Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
zastoupena advokátem [anonymizováno], [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupen advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
o vyklizení nemovitostí
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen vyklidit pozemek p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [anonymizováno], rodinný dům, a dále pozemek parc. č. [anonymizováno], orná půda, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] kraj, Katastrálním pracovištěm [anonymizováno], na LV č. [anonymizováno] pro katastrální území [anonymizováno], obec [anonymizováno], a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [anonymizováno], k rukám zástupce žalobkyně [anonymizováno] [anonymizováno], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit ve výroku I. označené nemovitosti, které jsou v jejím výlučném vlastnictví (dále jen „nemovitosti“). Uvedla, že účastníci spolu do od roku [anonymizováno] do června [anonymizováno] žili v družském vztahu a mají společně tři děti. Po rozpadu vztahu žalovaný v nemovitostech setrval ještě po určitou dobu s jejím souhlasem. Následně jej žalobkyně opakovaně vyzývala, aby se z nemovitostí vystěhoval a našel si jiné bydlení, to však žalovaný odmítl a doposud nemovitosti nevyklidil. Jelikož žalovaný nemovitosti obývá bez právního důvodu, nezbývá žalobkyni jiný postup než podání této žaloby. Dále doplnila, že rodinný dům č. p. [anonymizováno] je o dispozici jedné bytové jednotky, žalovaný užívá nejen jeden pokoj a koupelnu v přízemí, ovšem také zbytek domu (další koupelnu, kuchyň, garáž, kde má umístěny věci) a pozemek p. č. [anonymizováno], na němž parkuje vozidla. Od srpna [anonymizováno] žalovaný žalobkyni přispívá částkou [anonymizováno] měsíčně na potřeby tří společných nezaopatřených dětí a na provoz nemovitostí (elektřina, kanalizace, internet apod.). Jakýkoliv nájemní či jiný právní vztah účastníků žalobkyně popřela. Pokoj s koupelnou v přízemí žalovaný obývá už zhruba pět let, tedy v tomto ohledu nedošlo po rozpadu vztahu účastníků k žádné změně.
2.Žalovaný s žalobou nesouhlasil, potvrdil, že spolu účastníci žili jako partneři od roku [anonymizováno] do – dle žalovaného – července [anonymizováno], kdy došlo k rozpadu jejich vztahu, přičemž od roku [anonymizováno] žili společně v nemovitostech. Žalovaný užívá toliko místnost a koupelnu v prvním podlaží, což je předmět nájemní smlouvy, která byla konkludentně uzavřena po rozpadu vztahu. Popřel, že by užíval též kuchyň a nemovitosti v rozsahu, jak uvedeno v návrhu. Do rozpadu vztahu posílal žalobkyni částku [anonymizováno] a poté částku [anonymizováno], přičemž částka [anonymizováno] je částkou nájemného za užívání prostoru dle nájemní smlouvy. Uvedl, že jeho výdělek činí okolo [anonymizováno] měsíčně, tudíž ani nedává ekonomický smysl posílat žalobkyni [anonymizováno], aniž by v této částce nebyly zahrnuty náklady na bydlení. Absenci formy nájemní smlouvy nemůže proti nájemci namítat pronajímatel, tj. žalobkyně. Žalobkyně platby přijímá a nic proti nim nenamítá. Shrnul tedy, že nájemní smlouva byla uzavřena mezi účastníky ústně na konci měsíce července [anonymizováno] s dohodnutou dobou nájmu od měsíce srpna [anonymizováno] na dobu neurčitou, předmět nájmu – pokoj s koupelnou v přízemní domu č. p. [anonymizováno] mu byl fakticky odevzdán [anonymizováno], odkdy jej užívá. Sjednané nájemné činí částku [anonymizováno] měsíčně, což logicky navazuje na navýšení plateb od srpna [anonymizováno] z částky [anonymizováno] na částku [anonymizováno].
3.Soud učinil následující skutková zjištění: Zapsaným výlučným vlastníkem nemovitostí je žalobkyně (z LV č. [anonymizováno] pro obec [anonymizováno] a k. ú. [anonymizováno]; nahlédnutím do katastrální mapy soud ověřil, že pozemek p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům, je toliko pozemkem pod domem). Soud vzal dále za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nesporná (shodná) tvrzení účastníků o tom, že účastníci spolu žili jako druh a družka od roku [anonymizováno] do rozpadu jejich vztahu v červnu/červenci [anonymizováno], a to od roku [anonymizováno] v nemovitostech. Dům č. p. [anonymizováno] je o dispozici jedné bytové jednotky s jednou kuchyní a dvěma koupelnami. Žalovaný žalobkyni do rozpadu vztahu posílal měsíčně částku [anonymizováno] a po rozpadu vztahu od srpna [anonymizováno] posílá částku [anonymizováno] a doposud v domě č. p. [anonymizováno] bydlí. Účastníci mají tři společné nezaopatřené děti. 4.Pokud jde o aktuální užívání nemovitostí žalovaným, zjistil soud ze žalobkyní předložených řádně datovaných fotografií ve spojení s výslechem svědka [anonymizováno], že žalovaný kromě přízemních prostor domu č. p. [anonymizováno] (pokoje a koupelny) užívá také ostatní části dotčeného domu – obývací prostor, kuchyň, garáž, kde má umístěny své věci (motocykl, koloběžku, boty, helmu na kolo apod.), a dále též část přilehlého pozemku p. č. [anonymizováno], na němž parkuje vozidlo. Jak již bylo zmíněno, předmětné fotografie jsou řádně datovány a dokládají užívání nemovitostí v žalobkyní tvrzeném rozsahu po konání prvního jednání v projednávané věci. Lze též uvést, že strana žalovaná k fotografiím (listinám) nevznesla žádné námitky ani připomínky. Nadto je v souladu s předloženou fotodokumentací též výslech svědka [anonymizováno], který rovněž potvrdil užívání nemovitostí žalovaným v rozsahu uváděném v návrhu. Tento svědek dále také potvrdil vlastnictví žalovaného k zaparkovanému vozidlu a věcem umístěným v garáži domu, jakož i identifikoval osobu žalovaného na předložených fotografiích. Dále soud z výslechu tohoto svědka zjistil, že žalovaný obývá spodní část domu již několik let – dle jeho odhadu 5 či 6 let. K osobě svědka soud uvádí, že v řízení nevyvstala pochybnost o jeho věrohodnosti a o pravdivosti jeho výpovědi, byť soud vzal v potaz blízký příbuzenský vztah k žalobkyni. Jeho výpověď byla spontánní, při identifikaci věcí na fotografiích svědek jednoznačně identifikoval věci žalovaného (zj. motocykl, helma, koloběžka, vozidlo) a zároveň k mnoha věcem uvedl, že jejich vlastnictví určit nedovede (zubní kartáček, všechny boty či kosmetika, mikina na židli), čímž dle názoru potvrdil svou věrohodnost a pravdivost výpovědi. Nadto, jak již bylo uvedeno, je jeho výpověď v souladu s listinnými důkazy – fotografiemi, o jejichž pravosti a správnosti nevznikl v řízení spor.
5.Pokud jde o existenci nájemního vztahu mezi účastníky, provedl soud k návrhu žalovaného důkaz fotografiemi přízemní části domu (pokoje a koupelny). Tyto fotografie pouze vyobrazují předmětné místnosti a žádná relevantní skutková zjištění z nich soud neučinil. Dále soud provedl důkaz historií pohybů na běžném účtu žalovaného, z níž však soud toliko zjistil, že žalovaný posílal do července [anonymizováno] žalobkyni částku [anonymizováno] a od srpna [anonymizováno] jí posílá částku [anonymizováno]; tyto skutečnosti ovšem ani nebyly mezi účastníky sporné. Soud též provedl důkaz daňovým přiznáním žalovaného za rok [anonymizováno], v němž žalovaný uvedl příjem [anonymizováno] a výdaje související s příjmy [anonymizováno], tj. rozdíl činil [anonymizováno], což v přepočtu na měsíc činilo okolo [anonymizováno]. Dále soud zjistil, že dne [anonymizováno] zaslala žalobkyně žalovanému e-mail, v němž žalovanému sdělila, že již nadále nepůjde bydlet pohromadě v nemovitostech a že se s ním chce domluvit na tom, kdy se odstěhuje. Dále sdělila, že částka, kterou posílá (tj. v té době [anonymizováno]) představuje polovinu minimálních nákladů na provoz pětičlenné domácnosti. K předmětné zprávě pak byla přiložena tabulka, v níž jsou vypočteny roční náklady na děti a provoz domu a domácnosti s tím, že v takto vypočtené měsíční částce cca [anonymizováno] nejsou zahrnuty žádné vlastní aktivity žalobkyně, hypotéka na dům, náklady na zvířata a zahradu aj. Žalobkyně též zmiňuje, že v uvedeném není zahrnuto nájemné ani „servis“ - praní, žehlení, vaření, uklízení (vše z e-mailu ze dne [anonymizováno] a jeho přílohy).
6.Dne [anonymizováno] žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k vyklizení nemovitostí, která mu byla doručena téhož dne (z výzvy ze den [anonymizováno], z doručenky do datové schránky žalovaného jako podnikající osoby – přijetí upomínky žalovaný nečinil sporným).
7.Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování e-mailem ze dne [anonymizováno], vč. tabulky, kterým žalovanému zaslala aktualizaci nákladů na děti a dům s tím, že z ní vypadly náklady na společné auto, protože od [anonymizováno] má žalobkyně služební auto, které smí užívat pro soukromé účely. Předmětný důkaz byl jednak navržen po zákonné koncentraci řízení, jednak je pro rozhodnutí věci nadbytečný, jelikož nebyl způsobilý více věc objasnit. Nadto to byl žalovaný, koho tížilo důkazní břemeno ohledně existence nájemní smlouvy, nikoliv žalobkyně, kdo by měl prokazovat absenci právního titulu žalovaného k užívání nemovitostí. Návrh žalovaného na doplnění dokazování výslechem nezletilé dcery účastníků [anonymizováno] pak soud zamítl, jelikož i tento návrh byl zjevně učiněn po zákonné koncentraci řízení, když žalovanému nic nebránilo jej označit již v koncentrační lhůtě. Návrh žalovaného na provedení důkazu místním šetřením soud zamítl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav ohledně rozsahu užívání nemovitostí žalovaným již byl spolehlivě zjištěn jinými a současně též spolehlivějšími důkazy (fotografiemi s daty a výslechem svědka).
8.Stran skutkového stavu soud uzavřel, že žalovaný a žalobkyně žili v nemovitostech ve výlučném vlastnictví žalobkyně do rozpadu jejich dlouholetého vztahu, z něhož se narodily tři doposud nezaopatřené děti, a to do června/července [anonymizováno]. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k vyklizení nemovitostí, a to přinejmenším písemnou výzvou ze dne [anonymizováno]. Žalovaný dotčené nemovitosti (tj. pozemek p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č.p. [anonymizováno], i pozemek p. č. [anonymizováno]) užívá a vyklidit je odmítá. Žalobkyni měsíčně posílá od srpna [anonymizováno] částku [anonymizováno], do července [anonymizováno] jí posílal [anonymizováno].
9.Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2201 OZ se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2202 odst. 1 věta druhá o. z. lze pronajmout i část nemovité věci. Podle § 2237 OZ vyžaduje smlouva o nájmu bytu a domu písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. 10.Podle § 2189 OZ přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Podle § 2190 odst. 1 OZ kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti. 11.Podle § 1040 odst. 1 OZ kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 12.V projednávané věci soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným v minulosti existoval družský vztah (od roku [anonymizováno] do června/července [anonymizováno]), účastníci tak společně žili a hospodařili v nemovitostech ve výlučném vlastnictví žalobkyně od roku [anonymizováno] a společně zde vychovávali tři doposud nezaopatřené děti. Jelikož žalovaný v řízení neprokázal ani přes poučení soudu podle 118a o. s. ř. existenci jím tvrzeného nájemního vztahu účastníků, uzavřel soud, že nemovitosti užívá bez právního důvodu a je povinen tyto vyklidit ve smyslu shora citovaného § 1040 odst. 1 OZ K uvedenému soud v podobnostech uvádí následující. 13.Jak již konstatováno v bodě výše, žalovaný v řízení ani přes poučení soudu neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky vznikl nájemní vztah k části nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně, a to ani v ústní formě. Lze sice uvést, že v rovině tvrzení nezbytný obsah nájemní smlouvy tvrdil (tj. předmět nájmu a výši nájemného), ovšem ani tato jeho tvrzení nebyla zcela konzistentní a úplná. Nejprve totiž uváděl, že nájemní vztah vznikl konkludentně, zatímco následně tvrdil, že byl mezi účastníky sjednán ústně, dále pak neuvedl okamžik vzniku/uzavření nájemní smlouvy. V každém případě v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně učinila projev vůle přenechat žalovanému část svých nemovitostí (pokoj a koupelnu v přízemí) k užívání za úplatu představující nájemné ve výši [anonymizováno] měsíčně. Dále je potřeba zmínit, že byla též prokázána nepravdivost tvrzení žalovaného, že předmětné prostory převzal k [anonymizováno]. Z výpovědi svědka [anonymizováno] totiž vyplynulo, že žalovaný tuto část nemovitostí užíval již několik let před rozpadem partnerského vztahu účastníků.
14.Pokud jde o žalovaným namítanou okolnost, že žalobkyni dlouhodobě hradil a doposud hradí částku ve výši [anonymizováno] měsíčně, tato sama o sobě existenci nájemního vztahu nedokládá. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že tato částka představuje příspěvek na náklady spojené s chodem domu a na zajištění potřeb tří nezaopatřených dětí účastníků. Ani skutečnost, že po rozpadu vztahu účastníků byla původní částka [anonymizováno] navýšena o dalších [anonymizováno] od srpna [anonymizováno], tj. na zmíněných [anonymizováno], neprokazuje existenci nájemního vztahu mezi účastníky. Sama o sobě totiž nevypovídá o tom, že by mezi nimi došlo k dohodě o přenechání části nemovitostí k užívání za nájemné [anonymizováno], jak tvrdil žalovaný.
15.Argumentace žalovaného, podle níž by platba částky [anonymizováno] měsíčně nedávala s ohledem na jeho tvrzený příjem ve výši přibližně [anonymizováno] ekonomický smysl, pokud by nešlo alespoň zčásti o nájemné, postrádá dle názoru soudu právně relevantní rozměr. Skutečnost, zda je určité plnění z ekonomického hlediska pro účastníka výhodné či nevýhodné, nevypovídá nic o tom, zda mezi účastníky vznikl nájemní vztah, jehož existence musí být prokázána především projevy vůle smluvních stran směřujícími k uzavření nájemní smlouvy. Pokud žalovaný k prokázání této ekonomické nevýhodnosti předložil daňové přiznání k prokázání výše svých příjmů, pak z tohoto jeho přiznání vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem ani nedosahuje částky [anonymizováno], kterou žalobkyni pravidelně zasílá. Byť tento argument „nevýhodnosti“ nemůže z výše uvedených důvodů obstát bez dalšího, uvádí soud, že i tvrzená výše příjmů žalovaného vzbuzuje důvodné pochybnosti a je zřejmé, že údaje uvedené v daňovém přiznání představují spíše optimalizovaný výpočet pro daňové účely, než reálný obraz jeho skutečných příjmů.
16.Dále soud uvádí, že nijak nezpochybňuje, že součástí částky [anonymizováno] jsou též některé platby související s bydlením, což ostatně ani žalobkyně nečinila sporným a toto vyplynulo z její tabulky k e-mailu ze dne [anonymizováno]. Samotná skutečnost, že žalovaný za užívání domu žalobkyni určité částky na chod domu a provoz domácnosti hradí, přitom sama o sobě nezakládá existenci nájemního vztahu. Je běžné, že osoby žijící ve společné domácnosti či osoby, které nemovitost fakticky užívají, se podílejí na úhradě nákladů spojených s jejím provozem, jako jsou náklady na elektřinu, kanalizaci, svoz komunálního odpadu či jiné služby související s chodem domácnosti a domu. Naopak není zřejmé, co by žalovaného opravňovalo se na takových nákladech nepodílet, aniž by v jeho sféře vznikalo obohacení bez odpovídajícího právního titulu. Takové plnění ze strany žalovaného však bez dalšího nepředstavuje nájemné ve smyslu nájemního vztahu. Nadto předmětná částka [anonymizováno] v sobě zahrnuje též polovinu nákladů žalovaného na tři nezaopatřené děti účastníků, tedy jeho zákonnou povinnost těmto dětem poskytovat výživné. Lze též konstatovat, že předmětná částka [anonymizováno] tedy ani v daném kontextu nevyznívá v žádném ohledu nijak nepřiměřeně, vezme-li se v úvahu rozsah nákladů, které péče o domácnost, údržba rodinného domu a zajištění potřeb tří nezaopatřených dětí obvykle vyžadují. Nicméně soud na tomto místě opakovaně připomíná, že přiměřenost této částky soud nijak nepřezkoumává ani mu to nepřísluší, neboť životní úroveň účastníků a jejich společných dětí je zcela v jejich gesci.
17.Soud proto uzavřel, že žalovaný nemovitosti žalobkyně užíval výlučně z důvodu tehdejšího partnerského soužití účastníků. Jeho bydlení v domě žalobkyně bylo umožněno právě existencí jejich osobního vztahu a společné domácnosti, nikoli na základě samostatného právního titulu, jakým by byla například nájemní smlouva či jiné smluvní ujednání o užívání nemovitosti. Takový způsob bydlení je v partnerských vztazích běžný a společensky obvyklý, neboť partneři zpravidla sdílejí domácnost bez formální úpravy vzájemných majetkových vztahů. Současně je však typické, že tento způsob bydlení je svou povahou závislý na trvání partnerského soužití. Pokud se partnerský vztah rozpadne a mezi účastníky neexistuje jiný právní důvod k užívání nemovitosti, osoba, která není vlastníkem či nájemcem, o důvod k bydlení v dané nemovitosti přichází. Právě taková situace nastala i v projednávané věci, kdy po rozpadu partnerského vztahu účastníků žalovaný žádný samostatný právní titul k užívání nemovitosti neprokázal.
18.Soud doplňuje, že pokud žalobkyně po rozpadu partnerského vztahu žalovanému nadále umožnila v nemovitostech setrvat, a to zejména s ohledem na společné děti účastníků (jak žalobkyně uvedla při jednání), neznamená to samo o sobě vznik nájemního či jiného trvalého užívacího práva. Takové ponechání žalovaného v domě je nutno posoudit jako pouhou výprosu ve smysl § 2189 OZ, tedy bezplatné a faktické přenechání věci k užívání. Výprosa je ovšem svou povahou právním důvodem užívání závislým výhradně na vůli vlastníka věci a ten ji může kdykoliv ukončit. Pokud tedy žalobkyně později změnila svůj postoj a žalovaného vyzvala k opuštění nemovitostí, vypověděla výprosu podle § 2190 OZ a od tohoto okamžiku žalovaný neměl k dalšímu užívání nemovitosti žádný právní důvod. 19.Pokud jde o rozsah užívání nemovitostí, uvádí soud s odkazem na bod č. [anonymizováno] výše, že v řízení bylo fotografiemi a výslechem svědka [anonymizováno] prokázáno, že žalovaný tyto užívá v rozsahu uvedeném v návrhu, tj. celý dům č. p. [anonymizováno], včetně přilehlého pozemku p. č. [anonymizováno] pro parkování vozidel.
20.Ze všech uvedených důvodů soud uzavřel, že žalovaný nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně užívá v rozsahu uvedeném v návrhu, a to bez právního důvodu, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil ve lhůtě 15 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ 21.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že jejich náhradu přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni, a to ve výši [anonymizováno]. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši [anonymizováno], dále z odměny advokáta ve výši [anonymizováno] za 6 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, žaloba, vyjádření ze dne [anonymizováno], 2x ústní jednání) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, dle něhož odměna za jeden úkon činí částku [anonymizováno] v návaznosti na tarifní hodnotu sporu [anonymizováno] ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu. V této souvislosti soud uvádí, že v řízení aplikoval tarifní hodnotu sporu dle podané žaloby, v níž soud neurčoval existenci právního vztahu, nýbrž se jednalo o žalobu na plnění, jejíž hodnotu nebylo možné určit. K uvedené částce dále soud přičetl hotové výdaje za těchto 6 úkonů ve výši [anonymizováno] za každý úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem [anonymizováno]. Soud žalobkyni přiznal též náhradu za promeškaný čas jejího zástupce podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu v účtované výši [anonymizováno], tj. celkem za 4 půlhodiny, za cestu na ústní jednání do Benešova, neboť tato částka odpovídá času dle www.mapy.cz. K odměně, hotovým výdajům a náhradě za promeškaný čas náleží náhrada za DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši [anonymizováno]. Celkově je žalovaný na nákladech řízení povinen žalobkyni zaplatit částku [anonymizováno] k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě dle § 160 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).