2 As 254/2025- 23 - html 2 As 254/ 2025 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senát u složeném z předsed kyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobce: JUDr. J . S . , zast . Mgr. Jaroslavem Fialou , advokátem se sídlem Jakubská 647/2, Praha 1 , proti žalovanému: Ministerstvo dopravy , se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 , proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12 . 1 . 2024 , č. j. MD ‑ 600/2024 ‑ 160/3 , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10 . 9 . 2025 , č. j. 16 A 8 / 2024 ‑ 80 ,
takto:
I. Kasační stížnos t se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobc e nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované mu se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
O důvodnění:
[1] Žalobc e byl opakovaně shledán vinným z e spáchání dopravní ch přestupk ů , za něž mu byl u kládán také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. Nyní projednávaná věc se týká skutku, který měl spočívat v tom, že žalobce po uplynutí doby správního trestu zákazu činnosti spočívající ho v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu nepožádal o vrácení řidičského oprávnění, a při dopravní kontrole bylo zjištěno, že v důsledku toho řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění.
[2] Rozhodnutím, jímž byl uložen trest zákazu činnosti, který je relevantní v posuzovan é věci, je rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22 . 2 . 2019 , č. j. MHMP 353671/2019/ Vaš . Žalobce jím byl zjednodušeně řečeno shledán vinným přestupkem spočívající m v zavinění dopravní nehody a odmítnutí podrobit se zjištění, zda nebyl při jízdě ovlivněn alkoholem (dechovou zkouškou i odběrem krve). Kromě pokuty mu magistrát za tyto přestupky uložil i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v délce 12 měsíců. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí magistrátu rozhodnutím ze dne 28 . 1 . 2020 , č . j. 135/2020 ‑ 160 ‑ SPR/6, které nabylo právní moci dne 30 . 1 . 2020 .
[3] V uvedeném přestupkovém řízení byl ž alobce , který sám působí jako advokát, zastoupen spolupracují cí advokátkou ze své advokátní kanceláře Mgr. Michaelou Aronovou . Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28 . 1 . 2020 byla podána správní žaloba k městskému soudu, který jí přiznal odkladný účinek. Po dobu řízení před městským soudem tak byly pozastaveny účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 28 . 1 . 2020 , tedy i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. Městský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 31 . 8 . 2021 , č. j. 1 A 14 / 2020 ‑ 120 . Právní účinky odkladného účinku přiznaného žalobě trvaly pouze do nabytí právní moci tohoto rozsudku [§73 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále „ s. ř. s. “)]. Poté tak znovu začal běžet trest zákazu činnosti , který trval do 20 . 7 . 2022 . [4] Dne 25 . 2 . 2022 byl žalobce přistižen hlídkou Policie ČR při řízení motorového vozidla . V návaznosti na to čelil trestnímu stíhání pro podezření ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí. Z policejního výslechu žalobce v rámci tohoto řízení konaného dne 29 . 9 . 2022 a další ho průběhu trestního řízení vyplynulo, že tehdejší zástupkyně Mgr. Aronová žalobci zatajila (nejen) roz sudek m ěstského soudu , jehož právní mocí došlo k zániku odkladného účinku výkonu trest u zákazu řízení . Obvodní soud pro Prahu 7 dne 23 . 2 . 2023 zprostil stěžovatele obžaloby pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí , neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal.
[5] Pro nyní projednávanou věc je podstatný následující skutkový děj. Ž alobce dne 28 . 12 . 2022 (tedy ještě v průběhu zmíněného trestního řízení) opět řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. V tomto případě již sice uplynul t rest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu uložený v řízení o přestupku ukončeném rozhodnutím žalovaného ze dne 28 . 1 . 2020 , žalobce však nepožádal o vrácení řidičského oprávnění ve smyslu § 100 a násl. zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) . Dále se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) téhož zákona, neboť nezastavil vozidlo na signál se žlutým světlem „Pozor“. Za oba přestupky mu magistrát uložil pokutu ve výši 27 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 12 měsíců. [6] Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí magistrátu.
[7] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Podle městského soudu se žalobce o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel uloženém v řízení popsaném výše v bodě [2] , jakož i o zániku odkladného účinku správní žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28 . 1 . 2020 dozvěděl nejpozději dne 29 . 9 . 2022 během policejního výslechu v trestní m řízení. Z atajování písemností ze strany žalobcovy tehdejší zástupkyně tak od tohoto okamžiku již nehrálo roli . Pokud tedy žalobce dne 28 . 12 . 2022 řídil motorové vozidlo , aniž předtím po vykonání trestu zákazu činnosti po žádal o vrácení řidičského oprávnění , jednal za viněně . Zásada ne bis in idem podle městského soudu porušena nebyla . Skutky spolu časově nesouvisejí a žalobce každým z nich porušil jiný zákonem chráněný zájem (objekt přestupku). Skutkem spáchaným v době trestu zákazu řízení ( dne 25 . 2 . 2022 ) porušil zájem na respektování úředních rozhodnutí a skutkem spáchaným v době po vykonání tohoto trestu ( dne 28 . 12 . 2022 ) v důsledku toho, že nepožádal o vrácení řidičského oprávnění , pak porušil zájem na řízení s platným řidičským oprávněním .
[8] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namí t á , že městsk ý soud pomíjí zatajov ání všech důležit ých informací ze strany jeho tehdejší zástupkyně . Z ávěr městského soudu , že se stěžovatel o nabytí právní moci rozhodnutí o zákazu řízení dozvěděl při policejním výslechu , je přepjatě formalistický . Stěžovatel nemohl jednat ani v nevědomé nedbalosti. O bstát nemůže ani argument, že stěžovatel působí jako advokát, a měl by tak mít vyšší znalost právních předpisů. Je totiž rozdíl mezi znalostí abstraktních právních předpisů a konkrétních rozhodnutí. Úvahy městského soudu vedou de facto k objektivní odpovědnosti stěžovatele, která je vyloučena.
[9] Městský soud dále pominul, že stěžovateli nikdy nebyla doručena výzva k odevzdání řidičského průkazu. Poučení o této povinnosti sice bylo součástí rozhodnutí o přestupku, ale to to rozhodnutí mu zatajila jeho zástupkyně. Nemohl tak ani zjistit, že je po uplynutí zákazu řízení povinen požádat o vrácení řidičského oprávnění .
[10] Podle stěžovatele byla ne správn ě posouzena i otázk a porušení zásady ne bis in idem . Závěr městského soudu , že jednání ze dne 25 . 2 . 2022 ( ohledně něhož byl stěžovatel zproštěn obžaloby) a ze dne 28 . 12 . 2022 jsou dva různé skutky , je příliš formalistický . V obou případech totiž chyběla vědomost stěžovatele ( v mezičase nenastala žádná jiná skutečnost než výslech na policii).
[11] Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem městského soudu o přiměřenosti uloženého trestu. Městský soud p ominul vážný zdravotní stav stěžovatele i členů jeho rodiny , kteří jsou závislí na jeho pomoci. Tyto okolnosti sice zmínil, ale hodnotil je jen jako fiskální překážku ( a zmínil možnost využít služeb taxi služby ), což je v rozporu s judikaturou NSS.
[12] Městský soud také pochybil, pokud neprovedl navržené důkazy. V ýslech svědkyně Ing. H . V . , která byla přítomna policejní kontrole dne 28 . 12 . 2022 , měl prokázat, že policisté stěžovatel e řádně ne pouč ili . Tato skutečnost je relevantní pro závěr o naplnění subjektivní stránky přestupku . Odmítl ‑ li m ěstský soud provést tento důkaz, zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností.
[13] Žalovan ý se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[14] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná . Ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [ § 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní ( s. ř. s. )], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ( § 104a s. ř. s. ). Není ‑ li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26 . 4 . 2006 , č. j. 1 Azs 13 / 2006 ‑ 39, č. 933/2006 Sb. NSS , a ze dne 16 . 6 . 2021 , č. j. 9 As 83 / 2021 ‑ 28, č. 4219/2021 Sb. NSS , body 11 a 12). [15] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[16] Kasační námitky jsou projednatelné , pokud kvalifikovaně zpochybňují rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel je povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí a musí konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského (městského) soudu a ze kterých konkrétních důvodů považuje jeho závěry za nezákonné (rozsudek NSS ze dne 31 . 3 . 2023 , č. j. 8 Azs 299 / 2020 ‑ 41, bod 10).
[17] Kasační námitka , podle níž stěžovatel o zákazu činnosti nevěděl, neboť mu jeho tehdejší zástupkyně zatajila existenci rozhodnutí o přestupku, je pouze zopakováním shodné žalobní námitky. Stěžovatel tedy nereaguje na napadený rozsudek, ačkoli měst ský soud v jeho bodě 3 předestřel argumentaci , podle níž stěžovatel nejpozději od výslechu na policii dne 29 . 9 . 2022 věděl o uloženém zákazu řízení a o tom, že nabytím právní moci rozsudku městského soudu č. j. 1 A 14 / 2020 ‑ 120 již nebyly pozastaveny účinky rozhodnutí, jehož přezkumu se před městským soudem domáhal. Obecné tvrzení v kasační stížnosti , že závěr městského soudu je p říliš formalistický , nepředstavuje kvalifikovanou polemiku s argumentací v napadeném rozsudku . Kasační námitka je tedy nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 30 . 6 . 2020 , č. j. 10 As 181 / 2019 ‑ 63 , č. 4051/2020 Sb. NSS ). NSS jen nad rámec výše uvedeného poukazuje na to, že pro naplnění subjektivní stránky přestupku ve formě nevědomé nedbalosti u přestupku spočívajícího v řízení bez řidičského oprávnění ne musí být rozhodnutí fakticky doručen o , pokud se o jeho obsahu obviněný mohl (měl) dozvědět ( rozsudky NSS ze dne 23 . 10 . 2012 , č. j. 1 As 150 / 2012 ‑ 33 , a ze dne 18 . 11 . 2022 , č. j. 2 As 66 / 2022 ‑ 24 ) . Závěr o naplnění subjektivní stránky přestupku ze strany stěžovatele je v souladu s touto judikaturou , proto se ne může jednat o objektivní odpovědnost. [18] Stěžovatel dále namítá, že jej policisté nepoučili o povinnosti po žádat o vrácení řidičského oprávnění a že nebyl seznámen s rozhodnutím magistrátu, kter é toto poučení obsahuje . Podle judikatury kasačního soudu je však řidič povinen znát povinnosti, které mu vyplývají z právních norem (rozsudky NSS ze dne 13 . 12 . 2016 , č. j. 7 As 238 / 2016 ‑ 26 , nebo ze dne 30 . 9 . 2014 , č. j. 9 As 93 / 2014 ‑ 27). Úvaha městského soudu, že tím spíše je povinen znát své povinnosti advokát , je s touto judikaturou souladná. Navíc městský soud zdůraznil, že stěžovatel o existenci rozhodnutí, které toto poučení obsahuje, v době spáchání projednávaného přestupku již prokazatelně věděl. Jelikož by z tohoto důvodu prokazovaná skutečnost, že stěžovatel nebyl policisty poučen , neměla vliv na výsledek, nepovažoval měst ský soud za nutné provést navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí . Tento závěr městský soud odůvodnil způsobem odpovídajícím judikatuře, podle níž soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí srozumitelně vysvětlit, proč je neprovedl (rozsudek NSS ze dne 4 . 6 . 2015 , č. j. 7 Azs 47 / 2015 ‑ 52 , a nález Ústavního soudu ze dne 7 . 5 . 2014 , sp . zn. IV. ÚS 2841/13 ).
[19] Přiměřeností uloženého správního trestu zákazu činnosti a zohledněním osobních poměrů stěžovatele se NSS již také zabýval (rozsudek ze dne 29 . 5 . 2013 , č. j. 4 As 23 / 2013 ‑ 28 , bod 26 ). Městský soud v bodě 7 svého rozsudku vysvětlil, z jakých důvodů výše trestu (na samé spodní hranici zákonné sazby) obstojí. Jeho závěry ( především o možnosti využití taxislužby pro přepravu nemocných členů rodiny) jsou v souladu s citovaným rozsudkem. NSS neshledal pochybení ani ( stěžovatelem tvrzený ) rozpor se svou judikaturou , kterou stěžovatel blíže nespecifikoval .
[20] N ámitka o porušení zásady ne bis in idem je nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. , protože stěžovatel nereaguje na závěr městského soudu, podle něhož každý skutek ohrožoval jiný zákonem chráněný zájem ( respektování úředních rozhodnutí během zákazu řízení oproti zájmu na řízení s platným řidičským oprávnění m při nezažádání o jeho vrácení po konci trestu ) . [21] Lze uzavřít, že m ěst ský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body a nedopustil se zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou ( § 104a odst. 1 s. ř. s). [22] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25 . 3 . 2021 , č. j. 8 As 287 / 2020 ‑ 33, č. 4170/2021 Sb. NSS , body 51 ‑ 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Poučení : Proti tomuto usnesení n e jsou opravn é prostředk y přípustn é .
V Brně dne 12. května 2026
Sylva Šiškeová
předsed kyně senátu