Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci
[anonymizováno]
proti
[anonymizováno]
o 11 558,09 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 770 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 770 Kč od 27.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do zaplacení částky 5 422,81 Kč spolu s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 8 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3 558,09 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 30.11.2019 do 26.12.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 558,09 Kč od 30.11.2019 do 26.12.2019, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 480 Kč od 27.12.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 308,09 Kč od 27.12.2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 11 558,09 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 807,21 Kč, s úrokem ve výši 18,96 % ročně z částky 8 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 3 558,09 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 827,51 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 11 558,09 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [anonymizováno] (od 18.10.2022 vedena pod obchodní firmou [anonymizováno]), dne 08.03.2018 a 03.11.2017 dvě jednotlivé smlouvy o úvěru, na jejichž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč (8 000 Kč a 5 000 Kč), jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila podpisem smlouvy. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnuté úvěry se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 400 Kč u první smlouvy a 2 955 Kč u druhé smlouvy, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč u první smlouvy a 455 Kč u druhé smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně u první smlouvy a 20,98 % ročně u druhé smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč u první smlouvy a 1 000 Kč u druhé smlouvy a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč u první smlouvy a 1 500 Kč u druhé smlouvy v 60 týdenních splátkách po 240 Kč u první smlouvy a ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč u druhé smlouvy, přičemž poslední splátka byla stanovena u první smlouvy na den 08.05.2019 a u druhé smlouvy na den 31.08.2018. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 02.03.2018, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 4 230 Kč (480 Kč a 3 750 Kč). Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 08.05.2019 u první smlouvy právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 8 000 Kč a na dlužném poplatku částky 7 920 Kč a dne 31.08.2018 u druhé smlouvy právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 3 558,09 Kč a na dlužném poplatku částky 826,91 Kč. Žalobkyně v řízení požadovala toliko zaplacení dlužných jistin s příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 se žalobkyně stala věřitelem uvedených pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně touto žalobou nárokovala zaplacení částky 11 558,09 Kč a příslušenství (úroky a úroky z prodlení), které zčásti zkapitalizovala (viz výše). Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila. 2.Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a OSŘ ve spojení s § 101 odst. 4 OSŘ soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3.Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [anonymizováno], dne 08.03.2018 a 03.11.2017 dvě jednotlivé smlouvy, označené jako smlouvy o spotřebitelském úvěru, v nichž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč (8 000 Kč a 5 000 Kč), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 400 Kč u první smlouvy a 2 955 Kč u druhé smlouvy, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 600 Kč u první smlouvy a 455 Kč u druhé smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně u první smlouvy a 20,98 % ročně u druhé smlouvy, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč u první smlouvy a 1 000 Kč u druhé smlouvy a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč u první smlouvy a 1 500 Kč u druhé smlouvy v 60 týdenních splátkách po 240 Kč u první smlouvy a ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč u druhé smlouvy. Výše výpůjční úrokové sazby činila 18,96 % ročně u první smlouvy a 20,98 % ročně u druhé smlouvy. Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky (smlouvy o úvěru z uvedených dnů, smluvní podmínky, karta zákazníka – žádost o zápůjčku). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 02.03.2018, celkem uhradila částku 4 230 Kč, zbývající část již nedoplatila. Pohledávky za žalovanou byly společností [anonymizováno] postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 29.11.2019, který byl odeslán dne 13.12.2019, byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 27.11.2020 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni splnila.
4.Podle ust. § 580 odst. 1 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6.Podle ust. § 1796 OZ neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. 7.Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8.Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 OZ věřitelem obou pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 OZ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč vrátit za 60 (resp. 43) týdnů rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 9 355 Kč (6 400 Kč u první smlouvy a 2 955 Kč u druhé smlouvy), jež činí 80 % a 59,1 % zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek či oznámení o zesplatnění. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení. 9.Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 09.10.2018 č.j. krajsky/64_Co_247_2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. nsoud/29_Cdo_4498_2007 nebo nsoud/32_Cdo_3516_2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 OZ vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 OZ Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 OZ (§ 1802 OZ), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku u první smlouvy v roční výši 69,33 % (za 60 týdnů v částce 6 400 Kč) a u druhé smlouvy v roční výši 71,47 % (za 43 týdnů v částce 2 955 Kč). Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. nsoud/33_Odo_236_2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření první úvěrové smlouvy 8,47 % ročně a ke dni uzavření druhé úvěrové smlouvy 8,73 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. 10.Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. krajsky/25_Co_255_2019-91, sp. zn. krajsky/25_Co_277_2019, č.j. krajsky/25_Co_325_2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. krajsky/64_Co_247_2018, krajsky/25_Co_240_2020, krajsky/25_Co_235_2020, krajsky/64_Co_221_2020 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. krajsky/25_Co_47_2022-111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality. 11.Soud se z důvodu hospodárnosti řízení nezabýval tím, zda první předchůdce žalobkyně řádně a v souladu s § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zkoumal před poskytnutím úvěrů úvěruschopnost žalované, neboť by i pro případ, že nepostupoval v rozporu s kogentními ustanovením tohoto zákona, nemohl být výsledek sporu pro něho příznivější. Za tímto účelem proto nenařizoval ústní jednání. Přihlédl přitom i k té skutečnosti, že žalovaná je v řízení zcela neaktivní, místo jejího pobytu je zapsáno na ohlašovně ÚMO Plzeň, kdy nenamítla ani to, že by nebyla schopna dluh vůči žalobkyni uhradit v zákonné třídenní lhůtě. Tedy ani v opačném případě by se výsledek sporu nelišil. 12.Z popsaných důvodů soud vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalované, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 OZ Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 OZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 8 770 Kč (poskytnuté jistiny 8 000 Kč a 5 000 Kč mínus dosavadní úhrady 480 Kč a 3 750 Kč), neboť žalovaná, která byla řádně vyzvána k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Protože žalobkyně při výpočtu částečné kapitalizace úroků z prodlení vycházela z nesprávné výše jistiny i data počátku prodlení, soud zamítl celou kapitalizovanou částku a žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství ode dne 27.12.2019 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalované – oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k úhradě dluhu, jež byla odesílána 13.12.2019 (tedy 13.12.2019 + 10 dnů lhůty k úhradě + 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti dle § 573 OZ)), a to v zákonné sazbě dle výše citovaných ustanovení. Žalované byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). 13.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 142a odst. 1 OSŘ a § 151 odst. 2 OSŘ Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobkyně spočíval v 61,79 % (neúspěch 38,21 %), proto má s přihlédnutím k § 142 odst. 2 OSŘ právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 23,58 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 OSŘ se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zák. č. 235/2004 Sb. tj. o částku 273 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 2 373 Kč, 23,58 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 560 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 OSŘ, přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.