Okresní soud v Sokolově rozhodl soudkyní Mgr. Janou Zálišovou ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupena advokátem [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno]
o žaloba o zaplacení 230 000 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba o zaplacení částky 230 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 59 279 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku ve výši 230 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalované poskytl zápůjčku ve výši 244 186 Kč, přičemž žalovaná z této částky uhradila 14 186 Kč formou vypracování návrhu kupní smlouvy. Zápůjčka byla žalované poskytnuta dne 05.09.2022 převodem na její účet a s datem splatnosti 30.11.2022. Žalobce žalovanou vyzval dopisem ze dne 03.06.2024 k úhradě dlužné částky, žalovaná reagovala tak, že mezi stranami žádná zápůjčka nevznikla. Poskytnutá částka měla představovat vrácení dluhu vůči její matce, dále doplatek sociálního a zdravotního pojištění za výkon žalobcova podnikání prostřednictvím žalované. Mezi žalobcem a žalovanou nikdy nebyla uzavřena dohoda o započtení budoucích či minulých závazků. Žalovaná přijala na svůj bankovní účet částku s jednoznačným popisem „půjčka, splatnost 30.11.2022“ a na tuto skutečnost nijak nereagovala. Žalovaná musela vědět, že se jedná o bezúročnou vratnou zápůjčku. Žalovaná neučinila žádný krok k upřesnění účelu platby ani k jejímu vrácení. Nevyžádala si písemné potvrzení o povaze plnění. Z toho plyne, že s povahou přijaté zápůjčky vyslovila souhlas, případně se dopustila jednání podle § 2991 OZ, popř. jednání naplňující skutkovou podstatu trestného činu dle § 219 TZ. 2.Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu neuznává ani z části. Nikdy s žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřela, a to ani v ústní formě. Platba z 05.09.2022 nepředstavuje zápůjčku. Uvedla, že jako pár společně pracovali v oblasti finančního poradenství. Podrobně ve svých vyjádřeních popsala finanční toky mezi účastníky a jejich jednotlivými účty. Dále uvedla, že si jako pár od její matky půjčovali finanční hotovost. Dne 01.06.2021 si od matky zapůjčili částku 170 000 Kč, dohodnuto bylo vrácení do 30.11.2022. Jelikož si částku půjčili na delší dobu, rozhodli se společně vrátit matce navíc 8 000 Kč jako poděkování. Tato odměna byla ze strany žalobce zaslána na účet žalované samostatně ve stejný den jako předmětná platba s popisem „úrok-mamka“. Rozdíl mezi platbou 244 186 Kč a 170 000 Kč pak činí doplatek sociálního pojištění ve výši 52 800 Kč a 7 332 Kč na zdravotní pojištění. Zbytek pak byla odměna za sepis smlouvy ve výši 14 186 Kč.
3.K výzvě soudu žalobce doplnil, že o zápůjčku žalovaná požádala v létě 2022, jednalo se o bezúčelovou zápůjčku se splatností maximálně 3 měsíce. O této skutečnosti žalovaná dobře věděla, po jejím poskytnutí byla opakovaně a ve lhůtě splatnosti upozorňována na její splatnost. O zaslání částky žalovanou informoval při osobním setkání 06.09.2022. Obdobným způsobem byly mezi účastníky půjčky poskytovány i v minulosti. O existenci půjčky od matky žalované věděl, žalovaná si ji v roce 2021 brala na doplnění „vlastních zdrojů“ pro úhradu kupní ceny za byt, kterou od žalobce kupovala. On osobně vůči matce žalované závazky ve smyslu zápůjčky neměl. Částka ve výši 8 000 Kč zaslaná ve stejný den, představovala historické zhodnocení peněz, které matka poskytla žalované. Žalobce toto plnění za žalovanou převzal, neboť byl ve výhodnější pozici. Podnikání mezi účastníky probíhalo formou fakturace dle potřeb. Není pravdou, že by se žalovaná na podnikání žalobce prakticky nepodílela. Podílela se v malé míře a pomáhala mu, za což byla odměňována. Žalovaná se snaží svůj závazek započíst či odklonit od jiné skutečnosti, moc dobře o závazku věděla a nic neudělala. Tvrzení žalované, že platba byla použita na úhradu sociálního a zdravotního pojištění za rok 2021 je absurdní, rovněž tak, že půjčka z června 2021 byla pro ně a na úhradu exekuce v prosinci 2021. Exekuce nemá s touto věcí žádnou spojitost.
4.Žalovaná k výzvě soudu doplnila podrobný popis, jak mezi účastníky probíhalo podnikání a jak tzv. protáčeli oba účastníci peníze na účtech. Podrobně popsala vznikl závazku na sociálním a zdravotním pojištění. Upřesnila, že z právního pohledu si půjčku od matky brala skutečně jen ona sama, avšak na podnikání žalobce. Občasné půjčky od matky sloužily vždy plánům žalobce, který byl velmi podnikavý. Proto žalobce půjčku vracel její matce přes účet žalované, která ji následně přeposlala na účet matky. Smlouva s matkou byla uzavřena pouze ústně. Odměnu matce v podobě úroku stanovili podle svého uvážení. Platbou ze dne 05.09.2022 nevznikl žádný závazek žalované částku žalobci vrátit, o čemž svědčí doložená korespondence účastníků z 18.08.2022 a 24.08.2022. Popisu u platby si nejprve nevšimla, pak se domnívala, že žalobce takto platbu označil v tom kontextu, že datum 30.11.2022 bylo sjednáno s matkou žalované jako termín vrácení zápůjčky. Pak tato poznámka smysl dávala. Žalovaná v srpnu 2022 připomínala žalobci nutnost vrátit peníze matce, žalobce ve zprávách uvedl, že se může spolehnout, že mamka peníze dostane další týden. Žádal po žalované, ať mu napíše kompletní částku za „mamka + ossz + zdr.“. Slíbil zaplatit. Poprvé začal tvrdit, že mu žalovaná dluží v souvislosti s jeho platnou z 05.09.2022 až v prosince 2022.
5.Žalobce hned na začátku ústního jednání vznesl námitku podjatosti, a to s odkazem na místní poměry. Uvedl, že žalovaná působí u tohoto soudu jako státní zástupkyně. Dále tvrdil, že manželka nebo partnerka advokáta JUDr. [anonymizováno], jenž je majitelem advokátní kanceláře, která zastupuje i zde přítomného právního zástupce žalované [anonymizováno], pracuje u tohoto soudu jako soudkyně. Žalobce z těchto důvodů navrhoval, aby věc byla přikázána jinému soudu než soudu v Sokolově, Chebu nebo Karlových Varech. Soud konstatuje, že uplatněná námitka nesměřovala vůči konkrétní osobě soudkyně, nýbrž byla založena na tvrzených obecných vazbách mezi osobami působícími v rámci justice a advokacie v regionu. Taková námitka však sama o sobě není způsobilá založit pochybnosti o nepodjatosti konkrétního soudce, neboť podjatost se podle § 14 OSŘ posuzuje vždy individuálně ve vztahu ke konkrétní projednávané věci a ke konkrétní osobě soudce. 6.Soudkyně se k námitce vyjádřila postupem podle § 15 odst. 2 OSŘ a uvedla, že se v projednávané věci nepovažuje za podjatou. U Okresního soudu v Sokolově působí teprve od září 2025, v obvodu tohoto soudu nebydlí a nemá zde žádné osobní, rodinné ani jiné mimoprocesní vazby na účastníky řízení ani na jejich právní zástupce. Žalovaná podle tvrzení žalobce působí v rámci trestního úseku, zatímco soudkyně rozhoduje výhradně v civilní agendě; se žalovanou se nikdy osobně ani profesně nesetkala a žádný vztah mezi nimi neexistuje. Stejně tak soudkyně nemá žádný osobní ani profesní vztah k právnímu zástupci žalované [anonymizováno] ani k advokátu JUDr. [anonymizováno] a dosud se s nimi nesetkala ani v rámci soudních jednání. Soudkyni rovněž není známo, že by u Okresního soudu v Sokolově působila soudkyně v rodinném či partnerském vztahu k JUDr. [anonymizováno]. Soud uzavírá, že žalobcem uváděné skutečnosti nezakládají objektivní ani subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudkyně, a nejedná se ani o okolnosti, jež by mohly nestrannost soudkyně zpochybnit. Jelikož nebyly splněny zákonné důvody pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci, soud námitku podjatosti neshledal důvodnou a v jednání pokračoval. 7.Mezi účastníky nebylo sporné, že dne 05.09.2022 žalobce zaslal na účet žalované částku 244 186 Kč a že součástí této částky byla i suma 14 186 Kč jako odměna za vypracování návrhu kupní smlouvy. Sporným mezi účastníky zůstalo, zda zbývající část plnění byla poskytnuta žalované jako zápůjčka, či zda šlo o plnění na jiné závazky.
8.Z předložených listin a tvrzení účastníků soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
Z výpisu z účtu žalobce č. 9 ze dne 30.09.2022 u [anonymizováno] vyplývá, že žalobce odeslal dne 05.09.2022 na účet žalované částku 244 186 Kč se zprávou pro příjemce „půjčka, splatnost 30.11.2022“.
Z poslední výzvy ze dne 02.05.2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k vrácení dlužné částky ze zápůjčky ve výši 230 000 Kč s příslušenstvím do tří dnů od obdržení dopisu.
Z vyjádření žalované ze dne 03.06.2024 vyplývá, že žalovaná reagovala na poslední výzvu tak, že dne 05.09.2022 jí žalobce pouze vrátil na účet částku, kterou si půjčil od její matky, zbytek činil doplatek na zdravotní a sociální pojištění. Tím považuje věc za uzavřenou.
Z předložené messengerové komunikace bylo zjištěno, že před uskutečněním sporné platby probíhala mezi účastníky komunikace o nutnosti vrátit částku matce žalované a uhradit doplatky na sociálním a zdravotním pojištění, přičemž žalobce existenci těchto závazků nepopíral a naopak výslovně žádal žalovanou o vyčíslení celkové částky ve struktuře „mamka + OSZZ + zdrav“. Žalobce v této komunikaci přislíbil, že uvedené částky uhradí, a to ještě před jejich faktickým zasláním dne 05.09.2022.
Z výpisu žalované u [anonymizováno] ze dne 08.06.2021 vyplývá, že na účet žalované byla připsána částka 170 000 Kč od [anonymizováno].
Z výpisu žalované u [anonymizováno] ze dne 30.09.2022 vyplývá, že žalované byla od žalobce zaslána dne 05.09.2022 částka 8 000 Kč s popisem „úrok – mamka“ a částka 244 186 Kč s popisem „půjčka, splatnost 30.11.2022“.
Z potvrzení o provedení platby ze dne 06.09.2022 vyplývá, že byla uhrazena částka 52 800 Kč na účet správy sociálního zabezpečení.
Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Sokolov ze dne 01.04.2026 bylo zjištěno, že žalovaná byla vedena v evidenci ÚSSZ jako osoba samostatně výdělečně činná v období od 02.01.2017 do 13.03.2023. Jmenovaná dne 06.09.2022 uhradila na účet správy částku 52 800 Kč, která byla použita na úhradu doplatku pojistného na důchodové pojištění za rok 2021 a penále z nedoplatku za roky 2020 a 2021.
Z výpisů z bankovních účtů žalované soud zjistil, že:
dne 05.09.2022 žalovaná uhradila částku 7 068 Kč a 264 Kč na účet zdravotního pojištění,
dne 06.09.2022 uhradila částku 52 800 Kč na účet správy sociálního zabezpečení,
dne 05.09.2022 převedla částku 8 000 Kč na účet své matky,
dne 06.09.2022 převedla částku 170 000 Kč na účet své matky.
Z výslechu svědkyně [anonymizováno], matky žalované, bylo zjištěno, že účastníkům občas půjčovala, vždy to zasílala na účet dcery. Věděla, že spolu podnikají, u žádné dohody přítomna nebyla. Dceři půjčovala, když potřebovali. Částku 170 000 Kč zaslala dceři někdy v létě 2021, na vrácení nepospíchala, měli to vrátit do roku a něco. Navýšení nežádala. Svědkyně potvrdila, že částka jí byla vrácena někdy na podzim 2022, měla nějaké výdaje, na jaře měla jet do lázní. Částka jí byla vrácena na její účet č. [anonymizováno].
Další důkazy jako výpisy z účtů, fakturace, kupní smlouva ze dne 26.06.2021 a jiné, nebyly pro posouzení dané věci podstatné. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť na základě shora zjištěného skutkového stavu věci byl skutkový stav rozhodný pro rozhodnutí soudu náležitě zjištěn.
9.Po právní stránce soud takto zjištěný skutkový stav hodnotil za použití níže uvedených právních předpisů:
Dle § 2390 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2991 OZ (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 619 OZ (1) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčení lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky. 10.Podle § 2390 OZ vznikne smlouva o zápůjčce tehdy, přenecháli zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji vydlužitel po čase vrátil. Základním předpokladem vzniku této smlouvy je prokázání shodné vůle obou stran směřující k závazku vrácení zapůjčené věci. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal existenci smlouvy o zápůjčce mezi účastníky. Samotný jednostranný popis platby při bankovním převodu („půjčka, splatnost 30.11.2022“) není způsobilý prokázat vznik smluvního vztahu, zejména za situace, kdy žalovaná existenci zápůjčky od počátku popírá a kdy ostatní provedené důkazy tento popis nepodporují, ale naopak vyvracejí. 11.Žalobce byl v průběhu řízení opakovaně (usnesení č.l. 55), včetně výslovného poučení podle § 118a OSŘ u jednání, vyzván k tomu, aby vylíčil rozhodné skutečnosti a označil důkazy k prokázání tvrzení o vzniku smlouvy o zápůjčce. Přesto žádné další relevantní důkazy nenavrhl a svou argumentaci omezil na vlastní tvrzení, popis platby a obecnou úvahu o tom, že žalovaná musela vědět, že se jedná o zápůjčku. Základní náležitost smlouvy o zápůjčce – vůle žalované zapůjčené peněžní prostředky vrátit – prokázána nebyla. 12.Skutečnost, že mezi účastníky v minulosti probíhaly různé finanční transakce, případně že žalobce prodal žalované v roce 2021 nemovitost za cenu, kterou považoval za nižší než obvyklou, nemá pro posouzení existence smlouvy o zápůjčce žádný právní význam, neboť tyto skutečnosti samy o sobě nemohou nahradit důkaz o vzniku konkrétního závazkového vztahu.
13.Žalobce v průběhu řízení dále namítal, že pokud se nejednalo o zápůjčku, měla žalovaná zaslané finanční prostředky vrátit, přičemž odkázal na ustanovení § 2991 OZ, popřípadě uváděl i odkazy na trestněprávní odpovědnost. Tato argumentace však není v souladu s provedeným dokazováním. 14.Z výsledků dokazování vyplynulo, že žalovaná nepřijala předmětné plnění jako plnění bez právního důvodu, nýbrž jej důvodně považovala za vyrovnání jiných, mezi účastníky dříve dohodnutých závazků, zejména vrácení finančních prostředků poskytnutých její matkou a úhradu doplatků na sociálním a zdravotním pojištění. Tento závěr je podporován nejen okamžitým nakládáním žalované s finančními prostředky (jejich přeposláním matce a příslušným institucím), ale i obsahem předchozí komunikace mezi účastníky, v níž žalobce existenci těchto závazků výslovně nepopíral, naopak se k jejich úhradě hlásil a žádal žalovanou o jejich přesné vyčíslení („mamka + ossz + zdr“, „s tou mamkou takhle počítám“). Za této situace neměla žalovaná objektivní důvod považovat přijaté plnění za bezdůvodné obohacení, ani jej žalobci vracet, neboť jej chápala jako plnění na konkrétní a mezi účastníky komunikované závazky. Samotná skutečnost, že žalobce dodatečně změnil svou interpretaci tohoto plnění, nemůže zpětně založit bezdůvodnost obohacení na straně žalované.
15.I v případě, že by se soud zabýval plněním ze dne 05.09.2022 jako bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 OZ, žalobce by se se svým nárokem nemohl úspěšně domoci jeho vydání. Žalovaná totiž v řízení výslovně uplatnila námitku promlčení, kterou soud shledal důvodnou. Žalobce poskytl sporné plnění dne 05.09.2022 a již v tento den věděl, komu plnění poskytuje i kdo se případně obohacuje. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta dle § 619 a § 629 OZ proto počala běžet nejpozději tímto dnem. Přesto žalobce žádné právní kroky po dlouhou dobu neučinil (žalovanou vyzval písemně pouze jednou v květnu 2024 s upozorněním, že nebude-li splátka uhrazena, bezodkladně se obrátí se svým nárokem na soud) a žalobu podal až dne 28.11.2025, tedy po uplynutí zákonné promlčecí lhůty. Uplatněná námitka promlčení proto brání úspěchu žalobce i při posouzení věci jako bezdůvodného obohacení. 16.Soud závěrem shrnuje, že v projednávané věci žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o zápůjčce mezi účastníky. Ze samotného popisu platby ani z následného chování žalované nevyplývá shodná vůle stran založit závazek vrátit zapůjčené peněžní prostředky. Naopak provedené důkazy, zejména listinné důkazy, výpověď svědkyně a komunikace mezi účastníky, podporují závěr, že platba ze dne 05.09.2022 představovala vyrovnání jiných, mezi účastníky dříve dohodnutých závazků.
17.Ani při alternativní právní kvalifikaci plnění jako bezdůvodného obohacení by žalobce nemohl se svým nárokem uspět, neboť byla dána důvodná námitka promlčení. Za tohoto skutkového a právního stavu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
18.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalované, jenž byl v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 59 279 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 9 220 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (15.01.2026 příprava a převzetí zastoupení, 21.01.2026 vyjádření k žalobě, 15.04.2026 vyjádření k výzvě soudu, 22.04.2026 jednání u soudu od 9.30 do 11.48 hod.), celkem 46 100 Kč, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč, tj. 2 250 Kč, dle § 13 odst. 4 a. t. Dále cestovné k jednání dne 22.04.2026 ve výši 341 Kč (38,4 km [anonymizováno] – Sokolov a zpět, vozidlem Subaru Outback RZ [anonymizováno], průměrná spotřeba benzinu 8,6 l / 100 km, náhrada 5,90 Kč na 1 km, náhrada za spotřebu PHM 34,70 Kč na 1 km), náhrada za promeškaný čas za 2 započaté půlhodiny á 150 Kč, tj. 300 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a.t.) a DPH 21 % z částky 48 991 Kč ve výši 10 288 Kč. Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalované k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ a ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li dobrovolně a včas splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím lze se domáhat jejího splnění výkonem soudního rozhodnutí nebo exekucí.