Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Grulichovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 35 560 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 004,62 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 004,62 Kč za období od 16. 6. 2025 do 13. 9. 2025, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 560 Kč částečně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 977 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím a 560 Kč představujících smluvní pokutu, a to z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [anonymizováno], která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 10. 5. 2025. Smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčních splátkách ve výši 1 750 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil a neuhradil splátku splatnou dne 15. 6. 2025. Žalovaný přes upomínky dané splátky neuhradil, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21. 9. 2025. Žalobkyně po žalovaném požaduje jistinu ve výši 35 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 004,62 Kč odpovídající sazbě 57,99 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 16. 6. 2025 do 12. 9. 2025, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 560 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru proběhlo řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání řádně omluvila a žalovaný se k jednání nedostavil. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4.Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:
5.Žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovaného seznámila s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy (předsmluvní informace).
6.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovanému byl dne 10. 5. 2025 poskytnut úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem ve výši 35 000 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přičemž čerpané prostředky byl žalovaný povinen splatit nejpozději do 72 měsíců ode dne čerpání poslední tranše. Žalovaný se zavázal hradit alespoň minimální měsíční splátky ve výši 5 % z čerpané a dosud nesplacené jistiny, splatné vždy do 15. dne v měsíci, žalovaný při vyčerpání celého rámce a při úhradě pouze minimálních splátek po dobu 72 měsíců, činí 126 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně, RPSN činila 76,18 %. Minimální splátka činila ke dni uzavření smlouvy 1 750 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě až do úplného zaplacení (předsmluvní informace, smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [anonymizováno], doklad o digitálním podpisu smlouvy).
7.Z předloženého posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je schopen dostát svým závazkům, že vůči němu není vedeno insolvenční ani jiné obdobné řízení, není v exekuci, není účastníkem žádného soudního, rozhodčího či správního řízení. Žalovaný uvedl, že je svobodný, vyučený. Žalobkyně provedla kontrolu rejstříků, kdy žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem, proti žalovanému nebylo vedeno exekuční řízení. Z rejstříku SOLUS vyplynulo, že žalovaný má výbornou platební morálku, že žalovaný má měsíční závazky ve výši 7 013 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřeny jak jeho vlastním prohlášením, tak výpisy z bankovního účtu. Zatímco žalovaný deklaroval měsíční příjem 50 000 Kč, na bankovním účtu byly zjištěny pravidelné příjmy ve výši 40 000 Kč. Náklady na bydlení byly žalovaným prohlášeny ve výši 15 000 Kč měsíčně, nicméně z bankovních výpisů žalobkyně sdělila, že náklady na bydlení vychází ve výši 10 000 Kč měsíčně. K tomu byly zohledněny i náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 6 300 Kč. Žalovaný prohlásil, že výše jeho finančních závazků je 5 000 Kč, žalobkyně však na bankovním účtu nalezla závazky ve výši 13 765 Kč, dle registru SOLUS 7 013 Kč. Na základě všech zjištěných údajů žalobkyně uzavřela, že žalovaný splňuje předpoklady úvěruschopné osoby a je schopen dostát závazkům vyplývajícím ze smlouvy o úvěru (posuzování úvěruschopnosti spotřebitele).
8.Z datového výstupu soud zjistil, že proti žalovanému nebylo vedeno insolvenční řízení, exekuční řízení, byl bez negativního záznamu v SOLUS (datový výstup z Credit Info CEE).
9.Z fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného (fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu).
10.Z předloženého detailu bankovní transakce soud zjistil, že dne 12. 5. 2025 byla z účtu žalobkyně odeslána bezhotovostní platba ve výši 35 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Dle uvedeného variabilního symbolu [anonymizováno] a zprávy pro příjemce „CFIG úvěr“ se jednalo o platbu vztahující se ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Pro ověření čísla účtu žalovaného byla na jeho účet dne 10. 5. 2025 zaslána platba ve výši 1 Kč (detail bezhotovostní platby).
11.Žalobkyně upomínala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to upomínkou ze dne 20. 6. 2025 a ze dne 5. 7. 2025(upomínka č. 1 včetně emailové zprávy, upomínka č. 1 včetně emailové zprávy).
12.Z předložené předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění celé jistiny úvěru, žalovanému byla vyčíslena celková dlužná částka ve výši 47 464,62 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky nejpozději do 5. 10. 2025. Výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 9. 2025 (předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, podací lístek).
13.Žalobkyně dále předložila soudu dokument souhlas se zpracováním osobních údajů, ze kterého soud nezjistil žádné podstatné informace pro rozhodnutí.
14.Žalobkyně dále předložila soudu soubor JSON, který pravděpodobně obsahuje výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně, a to i opakovaně přes výzvu soudu, zaslala tento důkaz ve stavu, který je pro soud nedostatečný. Z takto předloženého důkazu soud nemůže zjistit požadované informace a zhodnotit tak, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Zda se opravdu jedná o výpis z účtu žalovaného, jaké byly měsíční příjmy, jaké byly měsíční výdaje žalovaného, a zda byl schopen splácet daný úvěr.
15.Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
16.Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tyto finanční prostředky splácet, ve splátkách ve výši 1 750 Kč, kdy se výše splátky mohla měnit, a to nejpozději 72 měsíců ode dne čerpání poslední tranše. Úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně, RPSN činila 76,18 %. Žalobkyně neprovedla před poskytnutím úvěru řádně kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem ve výši 35 000 Kč neuhradil žádnou částku.
17.Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
18.Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20.Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21.Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22.Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24.Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 25.Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 26.Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 27.Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 28.V rozsudku č. j. [anonymizováno] ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
29.Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
30.Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně neprokázala, že by zkoumala měsíční příjmy a výdaje, ani jinak nezkoumala majetkovou stránku žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že jak příjmy, tak výdaje žalovaného zkoumala na základě předloženého výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně však soudu nepředložila tento důkaz v takové podobě, aby soud z tohoto důkazu mohl zjistit jakákoliv relevantní informace, a aby mohl posoudit, zda žalobkyně postupovala s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně byla vyzvána usnesením ze dne 13. 2. 2026 č. j. [anonymizováno] k předložení důkazu, ze kterého by soud mohl ověřit příjmy a výdaje žalovaného v jiném soubor než v souboru JSON, žalobkyně ovšem soudu k důkazu zaslala stejný soubor. Soud tak nemohl ověřit, zda žalobkyně postupovala s odbornou péči při posuzování, zda byl žalovaný schopen daný úvěr splácet. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované, a tedy i co do platného sjednání smlouvy o úvěru. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný. 31.Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. shledal smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, jako neplatnou. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje jistina úvěru ve výši 35 000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný jí ji nevrátil. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky 35 000 Kč i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené jistiny od 6. 10. 2025 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla přiznána dle sazby stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou, žalovaný byl vyzván k úhradě této částky nejpozději do 5. 10. 2025, žalovaný částku neuhradil, následujícího dne, tj 6. 10. 2025, se ocitl v prodlení, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku. 32.Jelikož, jak výše uvedeno, mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněných úroků, poplatků a smluvní pokuty, soudu nezbylo než žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 004,62 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 004,62 Kč za období od 16. 6. 2025 do 13. 9. 2025, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 560 Kč, částečně zamítnout.
33.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 977 Kč, přičemž tato částka představuje 68,80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 84,40 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,60 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 423 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 35 560 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) tj. 2 100 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 68,80 % z částky 4 327 Kč činí po zaokrouhlení částku 2 977 Kč. 34.Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 22. 1. 2026 a 26. 2. 2026, jímž – k výzvě soudu – doplnila (základní) žalobní tvrzení, resp. uplatnila nová; doplňovaná tvrzení totiž měla, resp. mohla být součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace a další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit. 35.Aplikace § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 36.Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 37.Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty ani pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po právní moci rozsudku svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.