Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Dany Daňkové ve věci
žalobců: a) [anonymizováno]., IČO [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno],
b)[anonymizováno]., IČO [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno],
c)[anonymizováno]., IČO [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno],
všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno],
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno], podnikatel, IČO [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno],
zastoupený advokátem [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno],
o vydání věci, o odvolání žalobců a), b), c) a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne [anonymizováno] č. j. 6 C 105/2021-208,
--- VÝROK ---
I. Odvolací řízení o odvolání žalovaného proti I., III. a V. výroku rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se v II., IV., VI., VII., VIII. a IX. výroku potvrzuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.V řízení zahájeném [anonymizováno] (sp. zn. 6 C 105/2021), domáhal se žalobce a) po žalovaném vydání:
- fyzických prvotních dokladů za rok 2018 a 2019 (pokladní doklady, faktury přijaté, faktury vydané),
- vytištěných daňových přiznání (k dani z příjmů a DPH) a kontrolních hlášení za rok 2018 a 2019,
- inventarizací účtů se zůstatky ke konci účetního období, saldokonta závazků a pohledávek za období let 2018, 2019
- a přehledů a zpracování DPH v systému Pohoda za roky 2018 a 2019.
K tomu uvedl, že žalovaný pro něho vedl a zpracovával na základě vzájemné ústní dohody v době od února 2018 do února 2020 veškerou účetní evidenci. Poté, co zjistil závažné nedostatky ve vedení účetnictví, ukončil se žalovaným okamžitě spolupráci a požadoval vydání předmětných dokladů, což žalovaný ani přes opakované výzvy neučinil. Podáním ze dne [anonymizováno] žalobce a) na základě výzvy soudu upřesnil žalobní petit tak, že se po žalovaném domáhá vydání:
- fyzických prvotních dokladů žalobce a) za rok 2018 a 2019 [pokladní doklady žalobce a), faktury přijaté žalobcem a), faktury vydané žalobcem a)],
- vytištěných daňových přiznání žalobce a) (k dani z příjmů a DPH) a kontrolních hlášení žalobce a) za rok 2018 a 2019,
- inventarizací účtů žalobce a) se zůstatky ke konci účetního období, saldokonta závazků a pohledávek žalobce a) za období let 2018 a 2019
- a přehledů a zpracování DPH žalobce a) v systému Pohoda za roky 2018 a 2019.
2.V řízení zahájeném [anonymizováno] (sp. zn. 6 C 174/2021) domáhal se žalobce b) po žalovaném vydání:
- fyzických prvotních dokladů za rok 2018 a 2019 (pokladní doklady, faktury přijaté, faktury vydané),
- vytištěných daňových přiznání (k dani z příjmů a DPH) a kontrolních hlášení za rok 2018 a 2019,
- inventarizací účtů se zůstatky ke konci účetního období, saldokonta závazků a pohledávek za období let 2018, 2019,
- a přehledů a zpracování DPH v systému Pohoda za roky 2018 a 2019.
3.V řízení zahájeném [anonymizováno] (sp. zn. 6 C 177/2021) domáhal se žalobce c) po žalovaném vydání:
- fyzických prvotních dokladů za rok 2018 a 2019 (pokladní doklady, faktury přijaté, faktury vydané),
- vytištěných daňových přiznání (k dani z příjmů a DPH) a kontrolních hlášení za rok 2018 a 2019,
- inventarizací účtů se zůstatky ke konci účetního období, saldokonta závazků a pohledávek za období let 2018, 2019
- a přehledů a zpracování DPH v systému Pohoda za roky 2018 a 2019.
4.Soud prvního stupně usnesením ze dne [anonymizováno] spojil ke společnému řízení věci vedené pod sp. zn. 6 C 105/2021, 6 C 174/2021 a 6 C 177/2021 s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 6 C 105/2021.
5.Žalovaný ve vyjádřeních ke shora uvedeným žalobním návrhům uvedl, které z požadovaných dokladů může žalobcům vydat a které nikoliv a z jakých důvodů. K požadavkům na vydání přehledů a zpracování DPH v systému Pohoda za roky 2018 a 2019 sdělil, že tyto žalobcům vydá až po úhradě částek za provedenou práci. V podání ze dne [anonymizováno] žalovaný upřesnil, že se dlužných částek nedomáhá vzájemnou žalobou.
6.V podání ze dne [anonymizováno] všichni žalobci navrhli změnu žaloby s tím, aby jim byly vydány dále specifikované dokumenty v držení žalovaného, a to:
- daňová přiznání žalobce a), b) a c) k dani z příjmu právnických osob za účetní období 2018 a 2019, jak je zpracoval žalovaný,
- daňová přiznání žalobce a), b) a c) k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení zpracovaná žalovaným za každý jednotlivý měsíc roku 2018 a rovněž i roku 2019,
- účetní závěrky žalobce a), b) a c) zpracované žalovaným za roky 2018 a 2019,
- faktury č. 4190009, č. 4190011 a č. 4190010 a 4190008 vystavené žalovaným,
- inventarizace účtů žalobce a), b) a c) se zůstatky ke konci účetních období 2018 a 2019 a saldokonto závazků a pohledávek žalobce a), b) a c) za období let 2018 a 2019,
- přehledy zpracování DPH žalobce a), b) a c) v systému POHODA za roky 2018 a 2019.
7.Soud prvního stupně změnu žaloby připustil při jednání dne [anonymizováno]. Žalobci uvedli, že se žalobou domáhají vydání věci ve smyslu § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a na základě poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. zopakovali, že požadované listiny má žalovaný ve své moci, vytvořil je na základě smluv o dílo uzavřených mezi účastníky a dílo má tedy náležet žalobcům. Po dalším poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, jaké skutečnosti jsou povinni tvrdit a prokázat, pokud se svého nároku domáhají z titulu uzavřených závazkových vztahů, a žádají tedy o splnění povinností z těchto závazkových vztahů, žalobci požádali o poskytnutí lhůty. Soud prvního stupně jejich žádosti nevyhověl s tím, že je jejich povinností svůj nárok řádně tvrdit a prokázat. Na to žalobci zdůraznili, že dokumenty, respektive dílo, bylo vytvořeno ze strany žalovaného, což žalovaný ani nepopřel a sám připustil, že je má k dispozici. Mezi účastníky byly ústní formou uzavřeny samostatné smlouvy o zpracování účetnictví, na jejichž základě se žalovaný zavázal vést pro každého ze žalobců účetní doklady, konkrétně tedy zpracovat primární účetní doklady, sestavovat sekundární výstupy v podobě daňových přiznání, saldokonta, a tedy poskytovat služby účetního. Jednoznačně odmítli uzavření dohody v tom smyslu, že by vydání věci mělo být podmíněno zaplacením ceny za dílo. K otázce nabytí vlastnického práva žalobci odkázali na § 2599 a násl. o. z. Žalovaný opakovaně zdůraznil, že přebíral kopie primárních dokladů, které následně předal Policii ČR. Akcentoval, že ze strany žalobců mu dosud nebyla uhrazena cena díla. Dodal, že zadržovací právo k účetním dokladům neuplatňoval a tyto měl u sebe na základě dohody, podle které měl zpracované účetnictví, respektive výsledek svého díla, ponechat u sebe do doby, než mu bude ze strany žalobců zaplacena cena díla. 8.Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že: Žalovaný je povinen vydat žalobci a) daňová přiznání žalobce a) k dani z příjmů právnických osob za účetní období 2018, jak je zpracoval žalovaný, daňová přiznání žalobce a) k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení zpracovaná žalovaným za každý jednotlivý měsíc roku 2018 a rovněž i roku 2019 a inventarizace účtů žalobce a) se zůstatky ke konci účetních období 2018 (I. výrok).Zamítá se žaloba žalobce a), který žádal po žalovaném vydat daňová přiznání žalobce a) k dani z příjmů právnických osob za účetní období 2019, jak je zpracoval žalovaný; účetní závěrky žalobce a) zpracované žalovaným za roky 2018 a 2019; faktury č. 4190009, č. 4190011, č. 4190010, č. 4190008 vystavené žalovaným; inventarizace účtů žalobce a) se zůstatky ke konci účetních období 2019 a saldokonto závazků a pohledávek žalobce a) za období let 2018 a 2019 a přehledy a zpracování DPH žalobce a) v systému POHODA za roky 2018 a 2019 (II. výrok). Žalovaný je povinen vydat žalobci b) daňová přiznání žalobce b) k dani z příjmů právnických osob za účetní období 2018 a 2019, jak je zpracoval žalovaný, daňová přiznání žalobce b) k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení zpracovaná žalovaným za každý jednotlivý měsíc roku 2018 a rovněž i roku 2019 a inventarizace účtů žalobce b) se zůstatky ke konci účetních období 2018 a 2019 a faktury č. 4190008, č. 4190009, č. 4190010, 4190011 vystavené žalovaným (III. výrok). Zamítá se žaloba žalobce b), který žádal po žalovaném vydat účetní závěrky žalobce b) zpracované žalovaným za roky 2018 a 2019 a saldokonto závazků a pohledávek žalobce b) za období let 2018 a 2019 a přehledy a zpracování DPH žalobce b) v systému POHODA za roky 2018 a 2019 (IV. výrok). Žalovaný je povinen vydat žalobci c) daňová přiznání žalobce c) k dani z příjmů právnických osob za účetní období 2018 a 2019, jak je zpracoval žalovaný, daňová přiznání žalobce c) k dani z přidané hodnoty a kontrolní hlášení zpracovaná žalovaným za každý jednotlivý měsíc roku 2018 a rovněž i roku 2019 a inventarizace účtů žalobce c) se zůstatky ke konci účetních období 2018 a 2019 a faktury č. 4190008, č. 4190009, č. 4190010, č. 4190011 vystavené žalovaným (V. výrok). Zamítá se žaloba žalobce c), který žádal po žalovaném vydat účetní závěrky žalobce c) zpracované žalovaným za roky 2018 a 2019 a saldokonto závazků a pohledávek žalobce c) za období let 2018 a 2019 a přehledy a zpracování DPH žalobce c) v systému POHODA za roky 2018 a 2019 (VI. výrok). Ve vztahu žalobce a) a žalovaný žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (VII. výrok). Ve vztahu žalobce b) a žalovaný žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (VIII. výrok). Ve vztahu žalobce c) a žalovaný žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IX. výrok).
9.V odůvodnění svého rozhodnutí soud zrekapituloval tvrzení žalobců i obranu žalovaného a uvedl skutková zjištění z provedených důkazů. Věc právně posuzoval podle § 1040 až 1042 o. z. a v této souvislosti akcentoval, že žalobci výslovně sdělili, že se domáhají vydání listin z titulu ochrany vlastnického práva. Připomenul, že předpokladem úspěšnosti žaloby na vydání věci je, aby žalobce byl aktivně věcně legitimován, žalovaný pasivně věcně legitimován a aby byl způsobilý předmět žaloby. Soud konstatoval, že v projednávané věci bylo třeba rozlišovat mezi listinami jako movitou hmotnou věcí a dílem s nehmotným výsledkem jakožto výsledkem duševní činnosti (viz § 2631 o. z.). Soud uzavřel, že reivindikační žalobou je možno požadovat vydání movité hmotné věci (listiny), nikoliv však díla jako jiného výsledku činnosti zpracovaného zhotovitelem vůči objednateli. Má-li být totiž předmětem díla výsledek duševní činnosti, lze se domáhat jeho splnění z titulu uzavřené smlouvy o dílo, nikoliv z titulu ochrany vlastnického práva. V projednávané věci se žalobci domáhali reivindikační žalobou vydání jak primárních účetních dokladů, tedy listin jakožto hmotných movitých věc, tak zároveň díla s nehmotným výsledkem. Reivindikační žalobě by bylo možno vyhovět pouze v případě primárních účetních dokladů a ve zbývajícím rozsahu by bylo možno domáhat se splnění povinnosti (žalobou na plnění) z titulu uzavřeného závazkového vztahu – smlouvy o dílo (§ 2586 a násl. o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobců částečně uznal, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ve zbývající části žalobu zamítl. V této souvislosti znovu zdůraznil, že aby žalobci mohli být v řízení úspěšní, museli by žádat splnění povinnosti po žalovaném z titulu uzavřeného závazkového vztahu – smlouvy o dílo. Byli tedy povinni (i na základě poučení soudu) tvrdit a prokázat, jaký byl obsah závazkového vztahu mezi účastníky, zda si každý ze žalobců splnil své povinnosti a jaké povinnosti naproti tomu zůstaly nesplněny ze strany žalovaného, kdy měl plnit a kdy se případně dostal s plněním svých povinností do prodlení. Žalobci však na poučení soudu řádně nereagovali, potřebná skutková tvrzení nedoplnili a nenavrhli žádné důkazy a neunesli tak břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. K tvrzení žalobců, že podle § 2599 o. z. nabyli vlastnické právo k žalovaným vytvořenému dílu, soud poznamenal, že obecně podle § 2608 odst. 2 o. z. platí, že vlastnické právo k věci nabude objednatel v okamžiku převzetí díla, s výjimkami uvedenými v § 2599 o. z. V kontextu § 2632 o. z. pak lze uzavřít, že vlastnické právo k dílu s nehmotným výsledkem objednatel získá až v okamžiku jeho převzetí od zhotovitele. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že každý ze žalobců i žalovaný měli úspěch ve věci pouze částečný, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 10.Proti I., III., V., VII. až IX. výroku rozsudku podal žalovaný odvolání a navrhl, aby soud i v tomto rozsahu žalobu zamítl, případně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
11.Při jednání odvolacího soudu vzal žalovaný své odvolání zpět.
12.Podle § 207 odst. 2 věta první o. s. ř., dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. 13.Soud proto postupoval dle citovaného ustanovení a odvolací řízení o odvolání žalovaného zastavil.
14.Proti II., IV., VI., VII., VIII. a IX. výroku rozsudku podali žalobci odvolání s tím, aby byl rozsudek v tomto rozsahu změněn, žalobě vyhověno a žalobcům přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Za nesprávný označili skutkový závěr soudu, že nebyla prokázána smlouva o dílo uzavřená mezi nimi a žalovaným. Z provedených důkazů a rovněž z tvrzení samotného žalovaného vyplynulo, že existoval smluvní vztah založený ústní dohodou, na jehož základě měl žalovaný vést pro každého ze žalobců účetnictví. Soud tak mohl existenci dohody o vedení účetnictví vzít za prokázanou na základě shodných tvrzení všech účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Ostatně i obrana žalovaného byla postavena na tom, že mu měli žalobci uhradit údajnou odměnu. Takto prokázanou dohodu měl soud kvalifikovat jako smlouvu o dílo. Současně nebyla prokázána žádná vedlejší ujednání jako například dohoda opravňující žalovaného ponechat si výstupy z účetnictví do doby úhrad odměny ze strany žalobců či z jakéhokoliv jiného důvodu. Bez ohledu na to, zda výsledek činnosti žalovaného bude chápán jako dílo hmotného charakteru či s nehmotným výsledkem, žalobci jako objednatelé nabyli práva k dané věci vytvořením díla a toto dílo jim mělo být vydáno (§ 2599 odst. 1 a § 2632 o. z.). I za situace, že by soud uzavřel, že žalobcům vlastnické právo k těmto věcem nesvědčí, měl dospět k závěru, že jim přinejmenším musí svědčit právo na jejich vydání, po němž by dle právního názoru soudu žalobci nabyli k těmto věcem i vlastnické právo. V případě díla s nehmotným výsledkem mají žalobci zato, že spíše nabudou výlučná majetková práva k dílu, nikoliv právo vlastnické. 15.Při jednání odvolacího soudu žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobců uvedl, že se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Odvolání žalobců označil za nedůvodné s tím, že žalobci měli případně žalovat na plnění ze závazkového vztahu, nikoliv se domáhat vydání věci žalobou podle § 1040 o. z. 16.Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobců byla podána k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců nejsou důvodná. 17.V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že úpadek dlužníka – žalobce a) zjištěný v insolvenčním řízení (usnesení Městského soudu v Praze, [anonymizováno], ze dne [anonymizováno]) nemá v projednávané věci za následek přerušení řízení podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 18.V průběhu odvolacího řízení žalobci na výzvu soudu k upřesnění žalobního petitu sdělili, že pokud se po žalovaném domáhají vydání „dokumentů“, přijali by ze strany žalovaného plnění jak v listinné, tak v elektronické podobě. Za dané situace odvolací soud nepovažoval za nutné rozhodovat o změně (upřesnění) žalobního petitu v tomto směru.
19.Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost v tomto směru odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.
20.Na základě shodných tvrzení účastníků a skutkových zjištění soudu prvního stupně z provedených důkazů je nepochybné, že mezi žalobci a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o dílo, v nichž se žalovaný zavázal k vedení účetnictví každému ze žalobců a naproti tomu se žalobci zavázali hradit žalovanému odměnu. Hodnocení smlouvy o vedení účetnictví jako smlouvy o dílo vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 1180/2020 nebo ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 729/2006). V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud vycházel z § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (platný do 31. 12. 2013), s tím, že výstupy vedení účetnictví zpravidla mají hmotnou povahu. Uvedené závěry jsou podle názoru odvolacího soudu použitelné i za právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, neboť § 2631 o. z. výslovně počítá s tím, že dílo může spočívat i v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci. 21.V projednávané věci odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci se měli domáhat svých tvrzených nároků vůči žalovanému z titulu uzavřených smluv, nikoliv žalobou na vydání věci podle § 1040 o. z. Za takové situace však byli povinni tvrdit, a ke svým tvrzením označit důkazy, kdy a jaké konkrétně smluvní povinnosti byl žalovaný povinen plnit, kdy se s jejich plněním dostal do prodlení atd. V tomto směru však žalobci ani přes poučení soudu prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní nesplnili. Vzhledem k tomu, že žalobci na uzavřené smlouvy odkazovali již v žalobě (žalobách), bylo jejich povinností při jednání soudu prvního stupně na dané poučení řádně reagovat. Nadto jsou v řízení od počátku zastoupeni právním zástupcem. Stejně tak ani odvolací soud neshledal důvod pro poskytnutí lhůty žalobcům k doplnění tvrzení a důkazů ve shora uvedeném směru, když žalobci z odůvodnění rozsudku byli seznámeni s důvody, pro které soud prvního stupně neshledal jejich žalobu za opodstatněnou a sami v podaném odvolání na uzavřené smlouvy opět odkazovali. Nadto bylo odvolací řízení vedeno v systému tzv. neúplné apelace, kdy uplatnění nových tvrzení a důkazů v odvolacím řízení je možné pouze v zákonem stanovených případech (§ 119a odst. 1 o. s. ř a § 205a o. s. ř.). 22.Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v II., IV., VI., VII., VIII. a IX. výroku jako věcně správný potvrdil. 23.O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. a ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení je poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci téměř shodný (když zastavení odvolacího řízení zavinil žalovaný), a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. --- POUČENÍ ---
Proti I. výroku rozsudku dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.
Proti rozsudku v části týkající se výroků o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].