Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 24 210 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. Žaloba se zamítá v části týkající se částky [anonymizováno], částky [anonymizováno] a zákonného úroku z prodlení z částky [anonymizováno] ve výši 14,75 % ročně za období od [anonymizováno] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou podanou u soudu dne [anonymizováno] (ve znění doplnění a rozšíření žaloby) se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku [anonymizováno] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [anonymizováno] a [anonymizováno] smlouvu č. [anonymizováno] o úvěru v celkové výši [anonymizováno] prostřednictvím webových stránek www.rerum.cz, proces uzavření smlouvy byl prostřednictvím verifikační SMS a verifikační platby [anonymizováno]. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal částku [anonymizováno] (dne [anonymizováno] a [anonymizováno]) a nezaplatil nic. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem 40 % p.m., a to měsíční splátkou nejpozději 9. den v měsíci. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne [anonymizováno]. Žalovaná jistina se skládá z částky [anonymizováno] (jistina), částky [anonymizováno] (smluvní úrok), částky [anonymizováno] (smluvní pokuta). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
2.K výzvě soudu týkající se konkrétních podkladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne [anonymizováno] uvedla, že žalovaný byl lustrován v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný vyplnil v žádosti požadované údaje, žalobkyně posuzovala úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji, klientům je dále ponechávána 10 % rezerva, která se musí rovnat životnímu minimu. Dále žalobkyně uvedla, že skutečné číslo smlouvy je 153410, ve smlouvě byl sjednán úvěrový limit [anonymizováno], žalovaný čerpal dne [anonymizováno] částku [anonymizováno] na účet [anonymizováno] a dne [anonymizováno] částku [anonymizováno] na stejný účet. Úvěr měl být splatný jednorázově, žalovaný se dostal do prodlení [anonymizováno]. Současně žalobkyně opravila žalobu, když chybou nedošlo k uvedení výše smluvní pokuty, a tak došlo k rozšíření žaloby o [anonymizováno].
3.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal zcela nečinný.
4.Za splnění podmínek § 115a OSŘ ve spojení s § 101 odst. 4 OSŘ soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný k tomuto neměl námitek a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. 5.Ze smlouvy č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, předmětem byl úvěr s limitem [anonymizováno], částka měla být poskytnuta na účet, v záhlaví je uveden účet žalovaného [anonymizováno]. Úvěr měl být úročen 40 % p.m. Z občanského průkazu a rodného listu byla zjištěna totožnost žalovaného.
6.Z všeobecných obchodních podmínek nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.
7.Z částečného výpisu z účtu bylo zjištěno, že tento účet patří žalobkyni a dne [anonymizováno] a [anonymizováno] žalobkyně zaslala na účet č [anonymizováno] částku [anonymizováno] a [anonymizováno] s identifikací protiúčtu jménem žalovaného.
8.Z dokumentu Bank report bylo zjištěno, že žalovaný v minulosti čerpal úvěr u žalobkyně, u jiných společností poskytující úvěry, výpis z účtu také vykazuje odchozí platby pro sázkové společnosti.
9.Z dopisu ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr ze smlouvy 153410 zesplatnila, celková dlužná částka byla vyčíslena na [anonymizováno].
10.Z upomínky ze dne [anonymizováno] vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán žalobkyní.
11.Ze sdělení banky bylo zjištěno, že účet č. [anonymizováno] patří žalovanému. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne [anonymizováno] a [anonymizováno] byla na účet připsána částka [anonymizováno] a [anonymizováno] od žalobkyně. Z výpisu z účtu za říjen 2023 bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy žalovaný čerpal úvěry, které v daném měsíci i splácel. Výpis z účtu vykazuje mnoho plateb, ať už příchozích nebo odchozích, které nelze považovat za běžné a jsou podezřelé.
12.Závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od [anonymizováno] (dále „o. z.“), dále zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13.Dle § 419 OZ, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 14.Dle § 1810, § 1812, § 1813 OZ, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 15.Dle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 OZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 OZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době (…). 16.Dle § 1725 OZ, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 17.Dle § 84 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 18.Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [anonymizováno], sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v [anonymizováno] tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne [anonymizováno]. 19.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20.Dle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21.Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 OSŘ byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr. 22.Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o veškerých příjmech, které měla prokázat a dále si vyžádat přehled výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Žalobkyně soudu netvrdila konkrétní údaje týkající se příjmové a výdajové stránky, omezila se pouze na obecný popis (i přes výzvu soudu ke konkrétnosti), navíc z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný k datu uzavření smlouvy nebyl důvěryhodným klientem se schopností úvěr řádně splácet.
23.Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. 24.S ohledem na shora uvedené soud tudíž dospěl k závěru, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly žalobkyní dostatečně ověřeny. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne [anonymizováno], sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) OSŘ), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b), § 120 OSŘ), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 25.Poskytnutá celková částka činila [anonymizováno], žalovaný zaplatil [anonymizováno]. Bezdůvodné obohacení tak činí částku [anonymizováno], proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku zaplatit (výrok I.).
26.Pokud jde o částku [anonymizováno], částku [anonymizováno] a zákonný úrok z prodlení z částky [anonymizováno], soud dospěl k závěru, že žaloba v tomto rozsahu není důvodná, a to s ohledem na shora uvedené ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle judikaturního vývoje je smlouva považována za absolutně neplatnou, soud k tomuto musí přihlédnout i bez návrhu. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], podle kterého ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. 27.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně představuje výrok I. tj. částka [anonymizováno], neúspěch žalobkyně představuje výrok II., kdy zákonný úrok z prodlení byl kapitalizován k [anonymizováno] (srov. nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. usoud/I.__S_2717_08), celkem tak neúspěch činí [anonymizováno], úspěch obou účastníků řízení je téměř totožný, proto soud rozhodl výrokem III., že žádnému z nich nebude náhrada nákladů přiznána. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.