Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem Purkyňova 3032/15, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2025 č. j. 3 Tdo 745/2025-211 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2024 č. j. 8 To 257/2024-180, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Trestní soudy uznaly stěžovatelku vinnou ze spáchání pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 4 trestního zákoníku, kterého se dopustila tím, že úmyslně neplnila svoji povinnost řádně a včas připravit nezletilou dceru k asistovanému styku s otcem, který měl probíhat každou sudou středu po dobu jedné hodiny; asistovaný styk měl probíhat v zařízení pro rodinu Domus pod dohledem, kde by nezletilá nebyla s otcem o samotě a nehrozilo by jí žádné nebezpečí. Stěžovatelka toto rozhodnutí opakovaně nerespektovala i poté, co jí byla uložena pořádková pokuta ve výši 1 000 Kč. Za to jí soudy uložily trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Současně stěžovatelce uložily povinnost zaplatit poškozenému na nemajetkové újmě částku 10 000 Kč. Poškozeného odkázaly s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2.Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že trestní soudy porušily její základní práva podle čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Tak jako již v předchozích fázích řízení vznáší stěžovatelka především námitku, že se jakožto matka nemůže srovnat s tím, aby soudy trvaly na styku nezletilé s otcem, který byl pravomocně odsouzen za zločin pohlavního zneužití vůči druhé dceři stěžovatelky. Dle názoru stěžovatelky nelze nadřazovat právo odsouzeného nad rodinu. Stěžovatelka Ústavní soud "prosí, aby se konečně zastal práva na rodinu proti právu sexuálního predátora". Stěžovatelka rovněž argumentuje tím, že trestní právo je prostředkem ultima ratio. 3.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Nad rámec toho Ústavní soud uvádí ve stručnosti následující. 4.Z ústavní stížnosti i předchozích vyjádření stěžovatelky je zřejmá intenzita nesouhlasu stěžovatelky s pravomocnými rozhodnutími civilních soudů o styku mezi dcerou a otcem. Jak však již stěžovatelku opakovaně upozornily trestní soudy, v trestním řízení není možné přezkoumávat správnost civilního rozhodnutí o styku (srov. např. bod 26 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Trestní soudy jsou povinny vycházet z toho, že rozhodnutí o styku je správné - k jeho přehodnocení mohou dospět jen civilní soudy. Trestní soudy nemohou v trestním řízení posuzovat, která civilní rozhodnutí je nutno respektovat, a která naopak nikoli. Jak správně upozornil již Nejvyšší soud, i při vědomí složité osobní situace stěžovatelky a obav, které pociťovala, nelze připustit, aby subjektivní nesouhlas s obsahem pravomocného civilního rozhodnutí vedl k odmítnutí se mu podřídit, neboť by tím došlo k výraznému narušení vlády práva.
5.Jednoduše řečeno, pokud stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím o styku, je třeba se tomuto rozhodnutí bránit v civilním řízení. Dokud však rozhodnutí o styku platí, nelze jeho opakované nerespektování ze strany stěžovatelky tolerovat, resp. není protiústavní, pokud za ně trestní soudy stěžovatelce uložily mírný výchovný trest nespojený s odnětím svobody. K tomu, proč v posuzované věci nebylo možné aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a s ní související princip ultima ratio, se trestní soudy rovněž podrobně vyjádřily (srov. např. body 28 až 31 usnesení Nejvyššího soudu).
6.Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu