I.ÚS 3522/25

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Oresta Khanenya a Germana Bodnara, zastoupené Mgr. Svatoslavem Prochorovem, advokátem, sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2025 č. j. 17 Co 252/2024-198, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti Kardamena s.r.o., sídlem Příčná 1488/7, Praha 1, ja

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Oresta Khanenya a Germana Bodnara, zastoupené Mgr. Svatoslavem Prochorovem, advokátem, sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2025 č. j. krajsky/17_Co_252_2024-198, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti Kardamena s.r.o., sídlem Příčná 1488/7, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.V právě posuzované věci se vedlejší účastnice u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") po stěžovatelích domáhala zaplacení peněžité částky. Obvodní soud stěžovatelům společně a nerozdílně uložil povinnost část žalované částky vedlejší účastnici zaplatit (výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

2.Stěžovatelé proti výroku I rozhodnutí obvodního soudu podali odvolání. Městský soud v Praze (po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.05.2025 č. j. nsoud/26_Cdo_287_2025-178 v této věci) napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že žalobu zamítl (výrok I) a vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovatelům náklady řízení (výrok II). Vzhledem k tomu, že právní zástupce stěžovatelů v době rozhodnutí městského soudu nebyl plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH"), nenavyšoval náklady řízení.

3.Podle stěžovatelů městský soud nesprávně vypočítal výši náhrady nákladů řízení. Přestože byli stěžovatelé po část řízení zastoupeni právním zástupcem, který byl plátcem DPH, městský soud odpovídajícím způsobem náhradu nákladů nenavýšil. Své rozhodnutí odůvodnil pouze tím, že v průběhu řízení došlo ke změně právního zástupce a v době vydání rozhodnutí již stěžovatelé měli právního zástupce, který plátcem DPH nebyl. Stěžovatelé proto část nákladů řízení musí nést sami. Pro určení výše náhrady je rozhodující stav ke dni, kdy byl takový úkon započat. Napadené rozhodnutí je tak v rozporu s právní úpravou i judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 22.10.2019 sp. zn. nsoud/27_Cdo_5848_2017) a Ústavního soudu (nález ze dne 29.01.2025 sp. zn. usoud/IV.__S_1501_2024 ). Stěžovatelé si jsou vědomi, že napadeným rozhodnutím byli zkrácení o částku ve výši necelých 15 000 Kč, nicméně přesto ji považují vzhledem ke zjevnému rozporu s judikaturou Ústavního soudu za dostatečný zásah do jejich práv. Napadené rozhodnutí může znamenat nebezpečný precedent vedoucí k nedodržování závazných nálezů Ústavního soudu.

4.Vzhledem k tomu, že v právě posuzované věci jsou splněny procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem, bylo možné přistoupit ke zkoumání opodstatněnosti ústavní stížnosti.

5.Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení výroku městského soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud k rozhodnutím o náhradě nákladů řízení konstantně přistupuje zdrženlivě. Rozhodování o nákladech řízení je nepochybně integrální součástí celého soudního procesu a dopadají na něj požadavky (řádného) spravedlivého procesu (srov. nález ze dne 23.07.2025 sp. zn. usoud/II.__S_1761_25 , bod 17, nebo nález ze dne 23.03.2021 sp. zn. usoud/IV.__S_998_20 , bod 14). Přesto tato rozhodnutí zpravidla sama o sobě nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (viz např. nález ze dne 05.10.2021 sp. zn. usoud/I.__S_2174_20 , bod 20, nebo nález ze dne 03.09.2019 sp. zn. usoud/II.__S_3627_18 , bod 15). Ve stanovisku pléna ze dne 05.03.2025 Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34, Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti.

6.V ústavní stížnosti sami stěžovatelé připouštějí, že částka, o kterou měli být napadeným rozhodnutím zkráceni, je "poměrně nízká", a jde o "necelých 15 000 Kč". Takovou částku lze považovat za bagatelní, přičemž sama tato okolnost významně oslabuje ústavněprávní relevanci posuzované věci. Jak je vysvětleno v již citovaném stanovisku Pl. ÚS-st. 60/24, pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Podle stěžovatelů o ústavněprávním přesahu svědčí jednak zjevnost rozporu s judikaturou Ústavního soudu, a jednak nebezpečí nerespektování nálezové judikatury Ústavního soudu. Ani to, že v konkrétní nákladové věci je přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, neznamená, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem (srov. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). Není úlohou Ústavního soudu sjednocovat judikaturu. Jeho primární úlohou je ochrana ústavnosti (srov. např. usnesení ze dne 17.09.2025 sp. zn. usoud/I.__S_259_25 , bod 8, nebo usnesení ze dne 12.03.2025 sp. zn. usoud/IV.__S_3287_24 , bod 12). Lze uzavřít, že z tvrzení stěžovatelů ani z napadeného rozhodnutí dostatečně výjimečné okolnosti opodstatňující případný kasační zásah Ústavního soudu nevyplývají.

7.Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, odmítl jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0