Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci
žalobkyně:
[anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 59 427 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala dále zaplacení částky 28 427 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 43 400 Kč od 12.09.2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 427 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce ([anonymizováno] [anonymizováno].) se žalovaným uzavřel dne 23.06.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce poskytl postupně žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaný poskytnuté prostředky nevrátil. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby v části jistiny byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a OSŘ, občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Soud vzal za prokázaný skutkový stav tak, jak vyplýval z důkazů předložených žalobkyní. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23.06.2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut úvěrový limit do výše 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 5769 %, úroková sazba činila 40 % měsíčně. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 31 000 Kč (viz přehled bankovních transakcí). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek s dodatkem).
Právní posouzení věci vychází především z § 588 OZ, občanského zákoníku, z § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 259/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“); soud dále přezkoumal z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23.04.2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru) a to tak, aby vyhověl aktuální judikatuře (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 05.03.2020 ve věci C-679/18). Pokud jde o RPSN 5769 %, úroková sazba činila 40 % měsíčně, soud toto posoudil jako ujednání příčící se dobrým mravům dle ustanovení § 580 OZ, neboť podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. I s přihlédnutím k charakteru nebankovního poskytovatele půjčky, nemůže RPSN ve výši 5769 % obstát jako souladné s dobrými mravy. Soud k tomu poukazuje též na rozhodnutí ve věci C520/21 ze dne 15.06.2023: „kdyby vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících ujednání v takových smlouvách, mohlo by být ohroženo splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 směrnice 93/13. Tato možnost by totiž přispívala k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele tím, že se taková zneužívající ujednání vůči spotřebiteli prostě a jednoduše neuplatní, a to v tom smyslu, že prodávající a poskytovatelé by byli i nadále sváděni k používání uvedených ujednání, jelikož by věděli, že i kdyby mělo být rozhodnuto o jejich neplatnosti, vnitrostátní soud bude moci smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, takže jejich zájmy budou tímto způsobem přesto zajištěny.“ Soud aplikoval výše uvedená ustanovení na projednávanou věc a uzavřel, že při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobkyně neprověřil, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Z předložených listin, respektive z absentujících listin a podkladů pro posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně neověřila skutečný příjem žalovaného, ani jeho náklady na bydlení; výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně nepředložila, stejně tak ani pracovní/nájemní smlouvy žalovaného. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Zcela absentuje posouzení a ověření příjmů a výdajů žalovaného a míra jeho dosavadního zadlužení. Pro neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy soud již žalobkyni nevyzýval k doložení případných dalších dokumentů, neboť vycházel z toho, že žalobkyně tyto žaloby podává opakovaně, již si zcela vědoma neplatnosti (a lichevnosti) smluv, tedy pro případné prokázání zkoumání úvěruschopnosti již předložila patřičné listiny.
Vzhledem k výše uvedenému soud učinil právní závěr, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná nejen ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ale též pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 OZ Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni pouze nesplacenou jistinu. Soud vycházel z toho, že žalovaný čerpal 31 000 Kč, tedy mu tuto částku výrokem I. uložil žalobkyni vrátit a výrokem II. zbývající žalobní nárok zamítl, a to včetně příslušenství (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ; žalobce byl úspěšný pouze v části, žalovaný zůstal nečinný a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve 3 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.