I.ÚS 58/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele F. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk, zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Jirátem, sídlem Blatenská 1161/46, Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2025 č. j. 9 To 306/2025-40, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odův

Citované předpisy

2/1993 čl.40 1/1993 čl.90

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele F. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk, zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Jirátem, sídlem Blatenská 1161/46, Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2025 č. j. krajsky/9_To_306_2025-40, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Stěžovatel požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Okresní soud v Sokolově usnesením rozhodl tak, že se stěžovatel podmíněně propouští. Proti usnesení podala státní zástupkyně stížnost. Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že nejsou splněny všechny podmínky pro podmíněné propuštění, a proto rozhodnutí okresního soudu zrušil a rozhodl tak, že se žádost stěžovatele zamítá (napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14.10.2025 č. j. krajsky/9_To_306_2025-40).

2.Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení tohoto rozhodnutí. Podle něj jím byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a § 40 odst. 5 Listina základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a § 90 Ústava České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatel namítá, že Krajský soud v Plzni ke svému rozhodnutí dospěl na základě zahlazeného kázeňského trestu, ke kterému ale nesměl přihlížet právě proto, že byl zahlazen.

3.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4.Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zasáhne do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. Ta zde porušena nebyla, jak Ústavní soud vysvětlí níže.

5.Ústavně zaručené právo na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neexistuje. Je na obecných soudech, aby posoudily splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění a své úvahy přiměřeně odůvodnily (viz nález Ústavního soudu ze dne 27.03.2024 sp. zn. usoud/IV.__S_106_24 , bod 20). Každý případ je třeba hodnotit individuálně a rozhodnutí o podmíněném propuštění je nutné odůvodnit vzhledem k osobě konkrétního odsouzeného. Přitom je nutné neopomínat jeho možný vývoj a nápravu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody a další relevantní aktuální informace (nález ze dne 03.01.2017 sp. zn. usoud/I.__S_2201_16 , bod 22). Kasační zásah Ústavního soudu přichází v úvahu pouze za situace, kdy by napadené rozhodnutí bylo projevem zjevné interpretační libovůle, faktického omylu nebo pokud by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory (viz např. usnesení ze dne 20. listopadu 2024 sp. zn. usoud/I.__S_3035_24 , bod 7).

6.Ústavní soud takovou situaci v daném případě nezjistil. Krajský soud v Plzni při rozhodování podle § 88 TZ dospěl k ústavně akceptovatelnému a stručně, ale dostatečně odůvodněnému závěru, že stěžovatel zatím z několika důvodů nesplnil podmínky podmíněného propuštění (podmínku polepšení a podmínky prognózy řádného života). Z textu rozhodnutí přitom neplyne, že by krajský soud porušil ústavně zaručená práva stěžovatele tím, že by své rozhodnutí založil na již zahlazeném kázeňském trestu. Krajský soud ve svém hodnocení zohlednil více různých skutečností, včetně informace, že byl stěžovatel v průběhu výkonu trestu přeřazen do třetí prostupné skupiny vnitřní diferenciace (a až nedlouho před rozhodnutím soudu do druhé skupiny). Podle soudu je potřeba sledovat vývoj chování stěžovatele v druhé prostupné skupině vnitřní diferenciace delší dobu. Kromě toho je podle krajského soudu vhodné, aby stěžovatel prokázal, že se připravuje na přechod do běžného života (např. spoluprací s Probační a mediační službou). Soud také zohlednil, že stěžovatel do výkonu trestu nenastoupil dobrovolně, vyhýbal se jeho výkonu a byl za to odsouzen. Za daných okolností Ústavní soud neshledal nic protiústavního na závěru, že zatím nebyly naplněny podmínky pro podmíněné propuštění.

7.S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0