Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Jagošovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro 1 234 717,71 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [anonymizováno] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [anonymizováno] s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] ode dne [anonymizováno] do zaplacení, z titulu smlouvy o úvěru „[anonymizováno] ze dne [anonymizováno]. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [anonymizováno], kterou se zavázal uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 7,49 % ročně v 96-ti měsíčních splátkách. Z důvodu prodlení na straně žalovaného s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru, přesto však žalovaný ničeho neuhradil, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud.
2.Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] (dále také jen „banka“), přičemž na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno], z čehož žalobkyně dovozuje svou věcnou aktivní legitimaci.
3.Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že žalovaný byl povinen bance doložit doklady o příjmech a výdajích, přičemž tyto informace byly následně bankou ověřeny v dostupných registrech a databázích.
4.Na výzvu soudu žalobkyně k procesu zkoumání úvěruschopnosti nereagovala, svá tvrzení o zkoumání příjmů a výdajů nijak nedoložila.
5.Žalovaný se k návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním.
6.Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil odpovídající skutková zjištění, přičemž soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 7.Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně vedl kontraktační jednání, jejichž výsledkem byla dohoda stran s datem [anonymizováno], na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [anonymizováno], žalovaný pak se zavázal tyto splatit společně s úroky. Sjednané peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne [anonymizováno], přesto žalovaný závazku splatit poskytnutou částku nedostál, a to ani přes výzvu. Pohledávka za žalovaným pak byla ke dni [anonymizováno] převedena na žalobkyni.
8.Z ostatních žalobkyní předložených důkazů, soud při formování skutkového závěru nevycházel, neboť nebyly schopny zjištěný skutkový stav ovlivnit, případně vyvrátit, nebyly z nich zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro učiněný závěr o skutkovém stavu.
9.Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení:
10.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13.Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14.Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska míry a způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.
15.Jak výše uvedeno v bodu 3. a 4. tohoto odůvodnění, žalobkyně nastínila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně však nedoložila ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné relevantní důkazy, které by osvědčovaly přezkum konkrétních vstupních údajů, jak na straně příjmů, tak výdajů, ač z doloženého záznamu o digitální aktivitě je zřejmý příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši [anonymizováno] měsíčně. Obsahem spisu není žádná konkrétní listina dokládající proces zkoumání úvěruschopnosti právě žalovaného, tedy dokládající vstupní údaje pro toto zkoumání a odůvodňující pozitivní závěr věřitele o úvěruschopnosti žalovaného. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Soud v dané věci uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, aniž by se fakticky blíže jeho poměry zabývala (např. zkoumání výdajů na bydlení, jízdné, ošacení, jídlo), když soudu podklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného získané pro účely zkoumání jeho úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila. Dle názoru soudu tak právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně. 16.Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.
17.Ve smyslu cit. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla spotřebitelská úvěrová smlouva ze dne [anonymizováno] shledána ze shora nastíněných důvodů neplatnou. Je-li smlouva neplatná, odpadá právní důvod, na základě kterého si strany plnily (§ 2991 odst. 2 o.z.) a podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že ten, kdo se na úkor jiného obohatil, musí ochuzenému obohacení vydat. Plnila – li strana bez existence platného závazku, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [anonymizováno], z níž žalovaný dosud nesplatil částku ve výši [anonymizováno]. Podle zásad o bezdůvodném obohacení ve spojení s dikcí § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, byl žalovaný zavázán povinností k vrácení poskytnuté a dosud neuhrazené částky, tedy částky ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení. Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se totiž žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s výzvou ze dne [anonymizováno] za použití pravidla dle § 573 o.z., když výzva byla odeslána dne [anonymizováno], a to dnem [anonymizováno]. (výrok I) 18.Co se týče zbylé části nároku, jak je uveden ve výroku II tohoto rozsudku, tak v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.
19.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný. Žalobkyně byla úspěšná z 91,14 % a neúspěšná z 8,86 %, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení má žalobkyně v rozsahu 82,28 % nákladů řízení, tedy v částce [anonymizováno], vypočtených z náhrady nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši [anonymizováno] a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve výši [anonymizováno] (3 x [anonymizováno] dle § 7 odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) a.t.), 3 x [anonymizováno] režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 13 odst. 4 a.t. a náhradu DPH ve výši 21%, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částku ve výši [anonymizováno]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 20.Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I na základě § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky k jejímu prodloužení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti ke Krajskému soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.