Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Doležala, zastoupeného Mgr. Janem Pytlem, advokátem, sídlem náměstí Jiřího z Poděbrad 1382/2, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2026 č. j. 14 Co 440/2025-126, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodních společností 1. Numistav s.r.o., sídlem Modřanská 1107/51, Praha 4 - Podolí, a 2. Hevendor s.r.o., sídlem Trojická 1904/14, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1.Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím nebyla šetřena práva nabytá v dobré víře a byl porušen princip právní jistoty ve smyslu čl. 2 odst. 1 až 3 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, bylo zasaženo do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i do práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny. 2.V řízení o zaplacení částky 886 702,28 Kč s příslušenstvím Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením změnil zamítavé usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 10. 2025 č. j. 35 C 132/2024-106 tak, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky vstupuje do řízení namísto dosavadní žalobkyně (první vedlejší účastnice, postupitelky) jako její procesní nástupkyně druhá vedlejší účastnice (postupnice). Městský soud uvedl, že návrh na singulární sukcesi podle § 107a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") lze zamítnout pouze výjimečně, vyjdou-li najevo skutečnosti odůvodňující závěr, že smyslem tohoto návrhu je zneužití procesní úpravy typicky za účelem zmaření nebo podstatného ztížení vymahatelnosti případné pohledávky na náhradu nákladů řízení. V posuzované věci sice byla naplněna jedna z podmínek pro zamítnutí návrhu, neboť zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr, že s vysokou pravděpodobností bude žalující strana neúspěšná a ponese náklady řízení (smlouva o postoupení pohledávky přitom byla uzavřena den po konání jednání obvodního soudu, na němž byl soudem sdělen předběžný pohled na věc), avšak nebyla splněna další judikaturně vymezená podmínka, že druhá vedlejší účastnice nebude schopna splnit případnou povinnost k náhradě nákladů řízení. Dostupné hospodářské ukazatele u ní indikovaly dostatečnou ekonomickou stabilitu pro plnění závazků běžného rozsahu. Náklady řízení ve výši cca 150 000 Kč představují zanedbatelný podíl na dosažených obratech a provozním zisku druhé vedlejší účastnice. II.
Argumentace stěžovatele
3.Stěžovatel poukazuje na to, že k postoupení pohledávky na druhou vedlejší účastnici a k podání návrhu na postup podle § 107a o. s. ř. došlo vzápětí poté, co obvodní soud v závěru posledního ústního jednání účastníkům řízení předestřel, že je připraven z velké části žalobu zamítnout a převážně úspěšnému stěžovateli přiznat náklady řízení. Stěžovatel považuje postoupení pohledávky za zjevně účelové, vedené snahou o eliminaci možnosti stěžovatele domoci se náhrady nákladů řízení. Městský soud přehlédl, že postoupení pohledávky nedává žádný podnikatelský, ekonomický ani racionální smysl a znemožnění její vymahatelnosti představuje citelný zásah do jeho vlastnického práva. III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4.Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 5.Stěžovatel brojí proti usnesení, které se týká procesního nástupnictví a postupu podle § 107a o. s. ř. V usnesení ze dne 5. 3. 2019 sp. zn. II. ÚS 1997/18 Ústavní soud vyslovil, že přezkum Ústavního soudu se v případě procesního rozhodnutí omezuje pouze na to, zda v postupu soudu nelze v případě těchto rozhodnutí zjistit přítomnost zjevné libovůle, tedy zda hlediska, na základě kterých věc posuzoval, nejsou evidentně nepřiléhavá. 6.Ústavní požadavky na taková rozhodnutí Ústavní soud vyložil v nálezu ze dne 9. 2. 2012 sp. zn. III. ÚS 468/11 , z něhož vycházel i městský soud. Ústavní soud v něm připomněl, že soudy mají k rozhodnutím o procesním nástupnictví přistupovat nikoliv formalisticky a mechanicky, nýbrž mají zvážit všechny důsledky, které by v případě procesního uznání postoupení pohledávky nastaly pro ostatní účastníky řízení, a mají též zvažovat, zda tento úkon může případně vést k nedobytnosti pohledávky na nákladech řízení. Soudy se mají soustředit i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti. Z judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. III. ÚS 2482/14 ) dále vyplývá, že obecné soudy mají věnovat náležitou pozornost především krajně podezřelým skutkovým okolnostem singulární sukcese, očividně svědčícím o zjevně protiprávním jednání.
7.V nyní posuzované věci je zřejmé, že městský soud se zabýval otázkou, zda - při jinak formálně doložených předpokladech pro vyhovění návrhu podle § 107a o. s. ř. - lze rozhodnout o nepřipuštění vstupu postupnice do řízení z důvodu existence skutečností, nasvědčujících tomu, že cílem návrhu je bez rozumných pochybností účelové zneužití procesní úpravy s ohledem na § 2 o. s. ř. Městský soud zvažoval a poměřoval na jedné straně okolnosti postoupení pohledávky a stav řízení, na straně druhé zohledňoval i dostupné informace o majetkových poměrech procesní nástupkyně (druhé vedlejší účastnice). Ze zjištěných informací (účetní závěrky) dospěl k závěru, že nevzniká riziko neschopnosti druhé vedlejší účastnice uhradit případné náklady řízení stěžovateli. Stěžovatel ostatně netvrdí a neprokazuje nic relevantního, z čeho by se dalo s jistotou dovodit, že cílem návrhu první vedlejší účastnice na záměnu účastníků bylo zneužití procesní úpravy za účelem nedobytnosti případné pohledávky. Z veřejného rejstříku nelze současně ani vysledovat nějakou personální nebo majetkovou provázanost mezi vedlejšími účastnicemi (postupitelkou a postupnicí), ani účelovost založení druhé vedlejší účastnice (postupnice). Všeobecná, blíže neurčitá a v tuto chvíli pouze hypotetická obava stěžovatele z důsledků procesního nástupnictví nepředstavuje tzv. silný důvod v kontextu § 2 o. s. ř. Takovéto závěry nejsou neústavní. 8.Ústavní soud uzavírá, že postup a rozhodnutí městského soudu nelze označit za formalistické. Otázku možného účelového zneužití procesní úpravy neopomenul a přiměřeným způsobem se jí zabýval.
9.Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu