II.ÚS 206/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů J. V. a J. V. J., obou bez právního zastoupení, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 18 C 6/2024 a Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. 38 C 362/2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a zahraniční osoby MetLife Europe d. a. c., registrované pod č. 415123, sídlem Lower Hatch Street 20, Dublin, Irsko, je

Citované předpisy

1/1993 čl.4

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů J. V. a J. V. J., obou bez právního zastoupení, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. okresni/18_C_6_2024 a Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. okresni/38_C_362_2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a zahraniční osoby MetLife Europe d. a. c., registrované pod č. 415123, sídlem Lower Hatch Street 20, Dublin, Irsko, jednající prostřednictvím MetLife Europe d. a. c., pobočky pro Českou republiku, sídlem Purkyňova 2121/3, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Stěžovatelé ústavní stížností brojí proti postupu soudů ve dvou soudních řízeních s tvrzeným porušením svých práv na nedotknutelnost osoby a soudní ochranu.

2.Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelé se žalobami domáhali náhrady újmy na zdraví. O žalobách jednají Obvodní soud pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. okresni/18_C_6_2024 a Obvodní soud pro Prahu 8 pod sp. zn. okresni/38_C_362_2024. V ústavní stížnosti stěžovatelé brojí proti "řetězci postupů, které v souhrnu vedou k odepření účinné soudní ochrany". Výslovně tvrdí, že nenapadají žádné konkrétní rozhodnutí. Obecné soudy se podle stěžovatelů především nevypořádaly s jejich doloženým špatným zdravotním stavem, který jim znemožňuje účast na jednání. Soudy opakovaně odmítly stěžovatelům ustanovit ex offo právního zástupce. To odporuje obsahu spisu a vede k faktickému odepření přístupu k soudu. Řízení nesměřuje k rozhodnutí ve věci samé, neřeší se podstata věci, stěžovatelé jsou zatěžování opakovaným dokazováním a detailními formálními výzvami, dále nebylo rozhodnuto o jejich námitce podjatosti.

3.Ústavní soud je nejprve povinen se zabývat splněním předpokladů projednání ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu. Shledal, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným, protože stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.

4.Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 72 odst. 3 téhož zákona se takovým prostředkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. To vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena. Až tehdy může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod (body 23 až 25 stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23). Ochrana ústavnosti totiž není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu - podle § 4 Ústava je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecných soudů. Ústavní stížnost tedy představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv.

5.Jak Ústavní soud ověřil z veřejně dostupných údajů z aplikace infoSoud, v záhlaví uvedená řízení dosud nebyla skončena. Stěžovatelé tedy mají nadále možnost uplatňovat svá práva v těchto probíhajících řízeních a případně se mohou bránit opravnými prostředky proti konečným rozhodnutím v této věci, které zákon předpokládá, a to včetně zmiňovaných procesních pochybení. Dosud přitom nerozhodl ani Městský soud v Praze o podaném odvolání proti k ústavní stížnosti přiloženému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 02.12.2025 č. j. okresni/18_C_6_2024-179 o zproštění dosavadní právní zástupkyně stěžovatele této její funkce. Bylo-li by nadto možné hodnotit ústavní stížnost jako směřující proti průtahům, je třeba stěžovatele odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, že před podáním takové ústavní stížnosti je třeba nejprve uplatnit návrh na určení lhůty k provedení úkonu podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb. (usnesení sp. zn. usoud/III.__S_425_25 či sp. zn. usoud/I.__S_1564_25 ). Tím lze také případně zajistit, aby soud rozhodl o námitce podjatosti, jsou-li pro to skutečně dány předpoklady. Nynější ústavní stížnost je tak ve smyslu zákonem předvídané zásady subsidiarity předčasná. V souladu se zákonem o Ústavním soudu není Ústavní soud oprávněn do probíhajícího řízení na základě těchto uplatněných námitek zasahovat dříve, než se k nim s konečnou platností vyjádří příslušné orgány veřejné moci, tedy soudy, které o věci jednají.

6.Takový závěr přitom stěžovatelům nebrání v podání eventuální, nové ústavní stížnosti proti dalším postupům či rozhodnutím obecných soudů, samozřejmě za splnění ostatních předpokladů jejího projednání podle zákona o Ústavním soudu. Stěžovatele je třeba též upozornit, že ústavní stížnost musí podat v zastoupení advokátem. Z hlediska systému právní pomoci lze stěžovatele rovněž odkázat na možnost požádat za splnění určitých podmínek Českou advokátní komoru o určení advokáta, a tu buď k poskytnutí bezplatné právní porady (§ 18a zák. č. 85/1996 Sb.), nebo k poskytnutí právní služby (kupříkladu právě k zastupování v eventuálním řízení před Ústavním soudem, viz § 18c zák. č. 85/1996 Sb.). Nynější návrh však zákon o Ústavním soudu projednat neumožňuje.

7.Z těchto důvodů soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl. Ústavní soud ani nevyzýval stěžovatele k odstranění vad podání, tedy zajištění právního zastoupení, neboť ústavní stížnost by musela být pro nepřípustnost stejně odmítnuta (usnesení sp. zn. usoud/IV.__S_2493_25 či sp. zn. usoud/II.__S_3587_25 ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2026

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0