Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci
žalobkyně:[anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 36 370 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 391 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 16 979 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 206,26 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 36 370 Kč od 07.01.2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 364 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 283 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu ve Svitavách dne 08.01.2026 domáhala po žalovaném zaplacení 36 370 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 13.02.2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. [anonymizováno]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného tak, že zkoumala, zda má žalovaný jiné úvěry či jiné závazky a zda je platí, a to nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI a SOLUS a dále v Centrálním registru exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně podrobila žalovaného credit scoringu, kdy posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávala další ukazatele jako věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 990 Kč spolu s úrokem ve výši 1 470 Kč měsíčně, který byl vynesen v rámci druhé až osmé splátky, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru. Na svůj dluh zaplatil pouze celkem 10 609 Kč. Z důvodu prodlení s úhradou splátek byly žalovanému účtovány smluvní pokuty dne 15.09.2024, dne 28.08.2025 a dne 15.10.2025 po 500 Kč a náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s vymáháním dlužné částky dne 18.08.2025, dne 22.09.2025, dne 15.10.2025 po 300 Kč a dne 07.11.2025 ve výši 130 Kč. Dne 22.09.2025 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před zesplatněním úvěru, a protože žalovaný dlužné splátky úvěru neuhradil ani dodatečně, byl úvěr ke dni 07.11.2025 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru. Po započtení částečných úhrad žalovaným činí dlužná částka celkem 36 370 Kč a sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 24 990 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 2 970 Kč, úroků ve výši 5 880 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky v kapitalizované formě ve výši 206,26 Kč od 20.12.2025 do 06.01.2026 a dále běžící zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 07.01.2026 do zaplacení.
2.Usnesením ze dne 22.01.2026, č. j. okresni/3_C_9_2026-8, soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení v žalobě ohledně skutečnosti, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a předložila k těmto tvrzením důkazy. Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a OSŘ o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci. 3.Na tuto výzvu soudu žalobkyně reagovala doplněním žaloby ze dne 30.01.2026, ve kterém odkázala na doloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu klienta. Dále doplnila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného uvedeného v žádosti ve výši 31 000 Kč, příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč, splátek jiných závazků ve výši 405 Kč, životního minima žalovaného ve výši 4 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 6 000 Kč a výše splátky schváleného úvěru 2 720 Kč, ostatních výdajů domácnosti ve výši 12 000 Kč. Lustrací v registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný splácí půjčku po 2 685 Kč měsíčně. Jednalo se však o splátku půjčky u žalobkyně, která byla doplacena před poskytnutím nadepsaného úvěru, proto nebyla započítána. Žalobkyně přičetla 405 Kč za nesplátkový úvěr. V ISIR žalovaný nebyl nalezen. Dotazem do registru CRIBIS bylo zjištěno, že žalovaný je bez exekuce. K tomu žalobkyně doložila úvěrovou zprávu z NRKI. Jiné doklady žalobkyně nepředložila.
4.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
5.Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a OSŘ, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). 6.Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
7.Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, informačního memoranda a smlouvy o úvěru ze dne 12.12.2024 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 24 splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč a úrokem ve výši 6 860 Kč, který byl zahrnut ve druhé až osmé splátce úvěru. RPSN činila 49,20 % ročně. Mezi účastníky byla sjednána doplňková služba expres výplata ve výši 199 Kč. Poplatek za korunový odklad činil 1 980 Kč. Smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou splátky byla sjednána ve výši 500 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byl sazebník poplatků.
8.Z kartě klienta žalobkyně prohlásila, že žalovaný ke svým poměrům před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že má příjem ze svobodného povolání ve výši 31 000 Kč měsíčně a nesplácí úvěry jiným společnostem. Žalovaný neměl záznam v ISIR, neměl exekuce v CRIBIS a v NRKI neměl negativní záznam.
9.V listině nazvané jako Metodika – výklad posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně vysvětluje, jakým způsobem naplňuje svoji zákonnou povinnost ověřovat úvěruschopnost klientů před poskytnutím úvěru.
10.Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, informačního memoranda, kopie OP žalovaného a smlouvy o úvěru ze dne 13.02.2025 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 24 splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a úrokem ve výši 1 470 Kč, který byl zahrnut ve druhé až osmé splátce úvěru. RPSN činila 67,2 % ročně. Mezi účastníky byla sjednána doplňková služba expres výplata ve výši 199 Kč. Poplatek za korunový odklad činil 2 970 Kč. Smluvní pokuta za prodlení žalovaného s úhradou splátky byla sjednána ve výši 500 Kč. Současně byla pro případ prodlení žalovaného sjednána povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Součástí úvěrové smlouvy byl sazebník poplatků. Totožnost žalovaného při sjednání úvěrové smlouvy žalobkyně ověřovala předložením občanského průkazu.
11.Z opisu výpisu proplacení smlouvy a ze sdělení [anonymizováno]. ze dne 24.02.2026 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč dne 13.02.2025 převodem na účet uvedený v úvěrové smlouvě, jehož majitelem je žalovaný.
12.Z úvěrové zprávy z registru NRKI předložené žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření žalované úvěrové smlouvy dluhy ze spotřebitelských úvěrů v celkové výši 41 479 Kč, které splácel po 2 685 Kč měsíčně. S žádnou splátkou nebyl po splatnosti, dvě žádosti o úvěr byly odmítnuty.
13.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovanému byly účtovány poplatky tak, jak žalobkyně uvádí v žalobě, a dále že žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 10 609 Kč.
14.Z upomínky ze dne 22.09.2025 vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru s upozorněním, že pokud žalovaný neuhradí dluh do 30 dnů, bude žalobkyně požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně příslušenství. Výzva byla žalovanému odeslána dne 23.09.2025, jak vyplývá z podacího archu.
15.Z výzvy ze dne 07.11.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 36 370 Kč do 14 dnů od sepisu výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 10.11.2025, jak vyplývá z podacího archu.
16.Z předžalobní výzvy ze dne 05.12.2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky do 14 dnů od odeslání výzvy s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 08.12.2025, jak vyplývá z podacího archu.
17.Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 13.02.2025 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě dne 13.02.2025. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím se žalovaný zavázal žalobkyni splatit ve 24měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, na svůj dluh uhradil pouze 10 609 Kč. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek, avšak neúspěšně. Z tohoto důvodu žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 07.11.2025 a vyzvala žalovaného k jednorázovému zaplacení dluhu po splatnosti. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky činila 500 Kč měsíčně a náklady spojené s vymáháním pohledávky 300 Kč měsíčně. Dne 08.12.2025 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.
18.Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 01.01.2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 19.Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23.Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 24.Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 plyne, že ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 25.Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
26.Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 13.02.2025 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 13.02.2025. Prokázáno však ani přes výše popsané poučení soudu nebylo, že by žalobkyně splnila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumala schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr. Žalobkyně sice na výzvu soudu odkázala na svou Metodiku k posuzování úvěruschopnosti a vysvětlila, jakým způsobem obecně úvěruschopnost klientů posuzuje, přičemž současně konkretizovala, z jakých příjmů či výdajů úvěruschopnost žalovaného posuzovala. Žalobkyně však soudu nedoložila žádné potvrzení o tom, že žalovaným uváděné osobní, majetkové či výdělkové poměry žalovaného před poskytnutím úvěru ověřila (např. pracovní smlouvou, výpisy z účtu či výplatní páskou, jak bylo příkladmo konkretizováno ve výzvě soudu ze dne 22.01.2026), neboť informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018). Na tomto nic nemění, že žalovaný nebyl evidován v databázích dlužníků. Pokud jde o tzv. kartu klienta je třeba podotknout, že se jedná o vnitřní dokument zpracovaný pracovníky žalobkyně, který však není doložen žádnými potvrzeními vyjma výpisu z registru NRKI. Není tedy zřejmé, zda a případně jakým pravidelným měsíčním příjmem žalovaný disponoval, a zda měl tedy dostatek finančních prostředků ke splácení stávajících dluhů, vyplývajících z NRKI, tak i k úhradě s žalobkyní nově sjednávaného úvěru. 27.Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.
28.V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 OZ V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný splatil pouze 10 609 Kč. Soud proto ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni zbývajících 19 391 Kč ve smyslu § 2993 OZ 29.Ve zbývající části ohledně 16 979 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné poplatky, úroky ani smluvní pokuty. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení. 30.Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 455 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku z žalované částky 36 370 Kč, tedy do výše 1 819 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 364 Kč.
31.Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 OSŘ právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 19 391 Kč (53 % žalované částky) a pro 16 979 Kč byla žaloba zamítnuta (47 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (53 % - 47 %), má žalobkyně právo na zaplacení 6 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 455 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 364 Kč, odměnou ve výši 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 700 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí částku 4 723 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 6 %, tj. částka 283 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 OSŘ). 32.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 OSŘ na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se její splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Povinnost zaplatit soudní poplatek, která byla žalobkyni uložena ve výroku III. tohoto rozsudku, žalobkyně splní zaplacením na bankovní účet Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, VS 0311000926.
Nesplní-li žalobkyně povinnost, která jí byla uložena ve výroku II. tohoto rozsudku bude tato povinnost předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.