lex.One
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 18 C 23/2026-59Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Veronika SekerováDatum vydání: 2026-06-16Datum zveřejnění: 2026-08-12Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSBR:2026:18.C.23.2026.1Graf vazeb →

18 C 23/2026-59

náklady řízenísmlouva o zápůjčcebezdůvodné obohacenílhůtynáhrada nákladůnotářský zápisobchodní rejstříkvalná hromadaakcieakcionář

Předmět řízení

pro 117 000 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobce se v řízení domáhal úhrady částky 117 000 Kč s úrokem z prodlení. Uvedl, že s žalovanou v průběhu roku 2023 a 2024 jednal o poskytnutí zápůjčky. K uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, přesto žalované poskytl dne 25.10.2023 částku 95 000 Kč a následně dne 18.07.2024 částku 22 000 Kč, když obě částky odeslal na účet společnosti. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o zápůjčce ani k jiné dohodě, na základě níž by si žalovaná mohla poskytnuté prostředky ponechat, měl částku za plnění bez právního důvodu, tedy za bezdůvodné obohacení žalované a žádal o její vrácení spolu s úrokem běžícím ode dne uplynutí lhůty, kterou žalované k vrácení poskytl.
2.Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že nikdy s žalovaným žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřela. Měla za to, že je to právě žalobce, kdo musí prokázat, že jí částku poskytl bez právního důvodu, a že se může domáhat po žalované její vrácení. Následně svoji obranu rozšířila na tvrzení, že částka představuje vklad společníka do společnosti za účelem úhrady provozních nákladů žalované, a to za situace, kdy společnost má dva společníky s 50% podílem, žalobce a statutárního zástupce žalované. Dle dohody společníků žalované měl žalobce společné podnikání realizované prostřednictvím žalované financovat a statutární zástupce (druhý společník) fakticky vyvíjet činnost společnosti. Následně mělo dojít k ohodnocení činnosti statutárního zástupce, tato hodnota měla být porovnána s prostředky poskytnutými žalobcem a rozdíl si měli vzájemně vyrovnat. Podrobnosti, včetně toho, jakým způsobem bude ohodnocována práce druhého společníka, si tito nedohodli.
3.Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav.
4.Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce odeslal ze svého účtu na běžný účet žalované dne 25.10.2023 částku 95 000 Kč a následně dne 18.07.2024 částku 22 000 Kč. Dále bylo nesporné, že účastníci neuzavřeli smlouvu o zápůjčce.
5.Částky byly žalobcem odeslány s poznámkou pro příjemce „půjčka [anonymizováno] [anonymizováno]“ resp. „půjčka společnosti [anonymizováno] od [anonymizováno]“ (viz. potvrzení o provedení transakce).
6.Z úplného výpisu žalované z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost pod současným obchodním jménem podniká od října 2023, kdy byl valnou hromadou zvolen její jednočlenný statutární orgán, a to konkrétně [anonymizováno] [anonymizováno] s dnem vzniku členství ve statutárním orgánu 23.10.2023. K témuž dni byl do obchodního rejstříku zapsán jako jediný člen dozorčí rady společnosti žalobce. Z výpisu z obchodního rejstříku není možné zjisti nic o akcionářské struktuře společnosti. Rovněž z výpisu nevyplývají žádné údaje o existenci smlouvy mezi žalobce a žalovanou o příplatku do fondů společnosti či jiném plnění ve prospěch žalované.
7.Z notářského zápisu sp.zn. [anonymizováno] ze dne 23.10.2023 soud zjistil, že uvedeného dne se konala valná hromada žalované, na níž došlo ke změně obchodního názvu na nyní používaný, byly přijaty nové stanovy, zvolen [anonymizováno] [anonymizováno] členem představenstva, neboť jeho předchozí funkce předsedy správní rady zanikla. Předsedou správní rady pak byl [anonymizováno] [anonymizováno] na základě rozhodnutí jediného akcionáře společnosti ze dne 30.03.2023. Na valné hromadě dne 23.10.2023 byly přítomni prostřednictvím zástupce dva akcionáři, a to žalobce a [anonymizováno], počet akcií, který každý z nich držel, nelze z předmětného notářského zápisu zjistit. Na této valné hromadě nebylo přijato žádné rozhodnutí, na základě něhož by společnost přijala jakékoliv plnění od žalobce.
8.Předžalobní výzvou datovanou dnem 26.09.2025 žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení představovaného platbami zaslanými žalobcem na účet společnosti. Výzva byla žalované doručena dne 25.09.2025.
9.Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalobce poskytl žalované částku 117 000 Kč na její bankovní účet, aniž by mezi účastníky, tj. žalobcem a právě žalovanou, byla uzavřena, taková smlouva či dohoda na základě níž by žalovaná byla oprávněna si poskytnuté prostředky ponechat.
10.Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2991 OZ, občanský zákoník (dále jako „o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11.Za situace, kdy v řízení nebyl prokázán žádný právní titul opravňující žalovanou prostředky si ponechat, soud uzavřel, že zaslané prostředky jsou bezdůvodným obohacením na straně žalované, neboť prostředky přijala bez konkrétní platné dohody s žalobcem (to vše za situace, kdy mezi účastníky bylo nesporným, že k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo), tedy bez právního důvodu, a je povinna je k výzvě žalobce vrátit.
12.Podle § 1968 věta prvá zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 OZ věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou, která jí byla doručena dne 25.09.2025, když lhůta k vrácení jí byla stanovena v délce 7 dnů. Žalobce požadoval úrok z prodlení od 04.10.2025, tj. po datu marného uplynutí lhůty k plnění, proto mu soud úrok v zákonné výši přiznal.
13.Pokud pak žalovaná poukazovala na dohodu mezi jejími akcionáři o způsobu, jímž se každý z nich bude podílet na chodu společnosti, tj. žalované, soud této obraně nepřisvědčil. Pomine-li že žalovaná ponechala svoji obranu výlučně v oblasti tvrzení, a to poměrně nekonkrétních, ke svým tvrzením neoznačila žádný důkaz, a to přesto, že byla poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o své povinnosti tvrzení a důkazním břemenu, včetně otázek, k nimž se tyto povinnosti a břemena vztahují. Naopak žalovaná výslovně uvedla, že svá tvrzení není schopna prokázat. I pokud by žalovaná prokázala existenci a obsah dohody svých akcionářů o způsobu jakým se budou podílet na chodu společnosti, šlo by o dohodu akcionářů (alespoň tak, jak byl obsah dohody prezentován žalovanou při jednání soudu) a nikoliv mezi žalobcem a žalovanou, tedy z takovéto dohody by nevznikalo přímé právo k ponechání si prostředků právě žalovanou.
14.O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 497,19 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 680 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 117 000 Kč sestávající z částky 5 780 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 5 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16.06.2026 náhrada 1 153,88 Kč za 70 ujetých km v částce 553,88 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 253,88 Kč ve výši 6 563,31 Kč.
CZ Rozhodnutív0.1.0