Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Körblera a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové v právní věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení částky 121 458,58 Kč s příslušenstvím,
k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. září 2025, č. j. okresni/16_C_174_2024-49, --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje s tím, že náhradu nákladů řízení dle výroku II. je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 15 560,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 121 458,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10.06.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % p. a. (výrok I.), a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému (nesprávně bylo uvedeno „žalobci“ – pozn. odvolacího soudu) na náhradu nákladů řízení částku 31 121,20 Kč (výrok II.).
2.Žaloba vycházela z tvrzení, že proti žalované byly soudním exekutorem [anonymizováno] [anonymizováno], Exekutorský úřad [anonymizováno], vedeny pod sp. zn. [anonymizováno] a [anonymizováno] nezákonné exekuce. Exekuce byly vedeny na základě rozhodčích nálezů rozhodců [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 18.10.2012, č. j. [anonymizováno], a [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 25.10.2010, č. j. [anonymizováno], ve prospěch oprávněného [anonymizováno]., a poté [anonymizováno]. (žalovaného), jako postupníka pohledávky. Exekutor celkem vymohl plnění ve výši 140 693,58 Kč. Oprávněnému, tedy žalovanému, byla vyplacena částka 121 458,58 Kč, soudní exekutor si na náklady exekuce ponechal částku 19 235 Kč. Rozhodčí nálezy však nebyly způsobilými exekučními tituly, proto byly usneseními soudního exekutora [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 16.07.2020, č. j. [anonymizováno], a č. j. [anonymizováno], exekuce zastaveny. Odpadl tak právní důvod, pro který bylo plněno a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které žalovaný, ač byl vyzván, žalobkyni nevydal.
3.Žalovaný nárok neuznával a namítal, že pohledávku za žalobkyní nabyl od předchozího věřitele, spol. [anonymizováno], jenž ji nabyl od původního věřitele, [anonymizováno]. Žalovanému coby oprávněnému byla soudním exekutorem vyplacena částka 4 272,86 Kč a částka 10 652,86 Kč. Zbývající plnění, tj. 106 532,86 Kč, bylo soudním exekutorem vyplaceno předchozím věřitelům, a nikoli žalovanému. Žalovaný tak v rozsahu částky 106 532,86 Kč namítal nedostatek své pasivní legitimace. Dále namítal, že ohledně částek 4 272,86 Kč a 10 652,86 Kč učinil jednostranný zápočet pohledávek žalobkyně na své pohledávky za žalobkyní, které nabyl od původního věřitele a které byly i nadále existentní (z titulu čerpaných a nevrácených peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru a smlouvy o zřízení a vedení [anonymizováno] konta). Vůči nároku žalobkyně vznesl žalovaný také námitku promlčení. K ní uvedl, že dne 22.05.2020, kdy žalobkyně coby povinná v exekuci podala návrh na zastavení exekuce, bylo postaveno najisto, že si je vědoma neplatnosti rozhodčích doložek. Nárok žalobkyně se dle žalovaného promlčel dne 23.05.2023, žaloba byla podána až dne 26.11.2024, tedy po uplynutí promlčecí lhůty.
4.Soud prvního stupně vzal za prokázané, že proti žalobkyni byla vedena exekuční řízení u Exekutorského úřadu pro [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] a sp. zn. [anonymizováno]. Exekučními tituly byly rozhodčí nález [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 25.10.2010, č. j. [anonymizováno], v řízení sp. zn. [anonymizováno], a rozhodčí nález [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 18.10.2010, č. j. [anonymizováno], v řízení sp. zn. [anonymizováno]. Usneseními ze dne 16.07.2020, č. j. [anonymizováno], a č. j. [anonymizováno], soudní exekutor Exekutorského úřadu [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], exekuční řízení proti žalobkyni coby povinné zastavil dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ pro nepřípustnost. Obě usnesení nabyla právní moci dne 04.08.2020. Z rozsudku Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne 09.01.2024, č. j. [anonymizováno], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [anonymizováno] ze dne 24.07.2024, č. j. [anonymizováno], soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně se žalobou podanou dne 04.10.2022 domáhala po soudním exekutorovi Exekutorského úřadu [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], zaplacení částky 121 458,58 Kč jako náhrady škody a částky 19 235 Kč jako bezdůvodného obohacení s tím, že v nezákonných exekucích soudní exekutor vymohl pro oprávněného 121 458,58 Kč a dalších 19 235 Kč na náklady exekuce. Soudnímu exekutorovi byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 235 Kč s příslušenstvím, což odpovídalo exekutorem vymoženým nákladům exekuce, zatímco v rozsahu částky 121 458,58 Kč s příslušenstvím (tj. plnění vymožené pro oprávněné) byla žaloba zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace soudního exekutora. 5.V prvé řadě se soud prvního stupně věnoval posouzení vznesené námitky promlčení. Konstatoval, že dle § 619 OZ je počátek běhu subjektivní tříleté promlčecí lhůty na vydání bezdůvodného obohacení spojen s okamžikem, kdy žalobkyně věděla, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a které osobě bezdůvodné obohacení vzniklo. Dle soudu prvního stupně se žalobkyně o skutečnosti, že peněžní prostředky vymožené v exekuci byly hrazeny bez právního důvodu, dozvěděla nejpozději právní mocí obou rozhodnutí o zastavení exekucí (tj. 04.08.2020), kdy bylo také zřejmé, komu byly uhrazené prostředky vydány, a tedy, které osobě tvrzené bezdůvodné obohacení vzniklo. Žaloba však byla podána až dne 26.11.2024, tedy po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Nárok uplatněný žalobou soud prvního stupně shledal promlčeným a žalobu z toho důvodu zamítl. Přitom se soud prvního stupně zabýval i otázkou, zda vznesená námitka promlčení nebyla v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný námitku uplatnil jako obranu ve sporu vyvolaném žalobkyní a žalobkyni přitom nic nebránilo zahájit řízení o vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí lhůty, neshledal, že by uplatnění námitky promlčení bylo rozporné s dobrými mravy. Závěrem soud prvního stupně ještě doplnil, že za důvodnou považuje i námitku žalovaného, že není pasivně legitimován v části nároku, který odpovídá částkám, jež byly v obou exekucích vyplaceny subjektu odlišnému od žalovaného. Vzhledem k zamítnutí žalobou uplatněného nároku z důvodu promlčení se však již touto námitkou blíže nezabýval. 6.Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že se omezil na posouzení námitky promlčení, a na jejím základě postavil celé rozhodnutí, aniž by se vypořádal se všemi provedenými i navrženými důkazy. Část jí navržených důkazů odmítl jako nadbytečné, avšak zároveň připustil a hodnotil důkazy žalovanou nově předložené až při jednání dne 16.09.2025, o jejichž existenci neměla dříve žádnou informaci. Podle žalobkyně tak soud postupoval v rozporu se zásadou rovnosti účastníků a neprovedl dokazování komplexně. Za podstatnou vadu považuje také to, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou pasivní legitimace. K tomu žalobkyně poukázala na vývoj právní úpravy odpovědnosti soudních exekutorů a na přechodná ustanovení zák. č. 396/2012 Sb., z nichž plyne, že v případě exekučních řízení zahájených před 01.01.2013 je možné uplatnit nároky přímo vůči exekutorovi nebo státu. Tato skutečnost byla dle žalobkyně klíčová v předchozím řízení vedeném proti soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [anonymizováno], v němž Městský soud v [anonymizováno] rozsudkem ze dne 24.07.2024, č. j. [anonymizováno], dovodil, že část nároku (19 235 Kč) je po právu uplatněna vůči exekutorovi, zatímco zbytek (121 458,58 Kč) je třeba uplatnit vůči oprávněnému z exekuce, tedy nynější žalované. Odvolací soud však tehdy neměl k dispozici všechny informace, které nyní vyplynuly ze spisu, zejména zapojení dalšího subjektu – společnosti [anonymizováno], o níž žalobkyně až do posledního jednání nevěděla. Žalobkyně dále napadla závěr soudu prvního stupně, že subjektivní promlčecí lhůta jejího nároku počala běžet již 04.08.2020, dnem právní moci usnesení o zastavení exekucí. Dle názoru žalobkyně jí v té době nebylo a ani nemohlo být známo, který subjekt a v jaké výši se na její úkor obohatil. Teprve až na základě úplného a provedeného dokazování bylo možné stanovit, komu exekutor skutečně vyplácel jednotlivé částky – [anonymizováno]., [anonymizováno] nebo žalovanému. Až příslušné zjištění toho, kdo se obohatil, je podle žalobkyně rozhodující pro běh subjektivní promlčecí lhůty, a závěr soudu o jejím uplynutí považuje za předčasný a nesprávný. Žalobkyně také namítla, že námitka promlčení byla žalovaným vznesena v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný totiž žalobkyni odmítal sdělit historii postoupení pohledávky, neposkytl žádnou součinnost, a naopak jednostranně prováděl neplatné zápočty ve svůj prospěch. V takové situaci je podle žalobkyně nespravedlivé, aby se žalovaný dovolával promlčení, když sám přispěl ke ztížení či znemožnění uplatnění nároku. Dále žalobkyně odmítla, že by na její nárok mohl žalovaný započíst své pohledávky, dle žalobkyně byly vymáhané pohledávky žalovaného v době tvrzeného zápočtu již promlčeny, a započtení tak bylo nezákonné. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7.Žalovaný se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a napadené rozhodnutí označil za věcně správné. Setrval na tom, že nárok žalobkyně byl promlčen, ale i na tom, že v převážné části nároku není pasivně legitimován, na což žalobkyni již před podáním žaloby upozornil. Navrhl potvrzení rozsudku.
8.Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.
9.Dle § 619 odst. 1 OZ, občanský zákoník, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Obdobnou právní úpravu s kratší subjektivní promlčecí lhůtou obsahoval i zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013, který v § 107 odst. 1 stanovil, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. 10.Základní otázkou, kterou posuzoval soud prvního stupně, bylo, zda došlo k promlčení práva žalobkyně na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně vyšel z toho, že subjektivní promlčecí lhůta nároku, která dle § 629 OZ činí tři roky, v posuzovaném případě počala běžet právní mocí usnesení, kterými byly zastaveny exekuce vedené nezákonně proti žalobkyni. 11.Usnesení ze dne 16.07.2020, č. j. [anonymizováno] a č. j. [anonymizováno], kterými soudní exekutor zastavil obě exekuce vedené proti žalobkyni, nabyla právní moci dne 04.08.2020. Od okamžiku, kdy je exekuce pravomocně zastavena, již soudní exekutor nemůže vyplácet jakékoli plnění oprávněnému, veškeré plnění vyplacené oprávněným v exekučním řízení, tedy bylo vyplaceno před datem 04.08.2020. K tomuto datu bylo také najisto postaveno, že obě exekuce byly vedeny nezákonně. Žalobkyně jakožto účastnice exekučního řízení měla možnost nahlížení do exekučního spisu, a tudíž mohla (a ve svém zájmu měla) z exekučního spisu, popř. dotazem na exekutora, s vynaložením minimálního úsilí zjistit, komu a kdy bylo vyplaceno vymožené plnění. Lichá je tak její námitka, že teprve v tomto řízení měl soud tyto okolnosti zjišťovat. Relevantní není ani tvrzení žalobkyně, že nevěděla o tom, že v exekučním řízení vystupovala po určitou dobu na straně oprávněné spol. [anonymizováno], i pokud by si žalobkyně nepřevzala usnesení, kterým bylo rozhodnuto o právním nástupnictví, byla tato okolnost rovněž seznatelná z exekučního spisu.
12.Shodně se k otázce počátku běhu promlčecí lhůty v obdobných případech vyjádřil ve své judikatuře Nejvyšší soud, který konstatoval, že právě na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží (viz rozsudek sp. zn. nsoud/33_Cdo_1124_2023, či rozsudek ze dne 27.02.2019, sp. zn. nsoud/30_Cdo_5134_2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2020), a že po rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce má povinný skutečnou vědomost o tom, že se oprávněný na jeho úkor mohl bezdůvodně obohatit (viz usnesení ze dne 25.06.2025, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2125_2024). 13.Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že od 04.08.2020 měla žalobkyně možnost svůj nárok uplatnit u soudu, a tedy jí počala běžet subjektivní promlčecí lhůta dle § 619 OZ, která dle § 629 OZ činila tři roky a uplynula dne 04.08.2023. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádná tvrzení o tom, kdy přesně došlo k vyplacení vymoženého plnění, není tedy vyloučeno, že k tomu mohlo dojít ještě za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který byl účinný až do 31.12.2013. Na závěru o uplynutí subjektivní promlčecí doby se tím však nic nemění, neboť dle dříve účinného občanského zákoníku činila subjektivní promlčecí lhůta jen dva roky. 14.Správně také soud prvního stupně vyhodnotil, že námitka promlčení, kterou žalovaný vznesl, není v rozporu s dobrými mravy. Informace potřebné k uplatnění nároku byly obsaženy v exekučním spise, do nějž měla žalobkyně jako účastník exekučního řízení přístup, tudíž součinnost žalovaného nebyla pro uplatnění nároku nutná, a bylo pouze na žalobkyni, aby svůj nárok uplatnila včas.
15.Podáním žaloby, kterou žalobkyně uplatnila stejný nárok jako v tomto řízení vůči soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [anonymizováno], ke stavení promlčecí lhůty nedošlo. Žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení částky 121 458,58 Kč vůči soudnímu exekutorovi, který nebyl ve věci pasivně legitimován, jak konstatoval Městský soud v [anonymizováno] v rozsudku ze dne 24.07.2024, č. j. [anonymizováno]. Uplatněním nároku vůči osobě, která nebyla pasivně legitimována, nemohlo mít vliv na běh promlčecí lhůty ve vztahu k těm subjektům, které účastníky řízení nebyly.
16.Žalobkyně svůj nárok uplatnila žalobou až dne 26.11.2024, tedy po uplynutí promlčecí doby. Ke dni podání žaloby byl přitom promlčen celý tvrzený nárok žalobkyně, a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud se blíže nevěnoval otázce, v jakém rozsahu by byl pasivně legitimován žalovaný a další subjekty, které v exekučních řízeních vystupovaly na straně oprávněné (tj. [anonymizováno]. a [anonymizováno]). S ohledem na závěr o promlčení nároku nebylo ani třeba, aby se soud prvního stupně věnoval námitkám žalobkyně vztahujícím se k zápočtu vzájemných pohledávek, který provedl žalovaný.
17.Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že v době podání žaloby byl již nárok žalobkyně promlčen, i v případě, že by byl vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného prokázán. Odvolací soud tudíž rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil, a to rovněž správného výroku o nákladech řízení. Odvolací soud pouze provedl opravu zjevné nesprávnosti znění výroku II. o nákladech řízení, v němž bylo nesprávně uvedeno, že žalobkyně má náhradu nákladů hradit žalobci, ač bylo zjevné, že se tak má stát vůči žalovanému. 18.O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 OSŘ, ve spojení s § 142 odst. 1 OSŘ, a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou tvoří odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 5 980 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu, paušální náhrada za dva úkony po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu a náhrada 21 % DPH ve výši 2 700,60 Kč, celkem tedy 15 560,60 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, pokud na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 OSŘ).