lex.One
něco nefunguje?
Ústavní soudUsneseníČíslo jednací: I.ÚS 49/25Soud: Ústavní soudDatum vydání: 2026-01-30Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:US:2026:1.US.49.25.1Graf vazeb →

I.ÚS 49/25

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti AMISTA investiční společnost, a. s., sídlem Sokolovská 700/113a, Praha 8, jednající na účet svého podílového fondu IMOS development otevřený podílový fond, zastoupené Mgr. Danielem Gajdošíkem, advokátem, sídlem Gajdošova 4392/7, Brno, proti výrokům II až VIII rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. prosince 2022 č. j. 70 Co

Citované předpisy

Plný text rozhodnutí

1.Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod.
2.Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že vedlejší účastníci se u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") domáhali nahrazení projevu vůle stěžovatelky uzavřít kupní smlouvu. Městský soud jejich žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
3.Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí městského soudu potvrdil (výrok I) a ve výrocích II až VIII uložil vedlejším účastníkům povinnost nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení.
4.Vedlejší účastníci napadli rozhodnutí krajského soudu dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25.07.2024 č. j. nsoud/33_Cdo_40_2024-350 zamítl dovolání vedlejší účastnice 12) a rozsudkem ze dne 25.10.2024 č. j. nsoud/33_Cdo_3181_2023-354 zčásti zamítl a zčásti odmítl dovolání ostatních vedlejších účastníků.
5.Podle stěžovatelky je napadené rozhodnutí krajského soudu v rozporu s judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, a je procesním excesem. Krajský soud při rozhodování o nákladech řízení žádným způsobem nezohlednil pluralitu účastníků řízení na straně žalobců (tedy vedlejších účastníků). Vzhledem k tomu, že každý z vedlejších účastníků uplatňoval nárok na nahrazení projevu vůle, je třeba vycházet ze součtu tarifních hodnot. Přiznaná výše nákladů řízení je v extrémním nepoměru vůči výši nákladů, na které měla stěžovatelka právo.
6.Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou. Včasnost ústavní stížnosti se odvíjí od doručení rozsudku Nejvyššího soudu č. j. nsoud/33_Cdo_3181_2023-354. Předchozí ústavní stížnosti stěžovatelky byly odmítnuty usnesením ze dne 27.03.2023 sp. zn. usoud/I.__S_656_23 a usnesením ze dne 19.11.2023 sp. zn. usoud/I.__S_3059_23 , neboť vedlejší účastníci podali proti napadenému rozhodnutí krajského soudu dovolání.
7.Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8.Vzhledem k tomu, že v právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, přistoupil Ústavní soud k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.
9.V právě posuzované věci brojí stěžovatelka výhradně proti výrokům o náhradě nákladů řízení. K této problematice se Ústavní soud dlouhodobě staví zdrženlivě. Ačkoliv i tato rozhodnutí mohou mít dopad do majetkové sféry stěžovatele, zpravidla sama o sobě nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (viz např. nález ze dne 05.10.2021 sp. zn. usoud/I.__S_2174_20 , bod 20, nebo nález ze dne 03.09.2019 sp. zn. usoud/II.__S_3627_18 , bod 15). Ve stanovisku pléna ze dne 05.03.2025 Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34, Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou.
10.Stěžovatelka v ústavní stížnosti upozorňuje zejména na nesprávnou aplikaci právních předpisů a v kontextu okolností věci z ní dovozuje uplatnitelnost závěrů z nálezové judikatury Ústavního soudu. Lze však odkázat na již výše citované stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34. Ani tehdy, je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem. Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil. Takové okolnosti ani ve spojení s ústavní stížností z právě posuzované věci nevyplývají. Bylo přitom na stěžovatelce, aby mimořádné okolnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu tvrdila a prokázala (srov. usnesení ze dne 04.06.2025 sp. zn. usoud/IV.__S_1420_25 , bod 6, nebo ze dne 19.06.2025 sp. zn. usoud/I.__S_18_25 , bod 7).
11.Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
CZ Rozhodnutív0.1.0