Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 15 295,39 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 058 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 10 237,39 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 15 390,41 Kč od 20.08.2025 do 20.08.2025, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 15 295,39 Kč od 21.08.2025 do 19.10.2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 15 295,39 Kč od 30.08.2025 do zaplacení, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 15 295,39 Kč od 20.10.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 455,98 Kč od 20.06.2025 do 19.08.2025, zamítá.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 15 295,39 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím mobilního bankovnictví Rámcovou smlouvu č. [anonymizováno], na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [anonymizováno], který žalovaná mohla začít využívat. Před založením běžného účtu a vydání debetní karty žalovaná v rámci žádosti vyplnila své osobní údaje, telefonní číslo [anonymizováno] e-mailovou adresu, kdy k ověření jejího telefonního čísla došlo zasláním unikátního SMS kódu, který zadala do mobilního bankovnictví, následně si zvolila přihlašovací údaje a heslo, rámcová smlouva byla uzavřena podpisem žalované prostřednictvím jí zvoleného hesla. Identita žalované byla dále při uzavírání ověřena kopií občanského průkazu a vlastnictvím účtu u jiného peněžního ústavu, kdy žalovaná pro aktivaci běžného účtu zaslala ze svého dalšího účtu aktivační platbu ve výši 100 Kč, čímž Rámcová smlouva nabyla účinnosti. Dne 06.02.2022 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek č. [anonymizováno] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádala o poskytnutí úvěru ve výši 18 868 Kč. Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] byla uzavřena pro splnění všech předpokladů pro poskytnutí úvěru a dne 08.02.2022 byl úvěr žalované vyplacen na její běžný účet. K podpisu smlouvy žalovanou došlo přes její internetové bankovnictví, opětovným zadáním hesla zvoleného do internetového bankovnictví a následným zadáním jednorázového SMS kódu, případně zadáním vstupního hesla do mobilního bankovnictví. Žalovaná se zavázala měsíčně hradit splátku úvěru ve výši 979 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 % p.a., jehož výše byla sjednána smlouvou, a to vždy ke 14. dni každého měsíce počínaje dnem 14.03.2022. Žalovaná řádně hradila splátky od 14.03.2022 do 20.05.2025, počínaje splátkou ke dni 20.06.2025 nebyly již splátky ze strany žalované hrazeny. Na základě toho, že žalovaná porušila podmínky smlouvy, když řádně nesplácela, došlo dne 20.08.2025 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny ve výši 15 295,39 Kč, nesplaceného smluvního úroku 455,98 Kč kapitalizovaného do dne předcházejícího dni zesplatnění, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 15 390,41 Kč od 20.08.2025 do 20.08.2025, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 15 295,39 Kč od 21.08.2025 do 19.10.2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 15 295,39 Kč od 30.08.2025 do zaplacení a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 15 295,39 Kč od 20.10.2025 do zaplacení. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 13 810 Kč, kdy částka 3 572,61 Kč byla započtena na jistinu a částka 10 237,39 Kč na úrok.
2.Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že při zkoumání vycházela z informací, které jí žalovaná sama poskytla v žádosti o úvěr a z informací z interních a externích databází (BRKI, NRKI). K prokázání tvrzení žalobkyně předložila úvěrovou zprávu, potvrzení o výši příjmů a potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru.
3.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4.Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Z Rámcové smlouvy č. [anonymizováno] ze dne 04.05.2020 soud zjistil, že jí byl žalované otevřen běžný účet č. [anonymizováno] a byla vydána debetní karta. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne 06.02.2022 (dále jen „Smlouva“), který je dodatkem k Rámcové smlouvě č. [anonymizováno], soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 18 868 Kč převodem na běžný účet. č. [anonymizováno]. Doba trvání úvěru činila 24 měsíců, žalovaná měla hradit 23 měsíčních splátek se základní úrokovou sazbou 17,90 % ročně po 979 Kč a 23 měsíčních splátek s bonusovou úrokovou sazbou 15,90 % ročně po 979 Kč, a to automatickým inkasem z běžného účtu do každého 14. dne v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Celková částka k uhrazení v případě základní sazby činila 22 496,05 Kč a v případě sazby s bonusem činila 22 003,43 Kč. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před uzavřením úvěru vyplývá, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána ve společnosti [anonymizováno]., její čistý měsíční příjem činí 20 439 Kč, žije ve vlastním bydlení, není vdaná, výše jejich dalších měsíčních splátek činí 6 522 Kč, příjmy dalších členů domácnosti činí 35 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 18 022 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že žalobkyně ověřovala výši příjmů žalované podle potvrzení o výši příjmů od zaměstnavatele žalované, z něhož vyplývá, že žalovaná je ve shora uvedené společnosti zaměstnána od 14.06.2018 a její čistý měsíční příjem za období od října do prosince roku 2021 činí 23 013 Kč. Dále z potvrzení vyplývá, že žalobkyně žalovanou lustrovala v bankovním i nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, zkoumala její exekuční minulost a výši jiných splátek (12 512 Kč) a úvěrových rámců (31 000 Kč). Měsíční výdaje žalované dle tohoto potvrzení určila žalobkyně dle expertní analýzy částkou 3 550 Kč měsíčně a měsíční výdaje domácnosti částkou 6 750 Kč.
5.Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. 6.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7.Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, nsoud/33_Cdo_201_2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26.02.2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zák. č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 05.03.2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23.04.2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zák. č. 257/2016 Sb. sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. krajsky/19_Co_637_2020. 8.Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně řádně ověřila výši příjmů žalované ve výši cca 23 000 Kč oproti potvrzení zaměstnavatele, avšak pokud jde o výši tvrzených měsíčních výdajů, tyto nijak neověřila, vycházela pouze z výdajů určených dle expertních analýz v částce 3 550 Kč pro žalovanou a v částce 6 750 Kč pro celou domácnost, ačkoli sama žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že výše jejích měsíčních výdajů činí 18 022 Kč. Současně je zřejmé, že měsíční splátky žalované na další úvěry činily přes 12 000 Kč měsíčně, tvrzená výše dalších příjmů členů domácnosti ve výši 35 000 Kč nebyla nijak ověřována. Jelikož nebylo prokázáno, že by byly jakkoli ověřovány výdaje žalované, nemohla být její schopnost daný úvěr splácet posouzena řádně. V případě, že poskytovatel úvěru tak, jako v tomto případě žalobkyně, vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, potom nesplní povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Je nezbytné, aby poskytovatel úvěru získal od žadatele o úvěr (od žalované) údaje nejen ohledně výši jejích příjmů, ale i výši dalších tvrzených příjmů domácnosti a skutečných výdajů a všechny tyto skutečnosti ověřil. Soud nepožaduje ke splnění této povinnosti detektivní pátrání, ke splnění této povinnosti by postačilo alespoň výpis z běžného účtu či SIPO (je-li placeno v hotovosti), z nichž by bylo přinejmenším zřejmé, jaké trvalé příkazy má žadatel o úvěr nastavené a jaké má další výdaje. Žalobkyně proto zcela zřejmě nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená Smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná. 9.Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 OZ a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.04.2022, č. j. nsoud/33_Cdo_3675_2021-262). 10.Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli však na úroky, poplatky apod. Žalované byla dle Smlouvy poskytnuta částka 18 868 Kč, na kterou uhradila částku 13 810 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, tedy 5 058 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 10 237,39 Kč, představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž soud žalobě vyhověl, dále ohledně úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 15 390,41 Kč od 20.08.2025 do 20.08.2025, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 15 295,39 Kč od 21.08.2025 do 19.10.2025, kapitalizovaného úroku ve výši 455,98 Kč od 20.06.2025 do 19.08.2025, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny. 11.Pokud jde o splatnost jistiny, soud dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je v produktivním věku a vzhledem k jejím měsíčním příjmům, odpovídá zaplacení jistiny do 30 dnů od právní moci rozsudku. 12.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 OSŘ Žalovaná byla ve věci úspěšnější, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení dle poměru jeho úspěchu a neúspěchu. Vzhledem k tomu, že jí žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, resp. náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud jí náhradu řízení nepřiznal. --- POUČENÍ ---
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.