Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele P. J., zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 913/2024-2025 ze dne 24. října 2025, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a K. K. K. a K. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Věc se týká stanovení výživného pro již zletilou první vedlejší účastnici (dcera) a Ústavní soud ji řeší podruhé. Nyní se na Ústavní soud obrací jako stěžovatel povinný otec a domáhá se zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím soud porušil jeho práva podle čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Druhá vedlejší účastnice (matka) se návrhem z 31. prosince 2020 domáhala zvýšení výživného pro tehdy nezletilou dceru z původně stanovených 12 000 Kč měsíčně (rozsudkem z května 2012) a žádala zvýšení výživného tři roky zpětně od data podání návrhu.
3.Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem č. j. 8 P 1/2021-1805, 3 P a Nc 1/2021 ze dne 12. dubna 2024 ve znění opravného usnesení ze dne 7. května 2024 č. j. 8 P 1/2021-1813, 3 P a Nc 1/2021 rozhodl o povinnosti otce platit na výživu dcery od 1. září 2020 částku 40 000 Kč měsíčně a od 1. září 2023 částku 50 000 Kč měsíčně.
4.Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek okresního soudu změnil tak, že otci stanovil povinnost platit na výživu dcery od 1. ledna 2018 částku 22 000 Kč měsíčně a od 1. září 2024 částku 50 000 Kč měsíčně.
5.Proti rozsudku krajského soudu podala ústavní stížnost jak matka, tak dcera. Ústavní soud nálezem sp. zn. III. ÚS 864/25 ze dne 11. září 2025 rozsudek krajského soudu zrušil. Konstatoval, že zvýšení vyživovací povinnosti otce na 50 000 Kč až od 1. září 2024 není v souladu s požadavky zákona a judikaturou. A to proto, že navýšení bylo možné i za dobu minulou, jelikož dceři se zvýšily výdaje zejména v maturitním ročníku, byť je pokryla úsporami od otce (802 000 Kč, které jí byly vyplaceny po dosažení zletilosti v březnu 2022). Uzavřel, že úspory lze sice použít i v průběhu plnění vyživovací povinnosti, nemají však nahrazovat běžné výživné a uhrazování odůvodněných potřeb dítěte z běžného výživného. Uložil krajskému soudu, aby znovu posoudil, jak se změna poměrů u dcery promítá, resp. v minulosti promítala do výše výživného a při výpočtu přihlédl k odůvodněným potřebám dcery, jejímu nejlepšímu zájmu, jakož i životní úrovni otce.
6.Krajský soud po kasačním zásahu Ústavního soudu po opětovném projednání odvolání rozsudek okresního soudu změnil tak, že výživné od 1. ledna 2018 stanovil ve výši 32 000 Kč měsíčně, od 1. března 2022 ve výši 40 000 Kč měsíčně, od 1. září 2023 ve výši 22 000 Kč měsíčně a od 1. září 2024 ve výši 50 000 Kč. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. ledna 2018 do 24. října 2025 ve výši 824 000 Kč uložil otci zaplatit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Krajský soud své nové rozhodnutí odůvodnil tím, že při stanovení výživného od 1. ledna 2018 významněji zohlednil odůvodněné potřeby dcery po dobu studia na gymnáziu, jakož i majetkové poměry (zisk z prodeje nemovitostí 36 370 000 Kč) a životní úroveň otce umožňující mu platit ještě vyšší výživné, proto oproti rozsudku z května 2012 výživné zvýšil o 20 000 Kč měsíčně. Dále vzal v potaz, že výdaje dcery po 1. březnu 2022 (hrazené z vyplacených úspor) nepovažoval s ohledem na závěry nálezu za mimořádné a promítl je jako zvýšené potřeby do dalšího zvýšení výživného o 15 000 Kč. Pro nízkou časovou náročnost jazykového pomaturitního studia výživné od 1. září 2023 stanovil jen ve výši 22 000 Kč. Od 1. září 2024 (nástup na vysokou školu) určil výživné ve stejné výši 50 000 Kč měsíčně jako ve zrušeném rozsudku, nikoli dcerou požadovaných 80 000 Kč, protože již stanovená částka dceři umožňuje nadstandardní život na soukromé škole v bytě v Praze.
7.Otec namítá, že krajský soud porušil jeho právo na soudní ochranu a princip legitimního očekávání a právní jistoty. Podle otce Ústavní soud vytýkal krajskému soudu jen omezený okruh pochybení - a to zohlednění čerpání úspor k hrazení výdajů dcery zejména během jejího maturitního ročníku. Krajský soud však oproti zrušenému rozsudku změnil výživné i za předchozí období. Otec tvrdí, že krajský soud po celou dobu jednání po zrušujícím nálezu účastníkům řízení sděloval, že bude měnit výši výživného za dobu od 1. března 2022 do 31. srpna 2023. Krajský soud doplnil dokazování jen k probíhajícímu studiu dcery na vysoké škole, jinak žádná další skutková zjištění neučinil. Přesto zvýšil výživné již od 1. ledna 2018 na částku 32 000 Kč měsíčně (pozn. Ústavního soudu o dalších 10 000 Kč oproti zrušenému rozsudku) a od 1. března 2022 na částku 40 000 Kč měsíčně. Podle otce tak krajský soud postupoval svévolně a překvapivě.
8.Otec dále z několika důvodů namítá, že krajský soud stanovil nepřiměřeně vysoké výživné do budoucna. Do částky výživného nepromítl, že otec je důchodového věku (66 let) a příjmů dosahuje se zvýšeným úsilím. Dále krajský soud dostatečně nezohlednil majetkové poměry otce, jestliže pominul běžící exekuci, v níž je po otci (po částečných úhradách) vymáhána částka 9 630 654,92 Kč, a povinnost otce k náhradě plnění (6 619 000 Kč), které za něj jako hlavního dlužníka v této exekuci plnila jako ručitel (aval směnky) obchodní společnost X (aval směnky). Krajský soud nebral v potaz ani to, že v rámci exekuce může být nařízen prodej nemovitého majetku otce bez ohledu na jeho vyživovací povinnost. Otec se neztotožňuje ani se závěrem o své luxusní životní úrovni. Nemovitý majetek otec vlastnil již v době rozhodnutí v roce 2012, proto vlastnictví tohoto majetku, respektive zpeněžení jeho části nemůže být důvodem ke zvýšení výživného. Pochybení krajského soudu spatřuje otec i v tom, že nevzal v potaz, že otec zajistil dceři bydlení, koupil-li matce před narozením dcery družstevní byt, a tato skutečnost se neodrazila v žádné z částek postupně se navyšujícího výživného. Se všemi těmito námitkami se krajský soud nevypořádal, tedy rozhodnutí řádně neodůvodnil.
9.Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.
10.Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní, k čemuž by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. K ničemu takovému však v souzené věci nedošlo.
11.Ústavní soud předně zkoumal, zda krajský soud respektoval kasační nález. Ačkoli ne/zahrnutí úspor při určení výše vyživovací povinnosti bylo otázkou stěžejní, kasační nález ponechal otevřené, jak krajský soud ke stanovení výživného za dobu minulou (před 1. září 2024) s ohledem na změnu poměrů přistoupí. Učinil-li krajský soud na základě zjištěného skutkového stavu závěr, že částka 32 000 Kč od 1. ledna 2018 lépe odpovídá životní úrovni otce a jeho majetkovým poměrům, nepovažuje to Ústavní soud za excesivní závěr. Krajský soud měl povinnost zohlednit právě posledně uvedená kritéria současně s odůvodněnými potřebami dcery a jejím nejlepším zájmem. Jestliže dcera nedisponovala dostatečným výživným a mohla své potřeby saturovat až z úspor v částce 802 000 Kč (naspořených v letech 2005 až 2011), měl krajský soud určit nově výživné právě v takové výši, která úhradu odůvodněných potřeb dcery z úspor nezahrne. Tomuto požadavku krajský soud dostál.
12.Za jednotlivá diferencovaná období krajský soud přihlížel jak odůvodněným potřebám dcery a jejich změně oproti rozsudku z května 2012, tak poměrům obou rodičů (především příjmům otce z prodeje nemovitostí a výsledku hospodaření obchodních společností otce, srov. body 15 a 17 až 19 napadeného rozsudku). S ohledem na novou výši výživného vyčíslil nedoplatek na výživném. Tato výše odpovídá výši vyplacených úspor, ze kterých dcera před zvýšením výživného (naposledy stanoveného v době, kdy jí bylo osm let) hradila své zvýšené potřeby. Dospěl-li krajský soud po novém projednání věci k závěru, který v ústavní rovině obstojí, že výdaje dcery, které saturovala právě z úspor, nelze hodnotit jako mimořádné (bez vlivu na výši běžného výživného), a je tak třeba je považovat za běžné, logicky pak vznikl otci za minulé období nedoplatek na výživném ve výši, která odpovídá výši úspor, respektive je přesahuje o 22 000 Kč. I vzhledem k tomuto úhlu pohledu se výše výživného, jak ji nově stanovil krajský soud, nejeví nijak nepřiměřená, jak namítá otec.
13.K výši výživného od 1. září 2024, tj. k částce 50 000 Kč měsíčně jako přiměřené se Ústavní soud vyjádřil již v kasačním nálezu (bod 32). K ostatním stanoveným částkám výživného poznamenává, že okresní soud velmi detailně zjišťoval majetkové poměry otce se závěrem o majetku v řádu desítek milionů (nemovitosti, zbraní, vozový park, hospodářské výsledky jeho společností, jakož i exekuce), v nichž se odráží životní úroveň otce. Z těchto zjištění vyšel i krajský soud. Nevypořádal-li se blíže s konkrétními námitkami (exekuce, byt, věk otce), ale pracoval-li s celkovým obrazem majetku, příjmů a závazků otce, nedopustil se zásahu do práva otce na soudní ochranu. Povinnost soudů odůvodňovat svá rozhodnutí nelze chápat tak, že by byla vždy vyžadována (podrobná) odpověď na každou v podání obsaženou námitku, pakliže logicky a rozumně vyloží svou argumentaci tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná [nález sp. zn. III. ÚS 989/08 ze dne 12. února 2009, bod 68]. Současně nelze přehlédnout, že otec nebyl k zjištění svých majetkových poměrů nápomocný, naopak usiloval, tak jako při stanovení výživného v roce 2012, o výpočet podle příjmů stanovených ve výši na základě zákonné domněnky (původně § 85a odst. 1 zákona o rodině, nyní § 916 občanského zákoníku). 14.Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce překvapivosti postupu krajského soudu a napadeného rozhodnutí. Vyžádal si v této souvislosti zvukový záznam z jednání 24. října 2025. Z něj plyne, že krajský soud během jednání (7. minuta zvukového záznamu) sice skutečně naznačil možné částky, na nichž by se účastníci mohli dohodnout, ale ti se nedohodli. Krajský soud avizoval, že v případě nedohody rozhodne autoritativně. To neznamená, že účastníci mohli očekávat rozhodnutí zcela odpovídající učiněnému pokusu o dohodu (který z povahy věci bývá formulován jako kompromis mezi návrhy stran). Zvýšení výživného na vyšší částky již od 1. ledna 2018 navrhovala i během jednání jak matka, tak dcera (srov. 46. a 58. minuta záznamu, jakož i bod 13 a 14 napadeného rozsudku), požadovaly v této souvislosti i vrácení věci k okresnímu soudu pro doplnění dokazování. Ústavní soud uzavírá - rozhodnutí krajského soudu o zvýšení výživného oproti okresnímu soudu již od 1. ledna 2018 nelze mít za překvapivé či svévolné. Na tom nic nemění skutečnost, že otec (jeho právní zástupce) se k částkám výživného požadovaným od 1. ledna 2018 během jednání nevyjadřoval, podstatné je, že možnost vyjádřit se měl.
15.Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr otce o porušení jeho základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. března 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu