Městský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Ivem Kadrmasem ve věci
žalobce:
[anonymizováno]., IČO: [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované:
[anonymizováno], narozená dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 20 307 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 8.200 Kč od 17.05.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 11.160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 19.360 Kč od 09.10.2023 do 16.05.2023 a ve výši 3% ročně z částky 8.200 Kč od 17.05.2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a dále částky 947 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 24.09.2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20.307 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 01.08.2023 poskytl žalované finanční prostředky ve výši 12.100 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 7.260 Kč, a to ve třech měsíčních splátkách. Žalovaná zaplatila žalobci celkovou částku 3.900 Kč. Žalobce dále nárokuje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a také smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky ve výši 947 Kč. Žalobce marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek.
2.Žalovaná k žalobě uvedla, že si je vědoma, že nezvládla dluh splácet a ráda by se domluvila na splátkách.
3.Z předložených listinných důkazů (smlouva o zápůjčce ze dne 01.08.2023, výpis z běžného účtu ze dne 31.08.2023, všeobecné obchodní podmínky účinné od 21.11.2018, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 04.10.2023, upomínka ze dne 04.09.2023 a ze dne 15.09.2023, opakovaná výzva k úhradě ze dne 13.10.2023 a 26.10.2023, občanský průkaz žalované na čl. 22, sdělení [anonymizováno] ze dne 25.03.2025 na čl. 24-27 spisu) soud zjistil následující skutkový stav:
4.Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsanou smlouvu ze dne 01.08.2023, na základě které měl poskytnout žalované peněžní částku ve výši 12.100 Kč, které měla žalovaná splácet spolu s poplatkem ve výši 7.260 Kč formou měsíčních splátek ve výši 6.453 Kč. Částka měla být žalované poskytnuta na účet žalované. Žalovaná se měla rovněž mimo jiné zavázat uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplacené dlužné částky, se kterou se ocitne v prodlení, a poplatky za upomínání. Dle výpisu z běžného účtu ze dne 31.08.2023 žalobce na účet žalované zaslal částku 12.100 Kč dne 01.08.2023. Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužných částek upomínkou ze dne 04.09.2023 a ze dne 15.09.2023 a dále opakovanou výzvou k úhradě ze dne 13.10.2023 a také ze dne 26.10.2023. Ze sdělení [anonymizováno] ze dne 25.03.2025 (čl. 24-27 spisu) soud zjistil bankovní účet žalované včetně platby žalobce žalované dne 01.08.2023. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.
5.Podle ust. § 2395 OZ, občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7.Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8.Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9.Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10.Dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31.12.2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11.Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12.Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13.Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14.Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetu byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaná se smlouvou souhlasila. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, sms, inkaso ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený žalobcem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.
16.Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze SMS a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním). 17.Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části skutečně poskytnuté jistiny ve výši 12.100 Kč po odečtení platby žalované ve výši 3.900 Kč, celkem ve výši 8.200 Kč. Předestřená smlouva nebyla ze strany žalované řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy s obsahem tvrzeným žalobcem. Ke splnění této povinnosti tvrzení a důkazní nebyl žalobce, společně se zjištěním, zda žalobce ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a OSŘ Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a OSŘ proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a OSŘ, nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.04.2008, sp. zn. nsoud/28_Cdo_1537_2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 OSŘ vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání ve věci koncentrováno podle § 118b odst. 1 OSŘ a žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými v § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 OSŘ, a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a OSŘ 18.Soud je toho názoru, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána, když žalobce neprokázal uzavření smlouvy mezi účastníky a kromě toho neprokázal, že při uzavírání úvěrové smlouvy mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19.Žalobce poskytl žalované dne 01.08.2023 peněžní prostředky bez právního důvodu, které však žalovaná žalobci dosud nevrátila a vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení. Žalobci tak vznikl dle § 87 odst. 1 ZoSU za použití § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 8.200 Kč, po odečtení uhrazené částky na jistině dluhu od žalované. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 8.200 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud vzal za prokázané, že nejdříve se nárok žalobce na zaplacení přiznané částky do sféry žalované dostal doručením žaloby žalované soudem, tedy 16.05.2025, kdy u ostatních výzev žalobce nemá soud prokázáno odeslání či doručení výzev žalované. Žalovaná se tak ocitla v prodlení dne 17.05.2025. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. V rozdílu mezi přiznaným úrokem z prodlení a úrokem z prodlení z přiznané částky nárokovaným žalobcem pak žalobu soud jako bezdůvodnou zamítnul jak ve výši úroků, tak v období plynutí úroků. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 OSŘ 20.Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence celé úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci úroky/poplatek za sjednání z úvěru ve výši 11.160 Kč a příslušenství z této částky, neboť podklad pro jejich přiznání – smlouva – dle výsledků dokazování neexistuje. Při neexistenci úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok.
21.Co se týče nároku na smluvní pokutu ve výši 947 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, soud žalobu zamítnul, když, jak je výše uvedeno, nebylo prokázáno, že by byla smlouva platně uzavřena a nebylo tak prokázáno, že by mezi účastníky dohoda o poplatcích a smluvní pokutě existovala a že tak žalobci nárok na zaplacení těchto částek vzniknul.
22.S ohledem na neprokázání existence výše uvedené smlouvy se soud dále nezabýval otázkou ohledně případné absolutní neplatnosti některých ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. usoud/III.__S_4129_18) či pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/22_Cdo_1993_2001), která by dle obsahu tvrzení žalobce ohledně podmínek sjednání smluv mohla přicházet v úvahu. 23.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 OSŘ Úspěšnější žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud tak žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.