Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
6 Tdo 1181/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí: 25. 3. 2026
Spisová značka : 6 Tdo 1181/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1181.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Zproštění obžaloby
Subsidiarita trestní represe
Podílnictví z nedbalosti
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1,2 tr. ř. § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C
Zveřejněno na webu: 14. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
6 Tdo 1181/2025-1210
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněné JUDr. Veroniky Jablonské, Ph.D. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025, sp. zn. 5 To 189/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 6/2024, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025, sp. zn. 5 To 189/2025, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále „obvodní soud“ nebo „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, č. j. 3 T 6/2024-1101, uznal obviněnou JUDr. Veroniku Jablonskou, Ph.D. (dále jen „obviněná“) , vinnou přečinem podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019). Za to jí uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců, a peněžitý trest v počtu 40 denních sazeb po 2 500 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnou zavázal n ahradit ve výroku vyjmenovaným poškozeným škodu ve výši 1 583 000 Kč. 2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu dopustila tím, že po předchozí vzájemné dohodě se svým manželem JUDr. Vladimírem Jablonským, k níž došlo na blíže nezjištěném místě, pravděpodobně v Praze XY , na adrese jejich tehdejšího společného bydliště XY XY , JUDr. Jablonskému přenechala kontrolu nad dvěma svými osobními bankovními účty vedenými u společnosti Česká spořitelna, a.s., a to stávajícím účtem č. XY a účtem č. XY , který pro tento účel nově založila, tím způsobem, že mu ode dne 21. 10. 2016 nechala zřídit dispoziční oprávnění k těmto účtům, kdy věděla, že JUDr. Jablonský bude tyto bankovní účty používat také pro účely svého podnikání jako advokát zapsaný v seznamu České advokátní komory pod ev. č. 213, neboť své vlastní bankovní účty plnohodnotně využívat nemohl z důvodu exekučního řízení, které proti němu bylo vedeno ode dne 18. 10. 2016 soudním exekutorem JUDr. Ivem Erbertem, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 149 EX 9725/16, a věděla tedy rovněž, že na tyto účty mohou být zasílány i prostředky náležící klientům advokátní kanceláře JUDr. Jablonského, přesto tyto účty i nadále sama aktivně používala a peněžní prostředky na nich užívala pro vlastní potřebu, počínání JUDr. Jablonského s bankovními účty však jinak ponechala bez jakéhokoliv omezení a kontroly a nezajímala se o to, jaký je původ finančních prostředků zasílaných na tyto účty, čímž z nedbalosti umožnila, že byly realizovány následující bezhotovostní převody prostředků:
a) ve dnech 13. 2., 14. 3., 12. 4., 11. 5., 5. 6., 10. 7., 11. 8., 13. 9., 3. 10., 9. 11. a 6. 12. 2017, 11. 1., 13. 2., 7. 3., 12. 4., 14. 5., 11. 6., 2. 7., 3. 8., 11. 9., 10. 10. a 12. 11. 2018 bylo z bankovního účtu č. XY vedeného u společnosti Česká spořitelna, a. s., náležícího Městské části Praha-Zbraslav, IČO: 00241857, na bankovní účet č. XY zasláno cekem dvacet dva bezhotovostních plateb, každá ve výši 51 500 Kč, tedy peněžní prostředky v celkové výši 1 133 000 Kč;
b) dne 28. 6. 2018 byla z bankovního účtu č. XY , vedeného u společnosti Fio banka, a. s., náležícího obchodní společnosti Pyramidos Real, spol. s r. o., IČO: 04521676, na bankovní účet č. XY zaslána bezhotovostní platba ve výši 200 000 Kč;
c) dne 24. 7. 2018 byla z bankovního účtu č. XY společnosti Pyramidos Real, spol. s r. o. , na bankovní účet č. XY zaslána bezhotovostní platba ve výši 250 000 Kč,
kdy ve všech těchto případech se jednalo o finanční prostředky přisvojené JUDr. Jablonským tím způsobem, že jako advokát bez vědomí svých klientů, poškozených M . K., P. K., G. R. B., D. A. S., M. A. M. a F. Ž.,
jednak dne 28. 11. 2016 prostřednictvím emailové zprávy nechal sdělit právnímu zástupci protistrany Mateřská škola XY (a Městská část Praha- XY ), Mgr. Matyáši Svobodovi, advokátovi ev. č. ČAK 18103, aby peněžní prostředky představující platby za bezdůvodné obohacení náležící jeho klientům byly pravidelně měsíčně hrazeny právě na bankovní účet č. XY,
jednak dne 5. 6. 2018 prostřednictvím emailové zprávy sám sdělil či nechal sdělit právnímu zástupci protistrany Mgr. Matyáši Svobodovi, aby peněžní prostředky odpovídající náhradě nákladů řízení náležící jeho klientům byly uhrazeny na bankovní účet společnosti Pyramidos Real, spol. s r. o., č. XY , k němuž měl JUDr. Jablonský v předmětné době rovněž zřízené dispoziční oprávnění, přičemž dne 8. 6. 2018 byly tyto prostředky ve výši 1 543 318 Kč protistranou podle instrukcí JUDr. Jablonského skutečně uhrazeny a následně JUDr. Jablonským či jinou dosud neztotožněnou osobou zčásti převedeny právě na bankovní účty č. XY a č. XY,
a tyto peněžní prostředky tak byly věcí (výnosem) získanou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), písm. d) tr. zákoníku spáchaným JUDr. Jablonským, na účtech č. XY a č. XY pak JUDr. Jablonský, respektive oba manželé Jablonští, s těmito prostředky nakládali jako s vlastními a použili je pro vlastní potřebu, přičemž tímto jednáním obviněná zčásti umožnila získat peněžní prostředky v celkové výši 1 583 000 Kč JUDr. Jablonskému, zčásti je získala pro sebe.
3. K odvolání obviněné i státního zástupce Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 9. 2025, sp. zn. 5 To 189/2025, napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že obviněnou podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Poškozené současně podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Nejvyšší státní zástupkyně (dále také „dovolatelka “) podala v neprospěch obviněné dovolání, v němž označila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Uvádí, že odvolací soud sice převzal veškeré skutkové závěry obvodního soudu, výslovně potvrdil naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019), včetně závěru o tom, že obviněná měla a mohla vědět o původu finančních prostředků z trestné činnosti, přesto však bezdůvodně dospěl k závěru, že trestní odpovědnost obviněné je třeba vyloučit z důvodu zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 5. Dovolatelka namítá, že závěr odvolacího soudu, podle kterého obviněná nemusela předpokládat, že finanční problémy manžel začne řešit trestnou činností, odporuje skutkovému stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a odvolacím soudem potvrzen. Podle skutkových zjištění měla obviněná detailní povědomí o ekonomických potížích advokátní kanceláře svého manžela, aktivně se zajímala o její chod a pokusila se do něj sama zasáhnout. Přes znalost těchto problémů, jež vyústily v exekuci, umožnila manželovi zřídit neprodleně poté neomezené dispoziční oprávnění ke svým bankovním účtům (čímž mu současně napomáhala obcházet účel exekučního řízení), které nadále sama používala a na nichž přijímala prostředky klientů svého manžela. Z povahy těchto skutečností vyplývá, že musela být schopna rozpoznat nesrovnalosti v původu prostředků, jež byly na účty zasílány, a mohla jejich původ odhalit.
6. Nejvyšší státní zástupkyně poukazuje rovněž na to, že obviněná má právnické vzdělání a jako osoba znalá právní úpravy advokacie musela znát rozdíl mezi depozitním, podnikatelským a soukromým účtem advokáta, a tedy i nepřípustnost toho, aby klientské prostředky byly převáděny na její osobní účty. Podle provedených důkazů měla přístup i k podnikatelským účtům manžela, z nichž prováděla soukromé platby, a byla nadále schopna rekonstruovat finanční toky, které přes její účty procházely. V době, kdy její manžel procházel vážnou finanční krizí, která kulminovala ztrátou sídla kanceláře a zahájením exekuce, neměla žádné racionální vysvětlení pro náhlé zlepšení jejich finanční situace.
7. Podle dovolatelky odvolací soud nadhodnotil okolnost, že obviněná byla k pachateli predikativního trestného činu ve vztahu osoby blízké. Skutečnost, že předmětné jednání páchal manžel obviněné, sama o sobě neodůvodňuje závěr o nižší míře zavinění, zejména za situace, kdy obviněná disponovala nadstandardními informacemi o jeho profesních problémech, zákonných povinnostech advokáta a o způsobu nakládání s prostředky, jež přicházely na její účty. Někter é její další aktivity – zejména převody manželových nemovitostí na její osobu v době jeho finanční krize – svědčí o širším vzorci jednání, v němž obviněná aktivně napomáhala obcházet zákonné povinnosti svého manžela. Nešlo tedy o situaci lidsky pochopitelné důvěry mezi manžely. Neobstojí ani argument, že by se ověřováním manželem poskytnutých informací za jeho zády dostala obviněná do nelehké situace, neboť se o takové ověření sama pokusila, jak vyplývá z výpovědi svědkyně G . C.
8. Další dovolací námitka se týká posouzení efektivity civilního řešení. Samotná skutečnost, že poškození podali civilní žalobu, nemůže podle dovolatelky odůvodnit závěr o vyloučení trestní odpovědnosti. Takový závěr lze učinit pouze v případě, že uplatněním odpovědnosti podle jiného právního předpisu budou naplněny všechny účely trestu. To v daném případě nenastalo. Trestná činnost probíhala delší dobu a obviněná z ní získala značný prospěch. Civilní spor navíc trval více než pět let, obviněná peněžní prostředky dobrovolně nevydala, a naopak vůči poškozeným uplatňovala vlastní nároky, včetně podání žaloby, v níž tvrdila, že prostředky přijaté z účtu poškozených představují údajnou půjčku. Na tom setrvala i v průběhu řízení, tvrdila také, že se její manžel žádného protiprávního jednání vůči klientům nedopustil. Podle dovolatelky není typické, aby pachatelé nedbalostního podílnictví či nyní legalizace výnosů z trestné činnosti po odhalení uplatňovali proti poškozeným právní prostředky, naopak zpravidla vyjadřují lítost a škodu aspoň zčásti dobrovolně nahrazují. Není možné hodnotit takové jednání jako projev nízké společenské škodlivosti ani jako okolnost odůvodňující vyloučení trestní odpovědnosti.
9. Úvahy odvolacího soudu týkající se osoby obviněné jsou neúplné. Ačkoli je osobou trestně zachovalou, její právnické vzdělání a působení vysokoškolské pedagožky podle dovolatelky zvyšují její schopnost rozpoznat protiprávnost způsobu, jímž bylo nakládáno s prostředky klientů advokáta. Obviněná dlouhodobě využívala výnosy z manželovy trestné činnosti pro účely vlastní spotřeby (což je v obdobných případech zcela běžné, tedy to nesnižuje škodlivost jejího jednání) a zachování životního standardu své rodiny.
10. Odvolací soud nevěnoval dostatečnou pozornost skutečnosti, že trestná činnost probíhala po dobu přibližně jednoho a půl roku, tedy dlouhodobě, a že obviněná naplnila kvalifikovanou skutkovou podstatu. Tyto okolnosti zvyšují konkrétní společenskou škodlivost nad rámec běžně se vyskytujících případů, a nelze je pominout s pouhým konstatováním, že samy o sobě aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku nevylučují. Esencí kvalifikovaných skutkových podstat jsou okolnosti zvláště přitěžující, tedy zvyšující typovou společenskou škodlivost činu. Z povahy věci tak musí být důvody pro nevyvození trestní odpovědnosti silnější, než je tomu u základních skutkových podstat. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká, že opomněl hodnotit i to, že k predikativní trestné činnosti došlo při výkonu advokacie, tedy v oblasti, kde právní řád vyžaduje zvýšenou míru profesionality a důvěry klientů, a že jednání obviněné zasáhlo přímo finanční prostředky osob, jimž advokát poskytoval právní služby. Zájmy obětí jsou dalším faktorem, k němuž je třeba při posouzení míry společenské škodlivosti přihlížet. 11. Protože žádná z okolností uváděných odvolacím soudem, ani jejich souhrn, neodůvodňují výjimečné vyloučení trestní odpovědnosti, nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potře bném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i v případě, že by Nejvyšší soud shledal, že je nutno rozhodnout jiným než navrženým způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 12. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila dvěma podáními obviněná , podle níž dovolání opomíjí zásadní civilněprávní souvislosti a vychází z neúplných či nepřesných skutkových premis. Právní úprava advokacie a povinnost advokátní mlčenlivosti znemožňovaly, aby obviněná měla přístup k informacím o manželových klientech, kauzách či finančních tocích. Z toho podle ní plyne, že nemohla zjišťovat původ prostředků, které přicházely na její účet, ani odhalovat případnou trestnou činnost manžela, neboť by tak jednala v rozporu se zákonem. Přitom znala mimořádně rozsáhlý majetek svého manžela, který podle ní jednoznačně převyšoval běžné podnikatelské závazky advokátní kanceláře. Aktiva (včetně nemovitostí, výnosů z pronájmů a pohledávek) činila desítky milionů korun, a tedy neexistoval důvod domnívat se, že by jejich rodinné finance mohly být sanovány prostředky pocházejícími z trestné činnosti. Soud se však zabýval pouze závazky manžela, nikoli jeho aktivy. Institut manželství vychází z principu důvěry a úkolem manželky není odhalovat manželovu protiprávní činnost. Postup jejího manžela lze navíc hodnotit až po úplném prostudování složitých restitučních kauz rodiny K . Advokát je také pro případ, že by způsobil újmu svým klientům, pojištěn.
13. Dovolání nesprávně tvrdí, že měla dispoziční oprávnění k podnikatelskému účtu manžela nebo přístup k jeho podnikatelským údajům. Žádné informace o klientech či jejich vztazích neznala a nikdy neměla možnost rekonstruovat finanční toky mezi manželem a poškozenými. Platby přicházející na její účet jí manžel vysvětlil jako zálohy na právní služby nebo splátky půjčky; skutečnost, že některé platby přicházely z účtu městské části, podle ní naopak vylučovala podezření.
14. K otázce depozitního účtu obviněná uvádí, že tehdejší právní úprava fakticky neumožňovala zřízení zvláštní úschovy pro šest klientů ze čtyř států bez jejich fyzické identifikace, a navíc by úschova neodpovídala povaze sjednaných vztahů, v nichž část plateb náležela přímo advokátovi jako odměna. Úschovy nejsou zdanitelné, a tedy by tento postup mohl být považován za obcházení daňové povinnosti. Argumentace dovolání v tomto směru neodpovídá reálné praxi ani právním předpisům. Obviněná zřízením dispozičního pr áva ke svému účtu žádné prostředky neukryla ani je na sebe nepřevedla. Pro příjem plateb na účet není ani souhlas majitele potřebný. Také samotný postup manžela žádné právní předpisy neporušoval. Ani rozsudek soudu prvního stupně žádný konkrétní porušený právní předpis neuvádí.
15. Dosud nebyly objasněny ani civilněprávní nároky vyplývající z pozůstalosti jejího manžela, neboť stále nebyl ustanoven správce advokátní pozůstalosti, čehož se obviněná opakovaně domáhala. U poškozených tak nebyla míra jejich „případného poškození“ dosud prokázána. V civilních řízeních se pak podle obviněné vyjevuje, že někteří své nároky uplatňují neoprávněně, ba lživě. Pokud jde o svědka V . A. , jeho tvrzená pohledávka byla v civilním řízení pravomocně zamítnuta, neboť dluh byl jejím manželem splacen již v roce 2015. Tentýž svědek si přitom po manželově smrti ponechal tři miliony z pojistného plnění. Má za to, že tyto skutečnosti výrazně zpochybňují jeho věrohodnost.
16. Obviněná dále namítá, že dovolání neoprávněně „dokresluje kontext“ částí skutku, která byla vyloučena k samostatnému řízení. Tím dochází k narušení rovnosti zbraní, neboť ona se proti argumentům týkajícím se dosud neukončené věci nemůže účinně bránit. Dodává, že vzhledem k právní úpravě občanského zákoníku je darování z majetku dlužníka nyní zcela nezpůsobilé věřitele poškodit. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nedůvodné.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§ 265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). 18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. IV. Důvodnost dovolání
19. Jelikož argumenty, které dovolatelka vznesla ve svém mimořádném opravném prostředku neumožňovaly, aby dovolání bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., přezkoumal Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. na podkladě vznesených námitek napadený rozsudek Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné. 20. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a na jejich základě uzavřel, že jednáním obviněné byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019. V této části právní posouzení odpovídá zjištěným skutkovým okolnostem. Následně však odvolací soud vyhodnotil konkrétní společenskou škodlivost činu jako nedostatečnou pro uplatnění trestní odpovědnosti a dovodil, že je na místě aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. K tomuto závěru však nebyly splněny zákonné podmínky, neboť úvahy odvolacího soudu neodpovídají významu zjištěných okolností případu, zejména delší době jednání obviněné a naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu, kterým byla uznána vinnou. 21. Ohledně subjektivní stránky jednání obviněné odvolací soud uzavřel, že šlo o nevědomou nedbalost. Obviněná, která má sama právnické vzdělání, měla dlouhodobé povědomí o zhoršující se finanční situaci advokátní kanceláře svého manžela, zajímala se o její aktiva a pasiva, věděla o problémech s hrazením nájmu, o stěhování kanceláře z tohoto důvodu i o probíhající exekuci, která manželovy účty fakticky vyřadila z provozu. Bezprostředně poté mu zřídila dispoziční oprávnění ke svým účtům, aby je používal k podnik atelským účelům. Prostředky, které na tyto účty zaslal její manžel (ve skutečnosti výnosy získané jím spáchaným zločinem zpronevěry) , sama užívala k hrazení běžných rodi n ných výdajů . Pokud soudy uzavřely, že obviněná se činu dopustila z nevědomé nedbalosti, nelze tento závěr pokládat za nepodložený. Měla veškeré informace, aby mohla dovodit, že se na jejích účtech mohou takové finanční prostředky nacházet a že se společně se svým manželem podílí na jejich spotřebě. V neposlední řádě v tomto směru hrála roli i delší doba páchání skutku, která rovněž obviněné skýtala prostor zjistit, jak se věci mají. Poskytnutím přístupu ke svým účtům navíc pomáhala manželovi obcházet účel exekučního řízení, a tedy potenciálně poškodit věřitele advokátní kanceláře. Byť toto jednání není v této věci předmětem řízení, jednoznačně nesvědčí interpretaci skutku jako jednání důvěřivé manželky spoléhající na morální integritu svého manžela, ale nasvědčuje spíše jejímu aktivnímu zapojení do celého dění. Závěru o nízké míře zavinění tedy vzhledem k těmto skutečnostem nelze přisvědčit.
22. Odvolací soud dále správně vycházel z toho, že samotné naplnění kvalifikované skutkové podstaty nevylučuje aplikaci zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku [viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. (dále jen „stanovisko“)]. Současně však bylo nutné zohlednit, že naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby je skutečností, která má význam při posuzování typové společenské škodlivosti daného trestného činu. Citované stanovisko v této souvislosti uvádí, že při hodnocení míry společenské škodlivosti je třeba přihlížet také k „trestní sazbě zvažovaného trestného činu, která vždy vyjadřuje typovou společenskou škodlivost takového trestného činu“ (viz odůvodnění k právní větě v bodě II). Právě vyšší trestní sazbou tedy zákonodárce obvykle dává najevo vyšší typovou společenskou škodlivost jednání naplňujícího znaky kvalifikovaných skutkových podstat. Z toho vyplývá, že pokud je čin právně posouzen jako přečin podle kvalifikované skutkové podstaty, je nutné při úvaze o možnosti aplikace § 12 odst. 2 tr. zákoníku zvažovat, zda zjištěné okolnosti případu svou intenzitou skutečně přesvědčivě převáží i tu zvýšenou typovou společenskou škodlivost, kterou zákonodárce vyjádřil právě prostřednictvím vyšší trestní sazby. Dovolatelka proto správně poukazuje na to, že čím vyšší je typová škodlivost dané skutkové podstaty, tím silnější musí být konkrétní okolnosti, jež by umožnily dojít k závěru, že v posuzovaném případě není vyvození trestní odpovědnosti namístě. 23. V nynější věci však odvolací soud tyto souvislosti náležitě nezhodnotil. Přestože jednoznačně potvrdil, že obviněná naplnila kvalifikovanou skutkovou podstatu přečinu podílnictví z nedbalosti [§ 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku], nevyložil, jakým způsobem se tato skutečnost promítá do úvahy o míře konkrétní společenské škodlivosti a proč by přes splnění kvalifikačního znaku měla být trestní odpovědnost vyloučena. Nejvyšší soud je toho názoru, že takové „silnější“ mimořádné okolnosti, které byly přítomny např. v odvolacím soudem citovaném usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1362/2016, v posuzované věci absentují. 24. Délka trvání skutku představuje další okolnost, kterou měl odvolací soud v rámci posouzení konkrétní společenské škodlivosti zohlednit. Jednání obviněné probíhalo soustavně po dobu přibližně roku a půl, což se zjevně vymyká krátkodobým či jednorázovým případům. Dlouhodobé užívání účtů obviněné k přijímání a následnému nakládání s prostředky pocházejícími z trestné činnosti jejího manžela vytvářelo stav, jenž typově zvyšuje společenskou škodlivost činu a měl být poměřen se „spodní hranicí trestnosti“ běžných případů dané skutkové podstaty, jak vyžaduje i stanovisko. V odůvodnění napadeného rozhodnutí však tato úvaha chybí.
25. Podle citovaného stanoviska „při hodnocení míry společenské škodlivosti nelze opomenout kritéria charakterizující povahu a závažnost trestného činu“ (viz odůvodnění k právní větě č. II), tedy zejména význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění a jeho pohnutku, záměr nebo cíl. Všemi těmito aspekty se však odvolací soud nezabýval dostatečně nebo je nevyhodnotil zcela správně. Mimo toho, co bylo výše uvedeno, jde zejména o následky činu a postoj obviněné k jejich zhojení. To souvisí také se stručnou zmínkou odvolacího soudu o tom, že poškození se svých nároků domohli v civilním řízení, a prostředky trestního práva je třeba použít jako ultima ratio . Jak však správně uvádí dovolatelka, postoj obviněné po spáchání činu nesvědčí o snaze odstranit jeho následky. Obviněná poškozeným žádné prostředky dobrovolně nevydala, své stanovisko opakovaně hájila v civilním řízení, které trvalo více než pět let, a poškozené zatěžovala dalším sporem tím, že na ně sama podala žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Nápravy se tak poškození domohli až po dlouhotrvajícím civilním řízení, nikoli díky aktivitě obviněné. Tyto okolnosti měly z hlediska konkrétní společenské škodlivosti význam, který odvolací soud ve svém rozhodnutí nezohlednil.
26. Ze všech výše uvedených důvodů tedy lze konstatovat, že závěr odvolacího soudu o nízké společenské škodlivosti činu a na to navazující aplikace § 12 odst. 2 tr. zákoníku tímto soudem v posuzované věci neodpovídají soudem prvního stupně zjištěným skutkovým okolnostem. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak nemohlo obstát. 27. Pro dokreslení považuje Nejvyšší soud k argumentaci obviněné týkající se skutku vyloučeného k samostatnému projednání za potřebné dodat, že byť se tímto dílčím skutkem nelze v rámci nynější věci zabývat, nelze se ani ztotožnit s názorem odvolacího soudu, který v bodě 37. odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že takové okolnosti nemají na nyní posuzovaný skutek vliv. Pokud by se totiž v řízení vedeném samostatně ukázalo, že obviněná se v předmětném období dopustila další trestné činnosti související s podnikáním svého manžela a se snahou uchránit finanční prostředky nebo majetek pro rodinu, šlo by o skutečnosti, které mohou mít nepochybně vliv na celkové hodnocení povahy a závažnosti nyní projednávaného skutku ve smyslu § 39 odst. 2 tr. zákoníku, což má právě vztah i k posouzení jeho celkové společenské škodlivosti, jak bylo výše vysvětleno. V. Způsob rozhodnutí
28. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2025, sp. zn. 5 To 189/2025, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. 29. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, na němž bude, aby znovu projednal odvolání obviněné a státního zástupce a ve věci znovu rozhodl. Podle § 265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí. 30. V souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání, neboť jím vytýkanou vadu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku obviněné není možné odstranit ve veřejném zasedání. Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 25. 3. 2026
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Daniel Plšek