Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
6 Tdo 1062/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí: 18. 3. 2026
Spisová značka : 6 Tdo 1062/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1062.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Důvody dovolání
Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 14. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
6 Tdo 1062/2025-108 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 10 To 168/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 17/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 9 T 17/2025, uznal obviněného P . P. (dále jen „obviněný, dovolatel“) vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný (stručně řečeno) dne 9. 2. 2025 kolem 21:15 hodin řídil v XY osobní motorové vozidlo Škoda Octavia II, ačkoli před jízdou požil alkohol v takovém množství, že mu bylo při dechové zkoušce ve 21:22 hodin naměřeno 2,19 ‰ alkoholu v dechu a při opakované zkoušce ve 21:28 hodin 2,13 ‰. V důsledku toho nebyl schopen adekvátně reagovat na situace v silničním provozu a bezpečně ovládat vozidlo. 2. Za tento přečin mu byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 400 Kč, tedy celkem 20 000 Kč, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 22 měsíců. 3. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 10 To 168/2025, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, které zaměřil výhradně proti výroku o trestu zákazu činnosti a v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nedostály požadavkům § 39 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, neboť při ukládání trestu neprovedly proporcionální zvážení všech relevantních okolností případu, zejména dopadu trestu na jeho osobní a rodinné poměry. 5. Dovolatel zdůraznil, že se k činu plně doznal, učinil prohlášení viny podle § 206a tr. ř., projevil upřímnou lítost a dobrovolně uhradil částku 15 000 Kč na účet peněžité pomoci obětem trestných činů. Uložený trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 22 měsíců považuje za zjevně nepřiměřený, neboť mu znemožní zajišťovat péči o těžce nemocnou matku trpící rakovinou kůže a Alzheimerovou chorobou, která je zcela odkázána na jeho dopravu. Podle dovolatele soudy neprovedly odpovídající vážení mezi závažností spáchaného přečinu a dopadem trestu na třetí osobu. Porušily tak princip proporcionality trestní represe. Současně je uložený trest zjevně nepřiměřený a nemůže plnit svůj preventivní účel. K tomu obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, a stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2020. 6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém výroku o trestu zákazu činnosti a buď sám rozhodl o uložení trestu zákazu řízení v délce maximálně 12 měsíců, nebo aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že je v podstatě opakováním odvolací argumentace. Pokud jde o vlastní dovolací námitky, ty obsahově neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Námitky proti druhu a výměře trestu lze uplatnit jen podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je speciální vůči písm. h) téhož ustanovení. Tento důvod se vztahuje na případy, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest mimo zákonnou sazbu. Obviněnému však byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonného rozpětí podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku. 8. Dovolacím důvodem není ani tvrzená nepřiměřená přísnost trestu zákazu činnosti z důvodu nedodržení kritérií § 39 tr. zákoníku. Takto uložený trest nezasahuje do práva obviněného na osobní svobodu, a proto nelze aplikovat judikaturu týkající se výjimečných zásahů dovolacího soudu při extrémním rozporu uloženého trestu s principem proporcionality. Státní zástupce má za to, že uložený trest je celkově velmi mírný a nelze jej považovat za excesivní či exemplární. Soudy obou stupňů se kritérii pro volbu druhu trestu a jeho výměry dostatečně zabývaly, včetně zohlednění osobních poměrů obviněného a jeho péče o nemocnou matku. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
9. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. 10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 12. Konkrétní námitky, které obviněný v dovolání uplatnil, žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají. IV. Důvodnost dovolání
13. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr․ ř. 14. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové pochybení však obviněný nevytýkal. 15. V posuzované věci byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 22 měsíců. Jde o druh trestu, který zákon v ustanoveních § 73 odst. 1 a § 274 odst. 1 tr. zákoníku výslovně připouští, a jeho výměra se pohybuje při dolní hranici zákonného rozpětí (od 1 roku do 10 let). Nelze jej proto považovat za trest uložený mimo zákonnou sazbu ani za druh trestu, který zákon nepřipouští. 16. Zásah dovolacího soudu do výroku o trestu nad rámec výše citovaných dovolacích důvodů by přicházel v úvahu pouze výjimečně, a to, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/201 8, aj.).
17. V nyní projednávané věci však taková mimořádná okolnost dána není. Uložený trest odpovídá závažnosti jednání obviněného, který řídil motorové vozidlo pod silným vlivem alkoholu (naměřené hodnoty přesáhly dvojnásobek hranice trestnosti), a nelze jej považovat za nepřiměřeně přísný. O jeho vztahu k dodržování pravidel svědčí také 10 záznamů v evidenční kartě řidiče mezi lety 2010 a 2023, z nichž 7 se týká překročení maximální povolené rychlosti v obci, v jednom případě dokonce o 31 km/h (č. l. 17–19). Potřeba ochrany ostatních účastníků silničního provozu je zde tedy více než zřejmá. Také odůvodnění výroku o trestu soudem prvního stupně je zcela dostačující, věnuje se všem zákonným hlediskům.
18. Ani námitky obviněného směřující k tomu, že soudy nedostatečně zohlednily jeho osobní poměry, péči o nemocnou matku a sociální dopady trestu, nemohou převážit nad výše uvedenými hledisky. V daném případě nelze shledat žádnou mimořádnou okolnost, v důsledku které by se trest vymykal požadavku proporcionality trestních sankcí. To se týká i soudy nezpochybňované péče obviněného o nemocnou matku. Nutno konstatovat, že ani z tohoto hlediska se situace obviněného neliší od mnoha jiných případů, neboť řada lidí má starší nemocné rodiče a jiné příbuzné. Doprava takových osob k lékařským vyšetřením a zákrokům však není a nemůže být závislá pouze na jejich příbuzných, neboť ne každý takovou možnost má, ale je běžně zajišťována jinou cestou, popř. i převozovými sanitními vozy apod. Kromě toho obviněný sám svou dovolací argumentaci v podstatě relativizuje požadavkem, aby mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu (alespoň jen) 12 měsíců. Nabízí se pak otázka, jakým způsobem by péči o nemocnou matku zajišťoval v průběhu tohoto jednoho roku a proč by tak nemohl činit po dobu dvaceti dvou měsíců.
19. Judikatura, na kterou v tomto ohledu obviněný odkázal, se pak týká zcela jiných situací. Stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2020 byly vymezeny hodnoty návykových látek jiných, než je alkohol, při jejichž splnění lze mít za naplněné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud pak jde o nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17, ten se věnoval dopadu trestu odnětí svobody spojeného s jeho přímým výkonem na nezletilého syna stěžovatele za situace, kdy byl stěžovatel jedinou blízkou osobou tohoto dítěte. Újma, která zde nezletilému dítěti uložením trestu vznikla, je s újmou, kterou prezentuje obviněný v případě své matky, nesrovnatelná. Především však v této věci vážil Ústavní soud proti účelu trestu nejlepší zájem dítěte, šlo tedy o zcela jinou situaci i pokud jde o dotčené právní normy. 20. Lze tedy uzavřít, že také podle názoru Nejvyššího soudu je uložený trest v posuzovaném případě zcela přiléhavý a zjevně nevykazuje známky nespravedlnosti nasvědčující porušení ústavní zásady přiměřenosti trestních sankcí. Obviněný tak brojil pouze proti podle jeho názoru nepřiměřené přísnosti trestu zákazu činnosti. Jak však bylo výše objasněno, taková argumentace dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) ani i) tr. ř. (ten však obviněný ani formálně ani obsahem textu dovolání neuplatnil), ani dovolací důvod jiný, naplnit nemůže. Obviněný toliko favorizoval některé z polehčujících okolností, resp. skutečnost péče o nemocnou matku, proto se i v textu mimořádného opravného prostředku celkem 3x dovolával ustanovení § 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Bylo však již rovněž řečeno, že právě nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. V. Způsob rozhodnutí
21. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 Mgr. Pavel Göth
předseda senátu