I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 755 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 000 Kč od [anonymizováno] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 945 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 22 755 Kč s příslušenstvím, jakož i náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] (dále též „věřitelka“), byla dne [anonymizováno] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy věřitelka poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny úvěru a plnit další povinnosti sjednané ve smlouvě. Pro prodlení žalovaného byl úvěr dne [anonymizováno] zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] postoupila společnost [anonymizováno]., pohledávku za žalovaným žalobkyni. Uplatněný nárok sestává z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a z nesplaceného smluvního úroku ve výši 6 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru a částky 1 755 Kč kapitalizované smluvní pokuty.
2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.
3.Účastníci řízení na základě výzvy soudu (žalovanému), žalobce souhlasil již v žalobě, souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a OSŘ, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
5.Společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], a žalovaný dne [anonymizováno] uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě níž se společnost [anonymizováno]., zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny úvěru, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaný byl povinen hradit vždy měsíčně přirostlý úrok. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného v internetové aplikaci věřitelky [anonymizováno] a potvrzení smlouvy prostřednictvím SMS kódu [anonymizováno] Dne [anonymizováno] byla na účet žalovaného č. [anonymizováno] převedena částka 15 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], potvrzení o převodu finančních prostředků a souvisejících listin). Dne [anonymizováno] věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a oznámila mu zesplatnění úvěru (zjištěno z upomínky ze dne [anonymizováno]). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Dne [anonymizováno] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a z předžalobní výzvy ze dne [anonymizováno]).
6.Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Společnost [anonymizováno]., a žalovaný dne [anonymizováno] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný přijal poskytnuté peněžní prostředky na svůj bankovní účet a na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka z uvedeného právního vztahu byla dne [anonymizováno] postoupena žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z účtu či výplatních dokladů a prostřednictvím lustrací v registrech ISIR, CEE, NRKI a BRKI. K těmto tvrzením však nepředložila takové důkazy, z nichž by bylo možno zjistit konkrétní rozsah a obsah posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nelze proto ověřit, jaké údaje o příjmech, výdajích a dalších závazcích žalovaného měla věřitelka k dispozici ani jakým způsobem tyto skutečnosti vyhodnotila. Soud proto nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. O pravosti a pravdivosti ostatních žalobkyní předložených listinných důkazů soud neměl důvod pochybovat. Žalobkyně již sama v žalobě uvedla, že v případě posuzování úvěruschopnosti požaduje pouze bezdůvodné obohacení.
7.Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
8.Společnost [anonymizováno]., a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se současně o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na který dopadají mimo jiné ustanovení § 86 a § 87 tohoto zákona.
9.Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila ničeho, resp. nic relevantního, nelze mít za prokázané posuzování úvěruschopnosti za dostatečné ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 OZ Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.
10.S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, je možno uvažovat toliko o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 OZ na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
11.Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Na dluh žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný, jenž se o částku 15 000 Kč obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je proto povinen tuto částku vydat žalobkyni. Naproti tomu nárok na zaplacení částky 6 000 Kč a částky 1 755 Kč představující smluvní úrok nelze přiznat, neboť vyplývá z absolutně neplatné smlouvy a nepředstavuje plnění, které by žalovaný fakticky přijal. Od [anonymizováno], kdy byl žalovaný po zesplatnění úvěru v prodlení, je žalovaný ve smyslu § 1968 OZ v prodlení se splněním své povinnosti vrátit žalobkyni částku 15 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 OZ právo požadovat zákonný úrok z prodlení. V rozsahu částky 15 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba důvodná a soud jí vyhověl; ve zbývající části co do částky 7 755 Kč byla žaloba zamítnuta.
12.Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná. Na poplatky ani úroky, jež byly součástí absolutně neplatné smlouvy o úvěru, nemá žalobkyně právo. Soud tedy žalobu zamítl v této části týkající se nároků ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z úroků z prodlení převyšující zákonnou sazbu (výrok II).
13.O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 OSŘ Žalobkyně měla procesní úspěch v části, kde bylo žalobě vyhověno (v částce 15 000 Kč, tj. 66 % řízení), žalovaný měl naopak procesní úspěch v části, kde došlo k částečnému zamítnutí žaloby (v částce 7 755 Kč, tj. 34 % řízení). Po odečtení neúspěchu od úspěchu (66 % - 34 % = 32 %), má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v této výši 32 % z 2 953 Kč, tj. 945 Kč. Náklady žalobkyně ve 100 % výši činí náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 138 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 755 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč (výrok III).
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.