Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Ch., zastoupené Mgr. Janem Altem, advokátem, sídlem Havlíčkovo náměstí 512/16, Kutná Hora, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 428/2025-1053 ze dne 28. 7. 2025, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 355/2024-977 ze dne 5. 12. 2024, a rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. 6 T 130/2023-925 ze dne 19. 8. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře jako účastníků řízení, Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2.Stěžovatelka byla v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků a 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obžalovaná dále zavázána povinností zaplatit poškozené Základní škole a Mateřské škole X škodu v celkové výši 3 717 411 Kč. 3.Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, které Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") v záhlaví uvedeným usnesením zamítl jako nedůvodné.
4.Stěžovatelka následně podala dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl. Uvedl především, že stěžovatelka v dovolání vznesla stejné námitky, které uplatnila již v průběhu trestního řízení, přičemž se soudy obou stupňů s argumentací stěžovatele řádně vypořádaly.
II.
Argumentace stěžovatelky
5.Ústavní stížností stěžovatelka zejména zpochybňuje skutková zjištění obecných soudů, podle nichž se měla dopustit jednání spočívajícího v tom, že jako vedoucí školní jídelny přijímala platby na úhradu stravy, přičemž záznamy o těchto platbách následně v počítačovém pokladním programu zčásti zcela mazala a zčásti nahrazovala záznamy o přijetí částek nižších. Tímto jednáním se měla neoprávněně obohatit o částku 3 681 753 Kč.
6.Stěžovatelka namítá, že obecné soudy založily svá rozhodnutí pouze na svědecké výpovědi servisního pracovníka společnosti provozující počítačový pokladní program a jím vyhotoveném seznamu smazaných plateb. Z uvedeného seznamu podle ní ale nevyplývá, že by vymazané doklady odpovídaly skutečně provedeným a uhrazeným platbám, a proto nemohlo dojít k obohacení, které je jí kladeno za vinu.
7.Popsaný závěr podle stěžovatelky prokazuje skutečnost, že se ve vypracovaném seznamu nacházejí nahrazující doklady znějící na vyšší částku než doklady vymazané.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8.Ústavní soud shledal v této věci naplnění procesních předpokladů ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9.Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
10.Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jinými vadami se nezabývá.
11.V této věci Ústavní soud ve světle stížnostní argumentace žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky v postupu obecných soudů neshledal. Úkolem Ústavního soudu není přehodnocovat skutkové závěry trestních soudů, ledaže jde o mimořádné případy extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedeným dokazováním. Zjištění skutkového stavu je primárně úkolem soudu prvního stupně, přičemž jeho pochybení může za stanovených podmínek zhojit soud odvolací či dovolací (srov. znění § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu). Ústavní soud není čtvrtou instancí, natož instancí, která by měla krom excesů přehodnocovat skutkové závěry trestních soudů. 12.Stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze opakuje argumenty, které uváděla již v odvolání a dovolání proti napadeným rozhodnutím. Její námitky zůstávají v rovině polemiky s tím, jak obecné soudy vyhodnotily provedené důkazy.
13.Ústavní soud se proto ztotožňuje se závěry obecných soudů, které se námitkami stěžovatelky řádně a dostatečně zabývaly. Nejvyšší soud přehledně shrnul závěry dotčených soudů k námitce týkající se automatického generování příjmového či výdajového dokladu, přičemž odkázal na závěry plynoucí ze svědecké výpovědi servisního pracovníka o fungování předmětného programu (bod 23 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Zároveň přesvědčivě vysvětlil vhodnost důkazu poskytnutého servisním pracovníkem (bod 27 napadeného usnesení). Stejně tak se Nejvyšší soud náležitě vypořádal s námitkou stěžovatelky směřující proti zjištění výše způsobené škody, když v bodech 28 a 29 napadeného usnesení srozumitelně vysvětlil, proč nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že při určení konečné výše škody nebyly zohledněny záznamy o vydaných platbách.
14.Konečně se podle Ústavního soudu obecné soudy dostatečně zabývaly i námitkou stěžovatelky týkající se situace, kdy vymazaný záznam o přijaté platbě byl v částce nižší než záznam o platbě, kterým byl nahrazen (bod 8 napadeného usnesení odvolacího soudu; bod 30 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). S ohledem na ostatní zjištění nelze ani přes tuto námitku dovodit zjevnou interpretační libovůli napadených rozhodnutí. Ústavní soud proto v uvedeném postupu obecných soudů neshledává ústavněprávní pochybení.
15.Ústavní soud z těchto důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu