Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem v [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem v [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem v [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem v [anonymizováno]
o určení neúčinnosti smlouvy
k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze 7. března 2023 č.j. 13 C 352/2021-[anonymizováno]
--- VÝROK ---
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje s tím upřesněním jeho výroku I, že se zamítá žaloba o určení, že je vůči žalobci právně neúčinná smlouva, kterou formou notářského zápisu, sepsaného notářkou [anonymizováno] [anonymizováno] 9. dubna 2019 pod sp.zn. [anonymizováno], převedl [anonymizováno] jako prodávající na žalovaného jako kupujícího ve smlouvě uvedené nemovité věci, zapsané u [anonymizováno] pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště [anonymizováno], na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro obec a katastrální území [anonymizováno] a na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro obec [anonymizováno] a katastrální území [anonymizováno].
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení 130 221,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalující společnost se domáhala určení, že je vůči ní právně neúčinná kupní smlouva, kterou 9. dubna 2019 převedl [anonymizováno] na žalovaného své nemovité věci v katastrálních územích [anonymizováno].
2.Vyložila, že rozsudky Okresního soudu v [anonymizováno] ze 7. února 2019 č.j. [anonymizováno], ve znění opravného usnesení téhož soudu z 31. července 2019 č.j. [anonymizováno] a doplňujícího rozsudku tohoto soudu z 23. října 2019 č.j. [anonymizováno] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [anonymizováno] z 6. února 2020 č.j. [anonymizováno] bylo [anonymizováno] uloženo, aby jí zaplatil 597 000 Kč, úrok z prodlení o roční sazbě 8,05 % z částky 597 000 Kč za dobu od 27. dubna 2016 do zaplacení a smluvní pokutu o denní sazbě 0,05 % z částky 597 000 Kč za dobu od 27. dubna 2016 do zaplacení a nahradil jí náklady řízení 137 389,74 Kč; rozhodnutí se stalo pravomocným 30. listopadu 2020 a vykonatelným 4. prosince 2020. Už v průběhu nalézacího řízení (dokonce po vyhlášení prvostupňového pro něj nepříznivého rozsudku) ovšem [anonymizováno] prodal dotčenou smlouvou žalovanému podle žalobce veškerý svůj stávající hodnotný majetek, přisouzené plnění pak žalobci nezaplatil a když proto potom proti němu následně žalobce zahájil exekuci, [anonymizováno] navrhl její zastavení s odůvodněním, že je nemajetný. Podle žalující společnosti zároveň musel nebo přinejmenším měl žalovaný o tom, že kupní smlouvou mají být její věřitelská práva zkrácena, vědět. To už proto, že prý sám [anonymizováno] předtím poskytl ničím nezajištěnou půjčku 700 000 eur, a právě v podstatě za tuto částku (formou započtení vzájemných pohledávek) mu pak [anonymizováno] své nemovitosti předmětnou smlouvou prodal. A žalovaný se údajně navíc, ač je zkušeným podnikatelem, před uzavřením kupní smlouvy vůbec nezajímal, zda prodávající není účastníkem nějakého soudního řízení.
3.Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Popisoval, že mu [anonymizováno], kterého znal jako úspěšného podnikatele a vlastníka (mj.) předmětných nemovitostí, které měly podle znaleckého posudku hodnotu přes 90 000 000 Kč, dlužil půjčených 700 000 eur, část svých nemovitostí mu smlouvou z 24. srpna 2018 zastavil, a když peníze v dohodnuté lhůtě nevrátil, ujednali daný převod jako kompenzaci dluhu (se započtením vzájemných stejně vysokých pohledávek z titulu vrácení půjček na straně jedné a zaplacení dohodnuté kupní ceny na straně druhé). Trval na tom, že o probíhajícím soudním sporu žalobce a [anonymizováno] v době uzavírání kupní smlouvy nevěděl. Prodávající ostatně v kupní smlouvě výslovně prohlásil, že proti němu žádné soudní řízení vedeno není, a v katastru nemovitostí žádná poznámka, z níž by mohl být nějaký problém zjištěn, nebyla (ač jejího zápisu mohl žalobce docílit, kdyby v rámci řízení, které proti prodávajícímu vedl, navrhl odpovídající předběžné opatření). Tvrzení, že v době podpisu kupní smlouvy musel o pohledávce žalující společnosti vůči [anonymizováno] vědět, označil žalovaný za pouhou spekulaci.
4.Shora označeným rozsudkem okresní soud žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci, aby žalovanému nahradil náklady řízení 152 157,14 Kč (výrok II). V zamítavém výroku při specifikaci smlouvy z 9. dubna 2019 mj. vymezil předmět převodu konkrétním výčtem nemovitých věcí, nacházejících se v katastrálním území [anonymizováno].
5.V odůvodnění především shrnul klíčové přednesy účastníků a svá skutková zjištění a popsal a odůvodnil své skutkové závěry. Mimo jiné vyložil, že má za prokázané, že žalovaný nejprve půjčil [anonymizováno] postupně v hotovosti 500 000 eur. K tomu uvedl, že uvěřil výpovědi žalovaného, která nebyla ničím vyvrácena, a navíc byla podpořena písemnou smlouvou datovanou 1. červencem 2012 a svědectvím [anonymizováno] (který nemá žádný vlastní zájem na výsledku řízení), že [anonymizováno] přebíral peníze raději v hotovosti a žalovaný mu celkem 700 000 eur opravdu půjčil. Částku 200 000 eur pak žalovaný [anonymizováno] 1. března 2017 poukázal bankovním převodem. Poskytnutí celkem 700 000 eur navíc ve svém čestném prohlášení potvrdil i [anonymizováno]. Dále okresní soud uzavřel, že předmětem následně uzavřené zástavní smlouvy z 24. srpna 2018, kterou byl zajištěn nárok žalovaného vůči [anonymizováno] na vrácení celkem 700 000 eur, byly některé (později smlouvou z 9. dubna 2019 převedené) pozemky v katastrálním území [anonymizováno], že smlouva z 9. dubna 2019 byla uzavřena formou notářského zápisu, sepsaného notářkou [anonymizováno] [anonymizováno], že svým obsahem šlo o smlouvu kupní v kombinaci se smlouvou o započtení, a že jí žalovaný současně s převedenými nemovitostmi vzhledem k na nemovitostech váznoucím zástavám převzal i dluhy řádově v desítkách milionů korun. V notářském zápise mj. vskutku [anonymizováno] prohlásil, že proti němu není vedeno žádné soudní (a ani insolvenční, správní nebo exekuční) řízení.
6.Vyhodnocením provedených důkazů pak okresní soud dospěl především k závěru, že žalobce neprokázal, že by žalovaný v době uzavírání smlouvy o nějakém takovém řízení věděl. Žalobce podle něj v tomto ohledu nabídl jen své tvrzení a domněnky. A prokázáno nebylo ani to, že by žalovaný věděl o (žalobcem tvrzeném) úmyslu [anonymizováno] žalující společnost v jejích možnostech vymoci na něm svou pohledávku zkrátit. Ani okolnost, že existoval exekuční příkaz na obchodní podíl [anonymizováno] v maďarské obchodní společnosti [anonymizováno], v níž působil i žalovaný, podle okresního soudu takovou vědomost sama o sobě neprokazuje. Krom toho vyšlo najevo, že [anonymizováno] smlouvou z 9. dubna 2019 neprodal všechny své nemovitosti. Smlouvou z 22. května 2019, zachycenou rovněž v notářském zápisu, pak totiž prodal další svůj nemovitý majetek Czabu Menyhárovi, a to za 390 000 eur.
7.Okresní soud sice uvěřil i svědku [anonymizováno], že [anonymizováno] jednateli žalující společnosti opravdu řekl, že udělá všechno pro to, aby od něj žalobce nedostal nic zaplaceno, ale uzavřel, že ani tato skutečnost nemůže být sama o sobě důkazem, že by žalovaný věděl o úmyslu [anonymizováno] žalobce zkrátit. Podobně hodnotil i předložený protokol o průběhu exekuce vedené pod sp.zn. [anonymizováno], podle něhož žalovaný při telefonickém kontaktu žádal o písemné vyrozumění o věci. Uznal argument žalovaného, že neměl zájem věc řešit telefonicky, protože si takto nemohl ověřit osobu exekutora.
8.Dále okresní soud citoval § 590 občanského zákoníku a vymezil, že k podání žaloby daného typu (tzv. odpůrčí) je aktivně věcně legitimován věřitel, který má vůči dlužníkovi v době rozhodování soudu vymahatelnou pohledávku (tj. věřitel, který pro tuto pohledávku disponuje exekučním titulem), že pasivně věcně je legitimován ten, v jehož prospěch byl učiněn odporovaný právní úkon anebo jemuž z tohoto úkonu vznikl prospěch, a že žalobě nelze vyhovět, pokud je možno k uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky prokazatelně použít jiný dlužníkův majetek. Zdůraznil, že vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá neúčinnosti právního jednání po více než dvou letech od jeho uskutečnění, musí v daném řízení mj. tvrdit a prokázat, že [anonymizováno] smlouvu z 9. dubna 2019 uzavíral v úmyslu své věřitele zkrátit a žalovanému byl takový úmysl znám. Podle okresního soudu tato břemena neunesl. Neuvedl totiž žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by (byť nepřímo) vyplývalo, že žalovaný o (tvrzeném) úmyslu prodávajícího zkrátit jeho věřitele věděl. Navíc některé okolnosti, z nichž by podle žalobce měla povědomost žalovaného o zkracovacím úmyslu prodávajícího vyplývat, nebyly prokázány, resp. dokonce byly vyvráceny. Určující podle okresního soudu je, že bylo prokázáno, že žalovaný [anonymizováno] opravdu půjčil 700 000 eur, že [anonymizováno] na žalovaného nepřevedl veškeré své nemovitosti, ale další své nemovitosti později prodal jinému svému věřiteli, a že sjednané kupní ceny podstatně převyšovaly částku, kterou [anonymizováno] žalobci dluží. Krom toho okresní soud upozornil, že vzhledem k zatížení nemovitostí, které byly na žalovaného smlouvou z 9. dubna 2019 převedeny, zástavními právy, jejichž držitelé by měli při exekučním prodeji nebo při prodeji v rámci insolvence před žalobcem přednost, by žalobce jako nezajištěný věřitel ani v případě, že by smlouva z 9. dubna 2019 uzavřena nebyla, nemusel být uspokojen. Konečně, stran zkracovacího úmyslu [anonymizováno], okresní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp.zn. 21 Cdo 4340/2014. 9.Výrok o nákladech založil na výsledku řízení (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Úspěšnému žalovanému s odkazem na konkrétní ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznal náhradu odměny jeho advokáta za 9 úkonů právní služby po 13 300 Kč, náhradu advokátových režijních výdajů 9 x 300 Kč, náhradu jeho cestovních výloh 834 Kč, náhradu advokátem promeškaného času 2 400 Kč, náhradu výdaje na pořízení kopie kupní smlouvy od katastrálního úřadu 140 Kč a částku odpovídající advokátem placené dani z přidané hodnoty 26 383,14 Kč. 10.Proti tomuto rozsudku se žalující společnost odvolala. Navrhla změnit jej tak, že se žalobě vyhovuje. Podle ní okresní soud věc nesprávně právně posoudil a také dospěl k chybným skutkovým závěrům. Především mínila, že prvním dnem, kdy mohla své právo uplatnit, byl den právní moci rozsudku odvolacího soudu z řízení o zaplacení jeho pohledávky vůči [anonymizováno], tedy 30. listopad 2020, a upozornila, že žalobu v této věci podala 17. prosince 2021. Vyslovila názor, že v daném případě jde o tzv. relativní neplatnost právního úkonu, upozornila, že právo takovou neplatnost namítnout se promlčuje v tříleté lhůtě, a právní institut relativní neplatnosti podrobně vysvětlovala a rozebírala. Poté vyložila, proč pokládá za nevěrohodnou výpověď svědka [anonymizováno]. Podtrhla, že jmenovaný např. nejprve uvedl, že se s žalovaným zná od roku 2015, což ale následně vyvrátil, když uvedl, že ho viděl pouze jednou na benzínové pumpě. Zná-li žalovaného od roku 2015, podle žalobce s ním zřejmě spolupracuje a je v kontaktu. Po jednom náhodném seznámení by na něj žalovaný těžko měl spojení a nemohl by ho požádat o svědeckou výpověď. Krom toho uvedený svědek a žalovaný rozporně líčili okolnosti údajné půjčky žalovaného [anonymizováno]. Zatímco žalovaný tvrdil, že poskytl 500 000 eur na nákup nemovitých věcí v Bratislavě, svědek uvedl, že šlo o 700 000 eur na investici do zařízení pyrolýzy v [anonymizováno]. [anonymizováno] také uvedl, že technologická linka pro pyrolýzu se nachází v objektu v [anonymizováno] vlastněném žalovaným a že linka je ve vlastnictví [anonymizováno] nebo některé z jeho společnosti; to je ale v rozporu s tvrzením žalovaného, který exekutorovu vykonavateli tvrdil, že v jeho objektu [anonymizováno] žádný majetek nemá. Podle žalobce byl [anonymizováno] určitě instruován, jak má před soudem vypovídat, ale obdržel příliš mnoho informací, které při své výpovědi popletl a v podstatě se v tom, co má říkat, „ztratil“. Každopádně je svědkem nevěrohodným. Žalovaný pak s [anonymizováno] jistě stále spolupracuje. To je podle žalobce zřejmé z toho, že se žalovaný snažil prokázat převod 200 000 eur 1. března 2017 na účet [anonymizováno] bankovním potvrzením, které podle žalobce nemá náležitosti a výslovně se v něm uvádí, že jde o výpis jen informativní, nikoli pro účely právní. Žalobce dovozuje trvající spolupráci mezi žalovaným a [anonymizováno] ze skutečnosti, že první zmínka o dotčeném bankovním účtu je z 12. prosince 2022, ovšem 9. února 2023 došlo k jeho zrušení.
11.Žalovaný navrhl rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Poukázal na to, že běh okresním soudem zmiňované dvouleté lhůty, vyplývající z § 590 odst. 1 písm. b občanského zákoníku, začíná prvního dne po dni, kdy došlo k napadenému právnímu jednání, a že jde o lhůtu tzv. prekluzivní. V daném případě začala tato lhůta běžet 10. dubna 2019, a protože žalobce podal projednávanou žalobu po jejím uplynutí, okresní soud správně aplikoval § 590 odst. 1 písm. a a nikoli písm. b občanského zákoníku. Dále žalovaný vyslovil názor, že závěr okresního soudu, že žalobce v nezbytném rozsahu neunesl ani břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní, je správný. V žalobě a ani v odvolání žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by (byť nepřímo) vyplývalo, že žalovaný o údajném úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele věděl. A ve výpovědích svědka [anonymizováno] a žalovaného ve skutečnosti žádné rozpory nejsou. On, žalovaný, totiž nikdy netvrdil, že půjčka byla ve výši pouhých 500 000 eur (nýbrž že celkem šlo o 700 000 eur) a že byla určena na „nákup nemovitých věcí v Bratislavě“. Na jednání konaném 9. listopadu 2022 se vyjádřil tak, že v roce 2015 věděl, že [anonymizováno] vlastní předmětný areál a že má asi osm solárních projektů v Maďarsku a nemovitost v Bratislavě, na kterou mu půjčoval peníze. Tuto větu si žalobce jen špatně vyložil, když vyjádření „….a nemovitost v Bratislavě, na kterou jsem mu půjčoval“ nebylo myšleno tak, že půjčka měla být určena na nákup této nemovitosti. Ta již byla ve vlastnictví [anonymizováno] a měla být zajištěním poskytované půjčky. Žalovaný také potvrdil, že exekutorovi telefonicky sdělil, že se na jeho pozemcích žádný majetek [anonymizováno] nenachází. V té době totiž už věděl, že zařízení pro pyrolýzu je vlastnictvím maďarské společnosti [anonymizováno]., ve které by měl být, dle informací žalovaného, [anonymizováno] pouze jednatelem. Sdělení, že se na jeho pozemcích žádný majetek [anonymizováno] nenachází, bylo tedy pravdivé. Vskutku také požádal exekutora o písemný dokument (žádost) ohledně jeho požadavku na prohlídku pozemků žalovaného za účelem případné identifikace majetku [anonymizováno]. Exekutor ho však poté už nekontaktoval. Tvrzení týkající se majetku [anonymizováno] na pozemcích žalovaného tedy bylo i v úplném souladu s tvrzením svědka [anonymizováno]. Ten zjevně s jistotou nevěděl, zda je zařízení pro [anonymizováno] přímo ve vlastnictví [anonymizováno] nebo některé ze společností, které jmenovaný vlastní anebo v nichž je jednatelem. V době své výpovědi neměl [anonymizováno] stejnou povědomost o majetku [anonymizováno] jako žalovaný. Žalovaný také připomněl, že pochybnosti o bankovním dokumentu žalobce vyjádřil už před okresním soudem, a proto je žalovaný následně rozptýlil nově obstaranou listinou, která převod částky 200 000 eur z jeho účtu na účet [anonymizováno] musí potvrzovat již bez jakýchkoli pochybností. A příslušný účet navzdory opačnému tvrzení žalobce nikdy zrušen nebyl. Žalovaný tedy shrnul, že svědek [anonymizováno] instruován rozhodně nebyl a že drobné rozdíly ve výpovědích žalovaného a tohoto svědka jen potvrzují autentičnost obou výpovědí. Popřel, že by s [anonymizováno] dosud spolupracoval. Považuje jej prý za podvodníka a v žádném případě nemá na jakékoli další spolupráci s ním zájem. V minulosti věřil tvrzení [anonymizováno], že své dluhy zaplatí, a to byl také důvod, proč od něj zakoupil předmětné nemovitosti. K zaplacení ale nedošlo, a proto nyní žalovaný čelí složité situaci. 12.Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud přikročil k přezkoumání napadeného rozsudku.
13.Za tím účelem nařídil (první) odvolací jednání.
14.Na něm žalobce především potvrdil, že od počátku řízení usiluje o určení neúčinnosti celé kupní smlouvy z 9. dubna 2019, tj. ve vztahu ke všem nemovitostem, které byly touto smlouvou převedeny. Nově uvedl, že mu po vyhlášení napadeného rozsudku (v týdnu před odvolacím jednáním) [anonymizováno] sdělil nové skutečnosti (podání informace prý žalobci vysvětlil tím, že se s žalovaným nepohodl). Předně to, že také [anonymizováno], manželka [anonymizováno], vede proti žalovanému soudní spor o neúčinnost smlouvy z 9. dubna 2019, a to u Okresního soudu v [anonymizováno]. Žalobkyně v něm prý mj. popírá, že žalovaný půjčil [anonymizováno] 500 000 eur. Písemná smlouva o této půjčce je podle ní fiktivní a byla vyhotovena až několik let po její dataci za účelem vložení zástavního práva k nemovitostem ve prospěch žalovaného. Poukazuje i na to, že 4. září 2014 uzavřela s [anonymizováno] dohodu o zrušení společného jmění manželů a její součástí žádná zmínka o uvedené půjčce není. Žalobce mínil, že by soud měl s konečným rozhodnutím vyčkat na skončení řízení, které [anonymizováno] proti žalovanému zahájila, aby bylo postaveno najisto, jak to s půjčkou 500 000 eur ve skutečnosti bylo. Trval na tom, že žalovaný v době uzavření kupní smlouvy z 9. dubna 2019 věděl, že [anonymizováno] má v úmyslu touto smlouvou žalobce zkrátit. K prokázání tohoto tvrzení žalobce nabídl výslech [anonymizováno] a [anonymizováno] a obecně obsah spisu o řízení vedeném u Okresního soudu v [anonymizováno]. [anonymizováno] a [anonymizováno] podle žalobce vypoví, že žalovaný [anonymizováno] 500 000 eur nepůjčil. Dále upozornil, že na listu vlastnictví č. [anonymizováno] pro katastrální území [anonymizováno] je od roku 2023 také poznámka o vkladu zástavního práva ve prospěch [anonymizováno] (pro pohledávku 750 000 eur), což podle žalobce potvrzuje jeho eminentní zájem na úspěchu žalovaného v tomto soudním řízení. A podle zápisu v katastru svědčí [anonymizováno] z titulu věcného břemene i právo užívání některých z dotčených nemovitostí.
15.V následném písemném podání žalobce argumentoval, že fakt, že žalovaný [anonymizováno] 500 000 eur nepůjčil, také znamená, že žalovaný za nemovitosti ve skutečnosti neposkytl sjednanou protihodnotu. Doplnil také, že žalovaný v řízení, které proti němu vede [anonymizováno], tvrdil, že půjčka 500.000 eur měla sloužit na nákup technologie a pozemku pro [anonymizováno] (nikoli tedy na nákup nemovitých věcí v Bratislavě). [anonymizováno] ale namítla, že zmiňovaná technologie byla přivezena v květnu 2014 společností [anonymizováno] a pozemek pro [anonymizováno] kupovala na své jméno již v říjnu 2011. Pokud by tomu tak bylo, je otázka, kde se nacházely ony údajně půjčené peníze (v přepočtu asi 12 500 000 Kč) od roku 2012, kdy je prý [anonymizováno] od žalovaného převzal. Žalovaný a [anonymizováno] byli obchodními partnery, dokonce společníky, a je s podivem, proč by žalovaný využíval na investici zhruba 12 500 000 Kč [anonymizováno], když mu nic nebránilo, aby se kupujícím stal přímo on sám. Dále žalobce uvedl, že se podle jeho zjištění neúčinnosti smlouvy z 9. dubna 2019 proti žalovanému domáhá u Okresního soudu v [anonymizováno] také obchodní společnost [anonymizováno]. Zdůraznil, že pokud by se v řízeních, která jsou na Slovensku proti žalovanému vedena, opravdu ukázalo, že žalovaný pohledávku za [anonymizováno] neměl, protože k žádné půjčce nedošlo a/nebo z důvodu neposkytnutí souhlasu manželkou [anonymizováno] by byla smlouva o půjčce mezi žalovaným a [anonymizováno] neplatná, neplatně by bylo zřízeno i zástavní právo ve prospěch žalovaného a neplatná by byla i kupní smlouva z 9. dubna 2019. Předmětné nemovité věci by tak stále byly ve vlastnictví [anonymizováno]. Žalobce také oznámil, že podá trestní oznámení.
16.Žalovaný v odpovědi upozornil, že skutečnosti, na něž žalobce na prvním odvolacím jednání poukázal, mu mohly být známy už dříve. Už v prvostupňovém řízení mohl ze zápisu v katastru nemovitostí zjistit, že společnost [anonymizováno]. proti žalovanému před Okresním soudem v [anonymizováno] spor vede. A sice až po podání odvolání, ale rozhodně ještě před jednáním krajského soudu, mohl žalobce vzhledem k zápisu v katastru poukázat i na řízení, které proti žalovanému zahájila [anonymizováno]. Dále žalovaný opakoval, že v době podpisu smlouvy z 9. dubna 2019 věřil, že [anonymizováno] je oprávněn nemovitosti mu prodat, protože to jmenovaný ve smlouvě prohlásil a také deklaroval, že je schopen řádně plnit závazky v ní obsažené, že není žádným způsobem omezen v dispozici s převáděnými nemovitými věcmi a že ke dni uzavření kupní smlouvy proti němu není vedeno jakékoli soudní, insolvenční, správní nebo jiné řízení (včetně exekučního), které by mělo nebo mohlo mít za následek omezení možnosti převodu prodávaných nemovitých věcí nebo mohlo jakkoli ovlivnit převod vlastnického práva k převáděným předmětným věcem. Žalovaný také zopakoval, že [anonymizováno] vždy navenek vystupoval jako solventní podnikatel, hovořící o různých svých možných podnikatelských záměrech (např. o jím nabízených pozemcích na výstavbu fotovoltaických elektráren), a budil tak dojem člověka, který bez jakýchkoli problémů své případné dluhy vždy splatí. Žalovaného také prý opakovaně ujišťoval o svém značném majetku, a to např. o pozemcích v Maďarsku, nemovitosti v Bratislavě a nemovitostech, které jsou předmětem tohoto sporu. Žalovaný také znovu uvedl, že 500 000 eur [anonymizováno] půjčil. Připomněl, že do roku 2013 byly na Slovensku i vyšší platby v hotovosti možné. Opakoval, že uvedenou sumu nepředal [anonymizováno] najednou, nýbrž po menších částkách. To podle něj potvrzuje nejen písemná smlouva o půjčce, datovaná 1. červencem 2012, ale i následná prohlášení [anonymizováno] ve smlouvě z 9. dubna 2019. Účelem půjčky 500 000 eur, respektive celkově 700 000 eur pak měl být nákup pozemků a technologie pro pyrolýzu. Žalovaný opět uvedl, že nikdy netvrdil, že by půjčka byla určena na nákup nemovitosti v Bratislavě. O nemovitosti v Bratislavě naopak [anonymizováno] žalovanému tvrdil, že ji vlastní a předkládal ji žalovanému jako určitou jistotu, že bude schopen svůj závazek z půjčky splnit. Účel půjček sděloval žalovanému vždy [anonymizováno], který žalovaného o finanční prostředky požádal. Žalovaný prý s jistotou neví, zda za půjčené peníze [anonymizováno] skutečně nakoupil pozemky a technologii pro [anonymizováno] nebo zda tyto finanční prostředky použil k jiným účelům. Tvrzení [anonymizováno], že technologie pro [anonymizováno] byla přivezena již v květnu 2014 a že pozemek pro fotovoltaickou elektrárnu kupovala ona sama už v květnu 2011, tak podle názoru žalovaného není podstatné. Navíc, pokud byla technologie pro pyrolýzu dle vyjádření [anonymizováno] přivezena až v květnu 2014, pak finanční prostředky poskytnuté žalovaným [anonymizováno] již v roce 2012 mohly být na nákup této technologie použity. [anonymizováno] v minulosti s [anonymizováno] úzce spolupracoval, a proto měl informace o tom, že žalovaný [anonymizováno] peníze půjčil. [anonymizováno] uvedl ve své výpovědi, o osobě žalovaného a o tom, že žalovaný [anonymizováno] půjčoval peníze, slyšel přímo od [anonymizováno]. Žalovaný prý [anonymizováno] znal z doslechu, tedy od [anonymizováno]. Žalovaný a [anonymizováno] o sobě tedy věděli, a proto žalovaný jmenovaného později také požádal o svědectví v tomto soudním sporu. Věděl, že se [anonymizováno] s [anonymizováno] nerozešel v dobrém. Po prvním prvostupňovém soudním jednání se [anonymizováno] žalovanému ozval s tím, že by rád investoval peníze do výstavby fotovoltaické elektrárny na existujících střechách a volných plochách v areálu, který žalovaný smlouvou z 9. dubna 2019 získal, a kvůli zajištění právní jistoty si na předmětných nemovitostech nechal zřídit věcné břemeno užívání, věcné břemeno chůze a jízdy a vzhledem k již investovaným peněžním prostředkům i zástavní právo. V případě potřeby by to jistě mohl dosvědčit. Žalovaný také sdělil, že kromě něj půjčovali [anonymizováno] peníze i další osoby, včetně [anonymizováno]. Šlo o nejméně stovky tisíc euro. [anonymizováno] z ostatních lidí peníze „tahal“. Pokud by nyní měl být [anonymizováno] na návrh žalobce vyslechnut jako svědek, měl by podle žalovaného svědčit i [anonymizováno], který v minulosti také půjčoval [anonymizováno] peníze a jmenovaný mu je nikdy nevrátil. Žalovaný také upozornil, že po uzavření kupní smlouvy z 9. dubna 2019 zůstalo [anonymizováno] nejméně 10 hodnotných pozemků (některé se stavbami) v katastrálním území [anonymizováno] (zakoupených také v roce 2015), z nichž žalobce nepochybně mohl svou pohledávku uspokojit.
17.Při druhém odvolacím jednání žalobce prezentoval názor, že bude-li prokázáno, že mezi žalovaným a [anonymizováno] ve skutečnosti žádná smlouva o půjčce uzavřena nebyla, bude tím podán důkaz jednak o tom, že žalovaný věděl o úmyslu [anonymizováno] napadenou smlouvou žalobce v jeho možnostech uspokojit pohledávku zkrátit, a zároveň i o tom, že týž úmysl měl i sám žalovaný. Vysvětlil také, že na to, že zkracovací úmysl měl vůči žalobci i sám žalovaný, lze usuzovat v první řadě z toho, že by jinak nemělo smysl, aby žalovaný a [anonymizováno] smlouvu o půjčce jen předstírali. Nadto podle žalobcových poznatků má nyní žalovaný v úmyslu „odklonit“ veškerý svůj majetek cestou realizace určitých exekucí, a v mezidobí zatížil svůj majetek zástavními právy. Po upozornění, že pokud by měl popsaný zkracovací úmysl i žalovaný, podle ustálené soudní praxe by to v konečném důsledku znamenalo neplatnost žalobcem napadané smlouvy a nezbytnost zamítnutí projednávané žaloby, žalobce požádal o čas na seznámení se s příslušnou judikaturou. Vyslovil také názor, že podle jeho poznatků po uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 [anonymizováno] zůstaly jen objekty, které leží uvnitř areálu, není k nim dobrý přístup a jsou i z jiných hledisek tak málo hodnotné, že by se z nich jeho pohledávka vůči [anonymizováno] uspokojit nedala. Znovu uvedl, že byl v rámci exekuce vedené proti [anonymizováno] exekutorkou vyzván, aby označil nějaký majetek povinného, z něhož by se dala jeho pohledávka sanovat, ale veškerá jeho pátrání zůstala bezvýsledná. A podle jeho poznatků ani sama exekutorka žádný takový majetek nenalezla nejen v tuzemsku, ale ani na Slovensku a v Maďarsku. Důvodem podle žalobce bylo velké množství exekucí, které byly proti [anonymizováno] vedeny.
18.V následném písemném podání žalobce sdělil, že vlastně nedokáže zodpovědět otázku, zda trvá na tvrzení, že nejen [anonymizováno], ale také žalovaný uzavřel žalobou napadenou smlouvu z 9. dubna 2019 v úmyslu (třeba i jen nepřímém) zkrátit jej v možnostech uspokojení jeho pohledávky. Podle něj by se to mělo ukázat v policejním šetření, které v průběhu odvolacího řízení inicioval (viz níže). Trval na tom, aby soud s rozhodnutím vyčkal na výsledky nejen uvedeného policejního šetření, ale i obou řízení vedených před Okresním soudem v Malackách. Navrhl do té doby řízení případně přerušit.
19.Žalovaný s takovým postupem nesouhlasil a mínil, že otázky, které by měl v běžících řízeních zodpovědět Okresní soud v Malackách, a skutečnosti, které by měla šetřit policie, pro toto řízení zásadní význam nemají. Opět také zdůraznil, že při uzavírání smlouvy z 9. dubna 2019 rozhodně neměl v úmyslu žalující společnost jakkoli poškodit a ani neměl povědomost o údajném zkracovacím úmyslu [anonymizováno]. Dodal, že v době uzavírání smlouvy mj. také věděl, že [anonymizováno] vlastní v Maďarsku šest pozemků na výstavbu fotovoltaických elektráren v hodnotě zhruba 1 200 000 eur a že bydlel ve vlastním domě v [anonymizováno]. Popřel, že by se snažil „odklonit“ nějaký svůj majetek, a podrobně vysvětloval, proč takto záznamy v katastru nemovitostí o exekučních úkonech vykládat nelze (stručně vyjádřeno, nejsou výsledkem nějakého nového právního zatížení jeho nemovitostí). Připomněl také, že [anonymizováno] následně nemovitosti, které mu po uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 zbyly, prodal za částku násobně přesahující žalobcovu pohledávku vůči němu, takže o tom, že by tato pohledávka nemohla být z tohoto majetku uspokojena, nemůže být sporu. Mínil, že žalobcova doplňovaná argumentace čím dál víc nese znaky pouhé spekulace.
20.V průběhu odvolacího řízení byla policejní šetření a jedno z řízení, vedených před Okresním soudem v [anonymizováno], pravomocně ukončena.
21.Policie České republiky své šetření vedla prostřednictvím Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, oddělení hospodářské kriminality [anonymizováno], pod č.j. [anonymizováno], a to na podnět žalující společnosti. Prověřovala, zda [anonymizováno] spáchal ke škodě žalobce přečin poškozování věřitele tím, že se, stručně vyjádřeno, smlouvou z 9. dubna 2019 zbavil předmětných nemovitostí v úmyslu zmařit uspokojení žalobcova nároku, případně přečin podvodu tím, že už při podpisu příkazní smlouvy s žalující společností věděl, že žalobcovy nároky z této smlouvy nebude moci uspokojit. V rámci šetření policie 19. března 2025 vyslechla (formou podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu) i samotného [anonymizováno]. Ten sice skutečně, jak žalobce předpokládal, uvedl, že si od žalovaného půjčil (1. března 2017) jen 200 000 eur, kdežto smlouva o půjčce 500 000 eur byla fiktivní, ale rozhodně nepotvrdil, že by se smlouvou z 9. dubna 2019 sám nebo společně s žalovaným pokoušel zkrátit žalobce v jeho možnostech uspokojit jeho pohledávku. Především tvrdil, že s myšlenkou podpisu smlouvy o půjčce 500 000 eur přišel žalovaný. Odůvodňoval ji prý, stručně vyjádřeno, tím, že na něj tlačí věřitel, od něhož si na vysoký úrok půjčil 200 000 eur, a že mu fiktivní smlouva o půjčce pomůže tento tlak eliminovat. [anonymizováno] prý jen přistoupil na jeho požadavek. Uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 pak [anonymizováno] vysvětloval výhradně tím, že žalovanému nebyl jiným způsobem schopen kompenzovat skutečně poskytnutou půjčku 200 000 eur a, jak uvedl, „vlastně ani těch dalších 500 000 eur“. Nepřiléhavost myšlenky, že by motivací uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 byla snaha zkrátit žalobcovy možnosti uspokojit jeho pohledávku, [anonymizováno] ilustroval i okolností, že jemu i žalovanému vznikly v souvislosti se smlouvou daňové platební povinnosti, které u každého z nich žalobcovu pohledávku převyšovaly. Poukazoval i na to, že mu i po uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 zůstaly dostatečně hodnotné nemovitosti, které prodal až následně. Bránil se také tím, že v době uzavírání smlouvy z 9. dubna 2019 skutečně byl přesvědčen, že žalobci nárok, který tehdy proti němu uplatňoval v soudním řízení, ve skutečnosti nesvědčí. Žalovaný pak policii v rámci podání vysvětlení pouze sdělil, že trvá na tom, že [anonymizováno] postupně půjčil celkem 780 000 eur a o existenci žalující společnosti se dověděl teprve když na něj podala zde projednávanou žalobu; podat další vysvětlení odmítl s odůvodněním, že se cítí ohrožen tím, že se [anonymizováno] snaží získat od něj převedený areál zpět. [anonymizováno] podat vysvětlení policii odmítla s odkazem na své právo nevypovídat, pokud by svou výpovědí mohla svému manželu způsobit nebezpečí trestního stíhání. Policie nakonec šetření ukončila odložením věci (stalo se tak usnesením z 25. června 2025 č.j. [anonymizováno], a to v podstatě s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by se [anonymizováno] popsaným jednáním uvedených přečinů dopustil, a že i kdyby tomu tak bylo, byla by trestnost jeho – prověřovaného – konání promlčena. Proti usnesení o odložení věci podal žalobce stížnost, ale Okresní státní zastupitelství v [anonymizováno] ji zamítlo (usnesením z 25. září 2025 č.j. [anonymizováno]), přičemž dalo policii za pravdu v obou nosných závěrech jejího rozhodnutí. Mj. dovodilo, že když [anonymizováno] v době uzavírání smlouvy z 9. dubna 2019 vycházel z toho, že platební povinnost vůči žalobci nemá, je závěr, že se smlouvou nemovitostí zbavil, aby zmařil žalobcovo uspokojení, už tím vyloučen. 22.Okresní soud v [anonymizováno] řízení o žalobě [anonymizováno] proti žalovanému o neúčinnost smlouvy z 9. dubna 2019, vedené pod sp.zn. [anonymizováno], zastavil (usnesením z 22. října 2025 č.j. [anonymizováno]). [anonymizováno] totiž ještě před zahájením projednávání věci vzala svou žalobu zpět. Zpětvzetí nedoprovodila žádným vysvětlením. Rozhodnutí o zastavení řízení nabylo 13. listopadu 2025 právní moci.
23.V řízení o neúčinnost smlouvy z 9. dubna 2019, které proti žalovanému u Okresního soudu v [anonymizováno] pod sp.zn. [anonymizováno] vedou [anonymizováno] [anonymizováno] a společnost [anonymizováno]., byl 18. června 2025 vyhlášen rozsudek č.j. [anonymizováno]. Okresní soud v [anonymizováno] jím žalobu zamítl. S odkazem na provedené dokazování především uzavřel, že žalovaný [anonymizováno] půjčil 200 000 eur a skutečně mu mohl půjčit, jak tvrdil, po částech hotově a před podpisem písemné smlouvy o půjčce i zbývajících 500 000 eur. Za klíčové v této souvislosti pokládal, že obě písemné smlouvy o půjčkách jejich strany podepsaly nepochybně ve shodě, s vědomím jejich významu a svobodně (a že není určující, kdy se tak stalo). Samotné zamítnutí žaloby odůvodnil, stručně shrnuto, primárně tím, že žalobci z právního hlediska už nemají vůči [anonymizováno] ty pohledávky, které měli v době uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 (sjednanými tzv. privativními novacemi podle něj původní závazky [anonymizováno] zanikly a byly nahrazeny novými). A navíc konstatoval, že nebyl ani prokázán zkracovací úmysl [anonymizováno] a – potom logicky – ani vědomost žalovaného o takovém úmyslu. Podle Okresního soudu v [anonymizováno] sama okolnost, že žalovaný od [anonymizováno] kupoval nemovitosti levně, na zkracovací úmysl prodávajícího ukazovat nemusela. A nebylo prokázáno, že žalovaný o věřitelích [anonymizováno] věděl, a navíc by k vyhovění žalobě nestačila pouhá jeho povědomost, že je prodávající zadlužen. Podle Okresního soudu v [anonymizováno] bylo účelem smlouvy z 9. dubna 2019 zajistit nároky žalovaného a následovat měla realizace existujících zástavních práv dalších věřitelů. [anonymizováno] se podle závěru Okresního soudu v [anonymizováno] snažil své věřitele spíše uspokojit než zkrátit. Proti rozsudku č.j. [anonymizováno] podali žalobci odvolání, ovšem výsledek odvolacího řízení není dosud znám. V řízení sp.zn. [anonymizováno] byl jako svědek vyslechnut i [anonymizováno]. Ve vztahu k půjčkám 200 000 eur a 500 000 eur a k motivaci stran uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 uvedl okolnosti svou podstatou shodné, jako před [anonymizováno] v řízení č.j. [anonymizováno] (viz výše). Uvedl sice také, že od něj o společnosti [anonymizováno]. žalovaný ještě před uzavřením smlouvy z 9. dubna 2019 věděl, ale dodal, že její záležitost tehdy před skončením probíhajícího soudního sporu nikdo z nich nebral vážně. A žalovaný přednesl v principu shodnou obranu, jako v řízení tomto. Popisoval také poněkud podrobněji okolnosti půjček, které [anonymizováno] poskytoval, a trval na tom, že se o žalující společnosti dověděl teprve z žaloby v této věci.
24.I se zřetelem k výsledkům odvolacího řízení dospěl krajský soud k následujícím závěrům:
25.Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, platí, že zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné; toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle § 589 odst. 2 občanského zákoníku se neúčinnost právního jednání dlužníka zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). 26.Podle § 590 odst. 1 občanského zákoníku platí, že se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám, b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel. Podle § 590 odst. 2 občanského zákoníku se věřitel může dovolat neúčinnosti kupní nebo směnné smlouvy uzavřené v posledním roce, musela-li druhá strana poznat v dlužníkově jednání mrhání majetkem, kterým je dlužníkův věřitel zkracován. 27.Podle § 591 občanského zákoníku se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. 28.V první řadě je třeba okresnímu soudu přisvědčit, že domáhá-li se žalující společnost rozsudku, že je vůči ní právně neúčinná smlouva z 9. dubna 2019, a podala-li svou žalobu 17. prosince 2021, tedy po více než dvou letech (ale zároveň dříve než uplynulo pět let) od uzavření smlouvy, bylo by už jen vzhledem k uvedeným časovým údajům možno žalobě vyhovět jedině za splnění předpokladů uvedených v § 590 odst. 1 písm. a občanského zákoníku. 29.K tomu je na místě – vzhledem k obsahu žalobcova odvolání – dodat, že krajský soud bez výhrad a ve shodě s žalovaným pokládá za správný názor (který v soudní praxi vyslovil např. Městský soud v Praze v rozhodnutí pod sp.zn. 47 Cm 108/2017), že jestliže právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním dlužníka z jeho majetku ušlo, vzniká až soudním rozhodnutím o neúčinnosti právního jednání dlužníka (§ 595 odst. 1, § 589 odst. 2 občanského zákoníku), není právo věřitele domáhat se u soudu neúčinnosti právního jednání dlužníka právem, které podléhá promlčení. Je právem, které uplynutím lhůty pro jeho uplatnění zaniká. Jinými slovy, stanovení konkrétních lhůt pro dovolání se neúčinnosti právního jednání v § 590 a § 591 občanského zákoníku znamená, že mimo tyto lhůty věřitel právo dovolat se neúčinnosti nemá. A prekluzivní povahu uvedených lhůt, podle krajského soudu dostatečně zřejmou už ze samotného zákonného textu, deklaruje i odborná literatura (Pulkrábek In: Melzer, Tégl a kol. Občanský zákoník – velký komentář. 2014, § 590 a 591 13). Pokud tedy věřitel nestihne žalobu v zákonem stanovené lhůtě podat, jeho právo dovolat se neúčinnosti dlužníkova odporovatelného jednání bez dalšího zanikne. 30.Výkladu § 590 odst. 1 písm. a občanského zákoníku (a také obdobného ustanovení § 42a předchozího občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb, ve znění pozdějších změn a doplnění, který platil do 31. prosince 2013) se věnovala již poměrně rozsáhlá soudní judikatura. Její hlavní závěry v poslední době přehledně shrnul např. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ve věci sp.zn. 29 Cdo 867/2025. Zejména tu vyložil, že v případech, v nichž má jít o neúčinné právní jednání dlužníka ve smyslu § 590 odst. 1 písm. a občanského zákoníku, je určující splnění následujících předpokladů: 1) žalobce (věřitel) má vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku; 2) odporuje se právnímu jednání, které dlužník učinil v posledních pěti letech před podáním odpůrčí žaloby a jímž zkrátil uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky; 3) úmysl dlužníka zkrátit právním jednáním své věřitele; 4) vědomost druhé strany (žalovaného) o úmyslu dlužníka; a 5) žalovaným je osoba, která s dlužníkem právně jednala, nebo osoba, která z právního jednání dlužníka přímo nabyla prospěch, nebo dědic této osoby anebo ten, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce (případně za podmínek § 594 odst. 2 občanského zákoníku „jiný“ právní nástupce takové osoby). V tomto ohledu Nejvyšší soud odkázal na svá rozhodnutí ve věcech sp.zn. 21 Cdo 2332/2018 (bylo uveřejněno pod R 127/2019 Sb. rozh. obč.) a 29 Cdo 1772/2023 (uveřejněno pod R 46//2024 Sb. rozh. obč.). Výslovně zdůraznil, že tedy nestačí pouhý úmysl dlužníka zkrátit právním jednáním své věřitele a vědomost druhé strany o tomto úmyslu, nýbrž musí současně jít o takové právní jednání, jímž dlužník právě vykonatelnou pohledávku věřitele – žalobce skutečně (reálně) také zkrátil. Podrobně vysvětlil, že u úmyslně zkracujícího právního jednání dlužníka ve smyslu § 590 odst. 1 písm. a občanského zákoníku nemusí směřovat úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele vůči konkrétním osobám, které za ním mají pohledávku, a že pro zkoumání úmyslu dlužníka není právně rozhodné, že tento úmysl směřuje ke zkrácení pohledávky, která ještě není splatná, nebo která dokonce ještě nevznikla (budoucí pohledávky); pro vyloučení tohoto úmyslu proto není ani podstatné, že jde o splatnou pohledávku, o které se vede soudní spor (o pohledávku spornou). Pokračoval výkladem, že pro naplnění předpokladu spočívajícího v existenci úmyslu dlužníka zkrátit právním jednáním své věřitele postačuje zavinění ve formě nepřímého úmyslu. To je dáno tehdy, jestliže jednající (dlužník) věděl, že svým jednáním může zkrátit své věřitele, a pro případ, že tento následek způsobí, s ním byl srozuměn. Na srozumění jednajícího (dlužníka) se způsobením následku ve formě zkrácení jeho věřitelů pak lze usuzovat tehdy, jestliže jednající (dlužník) nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si představoval jako možný, nebo jestliže spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit (zde Nejvyšší soud odkázal na své rozhodnutí ve věcech sp.zn. 21 Cdo 2811/2013, které bylo uveřejněno pod R 24/2015 Sb. rozh. obč., a na rozhodnutí ve věci sp.zn. 29 Cdo 1917/2021). Popsal, že právní jednání, kterým dlužník převedl svou věc nebo jinou majetkovou hodnotu na jiného, pak (skutečně, reálně) zkracuje uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele (žalobce) tehdy, jestliže vede ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku tohoto právního jednání nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel (žalobce) nemůže dosáhnout uspokojení své vykonatelné pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv (nebýt tohoto právního jednání) by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil. Ke zkrácení uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele (žalobce) nemůže dojít, zmenší-li se sice v důsledku zkoumaného právního jednání majetek dlužníka, avšak dlužník navzdory tomuto právnímu jednání a dalším svým dluhům vlastní takový majetek, který sám o osobě postačuje k tomu, aby se z něj věřitel uspokojil. Jestliže dlužníkovo právní jednání nemělo za následek zmenšení dlužníkova majetku, neboť dlužník obdržel za převedené věci nebo jiné majetkové hodnoty jejich obvyklou cenu nebo mu za ně byla jinak poskytnuta přiměřená (rovnocenná) náhrada, pak rovněž nemůže dojít ke zkrácení uspokojení věřitelovy pohledávky; i když má dlužník dluhy, nenastalo v důsledku tzv. ekvivalentního právního jednání zmenšení dlužníkova majetku a k uspokojení věřitelovy pohledávky může sloužit dlužníkův majetek (i když se jeho skladba změnila) ve stejné hodnotě (ceně), jako kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo. Jinými slovy, o zkracující právní jednání ve smyslu § 590 odst. 1 písm. a občanského zákoníku nejde, jestliže dlužník obdržel za převedené věci nebo jiné majetkové hodnoty od nabyvatele skutečně (reálně) jejich obvyklou cenu nebo mu za ně byla jinak poskytnuta přiměřená (rovnocenná) náhrada a (současně) právním jednáním dlužníka provedená změna skladby dlužníkova majetku nevedla ke ztížení uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky (29 Cdo 710/2022, vycházející z ustálené judikatury k výkladu § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Posouzení ekvivalentnosti právního jednání dlužníka je tedy zkoumáním toho, zda šlo o zkracující právní jednání (zda dlužník tímto jednáním věřitele vykonatelné pohledávky skutečně zkrátil). Závěr, že dlužník svým právním jednáním skutečně zkrátil věřitele vykonatelné pohledávky, jelikož nešlo o právní jednání ekvivalentní, ovšem podle Nejvyššího soudu sám o sobě není způsobilý prokázat splnění (dalšího) předpokladu, že dlužník učinil právní jednání v úmyslu zkrátit jím své věřitele. Opačný úsudek, tedy názor, že došlo-li právním jednáním dlužníka ke zkrácení věřitelovy vykonatelné pohledávky, plyne odtud (byť nepřímý) úmysl dlužníka zkrátit oním jednáním své věřitele, by totiž ve skutečnosti setřel rozdíl mezi oběma předpoklady (jeden by plynul z naplnění druhého). 31.Krajský soud je přesvědčen, že okresní soud v dané věci vzhledem ke všem výsledkům řízení především dostatečně a náležitě přesvědčivě vysvětlil, jak dospěl k úsudku, že žalobce neprokázal a vlastně ani dostatečně netvrdil konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možnost uzavřít, že žalovaný věděl, že (jak žalobce dovozuje) [anonymizováno] smlouvu z 9. dubna 2019 podepsal v úmyslu zkrátit žalující společnost v možnostech uspokojení její pohledávky, resp., obecněji, zkrátit své věřitele v možnostech uspokojení jejich pohledávek (k tomu stran prokazování stavu mysli či vědomí fyzické osoby prostřednictvím konkrétních skutkových okolností správně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 21 Cdo 4340/2014, jež se této otázce věnovalo ve vztahu k prokazování zkracovacího úmyslu dlužníka).
32.Z jeho výkladu plyne, že pro uvedený úsudek pokládal mj. za podstatné, že bylo prokázáno, že žalovaný [anonymizováno] (postupně) půjčil ve smlouvě zmiňovaných 700 000 eur, že i po uzavření dotčené smlouvy [anonymizováno] zůstaly nemovitosti, jejichž hodnota podle všeho pohledávku žalobce vysoce přesahovala (a které prodal až později), a že ve světle ujednání žalovaného a [anonymizováno] o protihodnotě za převod nemovitostí koneckonců totéž platí i pro nemovitý majetek převedený smlouvou z 9. dubna 2019.
33.První z uvedených, podle okresního soudu prokázaných skutečností, totiž že [anonymizováno] opravdu měl vůči žalovanému v době uzavírání smlouvy v ní deklarovaný dluh, dle soudu prvního stupně – tak je bezpochyby třeba jeho argumentaci rozumět – nasvědčuje důvodnosti obrany žalovaného, že klíčovou a zároveň jednoznačně patrnou motivaci [anonymizováno] k převodu nemovitostí spatřoval v jeho snaze se s tímto pasivem vypořádat (a i on sám smlouvu uzavíral primárně kvůli svým nárokům vůči [anonymizováno]). Za této situace pak žalovaný vlastně neměl důvod ani zvažovat jiný motiv [anonymizováno], např. tedy ani právě zájem zkrátit žalující společnost nebo snad jiné fyzické či právnické osoby v jejich věřitelských právech. To působí přímo proti žalobcovu mínění (z procesního pohledu hodnotícímu tvrzení), že žalovaný o (žalobcem dovozovaném) zkracovacím úmyslu [anonymizováno] věděl. Podle krajského soudu je v této souvislosti rozhodující skutkový závěr, že [anonymizováno] měl vůči žalovanému dluh, jehož existence a celková výše 700 000 eur byla [anonymizováno] a žalovaným jednoznačně deklarována nejen ve smlouvě z 9. dubna 2019, ale zároveň i ve třech dříve podepsaných smlouvách (v obou smlouvách o půjčkách a v zástavní smlouvě). Že by se v době podepisování smlouvy z 9. dubna 2018 dlužníkem žalovaného v uvedeném rozsahu navzdory obsahu zmíněných smluv necítil, resp. že by tehdy žalovanému 700 000 eur nedlužil, podle krajského soudu nelze vyvozovat ani z výpovědí [anonymizováno] na policii a před Okresním soudem v [anonymizováno]. A i kdyby takové tvrzení přednesl, bylo by třeba je hodnotit s přihlédnutím k jeho věrohodnosti (k tomu viz níže).
34.Že za dostatečný důkaz vědomosti žalovaného o dlužníkově zkracovacím úmyslu obecně nelze pokládat případnou skutečnost, že protihodnota sjednaná za převod nebyla zcela ekvivalentní obvyklé ceně předmětu převodu, podle krajského soudu vyplývá z ustálené judikatury. Podle ní totiž taková okolnost není ani důkazem o samotném zkracovacím úmyslu. Proto není v tomto řízení nezbytné blíže objasňovat, jaká byla v době uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 obvyklá cena předmětných nemovitostí (při hodnocení ekvivalence ve smlouvě sjednaných vzájemných plnění by ovšem jinak musela být vážena i na nemovitostech váznoucí zástavní práva, podle závěru okresního soudu reprezentující desítky milionů korun, a přihlédnuto by možná muselo být i k tomu, že [anonymizováno] předmětné a další nemovitosti v roce 2015 sám nabyl za celkovou kupní cenu 12 000 000 Kč). A okolnost, že i po uzavření smlouvy z 9. dubna 2019 zůstával [anonymizováno] nepochybně nezanedbatelný nemovitý majetek, pak mohla (byla svou povahou způsobilá), obecně vzato, žalovanému dlužníkův případný zkracovací úmysl dokonce zastírat. Značně přesvědčivým se jeví i argument [anonymizováno], že v souvislosti s uzavřením smlouvy z 9. dubna 2019 vznikly jemu i žalovanému daňové povinnosti, které žalobcovu pohledávku převyšovaly. A je sice pravda, že žalovaný jistě věděl, že [anonymizováno] má věřitele. To totiž mimo jakoukoli pochybnost vyplývalo už ze zápisů o zástavních právech v katastru nemovitostí, resp. bylo těmito zápisy potvrzováno. Avšak převodem nemovitostí ke krácení práv těchto zástavních věřitelů docházet nemohlo, protože zůstávala bez jakéhokoli oslabení zajištěna právě zástavními právy. Dovozovat, že žalovaný mohl na žalobcem tvrzený zkracovací úmysl [anonymizováno] usuzovat z existence pohledávek zástavních věřitelů, je tedy vyloučeno z podstaty věci. Ostatně, samotná povědomost nabyvatele, že převádějící má nějaké dluhy, ještě sama o sobě nemusí znamenat, že nabyvatel věděl, že převádějící smlouvu uzavírá ve zkracovacím úmyslu.
35.Podle § 132 o.s.ř. provedené důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 36.Zákon nepředepisuje (a ani předepisovat nemůže) pravidla, z nichž by mělo vycházet hodnocení jednotlivých důkazů i hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Hodnocení důkazů je složitý myšlenkový proces, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů. Postup při hodnocení důkazů je ponechán úvaze soudu, který ovšem musí konat v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a vyvarovat se toho, aby mezi jeho skutkovými závěry a provedenými důkazy vyvstal extrémní rozpor, aby učinil závěry provedenými důkazy nepodložené, popřípadě aby se jeho hodnocení vyznačovalo libovůlí, která pojmově vylučuje spravedlnost soudního řízení ve smyslu § 1 o.s.ř., resp. článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn. I. ÚS 2864/09 a Nejvyššího soudu ve věcech sp.zn. 29 Cdo 1583/2000,. 28 Cdo 3158/2010, 33 Cdo 1467/2022, 33 Cdo 831/2023 nebo. 33 Cdo 3466/2019). 37.V principu platí, že výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud rozhodne – jak vyplývá z výše uvedeného – v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (z judikatury blíže viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 21 Cdo 2682/2013 nebo 30 Cdo 844/2015).
38.Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, ještě neznamená, že hodnocení provedené soudem je nesprávné.
39.Krajský soud má za to, že v záležitosti povědomosti žalovaného o (žalobcem tvrzeném) zkracovacím úmyslu [anonymizováno] nelze okresním soudem provedenému vyhodnocení realizovaného dokazování, resp. výsledků prvostupňového řízení, v konečném důsledku se zřetelem k výše uvedeným pravidlům právem nic vytknout, a že na tom nezměnily nic ani výsledky řízení odvolacího. Jinými slovy, závěr okresního soudu, že žalobce ohledně tohoto předpokladu vyhovění odpůrčí žalobě neunesl břemeno tvrzení, resp. důkazu (k tomu viz např. Nejvyšší soud v 21 Cdo 549/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 64, ročník 2002), je z hlediska odvolacího přezkumu třeba pokládat za správný.
40.Lze jistě porozumět tomu, proč se žalující společnost začala subjektivně cítit důsledky smlouvy z 9. dubna 2019 na svém právním postavení, konkrétně ve svých možnostech domoci se uspokojení své pohledávky vůči [anonymizováno], dotčena. Její dlužník smlouvou skutečně pozbyl podle všeho hodnotný nemovitý majetek, za který nezískal žádnou exekvovatelnou majetkovou hodnotu, pouze se zbavil majetkového pasiva, které, obecně vzato, lze i jen předstírat, a snad ani nemuselo jít o pasivum svou hodnotou ekvivalentní obvyklé ceně převáděných nemovitostí. Navíc tento majetek od dlužníka nabyla osoba, s níž [anonymizováno] nesporně po určitou dobu spolupracoval, a k převodu ke všemu došlo v době, kdy žalobce o svou pohledávku vedl s [anonymizováno] soudní spor, dlužník jeho nárok vytrvale odmítal uznat, dokonce se měl vyjádřit v tom smyslu, že ho nikdy neuspokojí, ať už soud spor rozhodne jakkoli, a v následně vedené exekuci se bránil nemajetností. Uvedené okolnosti jistě jsou z pohledu věřitele v postavení žalobce zcela zásadní a způsobilé vyvolat vskutku intenzivní podezření. Pro rozhodnutí soudu o vyhovění odpůrčí žalobě však samy o sobě nestačí. Nemůže-li soud na základě výsledků řízení při aplikaci § 590 odst. 1 písm. a občanského zákoníku zodpovědně dovodit, že (dlužník smlouvu uzavřel, stručně vyjádřeno, se zkracovacím úmyslem a) žalovaný o zkracovacím úmyslu převodce věděl, žaloba ani za popsaných okolností úspěšná být nemůže. Jinak vyjádřeno, (ani intenzivní) podezření na takovou povědomost žalovaného bez přesvědčivých důkazů nepostačuje. 41.Okresní soud také vcelku přiléhavě zmínil, že by existence zástavních práv mohla případně problematizovat i další z předpokladů úspěchu odpůrčí žaloby, totiž že napadeným právním jednáním došlo ke zkrácení žalobcových práv (zástavním právem nezajištěného) věřitele. Tuto myšlenku však dále nerozvinul a vzhledem k tomu, že pro zamítnutí projednávané žaloby stačí už závěr, že nebylo prokázáno, že žalovaný v době převodu nemovitostí (konkrétně v den, kdy nastaly účinky vkladu vlastnického práva podle smlouvy z 9. dubna 2019, tedy kdy došel příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na odpovídající zápis; k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věcech sp.zn. 21 Cdo 4333/2007, 21 Cdo 2975/2011, 21 Cdo 1231/2013, 24 Cdo 3481/2020 nebo 30 Cdo 2315/2022) věděl o (žalobcem dovozovaném) zkracovacím úmyslu [anonymizováno], to ani nebylo zapotřebí. Kdyby ovšem bylo nezbytné otázku zkrácení žalobcových práv zodpovídat, nemohlo by být dále ponecháno stranou ani tvrzení žalovaného, že podle jeho poznatků [anonymizováno] v době podpisu smlouvy z 9. dubna 2019 vlastnil další nemovitý majetek i v zahraničí.
42.Nakonec nebylo a není potřebné ani hodnotit, zda byl prokázán (žalobcem tvrzený) zkracovací úmysl [anonymizováno].
43.Na tomto místě je třeba dále uvést, že soudní judikatura také dlouhodobě trvá na tom (byť je to někdy předmětem odborné kritiky), že odpůrčí žalobou může být úspěšně napadeno jen právní jednání platné. Argumentuje, že neplatné právní jednání, které ze své podstaty nevyvolává žádné právní účinky, nemůže naplnit jeden ze základních předpokladů odporovatelnosti, tj. zkrácení uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů. Neplatnost právního úkonu podle ní má přednost před jeho odporovatelností také proto, že působí proti všem, zatímco odporovatelnost se týká pouze poměrů účastníků, ohledně nichž byla vyslovena pravomocným rozhodnutím soudu. A protože odporovat lze pouze platnému právnímu úkonu, má podle uvedeného právního názoru případné zjištění, že právní úkon je neplatný, mimo jiné za následek, že odpůrčí žalobě nemůže být vyhověno (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp.zn. 21 Cdo 1811/2000). Právním úkonem, který svým účelem odporuje zákonu a který je proto neplatný (v poměrech stávající právní úpravy podle § 588 občanského zákoníku) je přitom také smlouva uzavřená oběma (případně všemi) jejími stranami v úmyslu (se záměrem) zkrátit možnost uspokojení pohledávky věřitele jedné z nich (např. 21 Cdo 1811/2000, 30 Cdo 1262/2002, 29 Odo 1027/2006, 20 Cdo 5200/2008, 21 Cdo 3297/2017, 24 ICdo 20/2019, 28 Cdo 80/2019, 24 Cdo 2812/2021 nebo 23 Cdo 1046/2022). A žalobce některými svými přednesy v tomto řízení naznačoval či dovozoval (a je třeba vidět, že jeho možnosti popsat skutečnost, jaká byla, jsou omezené, protože se sám relevantních dějů nijak neúčastnil) mj. právě přinejmenším jako možnost, že nejen [anonymizováno], ale zároveň s ním dokonce i žalovaný uzavřel smlouvu z 9. dubna 2019 v úmyslu zkrátit jej (eventuálně snad i další věřitele [anonymizováno]) v možnostech uspokojení jeho (jejich) pohledávky vůči [anonymizováno] (tedy nejen že o takovém – žalobcem tvrzeném – úmyslu [anonymizováno] věděl). Zmíněnými přednesy tedy vzhledem k popsanému stanovisku soudní praxe vlastně – se zřetelem k jeho procesnímu zájmu na úspěchu žaloby zřetelně paradoxně – uplatňoval skutečnost, která by sama o sobě (rozumí se bez ohledu na jakékoli další aspekty věci) musela vést k zamítnutí žaloby (v odvolacím řízení k potvrzení zamítavého rozsudku okresního soudu odvolacím soudem). Žalovaný ovšem takový úmysl (stejně jako vědomost o takovém úmyslu [anonymizováno]) popřel a výsledky dokazování rozhodně neumožňují uzavřít, že v takovém úmyslu při uzavírání smlouvy z 9. dubna 2019 opravdu jednal. 44.Krajský soud nepokládal za potřebné (nezbytné) doplňovat dokazování výslechem [anonymizováno] a [anonymizováno] Muldiránové ani opakováním výslechu [anonymizováno].
45.Tvrzení [anonymizováno] o skutkových okolnostech věci jsou v naprosto dostatečném rozsahu známa z jeho výpovědi před Okresním soudem v [anonymizováno] (výpověď přitom byla vzhledem k předmětu tam vedeného řízení zaměřena na tytéž otázky, jaké vyvolalo řízení toto) a v principu shodné výpovědi (podání vysvětlení) před policií. Nelze předpokládat, že by jeho výslech v tomto řízení mohl přinést o jeho verzi událostí nebo z jiného hlediska jiná relevantní skutková zjištění, než která se podávají z listin, jež obě jeho zmíněné výpovědi zachycují (rozsudek Okresního soudu v [anonymizováno] č.j. [anonymizováno] a protokol o podání vysvětlení z 19. března 2025). Zejména je krajně nepravděpodobné, že by z jeho výpovědi mohly vyplynout jakékoli okolnosti, které by byly způsobilé vyvrátit důvod k zamítnutí žaloby. Tedy že by nyní, v rozporu se svými předchozími výpověďmi, potvrdil, že měl v úmyslu smlouvou z 9. dubna 2019 žalující společnost v uspokojení jejího nároku zkrátit a že žalovaný o tomto jeho úmyslu věděl. Nadto se nelze zdržet konstatování (které je podle krajského soudu možné navzdory tomu, že tuto osobu v tomto řízení jako svědka nevyslechl), že se se zřetelem k dosavadním – a v tomto ohledu naprosto přesvědčivým – výsledkům řízení [anonymizováno] už nyní jeví jako osoba krajně nevěrohodná. To už proto, že sám popisem své verze událostí především vlastně potvrzuje, že mu není cizí předstírat před třetími osobami tak zásadní věc, jako podle něj samého neexistující půjčku značné majetkové hodnoty. Tvrdí, že si 500 000 eur od žalovaného nepůjčil, a přitom zároveň uznává, že podepsal smlouvu, která i podle něj měla takovou půjčku navenek (podle něj primárně před věřiteli žalovaného) výslovně deklarovat, a že následně s tímto podle něj neexistujícím pasivem dokonce zásadním způsobem právně nakládal (v rámci sjednání zápočtu ve smlouvě z 9. dubna 2019 a předtím i při uzavírání zástavní smlouvy s žalovaným). Závěr o jeho principiální nevěrohodnosti je samozřejmě na místě tím spíše v případě, že půjčka 500 000 eur poskytnuta byla.
46.[anonymizováno] využila svého zákonného práva policii vysvětlení relevantního skutkového děje odmítnout a svou žalobu na žalovaného o určení neúčinnosti smlouvy z 9. dubna 2019 vzala zpět. Ani od její výpovědi tedy nelze očekávat zjištění skutečností, které by byly žalobci k procesnímu prospěchu.
47.[anonymizováno] byl 8. února 2023 vyslechnut okresním soudem (a to za přítomnosti jednatele i zástupce žalující společnosti, kteří mu tak mohli klást – a zástupce žalobce také kladl – dotazy a k jeho výpovědi se před ním dostatečně vyjádřit) a vysvětlení podal i policii. Ani jeho (opakovaná) výpověď by podle krajského soudu nemohla přinést nová (od těch, která vyplývají z jeho výpovědi před soudem a na policii, odlišná) zjištění, na jejichž základě by bylo na místě žalobě vyhovět.
48.Ostatně, žalobce své důkazní návrhy navzdory výzvě krajského soudu na konci odvolacího řízení nepodpořil podrobnější argumentací, v čem konkrétně spatřuje, jak uvedl, naprosto zásadní, absolutní a pro dané řízení relevantní rozpornosti výpovědí některých osob před policií a v tomto řízení. Podle krajského soudu je pravda, že ve výpovědích některých osob, které se k projednávané věci opakovaně vyjadřovaly v soudních řízeních a před policií, lze nalézt i některé dílčí odlišnosti, ale ty se netýkají okolností pro posouzení věci stěžejních a jejich význam vzhledem k celkovým výsledkům řízení nemůže být určující.
49.Z uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek, a to včetně jeho správného, přiléhavě odůvodněného a účastníky ani nekritizovaného výroku o náhradě nákladů, potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Upřesnil jen znění jeho výroku o věci samé tak, aby nevyvolávalo pochybnost, zda žalobci v řízení nešlo o určení neúčinnosti smlouvy z 9. dubna 2019 jen v té části, kterou byly převedeny ve výroku okresního soudu výslovně vyjmenované nemovitosti v katastrálním území [anonymizováno]. 50.Vzhledem k výsledku odvolacího řízení je žalobce povinen žalovanému nahradit i náklady tohoto procesního úseku (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.). Krajský soud uzavřel, že má žalovaný nárok (§ 151 odst. 2 o.s.ř.) na náhradu odměny svého advokáta 99 750 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d, g, odst. 2 písm. f vyhlášky č. 177/1996 Sb., v nyní platném znění; advokát provedl osm účelných úkonů právní služby, z toho sedm po 13 300 Kč a jeden za 6 650 Kč; účastnil se čtyř jednání odvolacího soudu, z toho při jednom byl pouze vyhlášen tento rozsudek, a dále sepsal čtyři podání ve věci samé), náhradu advokátových režijních výdajů 2 700 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vždy ve znění platném v době provedení úkonu právní služby; za prvních šest úkonů právní služby mu náleží paušální náhrada výdajů po 300 Kč, za poslední dva po 450 Kč), náhradu advokátem ztraceného času 3 850 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a, odst. 3 téže vyhlášky vždy ve znění platném v době provedení úkonu právní služby; v případě prvních dvou cest k jednání odvolacího soudu má advokát nárok na náhradu ztraceného času po 100 Kč za každou započatou půlhodinu a celkem při těchto cestách strávil 16 hodin, v případě dvou pozdějších cest po 150 Kč za každou započatou půlhodinu a celkem při těchto cestách strávil 15 a půl hodiny), náhradu advokátových cestovních výdajů 1 321 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradu advokátem placené daně z přidané hodnoty 22 600,40 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a o.s.ř.). Celková náhrada tak činí 130 221,40 Kč (žádné mimořádné důvody pro její výjimečné snížení či odepření podle § 150 o.s.ř. krajský soud neshledal) a je splatná k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 51.Žalovaný požadoval přiznat také náhradu za činnost svého advokáta spočívající v sepisu podání datovaných 29. říjnem a 26. listopadem 2025. Podle žalovaného mělo jít o dva samostatné úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d vyhlášky č. 177/1996 Sb. Krajský soud mu však požadovanou odměnu a náhradu režijních výdajů za sepis těchto podání advokátem nepřiznal. Obě totiž byla pouze průvodním sdělením, že žalovaný zároveň s nimi předkládá krajskému soudu listiny; v prvním případě šlo o usnesení Okresního soudu v [anonymizováno] č.j. [anonymizováno] a vyrozumění téhož soudu o zrušení jím nařízeného jednání, v druhém o vyrozumění Okresního soudu v [anonymizováno], že usnesení č.j. [anonymizováno] nabylo právní moci. Taková průvodní sdělení podle přesvědčení krajského soudu povahu samostatného úkonu právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. nemají, protože sama o sobě, na rozdíl od úkonů v tomto ustanovení výslovně uvedených, zjevně nejsou projevem či výsledkem odborné činnosti advokáta. 52.Konečně k výpočtu náhrady odměny advokáta žalovaného je třeba dodat, že ačkoli v řízeních daného typu je podle ustálené soudní judikatury obecně třeba za tzv. tarifní hodnotu úkonu právní služby (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) považovat hodnotu majetku, který dlužník napadenou smlouvou pozbyl (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věcech sp.zn. 29 Cdo 3307/2011 nebo 21 Cdo 3182/2014), pokládal krajský soud v projednávané věci za správné přiklonit se k právnímu názoru prezentovanému žalovaným a akceptovanému okresním soudem, že by zde tarifní hodnotou měla být výše žalobcova finančního nároku vůči [anonymizováno]. To proto, že by žalující společnost v případě procesního úspěchu v tomto řízení z majetku, který byl smlouvou z 9. dubna 2019 převeden a jehož hodnota výši jejího finančního nároku vůči [anonymizováno] podle všeho převyšovala, mohla z tohoto majetku svou pohledávku uspokojit samozřejmě právě jen do její výše. Právě tato výše, a nikoli tedy obvyklá cena všech smlouvou převedených movitých věcí, proto podle krajského soudu vyjadřuje hodnotu předmětu tohoto řízení vskutku nejpřiléhavěji. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Dovolání je přípustné pouze pokud rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Lze je podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku, a to k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuci.