Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 25 442,22 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 688,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 15.03.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahu částky 13 754,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 022,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 442,22 Kč od 25.02.2026 do 14.03.2026 a ve výši 11,5 % ročně z částky 13 754,20 Kč od 15.03.2026 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 461,71 Kč a úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 23 492,22 Kč od 25.02.2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 16.03.2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 442,22 Kč se zákonnými a smluvními úroky. Žalobu odůvodnila tak, že dne 23.06.2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentu, na jejímž základě bylo žalovanému umožněno přečerpat jeho běžný účet do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni 30.09.2025 zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 23 492,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 461,71 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 022,23 Kč a poplatků ve výši 1 950 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 06.03.2026.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Podáním ze dne 05.06.2026 a 08.07.2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že posuzovala příjmy a výdaje žalovaného na základě oborné kontroly finančních toků na běžném účtu. Příjem žalovaného činil 106 118 Kč a jeho pravidelné výdaje byly ve výši 65 000 Kč (z toho 14 462 Kč na bydlení). Platební kapacita žalovaného tak byla 41 118 Kč, což mu umožňovalo hradit splátku ve výši 1 500 Kč. Žalovaný měl v době uzavírání smlouvy 7 úvěrových kontraktů se splátkami ve výši 23 612 Kč. Platební morálka žalovaného byla bezproblémová. Žalovaný poskytnutý úvěr hradil téměř dva roky bez problémů. Za dobu trvání smluvního vztahu načerpal žalovaný celkem 1 640 259,27 Kč a uhradil celkem 1 628 571,25 Kč.
4.Ve věci bylo nařízeno jednání na 13.07.2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 OSŘ). 5.Ze smlouvy o kontokorentu, která byla mezi účastníky uzavřena dne 23.06.2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč na jeho běžném účtu. Úroková sazba činila 21,9 %. Součástí smlouvy byly i informace o poplatcích a důsledcích porušení povinností ze strany žalovaného.
6.K uhrazení dlužných splátek vyzvala žalobkyně žalovaného nedatovanými výzvami.
7.Výzvou ze dne 09.06.2025, která byla odeslána žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu ve výši 3 458,71 Kč a 14 142,61 Kč.
8.Žalovaný byl následně podáními ze dne 14.08.2025 a 11.09.2025 vyzván k dodržování podmínek kontokorentu.
9.Žalobkyně zaslala žalovanému dne 02.10.2025 oznámení o zesplatnění úvěru, ve kterém jej vyzvala k úhradě částky 35 913,70 Kč.
10.Z úvěrové zprávy se podává, že u žalovaného bylo evidováno 7 existujících kontraktů, 3 ukončené kontrakty a jedna odmítnutá žádost. Měsíční splátka činila 23 612 Kč a nesplacená jistina byla 989 089 Kč.
11.Z vyhodnocení žádosti se podává, že žalovaný požádal o kontokorent ve výši 30 000 Kč. Příjem žalovaného byl zkoumán z historie běžného účtu u žalobkyně. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán s příjmem ve výši 80 000 Kč. Své pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů uvedl žalovaný ve výši 30 000 Kč. U žalobkyně měl nesplacenou jistinu ve výši 543 660,83 Kč a měsíční splátka činila 11 460 Kč. Celkové splátky uvedl žalovaný ve výši 26 000 Kč.
12.Z výpisu přijatých plateb na běžném účtu žalovaného se podává množství vyplacených spotřebitelských úvěrů, proplacené cestovné a příjmy od zaměstnavatele ve výši 95 180 Kč, 78 912 Kč a 80 781 Kč. Na účtu jsou patrné i příchozí platby ze sázek.
13.Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 02.03.2023 do 31.05.2023 se podávají vedle příjmů uvedených v předchozím odstavci, platby nájemného ve výši 14 462 Kč a splátky řady úvěrů. Z výpisu jsou patrné položky ze sázek a nepravidelné platby různým společnostem z oblasti telekomunikací a televizního vysílání. Je zde patrná pravidelná platba ve výši 189 Kč společnosti Microsoft a platby společnosti Vodafone ve výši nepřevyšující 2 000 Kč. Na účtu jsou pravidelné platby do akcií.
14.Předžalobní výzvou ze dne 03.03.2026, zaslanou žalovanému dne 06.03.2026, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 28 926,16 Kč.
15.Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny.
16.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o kontokorentu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše úvěrového limitu. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 01.12.2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného a úvěrovou zprávu. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena aktivní i pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (služby, celkové splátky úvěrů…). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Žalovaný měl vysoký pravidelný příjem, avšak část tohoto příjmu vyplývala z vyplacených úvěrů. Dle názoru soudu měly být také náležitě vyhodnoceny údaje zjistitelné z nebankovního registru klientských informací, kdy u žalovaného existovalo v době poskytnutí úvěru 7 existujících kontaktů. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 17.S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 1 640 259,27 Kč již uhradil 1 628 571,25 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 11 688,02 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 OZ, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 03.03.2026 bez termínu splnění. Podle ustanovení § 573 OZ se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne 06.03.2026 má tedy soud za doručenou žalovanému dne 11.03.2026. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena bezohledně, považuje soud s ohledem na běžně stanovené lhůty k plnění za bezodkladnou lhůtu tří dnů. Nárok tak měl být uhrazen do 14.03.2026, takže úroky z prodlení přísluší žalobkyni od 15.03.2026 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 15.03.2026, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 18.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 19.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ, neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.