Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
6 Tdo 965/2023
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí: 25. 10. 2023
Spisová značka : 6 Tdo 965/2023
ECLI: ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.965.2023.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Ochranné léčení
Řízení o stížnosti
Dotčené předpisy: § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 3. 1. 2024
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
6 Tdo 965/2023-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání, které podal J. H. , t. č. v Psychiatrické nemocnici Jihlava, Brněnská 455/54, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2023, č. j. 5 To 144/2023-158, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 Nt 1904/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 5. 2023, č. j. 10 Nt 1904/2022-144 , bylo J. H. (dále „dovolatel“) podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě. 2. O stížnosti obviněného proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 5 To 144/2023-158, jímž ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal dovolatel prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Zápotočného dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy proto, že jeho řádný opravný prostředek byl zamítnut, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. 4. Dovolatel naplněnost uplatněného důvodu dovolání spatřuje v procesním postupu stížnostního soudu, jemuž vytýká, že k rozhodnutí o jím včas podané stížnosti přistoupil, aniž by vyčkal doručení avizovaného odůvodnění stížnosti ve lhůtě, v níž její zaslání slíbil a v níž ji skutečně (dne 14. 6. 2023) doručil do datové schránky soudu prvního stupně. Takový postup pokládá s oporou o jím citované nálezy Ústavního soudu (ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3333/19, ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. IV. ÚS 478/20, a ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 487/23) nejen za odporující ustálené judikatuře soudů, ale i za rozporný s čl. 36 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále „LZPS“). 5. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2023, č. j. 5 To 144/2023-158, zrušil, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu věc vrátil k novému projednání. 6. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle něhož soudy skutečně nepostupovaly správně a výsledkem jejich postupu bylo, že odůvodnění dovolatelovy stížnosti zůstalo u soudu prvního stupně, který připustil nejistotu v otázce, zda s poměrně dlouhou třicetidenní lhůtou oznámenou dovolatelem souhlasí či nikoliv (jinou lhůtu dovolateli nestanovil), namísto toho, aby bylo předloženo soudu stížnostnímu. Takový postup soudů odporuje pravidlům, která pro odůvodňování blanketních stížností a pro běh stížnostních lhůt popsal Ústavní soud ve své judikatuře, z níž dovolatel přiléhavě cituje, nebo na ni odkazuje. Podle této judikatury měl soud prvního stupně třicetidenní lhůtu buď přijmout, nebo stanovit lhůtu jinou. Odůvodnění stížnosti měl zaslat soudu stížnostnímu. Soud stížností pak měl svůj dotaz opakovat i na konci uvedené třicetidenní lhůty. Soudy tedy postupovaly nesprávně.
7. Byť se dovolatelem tvrzený dovolací důvod podle první varianty § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může na první pohled jevit jako přiléhavý, není tomu tak. V posuzované věci stížnost věcně posouzena byla, ač toto věcné přezkoumání proběhlo bez znalosti odůvodnění dovolatelovy stížnosti. 8. Jako další možný důvod se nabízel především důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve vztahu k původnímu řízení a druhá varianta důvodu podle písm. m) ve vztahu ke stížnostnímu soudu. Dovolatel však výslovně ani obsahově neuvádí, že by mu snad bylo ochranné léčení uloženo, aniž by byly splněny k tomu zákonem stanovené podmínky. Důvodností či nedůvodností svého ochranného léčení se ve svém dovolání vůbec nezabývá. 9. Podle záměru zákonodárce se dovolacím důvodem mohou stát jen nejzávažnější procesní vady. Tyto jsou výslovně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Neseznámení se soudu s podáním obviněného mezi těmito vadami není. Taková vada neodpovídá ani žádné z vad popsaných v písm. g) citovaného ustanovení. 10. Je zřejmé, že porušením zásad spravedlivého procesu a práva na obhajobu
by se mohl dovolací soud zabývat pouze mimo dovolací důvody. Z tohoto ústavního pohledu však státní zástupce považuje za podstatné, že dovolatel ve svém dovolání neuvádí žádnou věcnou námitku proti uloženému ochrannému léčení, ani které jeho argumenty z nepředloženého odůvodnění stížnosti zůstaly stížnostnímu soudu skryty a jaký negativní důsledek to mohlo mít pro podstatu napadeného rozhodnutí – zda ochranné léčení uloženo být mělo či nemělo. Bez posouzení významu takto zatajené stížnostní argumentace je totiž nemožné posoudit, zda a jaký věcný význam pro jeho obhajobu vůbec zatajené údaje měly.
Při posuzování porušení zásad spravedlivého procesu je totiž hodnoceno i hledisko materiální. Jaký věcný význam mělo porušení toho kterého práva, zda mělo praktický význam pro obhajobu obviněného, zda a jak zhoršilo jeho skutečné postavení a zda řízení jako celek bylo či nebylo možno považovat za spravedlivé.
11. S oporou o citovanou judikaturu dospívá státní zástupce k závěru, že k porušení zásad spravedlivého procesu dojde jen tehdy, pokud má taková absence konkrétní a reálný negativní vliv na možnost uplatnění obhajoby obviněného a že ve věci dovolatele k porušení zásad spravedlivého procesu nedošlo. Dovolatel ve svém dovolání dovozuje porušení svého práva na obhajobu a spravedlivý proces pouze z toho, že stížnostní soud neznal jeho argumentaci, aniž by k této argumentaci uvedl cokoliv bližšího. Zejména neuvádí, který takto neznámý argument a jak by mohl zvrátit stížností napadené rozhodnutí. Z tohoto pohledu se jeho věc vymyká jiným věcem i tím, že stížností soud jeho argumentaci znal z předchozí úspěšné stížnosti a dovolatel neuvádí, že by snad důvody své stížnosti v mezidobí změnil.
12. Podle státního zástupce podané dovolání neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Dovolatel zejména nevyužil dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a nenapadá tedy věcné důvody pro uložení ochranného léčení. Bez těchto věcných důvodů nezbývá než vycházet z toho, že zjevné porušení jeho procesních práv nijak nezpochybnilo věcnou správnost uložení ochranného léčení, nenarušilo jeho obhajobu a nemělo žádný podstatný význam pro spravedlivost procesu jako celku. Podstatným pak zůstává jen to, že dovolatelem uplatněná námitka je sice obecně důvodná, neodpovídá však žádnému dovolacímu důvodu a pro absenci materiálního obsahu nezakládá ani porušení ústavního práva na spravedlivý proces na obhajobu.
13. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV.
Důvodnost dovolání
15. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek založil na tvrzení o naplnění první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., tedy proto, že jeho řádný opravný prostředek byl zamítnut, aniž by byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, k němuž mělo dojít v důsledku vadného postupu stížnostního soudu, který k rozhodnutí o jeho stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně a jejímu zamítnutí přistoupil, aniž by vyčkal uplynutí dovolatelem avizované lhůty, v níž přislíbil předložit zdůvodnění stížnosti a aniž by se s tímto odůvodněním seznámil. Tím se veškerá jeho dovolací argumentace opřená o citovaná rozhodnutí Ústavního soudu vyčerpává. 16. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolatelem vznesená námitka obsahově odpovídá jím uplatněnému důvodu dovolání (a zda jí lze přiznat důvodnost), sekundárně, zda jím označená vada postupu stížnostního soudu může odůvodnit závěr, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces (vzhledem k tvrzení o jeho rozpornosti s čl. 36 a čl. 40 odst. 3 LZPS) a zda k jím požadované kasaci napadených rozhodnutí nemá přistoupit z tohoto důvodu.
17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže
· bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí (alternativa první), · nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (alternativa druhá).
18. Je vhodné dodat, že proti nesprávnému uložení ochranného opatření (tedy i ochranného léčení – § 98 odst. 1 tr. zákoníku) lze v dovolacím řízení brojit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy proto, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Tento dovolací důvod však nebyl dovolatelem vznesen (explicitně uplatněn) a v jeho dovolací argumentaci není obsaženo nic, co by šlo vyložit, jako jeho implicitní uplatnění. 19. Důvodnost dovolání hodnotí Nejvyšší soud zásadně na podkladě námitek, které dovolatel uplatní ve svém mimořádném opravném prostředku. Úkolem dovolacího soudu totiž není, aby z vlastní iniciativy vyhledával případné vady dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť v řízení o dovolání se neuplatňuje revizní princip. Kasaci napadeného rozhodnutí tak ve své podstatě může odůvodnit jen zjištění o důvodnosti dovolací argumentace o existenci vady zakládající uplatněný dovolací důvod, případně námitka osvědčující vadu odpovídající jinému (než explicitně uplatněnému) dovolacímu důvodu, výjimečně důvodná námitka o porušení základního práva dovolatele, např. jeho práva na spravedlivý proces.
20. Dovolací soud zákonný důvod pro zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí neshledal.
A) K dovolací argumentaci z hlediska uplatněného dovolací důvodu
21. Zákonný text [ bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí ] je nutno vyložit tak, že dopadá na případy, kdy soud druhého stupně rozhodne uvedeným způsobem, tj. zamítnutím či odmítnutím řádného opravného prostředku, aniž by věcně přezkoumal tímto opravným prostředkem napadené rozhodnutí soudu prvního stupně (např. jako opožděně podaný zamítne řádný opravný prostředek, který byl ve skutečnosti podán v zákonem stanovené lhůtě). Pouze v takových a obdobných případech dochází ze strany soudu druhého stupně k vadné aplikaci příslušné zákonné úpravy [§ 148 odst. 1 písm. a), b), § 253 odst. 1, § 253 odst. 3 tr. ř.] a tudíž k zamítnutí či odmítnutí, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí. 22. Jak správně upozornil státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, první varianta dovolacího důvodu podle § 265a odst. 1 písm. m) tr. ř. nedopadá na případy, kdy ze strany soudu druhého stupně dojde k přezkoumání řádným opravným prostředkem napadeného rozhodnutí. Pokud k tomu dojde a stěžovatel má za to, že soud druhého stupně rozhodl při zamítnutí tohoto opravného prostředku (odvolání či stížnosti) vadně, může proti uvedenému rozhodnutí brojit prostřednictvím druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu ve spojení s označením vady odpovídající některému z dalších dovolacích důvodů, tj. proto, že v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 23. Ač ze strany krajského soudu došlo k přezkoumání dovolatelem stížností napadeného usnesení soudu prvního stupně [jeho stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], v dovolání tuto (druhou) variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. neuplatnil, a jak již bylo uvedeno, nevznesl ani žádný další dovolací důvod či konkrétní argumentaci, jíž by namítal nesprávnost rozhodnutí stížnostního soudu či jemu předcházejícího usnesení soudu prvního stupně. 24. Při těchto zjištěních, při přisvědčení konstatování státního zástupce, že neseznámení se soudu druhého stupně s argumentací opravného prostředku žádný z dovolacích důvodů nezakládá, je třeba dojít k závěru, že dovolací argumentace ani formálně neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
B) K dovolací argumentaci z hlediska práva na spravedlivý proces
25. Při vědomí toho, že řízení o dovolání není vyňato z čl. 4 a čl. 95 Ústavy zavazujícího soudní moc k ochraně základních práv, posoudil Nejvyšší soud, zda kasaci napadených rozhodnutí neodůvodňuje potřeba zabezpečení ústavně garantovaných práv dovolatele. Ten ve svém dovolání uplatnil tvrzení o porušení čl. 36 a čl. 40 odst. 3 LZPS. Jejich porušení, stejně jako porušení garance poskytované čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tj. práva na spravedlivý proces, by zrušení napadených rozhodnutí bylo způsobilé odůvodnit. K takovému řešení však ve věci posuzované nenastávají k tomu předpokládané podmínky. 26. S dovolatelem se lze ztotožnit v závěru, že procesní postup stížnostního soudu byl vadný a nerespektující závěry obsažené v jím citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, potažmo dalšími rozhodnutími, které ve svém vyjádření k dovolání zmínil státní zástupce. Prolomení právní moci soudních rozhodnutí cestou mimořádných opravných prostředků je však možné jen tehdy, jsou-li tyto shledány důvodnými. To znamená, zejména v případě, že by se tak v řízení o dovolání mělo stát na podkladě námitek stojících mimo taxativní výčet dovolacích důvodů (mimo důvodné námitky obsahově odpovídající příslušnému dovolacímu důvodu), že zrušení rozhodnutí musí být odůvodněno materiálně. Dovolatel sice namítá porušení čl. 36 a čl. 40 odst. 3 LZPS, avšak bez detailnějšího rozvedení, což se nutně musí projevit ve způsobu rozhodnutí dovolacího soudu.
27. Jak výstižně poukázal státní zástupce, obsah podaného dovolání (absence konkrétních výtek stran věcné nesprávnosti napadaných rozhodnutí, neuvedení obsahu řádného opravného prostředku, jímž brojil proti rozhodnutí soudu prvního stupně) znemožňuje dovolacímu soudu posoudit, zda vada, která je stížnostnímu soudu vytýkána (rozhodnutí před uplynutím obviněným avizované lhůty a bez seznámení s jeho stížnostní argumentací), měla vliv na samotné napadené rozhodnutí či zda zásadním způsobem zasáhla do obhajovacích práv obviněného. Dovolací soud je povinen respektovat právní závěry, které vůči širší odborné veřejnosti prezentoval ve svých rozhodnutích (dostupných na webových stránkách), zejména pak v rozhodnutích publikovaných v jím vydávané Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, což ve věci posuzované znamená, že může vycházet a zhodnotit jen to, co dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil. Nemůže-li (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.) přihlížet k námitkám, které dovolatel uplatnil v rámci dříve (před soudy nižších stupňů) podaných opravných prostředků či v rámci své obhajoby před těmito soudy, i když na taková podání či vyjádření ve svém dovolání odkazuje, tím spíše nemůže přihlížet k takovým, na něž ve svém mimořádném opravném prostředku ani neodkazuje. Z tohoto hlediska nemohl brát Nejvyšší soud v úvahu při rozhodování o tom, zda došlo skutečně k závažnému (materiálně významnému) porušení práv obviněného, obsah odůvodnění stížnosti obviněného, která byla do datové schránky soudu prvního stupně doručena dne 14. 6. 2023 v 09:23:36 hod. Při absenci jakýchkoli konkrétních námitek v podaném dovolání nelze dospět k závěru, že je odůvodněno zrušení napadených rozhodnutí na podkladě námitek vymykajícím se dovolacím důvodům.
V.
Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí dovolacího soudu
28. Ve shodě s dovolatelem Nejvyšší soud konstatuje, že způsob, jímž soudy přistoupily k řešení věci není v souladu s požadavky danými judikaturou Ústavního soudu (viz nálezy ze dne 16. 6. 2002, sp. zn. I. ÚS 369/2000, ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 2346/14, ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. II. ÚS 1820/16, ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 630/23, ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/20, ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 1992/20, citované státním zástupcem a nálezy ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3333/19, ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. IV. ÚS 478/20, a ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 487/23, citované v dovolání). Zákonná úprava by měla být respektována jak procesními stranami, tak ve věci činným soudem. Lze sice poukázat na to, že rozhodování o stížnosti (na rozdíl od výslovné úpravy uplatňující se v řízení o odvolání) není podmíněno nutností tuto odůvodnit, z čehož plyne, že soud může o tomto opravném prostředku rozhodnout, aniž by odůvodněním tohoto řádného opravného prostředku disponoval a s tímto se seznámil, na straně druhé z dovolatelem odkazovaného čl. 40 odst. 3 LZPS plyne právo obviněnému (resp. osoby v obdobném postavení, což je případ dovolatele) na poskytnutí času na přípravu obhajoby, tj. i na koncipování odůvodnění opravného prostředku. Ten by měl (včetně odůvodnění) být podán v zákonem stanové lhůtě a neměl by to být stěžovatel, kdo si sám takto lhůtu nastavuje. Na straně druhé je možno připustit, že v některých případech (např. pro složitost věci, její rozsah atd.) důsledná realizace obhajovacího práva může takový požadavek ze strany stěžovatele odůvodnit. Pak je však na soudech, aby postupovaly způsobem ústavní judikaturou popsaným, a určily odpovídající lhůtu, do kdy má být odůvodnění opravného prostředku dodáno. V uvedeném směru lze postup soudů v posuzované věci shledávat vadným.
29. Pro rozhodnutí dovolacího soudu ve věci posuzované byla rozhodující dvě zjištění, jimiž bylo jednak to, že dovolací argumentace se s nejen s uplatněným, ale i ostatními dovolacími důvody rozešla, a dále to, že nelze dojít k závěru o materiálním porušení práva obviněného na spravedlivý proces, potažmo čl. 36 a čl. 40 odst. 3 LZPS.
30. Na základě uvedeného proto Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
v z. JUDr. Vladimír Veselý