Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
30 Cdo 824/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 14. 4. 2026
Spisová značka : 30 Cdo 824/2026
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:30.CDO.824.2026.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Odpovědnost státu za újmu
Zastoupení povinné [ Zastoupení ]
Podmínky řízení
Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 25. 4. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
30 Cdo 824/2026-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 5 755 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 245/2025, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2025, č. j. 21 Co 247/2025-27, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. 9. 2025, č. j. 19 C 245/2025-9, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením ze dne 13. 11. 2025, č. j. 21 Co 247/2025-27, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, při jehož podání však nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Vzhledem k nedostatku povinného zastoupení při podání dovolání byl žalobce usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 2025, č. j. 19 C 245/2025-35, které bylo žalobci doručeno dne 8. 1. 2026, vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doložil plnou moc o zastoupení advokátem pro dovolací řízení a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (odstranil vady dovolání), na což žalobce reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů, doručenou soudu prvního stupně dne 19. 1. 2026, jejímž obsahem byla i námitka podjatosti.
Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, dostupná z https://nalus.usoud.cz , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, dostupná z www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, když k jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů dovolací soud nepřihlížel, jak je uvedeno výše. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021).
K námitce podjatosti Nejvyšší soud nepřihlížel ve smyslu § 43 odst. 2, věta druhá, o. s. ř. neboť žalobce, který byl v minulosti o náležitostech takové námitky opakovaně Nejvyšším soudem poučen, neupřesnil, proti kterému konkrétnímu soudci své výhrady směřuje. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2026
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu