Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
6 Tdo 89/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí: 19. 3. 2026
Spisová značka : 6 Tdo 89/2026
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.89.2026.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Těžké ublížení na zdraví úmyslné
Pokus trestného činu
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 5. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
6 Tdo 89/2026-391
USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný A. R. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 12 To 233/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 28/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 17. 7. 2025, č. j. 2 T 28/2025-241, uznal obviněného A . R. vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný těchto trestných činů dopustil tím, že dne 24. 11. 2023 okolo 23:25 hod. v XY, ve vinném sklípku XY, v ulici XY XY , v přítomnosti dalších nejméně tří osob bez zjevné příčiny zaútočil na poškozeného M . F., nar. XY , tak, že jej nejprve oběma rukama strčil do ramen, čímž ho i s židlí, na níž seděl, povalil na zem mezi stoly, kde se jej pokusil znehybnět jeho přetočením obličejem k zemi, následně při další strkanici záměrně rozbil skleněný půllitr, který poškozený celou dobu držel v ruce, a nejprve protitlakem svých paží rozbitým skleněným uchem od půllitru, který poškozený stále držel v ruce, poškozeného pořezal v obličeji v bezprostřední blízkosti očí, a ve chvíli, kdy poškozený skleněné ucho položil, toto sebral ze země a se slovy, že ho podřízne, se s ním v ruce ohnal po krku poškozeného, kterého na krku nezasáhl pouze proto, že poškozený si v tu chvíli krk chránil svojí pravou rukou, přičemž mu na hřbetní straně pravého zápěstí způsobil hlubokou řeznou ránu cca 5 cm dlouhou s porušením svalové tkáně a extenzorových šlach 5. prstu pravé ruky, a dále mu způsobil řezné rány, oděrky a podlitiny na obličeji a na levé ruce, přičemž způsobená zranění si vyžádala hospitalizaci poškozeného do 26. 11. 2023 a chirurgické ošetření s následnou dobou léčení po dobu dvou týdnů, avšak obviněný si musel být vědom a srozuměn s tím, že tímto způsobem útoku mohl hrozit vznik závažnějších zranění ve formě poranění oka vedoucí až ke ztrátě zraku či nebezpečí možného poranění hlubších struktur krku, zejména dýchacích cest a velkých cév, kdy by hrozila aspirace krve do plic, riziko fatální vzduchové embolie, s případnou srdeční zástavou, které by poškozeného ohrožovaly na životě a ke kterým nedošlo pouze z důvodu jeho aktivní obrany. 2. Za uvedené jednání a sbíhající se přečin pohrdání soudem podle § 336 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2025, č. j. 27 T 197/2024‑138, uložil soud prvního stupně obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl též o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody částku 21 045 Kč České průmyslové zdravotní pojišťovně, zatímco poškozeného M . F. podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 9. 2025, sp. zn. 12 To 233/2025, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž prostřednictvím ustanovené obhájkyně JUDr. Aleny Beranové odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl, že nebyl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, nebyl prokázán úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví a soudy opřely svá rozhodnutí o procesně nepoužitelné důkazy. 5. Jádrem dovolání je tvrzení, že vina nebyla prokázána věrohodnými důkazy, protože žádný ze svědků nepotvrdil průběh incidentu popsaný poškozeným. Obviněný označuje skutková zjištění za deformaci důkazů, přičemž závěry soudů mají být opakem jejich skutečného obsahu. Namítá také porušení zásady presumpce neviny, neboť orgány činné v trestním řízení od počátku preferovaly verzi poškozeného. Jeho věrohodnost obviněný zpochybňuje. Tvrdí, že jeho výpověď je nelogická, rozporná a ovlivněná alkoholem. Je navíc podle něj nutné zohlednit trestní minulost poškozeného.
6. Namítá také nesprávné hodnocení znaleckého posudku MUDr. Pavla Toupalíka, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který je podle něj procesně nepoužitelný. Znalec připustil i jiné možné mechanismy vzniku poranění, soud prvního stupně se však s touto možností nevypořádal. Posudek vycházel z nevěrohodné výpovědi poškozeného a procesně nepoužitelných fotografií střepů bez měřítka. Obviněný navrhoval vypracování revizního posudku a zjištění daktyloskopických stop na skleněném madle půll itru, avšak soud tento návrh odmítl.
7. Další námitky směřují k prostorovým poměrům místa činu. Podle obviněného je vinný sklípek malý, stísněný a špatně osvětlený, takže konflikt tak, jak jej popsal poškozený, nemohl proběhnout. Opakovaně navrhoval ohledání místa a rekonstrukci, protože policejní náčrt byl příliš jednoduchý a bez rozměrů, avšak tento důkaz proveden nebyl.
8. Obviněný navíc po vážném úrazu pravé ruky není fyzicky schopen manipulovat s tělem poškozeného ani držet či používat skleněné ucho půllitru způsobem popsaným poškozeným. Navrhoval proto vyžádání lékařských zpráv z nemocnic ve Vysokém nad Jizerou a Teplicích a vypracování znaleckého posudku o hybnosti ruky, což se nestalo. Rovněž požadoval znalecké zkoumání své osoby (psychologické a psychiatrické), aby bylo prokázáno, že není agresivní, a stejně tak zkoumání poškozeného k ověření jeho věrohodnosti, posouzení psychického stavu či případné závislosti. Tyto návrhy byly zamítnuty bez dostatečného odůvodnění.
9. Tím, že soudy odmítly provést navrhované důkazy, došlo k porušení zásady rovnosti stran, zásady materiální pravdy i jeho práva na obhajobu. Obviněný neměl žádný motiv poškozeného napadnout, neznal jej a nepřišel s ním do konfliktu; naopak po jeho pádu přispěchal na pomoc. S orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, vypovídal pravdivě a konzistentně. Uzavírá, že skutkový děj nebyl řádně zjištěn, právní kvalifikace je chybná, rozhodnutí jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku a že odvolací soud zamítl jeho odvolání, přestože byly splněny podmínky dovolacích důvodů. Napadá i výrok o náhradě škody, protože podle něj není dán důvod, aby pojišťovně škodu hradil. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí odvolacímu soudu.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že je postaveno na totožných námitkách, které obviněný uplatňoval před soudy obou stupňů, a ty se s nimi již vypořádaly. Také podle státní zástupkyně tyto námitky zjevně neobstojí. V posuzované věci podle ní soud prvního stupně provedl komplexní a bezvadné dokazování nejen co do rozsahu, ale také pokud jde o formulování skutkových závěrů. Svým povinnostem dostál i odvolací soud, který se s námitkami obviněného vypořádal. Soud není povinen provést každý stranou navržený důkaz, ale rozsah dokazování vyplývá z potřeb zjištění skutkového stavu. V nyní projednávané věci okresní i krajský soud podrobně zdůvodnily, proč jednotlivé důkazní návrhy obviněného neprovedly.
11. K hodnocení výpovědi poškozeného státní zástupkyně uvedla, že odvolací soud se jeho věrohodností zabýval detailně a logicky. Bylo objektivně prokázáno, že poškozený zranění utrpěl, a že bezprostředně po skutku popsal, jak k nim došlo, přestože byl pod vlivem alkoholu. Jeho výpověď je konzistentní, logická a v souladu s ostatními důkazy, a soud měl možnost sledovat jeho vystupování přímo při výslechu. To, že poškozený byl podnapilý, nevylučuje schopnost věrohodného vylíčení skutkového děje, a samotný fakt jeho trestní minulosti nemůže zakládat předpoklad, že nemluví pravdu. Výpovědi svědků přítomných na místě konflikt mezi obviněným a poškozeným potvrdily. Také znalecký posudek z oboru soudního lékařství koresponduje se způsobem, jakým poškozený popsal své poranění i mechanismus jeho vzniku.
12. Na základě všech provedených důkazů bylo podle státní zástupkyně jednání obviněného spolehlivě prokázáno a jeho právní kvalifikace je správná. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
13. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. 14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., na které obviněný odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. IV. Důvodnost dovolání
18. Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může nesprávná realizace důkazního řízení vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Naplnění tohoto dovolacího důvodu vyžaduje významné narušení procesu dokazování mající za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění. 19. Právě v tomto duchu se ovšem nese převážná část argumentace obviněného, zejména snaha o posouzení výpovědi poškozeného jako nevěrohodné poukazem na údajné vnitřní rozpory, jeho opilost či trestní minulost. Obviněný přitom opomíjí zejména hodnocení této výpovědi v kontextu dalších provedených důkazů. Poškozený popisoval událost po celou dobu konzistentně, popis odpovídá závěrům znaleckého posudku, který současně vyloučil verzi obviněného, tedy že by způsobená zranění vznikla pádem. Konflikt zaznamenalo několik svědků, byť mu nevěnovali dostatečnou pozornost, aby popsali jeho průběh. Na místě se nacházely střepy půllitru. Vypovídající je i skutečnost, že poškozený šel věc ihned hlásit na policii, jak při odchodu sdělil svědkovi M . L. Pokud obviněný argumentuje tím, že poškozeného neznal a neměl tak důvod jej napadnout, tak totéž lze říci o poškozeném, který neměl zjevný důvod obviněného z útoku na svou osobu křivě obvinit.
20. Lze pouze shrnout, že v daném případě není dán zjevný rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, rozhodující soudy se rovněž nedopustily žádné deformace důkazů, což by odůvodňovalo zásah dovolacího soudu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. V podrobnostech lze tedy na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkázat. 21. Znalecký posudek MUDr. Pavla Toupalíka, Ph.D., označil obviněný za procesně nepoužitelný, neboť posudek podle něj vycházel z nevěrohodné výpovědi poškozeného a procesně nepoužitelných fotografií střepů bez měřítka. Za procesně nepoužitelný lze označit pouze takový důkaz, který byl opatřen, zajištěn či proveden v rozporu s příslušnými zákonnými (procesními) ustanoveními. To ovšem není případ posuzované fotodokumentace, ostatně obviněný ani netvrdí, že by k takovému pochybení došlo. Jde tedy „pouze“ o otázku její využitelnosti pro zjištění skutkového stavu věci, tedy otázku její důkazní hodnoty. Tvrzená absence měřítka nečiní fotodokumentaci procesně nepoužitelnou, nanejvýš by mohla ztížit identifikaci objektů zachycených na fotodokumentaci, resp. jejich posouzení v kontextu dalších důkazů. Z nálezové části zpracovaného znaleckého posudku (č. l. 91 – 106) vyplývá, že znalec vycházel z výpovědí osob opatřených v přípravném řízení formou úředních záznamů o podání vysvětlení, fotografií a lékařských zpráv dokumentujících zranění poškozeného, jakož i fotografií střepů a rozbitého ucha pivní sklenice. Z těchto fotografií je zcela zřejmý rozměr střepů a skleněného ucha, neboť číselná označení zajišťovaných stop na sobě měřítko obsahují. Navíc v České republice je velikost pivní sklenice a jejího ucha obecně známou skutečností (notorietou), kterou zná každý člověk. Na základě obecně formulované námitky obviněného o procesní nepoužitelnosti důkazu není možno dovolací přezkum provést. Dovolací argumentaci totiž není možné za obviněného v žádném ohledu domýšlet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce a ze zákonem vymezených důvodů. Nejvyšší soud se proto může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.). 22. Uplatněnému dovolacímu důvodu tak odpovídají pouze námitky týkající se údajně opomenutých důkazů. K tomu je třeba v obecné rovině nejprve připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, také vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
23. V posuzovaném případě je zřejmé, že obviněným navrhované důkazy spadají zejména do poslední z uvedených kategorií, neboť důkazy již provedenými byl skutek bez pochybností objasněn. Ve zkratce řečeno, jestliže svědci zaznamenali, že došlo ke konfliktu, přičemž svědek M . L. za jednoho z jeho aktérů označil obviněného, s druhým mužem pak hovořil při jeho odchodu a není pochyb o tom, že šlo o poškozeného, který měl podle svědka obličej a oblečení od krve, popis události učiněný poškozeným odpovídá závěrům znaleckého posudku ohledně způsobených zranění, pak by logicky bylo nadbytečné zkoumat skleněné střepy, zda se na nich nacházejí daktyloskopické stopy. Z popisu napadení, jak jej podal poškozený, nevyplývá, že by se muselo odehrát v nějakém větším prostoru, jako nadbytečné se proto jeví provedení rekonstrukce či ohledání na místě samém. Poškozený F . ve své svědecké výpovědi (č. l. 220) uvedl, v jakém prostoru k jeho napadení došlo. Rozměry prostor vinárny jsou zřejmé z dodatečného ohledání místa činu a pořízeného náčrtku na č. l. 27 – 28, z něhož vyplývá, že celá místnost vinárny je o rozměrech téměř 4x6 metrů (597x397 cm), prostor pro hosty, tedy za barovým pultem, měří 384x397 cm. Samotné místo, kde došlo k napadení poškozeného, je zachyceno na fotografiích č. 26 – 31 ohledání místa činu uskutečněného dne 25. 11. 2023 (č. l. 2 – 19), případně dodatečného ohledání místa činu ze dne 2. 12. 2024 (č. l. 27 – 39). Z těchto fotografií je zřejmé, že prostor k povalení poškozeného ze židle na zem a jeho držení na zemi je zde na prosto dostatečný. Závěry provedeného dokazování by nebyly sto zvrátit ani důkazy, které obviněný navrhoval k prokázání omezení hybnosti pravé ruky. To že poškozeného napadl, bylo bez pochybností zjištěno. Kromě toho obviněný sám tvrdil, že poškozenému pomáhal vstát tím, že jej zvedal za mikinu. Manipulace s jeho tělem tedy musel být schopen. Totéž lze říci k návrhu důkazu psychologickým a psychiatrickým znaleckým posudkem na osobu obviněného, neboť je známo, že násilného jednání se dopouštějí i osoby, u nichž žádná zvýšená agresivita zjištěna není. Posudek k ověření věrohodnosti poškozeného rovněž nebyl namístě, neboť soudy měly dostatek poznatků, na jejich základě mohly tuto otázku vyhodnotit. Ve smyslu § 118 tr. ř. se znalecké vyšetření duševního stavu svědka (kterým je v daném případě poškozený M . F. ) provádí, pokud jsou závažné pochybnosti o tom, zda u něj není podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat. Typicky tomu bývá např. u dětí, osob vysokého věku, či osob stižených duševní poruchou nebo chorobou. Žádný takový důvod pro znalecké zkoumání duševního stavu svědka M . F. není dán. Důvod nebyl ani ke zpracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jak se obviněný domáhal. Tuto námitku založil obviněný na údajné procesní nepoužitelnosti fotografií střepů, z nichž znalec vycházel. Jejich procesní nepoužitelnost však nijak nezdůvodnil a jiný důvod, proč by měl být zpracován revizní znalecký posudek, ve svém dovolání neuvedl. Zamítnutí veškerých důkazních návrhů přitom soudy řádně zdůvodnily, a to soud prvního stupně v bodě 14. a odvolací soud v bodech 11. – 14. odůvodnění svých rozhodnutí. 24. Námitka, podle které v řízení nebyla dodržena zásada presumpce neviny, neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů, navíc je natolik obecně formulována, že se jí nelze blíže zabývat ani z hlediska možného porušení ústavních principů.
25. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 26. Již z tohoto obecného výkladu je zřejmé, že námitky obviněného výše uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se týkají pouze skutkových zjištění, a to i pokud jde o subjektivní stránku, k níž ostatně obviněný neuvedl více, než že neměl v úmyslu poškozeného napadnout. K námitce týkající se výroku o náhradě škody obviněný pouze konstatoval, že není důvod, aby škodu hradil. Námitka tak zjevně navazuje na argumentaci týkající se výroku o vině, s níž se již Nejvyšší soud výše vypořádal.
27. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., kterou obviněný uplatnil, je naplněna za situace, kdy je současně naplněn některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolací soud nezjistil u napadených rozhodnutí žádné vady, které by zakládaly existenci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nemohl být naplněn ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí
28. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 19. 3. 2026
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Daniel Plšek