Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Radka Pavelky a Mgr. Pavla Suchého ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 4 840 Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. dubna 2025, č. j. okresni/24_C_134_2024-52, --- VÝROK ---
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 12,75 % ročně od 17.09.2024 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 4 840 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
2.Okresní soud rozhodoval o žalobě podané na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli dne [anonymizováno] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku rámcovou smlouvu o úvěru a zároveň smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 8 000 Kč tak, že uvedenou částku převedla žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Podle úvěrové smlouvy měl žalovaný svůj závazek vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem z úvěru, celkem tedy částku 10 400 Kč, splnit dne [anonymizováno]. Na svůj dluh vůči žalobkyni žalovaný ničeho neuhradil. Částka 8 000 Kč požadovaná žalobkyní představovala jistinu dluhu z úvěrové smlouvy, dále žalobkyně požadovala zaplatit zákonný úrok z prodlení z této částky od [anonymizováno] do zaplacení a
- 2 400 Kč jako smluvní úrok v denní sazbě 1,00 % dle čl. 2. smlouvy o úvěru, ode dne [anonymizováno] do dne [anonymizováno],
- 980 Kč jako náklady za dvě žalovanému zaslané upomínky podle čl. 2. smlouvy,
- 4 840 Kč jako smluvní pokutu za prodlení s vrácením poskytnuté částky, za dobu od [anonymizováno] do dne podání žaloby,
3.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
4.Okresní soud vyšel na podkladě provedeného dokazování ze zjištění, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [anonymizováno], která měla být podle tvrzení žalobkyně uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, neobsahuje elektronický podpis žalovaného. Bylo pouze uvedeno, že smlouva měla být podepsána zasláním SMS kódu žalovaným.
5.Z listiny nazvané potvrzení o přijaté platbě okresní soud zjistil, že dne [anonymizováno] zaslala žalobkyně na bankovní účet č. [anonymizováno] částku 8 000 Kč.
6.Z potvrzení o přijaté platbě vyplynulo, že na účet žalobkyně byla dne [anonymizováno] připsána částka 1 Kč z účtu č. [anonymizováno] se jménem žalovaného jako odesílatele. Okresní soud však konstatoval, že z tohoto důkazu nevyplývá, že majitelem uvedeného účtu byl ke dni [anonymizováno] stále žalovaný.
7.Posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet prokazovala žalobkyně předložením výpisů z bankovního účtu č. [anonymizováno], který si před uzavřením smlouvy od žalovaného vyžádala. Z uvedených výpisů vyplynulo, že žalovaný je majitelem uvedeného účtu a je mu na něj mimo jiné vyplácen příjem ze zaměstnání.
8.Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Jelikož žalobkyně neprokázala ani tvrzení, že na účet žalovaného zaslala částku 8 000 Kč, okresní soud žalobu zamítl. O povinnosti důkazní okresní soud žalobkyni nepoučoval, neboť ta se nedostavila k jednání. 9.O nákladech řízení okresní soud rozhodl na základě ust. § 142 odst. 1 OSŘ za situace, kdy úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. 10.Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu odvoláním. Namítala, že smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána pomocí unikátního SMS kódu. Kontraktační proces probíhal tím způsobem, že žalovaný na webovém rozhraní žalobkyně zadal své osobní údaje (jméno, příjmení, datum narození, bydliště) a informace o svých příjmech a výdajích. Následně nahrál kopii svého občanského průkazu do svého klientského profilu a poskytl podklady pro ověření úvěruschopnosti. Dále se zavázal poskytnout žalobkyni částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, za účelem ověření totožnosti. Po přijetí této platby byla smlouva o úvěru a rámcová smlouva o úvěru podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Odvolatelka odkázala na článek 3 bod 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“). Zároveň odkázala na § 561 odst. 1 OZ s tím, že při právním jednání učiněném elektronickými prostředky lze písemnost podepsat elektronicky. Dále uvedla, že domníval-li se okresní soud, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, měl nárok žalobkyně vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že účet, na nějž žalobkyně zaslala dne [anonymizováno] částku 8 000 Kč, patřil k uvedenému dni žalovanému. Patřil-li totiž tento účet žalovanému ke dni [anonymizováno], kdy z něj žalovaný uhradil na účet žalobkyně částku [anonymizováno], pak musel žalovanému patřit i nadále, neboť banky neumožňují přenositelnost čísel účtů mezi různými klienty. Žalovaný byl stálým klientem žalobkyně, úvěr, který je předměte řízení, byl již pátým v pořadí. Všechny čtyři předchozí úvěry, které byly rovněž vyplaceny na č. [anonymizováno], žalovaný řádně uhradil. Jelikož byl žalovaný stálým klientem žalobkyně, nepožadovala žalobkyně již ověření jeho totožnosti při uzavření další úvěrové smlouvy provedením korunové platby. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. 11.Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k odvolacímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, se nedostavil.
12.Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 OSŘ), osobou oprávněnou (§ 201 OSŘ) a je přípustné (§ 201, § 202 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu při nařízeném jednání a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. 13.Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 14.Podle ust. § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 15.Podle ust. § 562 odst. 1 OZ je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 16.Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.
17.Podle čl. 25 bod 1 eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.
18.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19.Odvolací soud nepovažuje za správný názor žalobkyně, že autorizační kód zaslaný osobou jednající s žalobkyní při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru má náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód považovat za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby. Úvěrová smlouva ze dne [anonymizováno] tedy nebyla elektronicky podepsána.
20.Ze shora citovaného znění § 562 odst. 1 OZ vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými komunikačními prostředky je písemná forma zachována za předpokladu, že technické prostředky použité pro učinění právního jednání umožňují - zachytit obsah jednání a
- určit totožnost jednající osoby.
21.Odvolací soud se (shodně jako soud prvního stupně) proto dále zabýval otázkou, zda popsaný způsob učinění právního jednání naplnil hypotézu právní normy vtělené do § 562 odst. 1 OZ 22.Je zřejmé, že elektronické prostředky použité v kontraktačním procesu žalobkyní umožnily zachytit obsah jednání, když umožnily zaslání textu návrhu na uzavření smlouvy adresátovi.
23.Pokud jde o otázku, zda při právním jednání použité elektronické prostředky umožnily určení totožnosti jednající osoby, tedy osoby akceptanta, je třeba uvést, že určení totožnosti jednající osoby nemůže spočívat v pouhém uvedení jména, příjmení a data narození.
24.Článek 3 odst. 1, 5 eIDAS rozumí elektronickou identifikací postup používání osobních identifikačních údajů v elektronické podobě, které jedinečně identifikují určitou fyzickou či právnickou osobu nebo fyzickou osobu zastupující právnickou osobu; elektronickou autentizací pak nařízení rozumí elektronický postup, který umožňuje potvrdit elektronickou identifikaci fyzické či právnické osoby nebo původ a integritu dat v elektronické podobě.
25.Má-li být určena totožnost jednající osoby ve smyslu § 562 odst. 1 OZ, pak musí nezbytně dojít nejen k elektronické identifikaci, nýbrž rovněž k elektronické autentizaci jednající osoby. Jen tak může být bez rozumných pochybností jednoznačně zjistitelné, kdo jedná, a to již v okamžiku tohoto jednání. Nepostačuje tedy zjištění, že neověřená osoba vyjádřila vůli jednat a teprve následně – pomocí dokazování – došlo k určení její totožnosti. 26.Žalobkyně měla při uzavírání smlouvy o úvěru k dispozici kromě jména, příjmení, data narození a bydliště žalovaného dále fotokopii občanského průkazu žalovaného a fotokopii výpisů z jeho bankovního účtu č. [anonymizováno], za období [anonymizováno] až [anonymizováno]. Na základě těchto údajů zaslala na uvedené telefonní číslo, o němž však nebylo (a dosud není) zřejmé, zda patřilo žalovanému, autorizační SMS kód, jímž byla následně smlouva „podepsána“. Odvolací soud souhlasí s názorem okresního soudu, že ze skutečnosti, že žalobkyni byly poskytnuty fotokopie občanského průkazu a výpisů z účtu žalovaného, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která tyto fotokopie elektronicky odeslala, byl právě žalovaný.
27.V posuzovaném případě nedošlo k ověření totožnosti jednající osoby, která na internetových stránkách žalobkyně zadala jméno, příjmení, datum narození a bydliště žalovaného, poskytla fotokopii občanského průkazu žalovaného a výpisy z jeho účtu, uvedla telefonní číslo [anonymizováno] účelem komunikace a následně potvrdila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy uvedením kódu zaslaného na jí poskytnuté telefonní číslo. Totožnost osoby akceptující nabídku tedy nebyla žádným způsobem autentizována. Nebylo proto možné objektivně zjistit, zda byl žalovaný onou osobou, která vyjádřila souhlas s návrhem smluv, z nichž se žalobkyně domáhá plnění v tomto řízení. Odvolací soud proto – shodně jako soud prvního stupně – učinil závěr, že technické prostředky použité žalobkyní v kontraktačním procesu v daném případě neumožnily určit totožnost jednající osoby.
28.Jiná by byla situace, pokud by došlo k ověření totožnosti žalovaného prostřednictví autentizační platby z bankovního účtu náležejícího žalovanému. Tak se však v daném případě nestalo, neboť platba 1 Kč byla žalovaným poskytnuta již více než čtyři roky před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy.
29.Odvolací soud se ze shora uvedených důvodů ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť elektronické prostředky použité žalobkyní při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby.
30.Tvrzení žalobkyně, že jí byl žalovaný znám již z předchozích právních jednání spočívajících v uzavření dalších úvěrových smluv, k jejichž realizaci byl použit shodný bankovní účet žalovaného, je v odvolacím řízení nové, uplatněné žalobkyní v rozporu s § 205a OSŘ, proto k nim odvolací soud nemohl přihlédnout. 31.Žalobkyně v řízení prokázala, že jí žalovaný dne [anonymizováno] ze svého bankovního účtu č. [anonymizováno] zaslal platbu částky 1 Kč. Dne [anonymizováno] zaslala žalobkyně na tentýž bankovní účet prostředky ve výši [anonymizováno]. Okresní uvedl, že nebylo prokázáno, že tyto finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému, že tedy uvedený bankovní účet patřil žalovanému ještě ke dni [anonymizováno]. Přehlédl však, že z výpisu z bankovního účtu vedeného pro žalovaného [anonymizováno]., pod č. [anonymizováno] vyplývá, že žalovaný účet č. [anonymizováno] i nadále používal, když z něj prováděl platby v měsíci [anonymizováno]. Je tedy zřejmé, že žalobkyně poskytla částku [anonymizováno] na účet žalovaného.
32.Z právního hlediska je takto zjištěný skutkový stav třeba posoudit podle § 2991 OZ 33.Žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému plněním částky 8 000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 OZ), avšak nárok na úrok z úvěru, smluvní pokutu ani poplatek za zaslání upomínek ve výši stanovené v neuzavřené úvěrové smlouvě žalobkyni přiznat nelze. 34.Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl splatný v návaznosti na výzvu žalobkyně jako věřitelky (§ 1958 odst. 2 OZ) k plnění. Jelikož nebylo prokázáno dřívější doručení výzvy žalovanému, přiznal odvolací soud žalobkyni úrok z prodlení v návaznosti na doručení žaloby žalovanému (13.09.2024). Vzhledem k § 1958 odst. 2 OZ byl žalovaný povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu, tj. do pondělí 16.09.2024. Žalobkyni tedy podle § 1970 OZ náleží úrok z prodlení v sazbě 12,75 % ročně určené podle nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 17.09.2024. 35.Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. b) OSŘ změnil potud, že žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky [anonymizováno] s vymezeným úrokem z prodlení, jinak rozsudek okresního soudu podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil. 36.Jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.).
37.Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do požadavku zaplacení částky 8 000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení od 17.09.2024 do zaplacení, jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (12.11.2025) činí 1 179 Kč. Celkem bylo žalobkyni ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu tedy přiznáno 9 179 Kč.
38.Neúspěch žalobkyně v řízení je představován zamítnutím žaloby co do smluvní pokuty 4 840 Kč, úroku z úvěru 2 400 Kč, poplatků za upomínky 980 Kč a 15% úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 19.11.2022 do 16.09.2024, jehož kapitalizovaná výše činí 2 196 Kč. Celkem byla žaloba ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu zamítnuta do 10 416 Kč.
39.Žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 47 %, žalovaný v rozsahu 53 %. Odvolací soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 2 OSŘ). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.