Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 17 917 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni 9 656 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 656 Kč od 24.01.2025 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 8 261 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 985 Kč od 17.04.2024 do 23.01.2025, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 261 Kč od 24.01.2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 9 656 Kč od 24.01.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 124,80 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24.07.2025, ve znění jejího doplnění, domáhala zaplacení částky 17 917 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřel dne 17.11.2023 se společností [anonymizováno] (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru č. [anonymizováno]. Žalobkyně dále uvedla, že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 17.11.2023 ve výši 10 000 Kč a dne 23.11.2023 ve výši 1 800 Kč na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno] poté, co žalovaný zaslal verifikační platbu ve výši 0,01 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. K uzavření smlouvy žalobkyně sdělila, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně, a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy a tímto učinila návrh na uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to dotazem z dostupných databází z ISIR, CEE, EUCB, CRKI a úvěrové historie. Za dobu trvání úvěru žalovaný načerpal finanční prostředky v celkové výši 11 800 Kč a uhradil částku 2 144 Kč s tím, že částka 15 Kč byla započtena na jistinu a částka 2 129 Kč na úrok. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024. Žalobkyně zdůraznila, že ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, přestože byl o zaplacení opětovně upomenut. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje částku ve výši 17 917 Kč sestávající se z jistiny ve výši 9 985 Kč a ze smluvního úroku ve výši 7 932 Kč. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení dluhu z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požadovala, aby soud její nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud podle ustanovení § 115a OSŘ (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 OSŘ za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě, pročež soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4.Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:
5.Ze žalobkyní předložené Smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. [anonymizováno] ze dne 17.11.2023 a obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno], měla uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru a umožnit mu čerpat finanční prostředky až do výše 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru s tím, že finanční prostředky měly být žalovanému poskytnuty na účet č. [anonymizováno]. Žalovaný se měl zavázat finanční prostředky splácet v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání do jeho úplného splacení a ve výši uvedené v zákaznickém účtu spolu s úrokem ve výši 200 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením uvedené částky měl žalovaný uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani elektronický podpis, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným.
6.Z částečného výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 17.11.2023 došla na tento účet platba z účtu č. [anonymizováno] ve výši 0,01 Kč pod označením „[anonymizováno]“ a že žalobkyně vyplatila na tento účet dne 17.11.2023 částku 10 000 Kč a dne 23.11.2023 částku 1 800 Kč vždy pod variabilním symbolem [anonymizováno].
7.Z potvrzení [anonymizováno]. týkající se běžného účtu č. [anonymizováno] ze dne 12.12.2025 vyplývá, že předmětný účet je veden právě pro žalovaného a že dne 17.11.2023 byla evidována příchozí platba ve výši 10 000 Kč a dne 23.11.2023 platba ve výši 1 800 Kč, s textem „Pujcka od [anonymizováno] c. [anonymizováno]“ a „Dodatecna pujcka od [anonymizováno] c. [anonymizováno] n.4.“
8.Výzvou ze dne 16.04.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním, že úvěr byl zesplatněn.
9.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 spolu s přílohou (seznamem pohledávek) soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [anonymizováno] na žalobkyni.
10.Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne 15.01.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně, a že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení oznámení.
11.Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
12.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 OSŘ, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, která však nebyla žalovaným podepsána. Právní předchůdkyně žalobkyně však poukázala dne 17.11.2023 částku ve výši 10 000 Kč a dne 23.11.2023 částku ve výši 1 800 Kč, celkem částku 11 800 Kč na účet žalovaného č. [anonymizováno]. Žalovaný řádně nehradil sjednané splátky, závazek se stal splatným celý. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.01.2025. Žalovaný na dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze částku 2 144 Kč, ve zbylé výši žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení. 13.Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží. 14.Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15.Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy. 16.Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
17.Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 18.Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy. 19.Podle § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 20.Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.
21.Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.
22.Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.
23.Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
24.Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 OZ je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. [anonymizováno], jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS. 25.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 28.Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 29.Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
30.Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 31.Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že s žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že smlouva měla být uzavřena nikoliv v listinné podobě, ale podobě elektronické. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel, neboť smlouvu nijak nepodepsal. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že ten uzavřel smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah.
32.I pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou (což nemá – viz. bod 31), nebylo v řízení prokázáno, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť soudu nebylo ani přes výzvu doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost jakkoli zkoumala, neboť žalobkyně nedoložila, že by její právní předchůdkyně měla k dispozici jakékoli údaje o žalovaném (o jeho vzdělání, zaměstnání, příjmech, osobním stavu, atd., jakož i jeho výdajích, přičemž ani žádné listiny v tomto směru typu výplatní páska, výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouva, atd. nebyly soudu předloženy), a ani nebylo nijak potvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli prověřovala bonitu žalovaného v rejstřících NRKI, BRKI, ISIR? CEE? CRKI? EUCB, jak avizovala, což má v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 OZ za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 33.Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel zaslal na účet žalovaného celkem částku 11 800 Kč, a že žalovaný uhradil 2 144 Kč, jedná se na jeho straně o bezdůvodné obohacení ve výši 9 656 Kč, které je povinen vydat (11 800 Kč – 2 144 Kč).
34.Původní věřitel, společnost [anonymizováno] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením § 1879 OZ na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.01.2025 podle § 1882 odst. 1 OZ. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, tj. v částce 9 656 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu (tj. v nároku, který je odvislý na smlouvě o úvěru) žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). 35.Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ z dlužné částky 9 656 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 24.01.2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k úhradě ze dne 15.01.2025, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dny od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 15.01.2025, a s ohledem na ust. § 573 OZ má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 20.01.2025. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 23.01.2025 a ode dne následujícího je v prodlení. K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala 14,75 % ročně (výrok I. rozsudku). Co se týká uložení povinnosti k úhradě, rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1věta před středníkem o. s. ř. a uložil žalovanému uhradit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal důvody. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 36.O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. rozsudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky 17 917 Kč a soud jejímu nároku vyhověl co do částky 9 656 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 53,9 % z předmětu řízení a neúspěšná v rozsahu 46,10 % z předmětu řízení. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ je pak třeba od úspěchu žalobkyně odečíst její neúspěch. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 400 Kč, odměnou advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a) a d) ve spojení s § 14b, odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Protože žalovaný je povinen uhradit náklady řízení v poměru rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně, tj. v daném případě 7,8 % nákladů řízení, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky ve výši 124,80 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rozsudku lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Žalovaný je v souladu s § 149 odst. 1 OSŘ uhradit tyto náklady k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, a to ke Krajskému soudu v Praze, a to prostřednictvím Okresního soudu v Berouně.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř., nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).