Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Petrem Šupalem, LL.M., advokátem, sídlem Hořínůška 126, Dolní Lhota, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2025 sp. zn. 61 To 716/2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. září 2025 č. j. 1 Nt 3109/2025-67, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2.Z ústavní stížnosti, předložených rozhodnutí a vyžádaného spisového materiálu plyne, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 ze dne 9. 9. 2025 č. j. 1 Nt 3109/2025-67 zamítl žádost stěžovatele o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Soud posoudil majetkovou situaci stěžovatele a uzavřel, že vyšetřování trestné činnosti je teprve v počáteční fázi, není zřejmé, jak bude naloženo se zajištěnými prostředky a označil žádost stěžovatele za předčasnou. Zároveň s tím uvedl, že může posléze znovu požádat o přiznání bezplatné obhajoby. Proti tomuto usnesení stěžovatel, resp. jeho obhájce, podal stížnost. 3.Dne 16. 10. 2025 rozhodl Městský soud v Praze usnesením tak, že stížnost stěžovatele zamítl. V odůvodnění se ztotožňuje s argumentací obvodního soudu a dodává, že je usnesení řádně, dostatečně a logicky odůvodněné. Uvedl, že stěžovatel v žádosti i ve stížnosti uvádí stejné námitky, a proto nepovažuje za účelné je vypořádávat znovu, když tak učinil již obvodní soud ve svém usnesení, jehož argumentaci považuje městský soud za správnou.
II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel v ústavní stížnosti zdůvodňuje porušení svých ústavních práv tím, že soudy pochybily při posuzování nároku na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 trestního řádu. Poukazuje na tzv. majetkovou potencialitu a říká, že soudy postupovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Opakovaně uvádí, že je v insolvenci, hradí výživné na nezletilého syna, se snoubenkou se mu narodila dcera, nemá žádný majetek, který by mohl zpeněžit a veškeré příjmy snoubenky stěžovatele musí být využity na pořízení výbavy pro jejich dceru. 5.Uvádí také, že městský soud pochybil při rozhodování o stížnosti proti usnesení obvodního soudu, protože o ní rozhodl předčasně. Stěžovatel namítá, že městský soud porušil právo na spravedlivý proces, neboť rozhodl o stížnosti podané pouze obhájcem stěžovatele před tím, než došlo k řádnému doručení rozhodnutí stěžovateli podle § 137 odst. 3 trestního řádu. III.
Řízení před Ústavním soudem
6.Ústavní soud si v posuzované věci vyžádal vyjádření městského soudu a obvodního soudu, jakož i soudní spis.
7.Městský soud ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění svého usnesení a k dotazu na datum doručení usnesení obvodního soudu stěžovateli uvedl, že spis byl vrácen obvodnímu soudu.
8.Obvodní soud považuje ústavní stížnost stěžovatele za nedůvodnou. Setrvává na svých závěrech a odkazuje též na závěry městského soudu. K námitce nedoručení usnesení obvodního soudu stěžovateli do vlastních rukou uvádí, že takovéto pochybení městský soud obvodnímu soudu nevytkl.
9.Stěžovateli byla obě vyjádření zaslána na vědomí a k případné replice, které však nevyužil.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10.Ústavní soud rozhodnutí trestních soudů o bezplatné obhajobě přezkoumává zdrženlivě, protože soudy při tomto rozhodování disponují relativně širokým prostorem pro uvážení. Úkolem Ústavního soudu není činnost trestních soudů nahrazovat. Důvod k zásahu nastane teprve v situaci, kdy jsou závěry trestních soudů v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, jsou zatíženy zjevným logickým rozporem, případně jsou svévolné. Samo o sobě nestačí, že by Ústavní soud hodnotil relevantní skutečnosti odlišně (např. nálezy ze dne 1. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 3501/20 , bod 15, a ze dne 3. 12. 2024 sp. zn. I. ÚS 2653/24 , bod 8, a další tam uvedená judikatura).
11.Soud podrobně zrekapituloval majetkové poměry stěžovatele, jeho minulé příjmy, příjmy jeho snoubenky, závazky v insolvenčním řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá pouze úvahu soudů, že dosud nebylo rozhodnuto o zajištěných finančních prostředcích (cca 100 000 Kč v různých měnách) a jeho stížnost je tudíž předčasná. Obvodní soud mj. uvádí, že "bylo prokázáno, že obviněný měl inkasovat částku 3 006 500 Kč" od konkrétní osoby v hotovosti, přičemž proti tomuto závěru stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nebrojí. Soudy zároveň odkazují na počínající fázi trestního řízení s tím, že majetkové poměry stěžovatele nejsou postaveny najisto a stěžovatel bude moci poté, co budou skutečnosti prokazující jeho majetkové poměry kompletní, případně opětovně požádat o přiznání bezplatné obhajoby. Nejde tak o ryze hypotetickou a ničím nepodloženou spekulaci o možných budoucích příjmech v delším časovém horizontu, proti níž se rozhodovací praxe Ústavního soudu citovaná stěžovatelem vymezuje. V závěrech soudů neshledává Ústavní soud excesivní úvahu zakládající libovůli při rozhodování, která by mu umožnila závěry obecných soudů přehodnocovat.
12.Ústavní soud však musí stěžovateli přisvědčit, že obvodní soud pochybil při doručování usnesení o zamítnutí stížnosti podle § 137 odst. 3 trestního řádu, neboť - jak vyplývá z vyžádaného soudního spisu - doručil usnesení pouze jeho tehdejšímu obhájci, a nikoliv přímo stěžovateli. Nicméně bylo na obhájci, aby podanou stížnost konzultoval se svým klientem a seznámil ho s obsahem usnesení před podáním stížnosti. Stížnost obsahující věcnou argumentaci byla obhájcem podána. Jestliže stěžovatel namítá, že tímto postupem mu bylo znemožněno vystavět vlastní stížnostní argumentaci proti usnesení obvodního soudu, je nutné poukázat na to, že žádnou takovou argumentaci stěžovatel Ústavnímu soudu nepředkládá. Věcná argumentace obsažená v ústavní stížnosti je v podstatě shodná již se samotnou žádostí o přiznání bezplatné obhajoby. Ústavní soud neshledal důvod ke kasačnímu zásahu, neboť není zřejmé, že by se nedoručení rozhodnutí obvodního soudu do rukou stěžovatele nějak negativně projevilo v jeho možnosti před soudem právně či skutkově argumentovat. 13.Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu