Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o [anonymizováno] [anonymizováno] Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 OSŘ, občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2.Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [anonymizováno], dle které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši [anonymizováno], kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni do [anonymizováno] spolu s poplatkem ve výši [anonymizováno]. Protože žalovaná dlužnou částku neuhradila žalobkyni řádně a včas, je předmětem žaloby i smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] a náklady za spojené s uplatněním pohledávky ve výši [anonymizováno].
3.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4.Soud podle § 115a OSŘ rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela se žalovanou elektronicky prostřednictvím webových stránek www.[anonymizováno].cz dne [anonymizováno] smlouvu o zápůjčce (viz smlouva o zápůjčce), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované zápůjčku ve výši [anonymizováno], kterou se žalovaná zavázala vrátit do [anonymizováno] spolu s poplatkem ve výši [anonymizováno]. Součástí smlouvy o zápůjčce byl i sazebník nákladů (viz sazebník), dle kterého se účastníci dohodli, že výše nákladů za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě činí [anonymizováno]. V případě prodlení s vrácením zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky (viz všeobecné obchodní podmínky). Žalovaná byla ve smlouvě o zápůjčce identifikována m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu a bydlištěm (viz smlouva o zápůjčce). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzývána dne [anonymizováno] (viz upomínka, viz doklad o odeslání – podací lístek).
6.Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Dle § 2390 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věta první o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Dle § 562 odst. 1 OZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Dle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7.Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [anonymizováno] prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku žalobkyni spolu s poplatkem ve výši [anonymizováno] do [anonymizováno].
8.Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 257/2016 Sb.. Žalovaná smlouvu o zápůjčce uzavřela jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tato zápůjčka nebyla vyloučena z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalované dle spotřebitelského zákona. 9.Dle rozsudku NS ČR ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno] „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [anonymizováno]: [anonymizováno]. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., je správný.“ 10.Dle rozsudku Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno] „schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí [anonymizováno] měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [anonymizováno] již dne [anonymizováno]. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“
11.Dle rozsudku Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno] „posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
12.Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno], dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.
13.Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/2018 ze dne [anonymizováno] „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
14.Žalobkyně soudu nepředložila přes výzvu žádný důkaz o tom, že se řádně zabývala zjišťováním majetkových poměrů žalované včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila ani nezbytné minimum, tedy výplatní pásky/výměr důchodu/rozhodnutí o přiznání sociálních dávek.
15.Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 OZ, neboť porušením svých povinností žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno], viz rozsudek NS ČR ze dne [anonymizováno], č.j. [anonymizováno], viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C-679/2018 ze dne [anonymizováno]). Od [anonymizováno] je stanovena absolutní neplatnost rovněž v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. 16.Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka [anonymizováno] (částka poskytnutá žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 OZ a § 2993 OZ povinna vrátit žalobkyni. 17.Dle rozsudku NS ČR ze dne [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno] ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 18.Soud tak vyhověl žalobě co do částky [anonymizováno] (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.
19.Ve zbývající části, tedy co do částky [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení,, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).
20.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 OSŘ, dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Důsledně tomu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. 21.Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ, jelikož v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení delší lhůty. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.