IV.ÚS 512/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Liudmily Zhyhalava, zastoupené Mgr. Igorem Žižko, advokátem, sídlem Moskevská 667/68, Praha 10 - Vršovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. ledna 2026 č. j. 2 Azs 213/2025-59 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2025 č. j. 3 A 70/2025-94, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Liudmily Zhyhalava, zastoupené Mgr. Igorem Žižko, advokátem, sídlem Moskevská 667/68, Praha 10 - Vršovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. ledna 2026 č. j. nssoud/2_Azs_213_2025-59 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2025 č. j. 3 A 70/2025-94, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Stěžovatelka je běloruská státní příslušnice, pobývá na českém území a zároveň je rodinným příslušníkem občana České republiky. Český zaměstnavatel ji přihlásil ke zdravotnímu pojištění u vedlejší účastnice (zdravotní pojišťovny) a ta jí vydala průkaz pojištěnce. U Městského soudu v Praze se stěžovatelka domáhala ochrany před nezákonným zásahem zdravotní pojišťovny, který spatřovala ve zneplatnění průkazu pojištěnce. Podle stěžovatelky zdravotní pojišťovna zneplatnila její průkaz pojištěnce a sdělila zaměstnavateli, že stěžovatelka vykonává nelegální práci. Stěžovatelka žádala, aby soud zdravotní pojišťovně uložil povinnost vydat platný průkaz pojištěnce vyhovující průběhu pojištění. Městský soud žalobu napadeným usnesením odmítl, neboť ochrana podle zásahové žaloby je subsidiární a stěžovatelka se může domoci ochrany svých práv jinak. Kasační stížnost pak zamítl napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud.

2.Nejvyšší správní soud se přes drobné výhrady ztotožnil s argumentací městského soudu. Pokud je fyzická osoba přesvědčena, že splňuje podmínky účasti ve veřejném zdravotním pojištění a zdravotní pojišťovna tvrdí opak, má tato osoba právo zahájit řízení podle § 53 odst. 1 písm. a) zák. č. 48/1997 Sb., jehož výsledkem je správní rozhodnutí, které deklaruje, zda osoba podmínky pro účast splňuje. Vůči tomuto rozhodnutí je možné se bránit odvoláním podle § 53 odst. 9 zák. č. 48/1997 Sb., o kterém rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny. Proti rozhodnutí rozhodčího orgánu lze podat žalobu proti rozhodnutí (s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 01.10.2025 č. j. nssoud/8_Ads_164_2022-97, bod 58). Stěžovatelka ostatně cestu právě uvedeného řízení zvolila a dokonce alespoň prozatím uspěla: rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny vyhověl odvolání stěžovatelky a rozhodnutím ze dne 28.08.2025 prvostupňové rozhodnutí ze dne 30.07.2025 zrušil. Pokud snad pojišťovna dospěje k závěru, že stěžovatelka není pojištěncem, bude moci stěžovatelka podat žalobu proti rozhodnutí podle § 65 SŘS.

3.Nejvyšší správní soud uzavřel, že stěžovatelka zvolila k ochraně tvrzeného dotčení svých práv nesprávný žalobní typ. Zneplatnění průkazu pojištěnce za popsané skutkové situace, kdy byla zpochybněna vůbec účast stěžovatelky na veřejném zdravotním pojištění a současně probíhá řízení, kde se tato otázka řeší a jehož výsledek podléhá soudní kontrole, není namístě řešit zásahovou žalobou podle § 82 SŘS. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem má své místo pouze tam, kde není k dispozici žádný jiný prostředek efektivní ochrany veřejných subjektivních práv; ve vztahu k jiným žalobním typům podle soudního řádu správního je koncipována jako subsidiární.

4.Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve rozvedla svůj příběh, důvody, proč přišla za rodinou z Běloruska do Česka, i okolnosti, za kterých ji zdravotní pojišťovna připravila o status pojištěnce. Správním soudům pak vyčítá, že její věc neprojednaly věcně, ochranu, k níž stěžovatelku soudy vybídly, nelze považovat za efektivní. Orgány pojišťovny jsou totiž nečinné a věc neřeší. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka rozebírá rozdíl mezi řízením podle § 53 odst. 1 písm. a) zák. č. 48/1997 Sb. a zásahovou žalobou podle § 82 SŘS. V tomto případě je řízení podle zákona o veřejném zdravotním pojištění důsledkem předchozího protiprávního zásahu státu, proto musí být přímo dostupná cesta do správního soudnictví.

5.Ústavní soud připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřehodnocuje skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace práva v dané věci byla neústavní (takto již nález ze dne 25.11.2003 sp. zn. usoud/I.__S_504_03 ).

6.Ústavní soud nedávno zdůraznil, že pravidla řízení před správními soudy nemají být labyrintem plným nejasných odboček do slepých uliček, v němž se vlastní smysl soudní ochrany ztratí, nýbrž cestou, která jasně a zřetelně směřuje k cíli - k posouzení, zda hmotná subjektivní práva žalobce byla dotčena v rozporu se zákonem (nález ze dne 09.07.2025 sp. zn. usoud/IV.__S_1038_25 , "V slepých uličkách", body 1 a 66). Nejvyšší správní soud nyní závěry tohoto nálezu neignoroval, naopak uvedl, že stěžovatelka se do žádné slepé uličky nedostala, cesta k přezkumu správního rozhodnutí jí uzavřena nebyla. Z tvrzení zdravotní pojišťovny vyplývá, že k datu rozhodování Nejvyššího správního soudu trvalo správní řízení podle § 53 odst. 1 písm. a) zák. č. 48/1997 Sb. (bod 17 napadeného rozsudku). K obavě stěžovatelky z průtahů, které vzniknou či mohou vzniknout ve správním řízení, lze upozornit, že ani tuto obavu Nejvyšší správní soud nepominul a naopak poukázal, že právní řád stěžovatelce nabízí možnosti, jak průtahům čelit (na konci bodu 19 napadeného rozsudku).

7.Závěrem Ústavní soud podotýká, že závěry správních soudů jsou v souladu se zákonným principem subsidiarity správního soudnictví (§ 5 SŘS).

8.Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0