5 Azs 161/2025- 38 - html 5 Azs 161/2025 - 38
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: nezletilá Z. A. R. Q., zast. zákonným zástupcem, otcem R. A. R. O., zastoupena: Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem, se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2025, č. j. 19 Az 3/2025-85,
takto:
Kasační stížnost se zamítá.
Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým soud zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2024, č. j. OAM-1030/P-P07-P09-2024; tímto bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. Za nezletilou stěžovatelku podal žádost o mezinárodní ochranu její otec, který uvedl, že její důvody podání žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako jeho. Stěžovatelka je státní příslušnicí Bolívarovské republiky Venezuely, venezuelské národnosti, je členkou mormonské církve (Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů). Nemá žádné politické přesvědčení. [2] Žalovaný shromáždil zprávy o zemi původu, a to zprávu Mixed Migration Centre ‑ Venezuela – Návrat do Venezuely: hnací faktory, očekávání a úmysly, autor: Daniely Vicari, Simon Tomasi z prosince 2022, Informaci norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO) – Venezuela – Venezuela: Protestní akce v minulosti a současnosti, možnosti návratu do země pro osoby, které se účastnily velkých demonstrací v letech 2017-2019 ze dne 30. 5. 2023, Informaci OAMP – Venezuela – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Stav: září 2023 ze dne 11. 9. 2023 a zprávu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva – Venezuela – Stav lidských práv v Bolívarovské republice Venezuele ze dne 17. 11. 2023.
[3] Žalovaný dospěl k závěru, že stěžovatelka se narodila v České republice, je jí jen několik měsíců a od svého narození pobývá se svými rodiči v Praze; není tedy objektivně možné, aby v minulosti ve Venezuele vyvíjela jakoukoli činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byla azylově relevantním způsobem pronásledovaná. Žalovaný dále nedospěl k závěru, že by stěžovatelka mohla ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Její zákonný zástupce v průběhu správního řízení jasně uvedl, že by její situace závisela na situaci jeho a jeho manželky, což je vzhledem k věku stěžovatelky evidentní. Ke konkrétním obavám ve vztahu k nezletilé dceři otec pouze sdělil, že pokud by byl uvězněn, mohla by být umístěna do výchovného ústavu. Žalovaný neshledal a zákonný zástupce ani netvrdil, že by stěžovatelka mohla být v případě odjezdu do vlasti terčem jakéhokoli negativního jednání venezuelských státních orgánů nebo bezpečnostních složek. [4] Stěžovatelka (prostřednictvím svého otce) v žalobě namítala, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, protože si neopatřil překlad knihy, kvůli jejíž propagaci byli její rodiče v zemi původu pronásledováni. Žalovaný se nezabýval skutečností, že její rodiče byli protirežimně činní a je na ně vydán zatykač, místo toho pouze stručně odkázal na svá dřívější rozhodnutí. Otec stěžovatelky sdělil žalovanému, že důvody její žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako jeho. Závěr žalovaného, že se stěžovatelka mohla s rodiči bezpečně vrátit do země původu byl nepodložený. Otec stěžovatelky sdělil žalovanému, že se bojí návratu do Venezuely kvůli zhoršení situace v důsledku prezidentských voleb; tvrdil, že si žalovaný nezajistil aktuální informace o zemi původu, protože použil zprávy o zemi původu z prosince 2022 a z roku 2023, přičemž nejnovější zpráva je ze dne 17. 11. 2023, byla tedy v době vydání rozhodnutí již více než rok stará. Po vyhlášení výsledků voleb následovaly masivní protesty, kvůli kterým bezpečnostní složky státu zadržely tisíce osob. Represe postihly i občany, kteří nebyli přímo aktivní v politickém životě, ale pouze vyjádřili protest proti volbám. Situace se během podzimu zásadně nezlepšila. Tyto informace jsou klíčové pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu; rodiče stěžovatelky se v minulosti účastnili protirežimní činnosti, v zemi původu je na ně vydán zatykač a mají důvodnou obavu z návratu do země původu. Stěžovatelka je s ohledem na svůj věk plně závislá na péči svých rodičů. Narodila se v České republice a nelze po ní rozumně požadovat, aby Českou republiku sama opustila.
[5] Městský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji; odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který dospěl ve skutkově obdobném případě k závěru, že pokud nebyly shledány azylově relevantní důvody pro přiznání mezinárodní ochrany rodičům, tak nemohou být shledány ani u jejich dcery, která je na nich závislá. V řízení nebylo tvrzeno nic, co by nasvědčovalo jejímu vyššímu ohrožení. Městský soud konstatoval, že si žalovaný neobstaral zcela aktuální informace o zemi původu v intencích vymezených judikaturou Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 27. 11. 2024, tedy po konání prezidentských voleb, kdy bylo známo, že v souvislosti s volbami došlo přechodně ke zhoršení situace, žalovaný si tedy měl obstarat aktuálnější zprávy. Městský soud přezkoumal, zda toto pochybení žalovaného mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Městský soud provedl odkazy a zdroje navrhované v žalobě a jejím doplnění; vycházel především ze zprávy předložené žalovaným, Venezuela Informace norského Centra informací o zemích původu (LANDINFO), ze dne 11. 4. 2025, Venezuela: Situace po prezidentské volbě konané 28. července 2024 (aktualizováno v dubnu 2025). Městský soud dospěl k závěru, že nejvíce vypovídající o situaci v zemi původu v souvislosti s obavami rodičů stěžovatelky je podrobná zpráva LANDINFO. Situace po prezidentské volbě konané dne 28. července 2024 (aktualizováno v dubnu 2025), podklady předložené stěžovatelkou jsou v zásadě s touto zprávou v souladu. Městský soud ve svých rozsudcích neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany jak matce stěžovatelky a jejímu nevlastnímu bratrovi a ani jejímu otci. Matka již od září roku 2021 nepropaguje namítanou knihu, venezuelské státní orgány už proto dosáhly svého cíle a zároveň kniha nekritizuje vládu a prezidenta přímo. Matka se naposledy účastnila demonstrací v roce 2018 a během pobytu v České republice svůj nesouhlas s výsledkem prezidentských voleb dosud neprojevovala. Městský soud ohledně zatýkání osob, které se nacházely v blízkosti demonstrací, uvedl, že ani tato skutečnost není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, protože není pravděpodobné, že by matka a nevlastní bratr byli tomuto jednání v případě návratu vystaveni. Matka stěžovatelky jako členka Voluntad Popular nevyvíjela žádnou aktivitu s výjimkou účasti na demonstracích v minulosti. Z těchto důvodů konstatuje, že není důvod se domnívat, že by současná politická situace ve Venezuele měla na stěžovatelku mít jiný vliv než na její matku a nevlastního bratra. Městský soud konstatoval, že vzhledem k výše uvedenému neshledal, že by stěžovatelka měla být ohrožena ústavní péčí v důsledku rizika zatčení svých rodičů. Uzavřel tak, že i když zprávy o zemi původu uváděly, že v důsledku prezidentských voleb došlo také k zatýkání nezletilých osob, ze zpráv vyplývá, že se jednalo o účastníky protestů a jednalo se o nezletilé osoby vyššího věku, žádná ze zpráv neuvádí zatýkání dětí ve věku stěžovatelky. Rozhodnutím žalovaného nebyl porušen ani čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, jelikož ani její rodiče nebyli se žádostmi úspěšní a stěžovatelka se s nimi může vrátit do země původu.
[6] V kasační stížnosti stěžovatelka namítá důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve skutečnosti, že žalovaný při posouzení její žádosti o mezinárodní ochranu si neopatřil aktuální zprávy o zemi původu, jelikož rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 27. 11. 2024, tedy v době po prezidentských volbách ve Venezuele, jejichž výsledek je napříč zeměmi zpochybňován a po nichž došlo k masivním protestům a zatýkáním. Městský soud místo toho, aby rozhodnutí žalovaného zrušil, tak tuto vadu se rozhodl zhojit s odkazem na § 32 odst. 9 zákona o azylu tak, že provedl jako důkaz zprávy o zemi původu a zhodnotil aktuální situaci z pohledu stěžovatelky. Stěžovatelka namítá, že dle § 76 odst. 1 s. ř. s. krajský (městský) soud rozhodnutí žalovaného zruší, pokud podklady ke zjištění skutkového stavu vyžadují podstatné doplnění. Současně má za to, že městský soud se dopustil zásadního pochybení, které má dopad do jejího hmotněprávního postavení. Toto pochybení spočívá jednak ve výše uvedeném nezrušení nezákonného správního rozhodnutí a faktickém prvostupňovém posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Současně má stěžovatelka za to, že městský soud v rámci tohoto posouzení nesprávně vyhodnotil a zjistil skutkový stav. Stěžovatelka opakuje, že její žádost je spojena s žádostmi rodičů. Jakkoli je z procesních důvodů tato žádost přezkoumávána v separátním řízení, stěžovatelka žádá, aby soud přihlédl k rozhodnutím, která učiní ve výše uvedených řízeních o žádostech rodičů. [7] Dále namítá, že městský soud nesprávně vyhodnotil aktuální situaci v zemi původu. V napadeném rozsudku dovodil, že situace v zemi původu se již zklidnila. Dle stěžovatelky tento závěr není správný, jelikož ačkoli největší protesty v zemi původu ustaly, situace je i nadále napjatá a vládní režim využívá represivní složky k dalšímu potlačení potenciální i skutečné opozice. Stěžovatelka se domnívá, že žalovaný, ač meritorně, posoudil její žádost formálně a zamítl ji na základě toho, že již dříve zamítl žádosti její matky, nevlastního bratra i otce. Tím, že městský soud rozhodnutí žalovaného nezrušil, tak připravil stěžovatelku o její procesní práva. Dále stěžovatelka uvádí, že situace v její zemi původu je stále napjatá a neuklidnila se tak, jak konstatoval městský soud. V zemi původu přitom vlna protestů ustala především s ohledem na brutální odpověď režimu. Špatná situace ve Venezuele byla konstatována jak Evropským parlamentem, tak i nevládními organizacemi.
[8] Stěžovatelka se vymezuje vůči závěru městského soudu, že azylový příběh jejích rodičů je nevěrohodný. Je dlouhodobě známo, že venezuelský režim si drží přehled o obyvatelích. Tento dohled sice nekonají pouze vládní složky, avšak síť osob loajálních režimu je poměrně značná a udání jsou v zemi běžná. Je zvláštní předpokládat, že by autoritářský režim upustil od pronásledování osob, které se proti němu vymezovaly, a to pouze proto, že s touto činností v emigraci přestaly. Městský soud v zásadě nezpochybňuje, že kniha, kterou rodiče stěžovatelky prodávali, je protirežimního charakteru, ale uzavírá, že přímo nezmiňuje Madurův režim. Stěžovatelka namítá, že není podstatné, zda v zemi původu budou její rodiče pokračovat v protirežimní aktivitě, ale postačí, že jsou jim tyto aktivity venezuelskou vládou přičítány.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatelky uvedl, že považuje svoje rozhodnutí za zákonné a ztotožňuje se s rozsudkem městského soudu. Odkazuje především na výpověď stěžovatelčiny matky ve správním řízení a jeho rozhodnutí ve věci matky stěžovatelky. Žalovaný jen připomíná, že jestliže má soud věc úplně skutkově a právně posoudit a přezkum má být ex nunc, nelze se tedy spoléhat pouze na zprávy k datu vydání napadeného rozhodnutí bez dalšího.
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku městského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [11] S ohledem na skutečnost, že se jedná o věc, kterou před městským soudem rozhodoval samosoudce, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006‑39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatelky. [12] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud kasační stížnost shledal přijatelnou ve smyslu výše uvedeného důvodu ad 4). Stěžovatelkou vznesené námitky stran zásadního pochybení městského soudu totiž nelze prima facie vyloučit.
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. K otázce nepřezkoumatelnosti soudních a správních rozhodnutí se ve své judikatuře tento soud již mnohokrát vyjádřil (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003‑75, č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004‑73, č. 787/2006 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost může být způsobena buďto nedostatkem důvodů, o které je rozhodnutí opřeno, anebo nesrozumitelností. Absence přímé reakce na každý jednotlivý argument účastníka řízení však nepředstavuje nepřezkoumatelnost, pokud soud prezentuje odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, a toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014‑108, či ze dne 4. 3. 2015, č. j. 8 Afs 71/2012‑161). Implicitní vypořádání námitek akceptuje rovněž Ústavní soud (viz např. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, č. N 26/52 SbNU 247).
[15] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek městského soudu není nepřezkoumatelný. V rozsudku obsažená argumentace tvoří koherentní celek, z něhož je zřejmé, jaké úvahy městský soud vedly k vysloveným závěrům a jakým způsobem se soud vypořádal s žalobními námitkami; věcná správnost závěrů městského soudu je již otázkou meritorního přezkumu napadeného rozsudku.
[16] Podle § 32 odst. 9 zákona o azylu: „Při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná‑li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají‑li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.“. Podle čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) (dále jen „procedurální směrnice“) musí členské státy zajistit, aby účinný opravný prostředek ve věcech mezinárodní ochrany obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně. Tento požadavek práva EU je tedy přímo použitelný v řízeních před krajskými soudy (městským soudem), které ve věcech mezinárodní ochrany rozhodují jako soudy v prvním stupni. Musí se však jednat o takové skutečnosti, které žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před správním orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015‑32, či nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16; případně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2021, č. j. 1 Azs 292/2021‑51, či ze dne 10. 3. 2022, č. j. 10 Azs 537/2021‑31). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2025, č. j. 5 Azs 249/2024-40, mimo jiné konstatuje: „Přes uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dosud ve své judikatuře nedospěl k závěru, že by čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice obsahoval požadavek, aby správní soudy v řízení o udělení mezinárodní ochrany postupovaly ex officio a aktivně dohledávaly případné nové důvody či skutečnosti, které by mohly být pro udělení mezinárodní ochrany relevantní, a posuzovaly tak věc bez ohledu na uplatněné žalobní body (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. 9 Azs 280/2023-29, a ze dne 11. 11. 2020, č. j. 1 Azs 288/2020-27). Formulovaný požadavek na úplné posouzení jak skutkové, tak právní stránky věci, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany, však vede prozatím (do rozhodnutí Soudního dvora ve věci Ramadi a Kirkuk) alespoň k závěru, že k požadavku na precizaci žalobních bodů je ve věcech mezinárodní ochrany nezbytné přistupovat benevolentněji, tedy pojímat uplatněné žalobní body, je-li to nezbytné pro úplné posouzení věci, šířeji než ve věcech, kde se plně uplatní § 75 odst. 2 s. ř. s.“ [17] Nejvyšší správní soud konstatuje, že pokud městský soud doplnil dokazování a nové skutečnosti nesvědčí o tom, že by žadatelé o mezinárodní ochranu mohli být v zemi původu vystaveni pronásledování nebo že jim hrozí vážná újma, není namístě rozhodnutí žalovaného o žádosti o mezinárodní ochranu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení pro vadu, kterou soud sám zhojil. Žadatel o mezinárodní ochranu tímto způsobem není zkrácen na svých procesních právech, pokud se mu dostalo komplexního a aktuálního posouzení jeho žádosti. Uvedené závěry odpovídají smyslu unijní úpravy – článek 46 odst. 3 procedurální směrnice totiž ukládá členským státům povinnost zajistit proti rozhodnutím příslušného správního orgánu ve věci mezinárodní ochrany účinný opravný prostředek před soudem, který obsahuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU“. Úmyslem unijního normotvůrce bylo svěřit soudu, který rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu, pravomoc po provedení úplného a ex nunc posouzení věci rozhodnout, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany (podrobně viz rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2025, č. j. 5 Azs 249/2024-40, zejm. bod [16] a v něm odkazovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie; též rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2025, č. j. 5 Azs 157/2025-37).
[18] V posuzované věci městský soud prováděl dokazování při jednání, stěžovatelka, resp. její zástupce tedy měla reálnou možnost se k novým důkazům vyjádřit. Postup městského soudu spočívající v provedení důkazů (zejména zpráv týkajících se situace v zemi původu) z důvodu, že aktuální zprávy nezajistil žalovaný ve správním řízení, a následném zamítnutí žaloby po komplexním zhodnocení jejich případů tedy nemůže založit důvodnost kasační stížnosti. Naopak, postup městského soudu v tomto ohledu odpovídá požadavku čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, jakož i tomu, aby „bylo rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu přijato co možná nejdříve, aniž by tím bylo dotčeno provedení přiměřeného a úplného posouzení“ (bod 18 odůvodnění procedurální směrnice).
[19] Stěžovatelka konstantně namítá, že její azylový příběh se odvíjí od azylového příběhu rodičů a také, že je na nich zcela závislá. To byl i důvod, proč žalovaný posoudil její žádost ve spojitosti s azylovým příběhem její matky, na který také odkazuje. Rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu matky stěžovatelky bylo žalovaným vydáno dne 25. 1. 2024 pod č. j. OAM‑1035/ZA‑ZA10-P09-2021. K posouzení situace matky stěžovatelky tedy došlo před konáním prezidentských voleb, což byl zajisté i ten důvod, proč žalovaný vycházel ze stejných zpráv o zemi původu, čímž pochybil. Rozhodnutí o neudělení žádné formy mezinárodní ochrany stěžovatelce dle § 12 až § 14b zákona o azylu bylo žalovaným vydáno dne 27. 11. 2024, přičemž prezidentské volby ve Venezuele proběhly 28. 7. 2024, žalovaný měl tedy tuto zásadní událost, po které následovaly masivní protesty, zohlednit. Soud rozhodující v prvním stupni má povinnost posoudit důvodnost žaloby ve světle skutkového stavu ke dni svého rozhodování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2024, č. j. 1 Azs 192/2023 ‑ 33, bod 29). Je povinen zvážit, zda nové skutečnosti mohou mít vliv na přezkoumávané rozhodnutí. Městský soud takto postupoval. [20] K otázce aktuálnosti předložených zpráv se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. již v rozsudku ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019-74, podle kterého „zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat (čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany) pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové zprávy uplynul určitý čas. Zastaralá je taková zpráva, jež obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace popsaná ve zprávě se změnila.“ Městský soud v bodě 46 uvedl, že žalovaný pochybil, jelikož žádný z materiálů obsažených ve správním spise se nevěnuje situaci po prezidentských volbách, zprávy tak nejsou aktuální a relevantní.
[21] Otázkou, zda městský soud v rámci úplného a ex nunc přezkumu může doplnit dokazování a zhojit tak vadu napadeného rozhodnutí, které vycházelo z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, se zabýval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 9. 10. 2025, č. j. 1 Azs 91/2025-67, který se vztahoval k matce a nevlastnímu bratrovi stěžovatelky. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku konstatoval: „Tím, že městský soud doplnil dokazování o zprávy mapující aktuální situaci ve Venezuele, tak splnil požadavky na úplný ex nunc přezkum, neboť přezkoumal důvodnost žaloby ve světle skutkového stavu ke dni svého rozhodování. Městský soud tak dostál povinnosti přihlížet ke skutečnostem, které nastaly i po rozhodnutí žalovaného, avšak v jejich světle napadené rozhodnutí obstojí. Městský soud za takové situace neměl povinnost napadené rozhodnutí zrušit a vrátit žalovanému k dalšímu řízení, neboť jeho výsledek by byl totožný.“ Námitka stěžovatelky, že jí byla upřena procesní práva tím, že městský soud posoudil aktuální situaci v zemi původu za žalovaného, tak není důvodná. Městský soud dospěl k závěru, že nové skutečnosti nesvědčí závěru, že by mohla být v jejich důsledku sama stěžovatelka pronásledována a nesvědčí ani závěru, že by v jejich důsledku mohli být pronásledováni její rodiče. K takovému závěru rovněž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 10. 2025, č. j. 1 Azs 91/2025-67, který rozhodoval ve věci kasační stížnosti matky a nevlastního bratra stěžovatelky.
[22] Ve výše zmíněném rozsudku prvního senátu se kasační soud vypořádal s námitkou, že městský soud nesprávně posoudil aktuální situaci v zemi původu. Konstatoval: „Osobám, které se vracejí do Venezuely, automaticky nehrozí špatné zacházení. Zatýkání je v současnosti selektivnější a zaměřuje se na politické představitele, mezi něž nelze stěžovatelku a) řadit. Přestože může docházet ke svévolnému zatýkání venezuelských občanů, není přiměřeně pravděpodobné, že by mu byli vystaveni stěžovatelé po svém návratu…. K situaci ve Venezuele již dříve uvedl, že po vyostření okolo prezidentských voleb v létě 2024 došlo k jejímu zklidnění (srov. usnesení NSS ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10 Azs 102/2025 ‑ 51, bod 16). Samotná existence autoritářského režimu, postihování opozice a obecná atmosféra strachu nejsou samy o sobě důkazem, že stěžovatelům hrozí pronásledování či vážná újma ve smyslu zákona o azylu“. Jak již uvedl městský soud, zatýkání se týkalo především demonstrantů a opozičních představitelů. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 Azs 91/2025 dospěl k závěru, že matka stěžovatelky v České republice nevyvíjí žádnou protirežimní činnost a nijak se nevymezila ani proti prezidentským volbám ve Venezuele. Ze zpráv o zemi původu nevyplynuly žádné skutečnosti, které by mohly mít vliv na bezpečnost samotné stěžovatelky. Pokud zprávy uváděly, že byli zatýkáni nezletilí, kteří se účastnili demonstrací, tak se jednalo o mladistvé, nikoliv děti ve věku stěžovatelky, batolete. Stěžovatelka se narodila v České republice a Venezuelu navíc nikdy nenavštívila.
[23] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že pokud nebude věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, tak nemůže uplatnit svá procesní práva, kterými je seznámení se s podklady žalovaného dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a možnosti navrhovat podklady pro doplnění a prokázání své tvrzené újmy v zemi původu. Nejvyšší správní soud připomíná, že otec stěžovatelky, jako její zákonný zástupce, byl žalovaným vyzván dne 9. 10. 2024, aby se seznámil s podklady řízení ve věci stěžovatelky a aby případně navrhl nové skutečnosti a informace, které by měly správní orgány vzít v úvahu. Otec stěžovatelky uvedl, že tak učiní v dodatečně stanovené lhůtě, která byla stanovena do 23. 10. 2024, avšak žádné nové skutečnosti neuvedl, ač tak učinit měl a mohl. Městský soud rovněž provedl jako důkaz stovky stran článků vypovídajících o situaci ve Venezuele po prezidentských volbách. Námitka tak není důvodná. [24] Nejvyšší správní soud připomíná, že rozsudek městského soudu týkající se matky a nevlastního bratra stěžovatelky ze dne 24. 4. 2025, č. j. 19 Az 22/2024-121, byl již přezkoumán Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 9. 10. 2025, č. j. 1 Azs 91/2025-67, a nebylo shledáno pochybení městského soudu v jeho hodnocení azylového příběhu matky stěžovatelky. Pokud se stěžovatelka vymezuje proti rozhodnutí ve věci matky, s nímž nesouhlasí, nezbývá, než na uvedený rozsudek odkázat. Azylový příběh stěžovatelky je odvislý od azylového příběhu jejích rodičů, zejména matky, jak bylo uvedeno v kasační stížnosti. Za stěžovatelku sice vypovídal u pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 11. 9. 2024 její otec, ale azylové důvody jak matky, tak i otce jsou obdobné. Důvod svého možného pronásledování v zemi původu spatřují v distribuci protirežimní knihy, kterou napsal dědeček stěžovatelky (otec otce).V pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany otec stěžovatelky neuvedl žádný relevantní důvod, na základě kterého by mohlo přímo stěžovatelce hrozit pronásledování v zemi původu. Pokud neshledal žalovaný, ani poté městský soud, potažmo Nejvyšší správní soud důvody na straně rodičů dostatečnými pro udělení mezinárodní ochrany, není možné dozovat odlišný závěr ve vztahu k nezletilé stěžovatelce.
[25] Lze tedy uzavřít, že v případě nezletilé stěžovatelky přichází v potaz formy mezinárodní ochrany, které jsou koncipovány právě za účelem sloučení rodiny, a sice azyl za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona o azylu) a doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny (§ 14b zákona o azylu), dle kterých se rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 zákona o azylu, resp. rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany, v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl, resp. doplňková ochrana, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu, příp. doplňkové ochrany. Udělení některé z forem mezinárodní ochrany stěžovatelce podle § 13 či § 14b zákona o azylu by proto bylo v souzené věci možné jen v případě existence pravomocného rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany některému z jejích rodičů, což se však doposud nestalo. Její matka se svojí kasační stížností úspěšná nebyla, o kasační stížnosti jejího otce vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 Azs 167/2025 doposud nebylo rozhodnuto. Je na příslušných správních orgánech, aby respektovaly mezinárodní závazky (viz. zejm. zásadu jednoty rodiny zmíněnou v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 14/2008-57, resp. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a případně umožnily stěžovatelce (a zbytku rodiny) další pobyt v České republice (patrně na základě „strpění“ na území), dokud nebude rozhodnuto o kasační stížnosti jejího otce. [26] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji dle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl. [27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovanému, jemuž by dle pravidla úspěchu náhrada nákladů řízení náležela, žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal. Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne12. prosince 2025
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu