Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
6 Tdo 1170/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí: 26. 3. 2026
Spisová značka : 6 Tdo 1170/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1170.2025.2
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Zabití
Pokus trestného činu
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: C
Zveřejněno na webu: 14. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
6 Tdo 1170/2025-823
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného O. M. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 8 To 79/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 80 T 16/2024, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 8 To 79/2025, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 80 T 16/2024-691 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný O . M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu zabití podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 141 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 2. 6. 2024 v době kolem 00:01 hodin v Ústí nad Labem v XY, kdy on sám byl pod vlivem pervitinu v koncentraci 337 ng/ml metamfetaminu v krvi a poškozený J. F., nar. XY, byl pod vlivem pervitinu v koncentraci 242 ng/ml metamfetaminu v krvi,
po předchozím fyzickém konfliktu mezi ním a poškozeným J . F. , který zahájil poškozený poté, co nejdříve poškozený fyzicky napadal svědkyni K . G., která u sebe měla pervitin získaný od obviněného, a chtěl se zmocnit tohoto pervitinu, a obviněný k nim přišel a dotázal se, zda je vše v pořádku, na což poškozený zareagoval tak, že přestal napadat svědkyni G . a se slovy: „ty na mě budeš nabíhat“, za užití pěstí zaútočil na obviněného, přičemž obviněný se jeho útoku bránil rovněž pěstmi a postupně před poškozeným ustupoval po cestě v parku přibližně 70 metrů po dobu přibližně tří minut od 23:58:00 dne 1. 6. 2024 do 00:01 dne 2. 6. 2024, v průběhu kterých jej poškozený pronásledoval, vyzýval ke konfliktu a nejméně 2x dostihl a pěstmi napadl, kdy při prvním dostihnutí se oba ocitli na zemi, kdy obviněný v průběhu ustupování před poškozeným a v průběhu napadání své osoby poškozeným v rámci své obrany užil kapesní nůž o celkové délce 23 cm a délce čepele 10 cm, s rukojetí bílé barvy, kterým poškozenému postupně způsobil pět ran:
- řeznou ránu délky 3 cm nad hrudní kostí pronikající do podkoží,
- bodnou ránu na dolním okraji hrudního koše vlevo délky 2–3 cm, pronikající 7. mezižebřím do dutiny břišní bez poranění břišních orgánů,
- bodnou ranku délky 1 cm v podbřišku vpravo při horním předním trnu kyčelní kosti pronikající do podkoží,
- bodnou ránu pravé paže vpředu pronikající do podkoží,
- bodnořeznou ránu na pravém stehně,
na které poškozený zpočátku nijak nereagoval,
přičemž v čase kolem 00:01 hodin dne 2. 6. 2024, kdy poškozený obviněného přestal pronásledovat a útočit na něj, a kdy se obviněný od poškozeného, který zůstal stát na místě, vzdálil přibližně na pět metrů, obviněný poškozeného vyzval, aby dalšího napadání zanechal, bezprostředně poté se sám vrátil k poškozenému a dvakrát jej nožem bodl do oblasti břicha, a vzápětí z místa odešel, a poškozený si sám za užití mobilního telefonu přivolal pomoc, čímž obviněný poškozenému způsobil:
- bodnou ránu na dolním okraji hrudního koše pronikající celou hrudní stěnou bez poranění hrudních orgánů,
- bodnou ránu délky 3 cm ve střední části břicha vlevo pronikající do dutiny břišní s poraněním tenkého střeva a výhřezem předstěry z dutiny břišní,
přičemž v důsledku bodné rány délky 3 cm ve střední části břicha vlevo byl poškozený v bezprostředním ohrožení života, a to kvůli ztrátě krve, počínající nekróze vyhřeznutého tuku z dutiny břišní a v důsledku poranění tenkého střeva, které by vedlo k úniku obsahu trávícího traktu do dutiny břišní a k následnému rozvoji zánětu dutiny břišní a sepse, kdy v důsledku ztráty krve, počínající nekróze a hrozící sepsi, které by se bez adekvátní lékařské péče u poškozeného rozvinuly, by došlo ke smrti poškozeného, a následek v podobě úmrtí poškozeného byl odvrácen jen díky včasně poskytnuté odborné lékařské pomoci.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí zavíracího kapesního nože. Podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ústavní formou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky částku 7 255 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný i státní zástupce odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 8 To 79/2025 (dále jen „napadené usnesení“), zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podala v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále také jen „dovolatelka“) z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Zdůraznila, že učiněné skutkové závěry neumožňují dospět k závěru prezentovanému krajským soudem a akceptovanému odvolacím soudem, že byl naplněn znak privilegované skutkové podstaty zločinu zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku představovaný předcházejícím zavrženíhodným jednáním poškozeného. Negativní charakter tohoto provokujícího jednání poškozeného a jeho míra totiž musí být v odpovídajícím poměru ke značnému významu objektu skutkové podstaty zločinu zabití, jímž je lidský život. Mělo by jít o úmyslné jednání poškozeného, které je mimořádně zlé, zraňující, ponižující nebo hrozící způsobením závažné újmy na právech. V tomto odkázala zejména na usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 793/2010 a 7 Tdo 624/2024 či na respektovanou komentářovou literaturu. Rozhodná judikatura tedy § 141 odst. 1 tr. zákoníku v jeho tzv. provokující variantě vykládá restriktivně. Běžné potyčky, resp. ničím výjimečná protiprávní jednání do jeho rámce řazena nejsou. Mimořádné prvky zakládající zavrženíhodnost ve smyslu ustá lené judikatury v předkládané věci absentují. Z výpovědi svědka P. lze dovodit, že se jednalo o nikterak výjimečné napadání údery pěstí, strkání, pokřikování a podobně, což se svou intenzitou nijak nevymykalo povaze tohoto druhu fyzického ataku. To prakticky potvrzuje i svědkyně H . Obviněný zůstal koneckonců v podstatě nezraněn. Oba aktéři potyčky byli navíc pod vlivem omamných látek jako jejich pravidelní uživatelé. Nejednalo se tedy reálně o nic mimořádného, vysoce intenzivního či krajně nebezpečn ého, a to ani ze subjektivního hlediska účastníků konfliktu. Poškozený u sebe neměl žádnou zbraň, naopak obviněný měl u sebe tři nože a předmětný zraňující nůž držel v ruce od samého počátku konfliktu. I tento fakt svědčí o celkové převaze obviněného, jakož i o tom, že neozbrojený poškozený neměl vůči ozbrojenému obviněnému žádný mimořádný zraňující potenciál. Pokud obviněný nepoužil nůž v rámci vlastního průběhu potyčky, tím méně mohl spatřovat ospravedlňující důvody k použití nože po ukončení střetu, naví c v opakovaném bodání do velmi zranitelné části trupu poškozeného. Poškozený v rozhodný okamžik v tomto směru obviněnému nevyhrožoval a nepoužil proti němu žádnou zbraň. Obviněný zahájil rozhodný útok proti tělu poškozeného až po určité časové prodlevě, a to poté, co se oba zastavili, byli od sebe vzdáleni nejméně pět metrů a obviněný se o své vlastní vůli vrátil k poškozenému. Výše uvedené lze shrnout tak, že prvotní jednání poškozeného nebylo zavrženíhodné ve smyslu ustálené judikatury, neboť ho nedoprovázely žádné mimořádné prvky, které jsou panující praxí obvykle žádány. Situace řešené v judikatuře zmiňované krajským soudem se liší právě v tom, že v nich šlo o mimořádnou intenzitu, závažnost, extrémně vysoké ohrožení a podobně. Rozhodný znak předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného v duchu aktuální judikatury v předkládané věci naplněn nebyl. Alternativní znak omluvitelného silného rozrušení nebyl ve výroku odsuzujícího rozsudku uplatněn. Odsuzující rozsudek krajského soudu je tak založen na nesprávném právním posouzení skutku. Pakliže odvolací soud uvedenou vadu neodstranil, třebaže k tomu měl na podkladě odvolání státního zástupce dán odpovídající procesní prostor, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Třebaže je vytýkanou vadou zatíženo rozhodnutí krajského soudu, lze ji v případě vyhovění podanému dovolání napravit v rámci nového odvolacího řízení. 6. Závěrem proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 8 To 79/2025, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu p rojednal a rozhodl. 7. Obviněný se do dne konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřil a pouze prostřednictvím zvolené obhájkyně uvedl, že nesouhlasí s jeho projednáním v neveřejném zasedání a žádá o konání veřejného zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 7. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 8 To 79/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř. 8. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda námitky vznesené nejvyšší státní zástupkyní svým obsahem vyhovují uplatněným důvodům dovolání. IV.
Důvodnost dovolání
9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve druhé alternativě je dán v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tohoto ustanovení. 10. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky dovolatelkou vznesené odpovídají obsahovému zaměření jí zvolených dovolacích důvodů a že tyto nejsou zjevně neopodstatněné, tedy takové, které by dovolacímu soudu umožnily o podaném mimořádném opravném prostředku rozhodnout způsobem jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Na jejich podkladě proto přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. a učinil následující zjištění. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 11. V teoretické rovině je třeba uvést, že zločin zabití podle § 141 tr. zákoníku je oproti zločinu vraždy podle § 140 tr. zákoníku mírněji trestným činem a představuje tzv. privilegovanou skutkovou podstatu. Ustanovení § 141 odst. 1 tr. zákoníku vymezuje alternativně dvě kategorie privilegujících okolností, a to jednak silné rozrušení pachatele, jednak předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného. 12. Předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného, tedy znak objektivní stánky zločinu zabití, jehož existence podle soudu prvního stupně odůvodnila od obžaloby odlišnou právní kvalifikaci skutku obviněného, je u trestného činu podle § 141 tr. zákoníku privilegovanou skutkovou okolností tehdy, jestliže pachatel byl vyprovokován k činu takovým chováním poškozeného, jež je obecně považováno za jednání v příkrém rozporu s morálkou a svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a o neúctě poškozeného k ostatním osobám nebo společnosti. Je třeba zdůraznit, že míra závažnosti, resp. negativní charakter provokujícího chování poškozeného musí být v odpovídajícím poměru k mimořádnému významu objektu trestného činu zabití, kterým je lidský život. Ustanovení § 141 odst. 1 tr. zákoníku ve své druhé variantě musí být proto vykládáno spíše restriktivně. Zavrženíhodným jednáním je třeba rozumět takové vědomé a úmyslné jednání poškozeného, které je z hlediska etických měřítek společnosti mimořádně škodlivé, zraňující a pro druhé ponižující nebo hrozící jim z působit závažnou újmu na jejich právech. (srov. např. Šámal a kol. Trestní zákoník II – Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2010, 1328 s.). 13. Jelikož se odvolací soud ztotožnil
· jak se skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně,
· tak i jím užitou právní kvalifikací skutku, ač v bodě 27. odůvodnění rozsudku zmínil, že obviněný z agresivního postupu poškozeného musel „stále cítit obavy o svůj život, byl ve stresu“, a v důsledku předchozího opakovaného odvracení útoků poškozeného měl „sníženou schopnost sebekontroly a nacházel se tedy v důsledku jednání poškozeného v psychickém stavu, který si sám nezavinil a který lze podřadit pod ustanovení § 141 odst. 1 tr. zákoníku“ a takto tudíž argumentoval i skutečnostmi, které nezohlednil soud prvního stupně (ten, jak již uvedeno výše, shledal naplněným znak zavrženíhodného jednání poškozeného), přičemž však nevyložil, zda měl na mysli silné rozrušení způsobené ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli tak, jak předpokládá jím citované ustanovení § 141 odst. 1 tr. zákoníku), při posuzování důvodnosti námitek nejvyšší státní zástupkyně vycházel Nejvyšší soud z popisu skutku obsaženého v odsuzujícím výroku rozsudku soudu prvního stupně (a z rozvedení skutkových okolností případu obsaženého v odůvodnění rozsudku) a hodnotil, zda hmotněprávní subsumpce provedená uvedeným soudem byla důvodná, resp. zákonu odpovídající.
14. Popis skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, z něhož musí Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu vycházet, jakož i jeho právní věta, spatřují privilegující okolnost v jednání obviněného pouze v předchozím zavrženíhodném jednání poškozeného. Na zhodnocení dovolacího soudu proto zůstává, zda skutková zjištění, která uvedený soud učinil, odůvodňují učinění závěru, že útoku ze strany obviněného, při němž v čase kolem 00:01 hodin dvě bodná poranění poškozeného (v dolním okraji hrudního koše a ve střední části břicha) nastala, předcházelo jednání poškozeného, které je možno označit za zavrženíhodné ve smyslu vyložení tohoto pojmu trestněprávní naukou a soudní judikaturou.
15. Soud prvního stupně v bodech 208. až 211. odůvodnění svého rozsudku poukázal na tři judikaturní rozhodnutí, která jsou podle něj obdobná nyní posuzované věci. V těchto je ovšem již na první pohled zřejmé nepoměrně intenzivnější jednání poškozených vůči obviněným, které bylo rozhodujícími soudy považováno za předchozí zavrženíhodné jednání ve smyslu § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Oprávněně tak dovolatelka poukázala na skutečnost, že ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 1418/2011 šlo o předchozí jednání poškozeného, které spočívalo v napadení obviněného opakovanými údery tomfou do hlavy, ve věci vedené pod sp. zn. 6 Tdo 93/2011 se jednalo o rdoušení obviněného poškozeným tak, že byl natlačen na kovové trubkové zábradlí a poškozený rukou chytil obviněného zezadu kolem krku přes trubkovou konstrukci zábradlí a takto ho rdousil. Ve věci pod sp. zn. 3 Tdo 825/2013 (které předcházelo rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 3395/10) šlo o velmi citelný fyzický útok poškozeného na obviněného vedený údery pěstmi do hlavy, došlo k vyražení zubů obviněného, jeho sražení na zem a útoku rozzuřeného psa bojového plemene. 16. Z rozhodných skutkových okolností v nyní posuzované věci vyplývá, že celý konflikt zahájil poškozený fyzickým napadením svědkyně G . , a poté za užití pěstí zaútočil na obviněného. Obviněný se jeho útoku bránil a postupně před poškozeným ustupoval. V průběhu napadání své osoby poškozeným při své obraně užil kapesní nůž, kterým poškozenému způsobil pět řezných a bodných, příp. bodněřezných ran. Z uvedeného je patrné, že jednání poškozeného vůči obviněnému nebylo takové intenzity, aby ho bylo možno považovat za mimořádně zlé, zraňující, ponižující nebo hrozící způsobením závažné újmy u obviněného. Celkové shrnutí charakteru konfliktu proběhlého mezi obviněným a poškozeným nemůže vést k závěru, že ze strany poškozeného došlo k zavrženíhodnému jednání vůči obviněnému, které odůvodňuje použití privilegované skutkové podstaty podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku. 17. Tato konstatování ústí do závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl v posuzované věci naplněn. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 18. Vrchní soud v Praze se jako soud rozhodující o odvolání státního zástupce nevypořádal s jeho konkrétními odvolacími námitkami směřujícími proti závěru soudu prvního stupně, že jednání poškozeného vůči obviněnému bylo zavrženíhodné, jak požaduje ustanovení § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Nedostál své přezkumné povinnosti ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., neboť na jednu stranu sice odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na druhou stranu však zmínil psychický stav obviněného, který by pravděpodobně měl odpovídat silnému rozrušení uvedenému v § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Podané dovolání správně poukazuje na svědeckou výpověď svědka L . P. , kterou soud prvního stupně vyhodnotil jako věrohodnou a při svém rozhodování z ní vycházel. Z této výpovědi vyplývá, že obviněný i poškozený se v průběhu konfliktu ocitali i na zemi, celkově měl obviněný navrch, přesto na něj poškozený dorážel a obviněný před ním ustupoval. V konečné fázi, když byli oba vzdáleni od sebe asi pět metrů, obviněný vyzval poškozeného, aby dalšího napadání zanechal, ale sám se k němu vrátil a dvakrát jej bodl nožem do oblasti břicha. Po konfliktu zůstal obviněný prakticky nezraněn, jak je zřejmé z protokolu o prohlídce jeho těla a pořízené fotodokumentace na č. l. 262 až 269. 19. Tím, že odvolací soud neodstranil vadu zatěžující rozsudek soudu prvního stupně [vadu odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] , založil vadu svého rozhodnutí ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V.
Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí
20. Napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku spáchaného obviněným ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného O . M. je důvodné, vylučující kvalifikovat jednání obviněného jako pokus zvlášť závažného zločinu zabití podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 141 odst. 1 tr. zákoníku. 21. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 8 To 79/2025, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento je ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem vysloveným výše. 22. Toto rozhodnutí učinil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť dovoláním vytýkanou vadu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku obviněného není možné odstranit ve veřejném zasedání. 23. Protože se obviněný nachází ve výkonu uloženého trestu odnětí svobody, samostatným usnesením rozhodl Nejvyšší soud podle § 265l odst. 4 tr. ř. o nevzetí obviněného do vazby. 24. Věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze, jehož úkolem bude opětovně rozhodnout o podaných odvoláních obviněného i státního zástupce. Jak již bylo výše uvedeno, soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 5 tr. ř. a na jeho podkladě po zhodnocení důkazů v intencích § 2 odst. 6 tr. ř. zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tento však podřadil nesprávné právní kvalifikaci jako pokusu zvlášť závažného zločinu zabití podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Z důvodů uvedených shora Nejvyšší soud považuje zvolenou právní kvalifikaci za nesprávnou. V novém odvolacím řízení bude povinností vrchního soudu, aby při svých úvahách o právní kvalifikaci jednání obviněného vycházel zejména ze zpracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (č. l. 213 –221) a výpovědi znalkyně MUDr. Andrey Vlčkové (č. l. 641 – 644). Zejména je třeba posoudit, jaký byl úmysl obviněného a ke způsobení jakého následku jeho jednání směřovalo. Při těchto úvahách musí zhodnotit celou dynamiku konfliktu proběhlého mezi obviněným a poškozeným, přihlédnout k charakteru nože užitého obviněným a k intenzitě, s jakou byly vedeny dvě bodné rány, které v závěru konfliktu obviněný poškozenému způsobil, neboť předchozí způsobená zranění poškozeného soud prvního stupně důvodně vyhodnotil jako důsledek jednání v nutné obraně. Je třeba zohlednit, do jakých míst bodné rány obviněný směřoval a jaké reálné nebezpečí z nich pro poškozeného hrozilo. Zvolenou právní kvalifikaci musí vrchní soud pečlivě a přezkoumatelně odůvodnit. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 26. 3. 2026
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Daniel Plšek