Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 2 374,02 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení.
II. Do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku [anonymizováno] (z toho částka [anonymizováno] představovala nesplacenou jistinu, částka [anonymizováno] poplatek za vyplacení tranší úvěru a částka [anonymizováno] poplatek za službu „presto“) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce [anonymizováno] a zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [anonymizováno] uzavřené mezi ní a žalovaným dne [anonymizováno], jelikož žalovaný poskytnutý úvěr ve výši [anonymizováno] nesplácel včas. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.
Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne [anonymizováno] prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]“, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet do [anonymizováno] peněžní prostředky až do výše [anonymizováno], a to postupně i opakovaně. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek. Žalobkyně dne [anonymizováno] převedla na bankovní účet žalovaného částku [anonymizováno], načež ho dne [anonymizováno] prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce [anonymizováno]. Později žalovaného vyzvala k úhradě částky [anonymizováno] ještě prostřednictvím upomínky zaslané prostřednictvím osoby [anonymizováno]. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má průměrný čistý příjem v částce [anonymizováno] měsíčně a měsíční výdaje v částce [anonymizováno] na bydlení, v částce [anonymizováno] na půjčky, v částce [anonymizováno] na nezbytné výdaje a v částce [anonymizováno] na zbytné výdaje. Žalovaný žalobkyni dále deklaroval, že bydlí ve společné domácnosti o celkovém počtu 4 osob.
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 1958 odst. 2, § 1968 odst. 1 věty první, § 1970, § 2395, a § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Kromě toho žalobkyně věděla o výdajích žalovaného ve výši [anonymizováno] měsíčně, které vynakládal již před poskytnutím tohoto úvěru na splátky jiných půjček, tato skutečnost tak pro ni měla být dostatečným impulzem, aby příjmy a výdaje žalovaného prověřila o to důkladněji. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu [anonymizováno], a jelikož žalovaný žalobkyni dosud uhradil pouze [anonymizováno] (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat jí zbylou část jistiny v částce [anonymizováno]. Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky [anonymizováno], a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, vrácení zbylé části poskytnuté jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný. Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).