše 11 000 Kč, poníženou o úhradu žalovaného, tedy ve výši 3 377 Kč. Dále požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 28 792 Kč od 24.08.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. 2.Soud usnesením ze dne 17.02.2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. okresni/7_C_31_2026-23 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a OSŘ 3.Žalobkyně na základě citované výzvy soudu ze dne 31.03.2026 sdělila, že ve věci nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná. Navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení. 4.Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu doručenou dne 25.02.2026 nevyjádřil.
5.Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a) o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
6.Žalobkyně dokládala smlouvou o zápůjčce ze dne 17.07.2024, že dne 17.07.2024 poskytla žalovanému na účet číslo [anonymizováno] částku 22 000 Kč. Na výzvu soudu odmítla zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru dokládat a domáhala se přiznání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, tedy poskytnuté jistiny po odpočtu žalovaným zaplacené částky a úroků z prodlení v zákonné výši.
7.Zprávou [anonymizováno]. ze dne 21.02.2026 bylo potvrzeno, že žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 22 000 Kč.
8.Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by žalobkyni uhradil více jak 7 623 Kč, v řízení zůstal nečinný, na výzvy soudu nereagoval.
9.Zbývající část dlužné částky žalobkyni neuhradil ani přes zaslanou upomínku ze dne 30.08.2024, 06.09.2024, opakovanou výzvu k úhradě ze dne 13.09.2024, 22.09.2024, 07.10.2024 a předžalobní upomínku ze dne 04.08.2025, žalovanému odeslanou dle podacího lístku dne 05.08.2025.
10.Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o zápůjčce je podle svého obsahu úvěrovou smlouvou a je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, jeho poměry, jeho dřívější závazky, tedy neověřila, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splatit. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dokládat nebude a navrhla, aby poskytnutá zápůjčka byla posouzena jako bezdůvodné obohacení žalovaného.
11.Dle ustanovení § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12.S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ (když s odkazem na ustanovení § 86 a 87 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce je neplatná). Žalovaný je tak dle § 2993 OZ povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud nevrátil, tedy částku 14 377 Kč (22 000 Kč – 7 623 Kč). 13.Výrokem II. soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 17 792 Kč, úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť žalobkyně nemá právo na plnění z neplatně uzavřené smlouvy. Nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 OZ, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanoven § 87 uvedeného zákona je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na neuhrazenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků. To v nově stanovené době splatnosti, která není závislá na výzvě věřitele k plnění, ale upíná se k možnosti dlužníka (spotřebitele) dluh vrátit. Nárok na zákonné úroky z prodlení plynoucí z ustanovení § 1970 OZ vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny v dané věci. V tomto směru lze zcela odkázat na závěry podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021. Se zřetelem na shora popsané úvahy je zjevné, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením zůstatku poskytnuté jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalobci tudíž ani nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 OZ. 14.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 OSŘ, tedy podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 32 169 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 14 377 Kč a žaloba byla zamítnuta pro částku 17 792 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci představuje 45 % ve prospěch žalobkyně ku 55 % žalovaného. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci představuje 10 % ve prospěch žalovaného a žalovaný by tak měl nárok na náhradu 10 % účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Žalovaný však byl v řízení nečinný, žádné náklady řízení neúčtoval a z obsahu spisu není zřejmé, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. 15.Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. b) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 609 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 152 Kč. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 457 Kč.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.
Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711003126.
V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.