lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 17 C 104/2026-52Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Simona KremzerováDatum vydání: 2026-04-27Datum zveřejnění: 2026-06-18Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSOL:2026:17.C.104.2026.1Graf vazeb →

17 C 104/2026-52

smlouva o úvěrulhůtynáhrada nákladůpodnikatelnáklady řízenídokazováníodročení

Předmět řízení

o 22 947,25 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobkyně se žalobou podanou k zdejšímu soudu dne [anonymizováno] domáhala po žalované zaplacení částky [anonymizováno] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne [anonymizováno] dle § 2395 a násl občanského zákoníku uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. [anonymizováno]/[anonymizováno], přičemž smlouva byla uzavřena s žalovanou jako podnikatelem, nejedná se tak o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně si podnikatelské oprávnění žalované ověřila přes veřejný živnostenský rejstřík. Žalobkyně podle smlouvy poskytla žalované účelový úvěr na podporu a rozvoj podnikání a prohlásila, že úvěr použije na podnikatelské účely ve výši [anonymizováno] na účet žalované sjednaný ve smlouvě úvěru, a to dne [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit společně s příslušným poplatky ve 3 měsíčních splátkách po [anonymizováno] splatných vždy do 8. dne kalendářního měsíce, počínaje [anonymizováno] a konče [anonymizováno]. Žalovaná byla také povinna uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [anonymizováno] a dále poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši [anonymizováno]. V případě dodržení termínů splatnosti úvěru tak měla žalovaná uhradit žalobkyni celkem částku [anonymizováno]. Podle č.l. VIII.6. úvěrové smlouvy v případě prodlení se splacením kterékoli splátky stává se úvěr a příslušné poplatky splatnými 15. kalendářním dnem od počátku prodlení (zesplatnění úvěru). Žalovaná porušila svůj závazek a neuhradila žalobkyni řádně a včas již 1. splátku splatnou dne [anonymizováno] a dostala se tak do prodlení dne [anonymizováno], celý dluh se tak stal splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení, tedy dne [anonymizováno] (č.l. VIII. 6. Smlouvy). Žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení a dále na smluvní pokutu v částce [anonymizováno], tj. ve výši 50 % z dlužné částky [anonymizováno] a náklady za upomínky ve výši [anonymizováno] (za 6 SMS a doporučenou písemnou upomínku). V souladu s nařízením vlády č. 351/2013 žalobkyni náleží také paušální částka za vymáhání [anonymizováno]. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne [anonymizováno]. V rámci vyjádření ze dne [anonymizováno], doručeném soudu dne [anonymizováno] žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalované poskytnut jako podnikateli, nikoli jako spotřebiteli, a proto se na daný smluvní vztah nevztahuje zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, včetně povinnosti posuzovat úvěruschopnost podle § 86 a násl. tohoto zákona. Žalovaná podle žalobce při uzavření smlouvy vystupovala jako podnikatel, byla ve smluvní dokumentaci označena svým IČ a sídlem a sama deklarovala podnikatelský účel úvěru, konkrétně investice do dlouhodobého majetku a financování provozní činnosti. Žalobci nebyl znám žádný odlišný záměr žalované. Žalobce dále poukázal na princip ochrany důvěry v závazkových vztazích a na judikaturu, podle níž se osoba, která svým jednáním vyvolá dojem, že jedná jako podnikatel, nemůže dodatečně dovolávat spotřebitelské ochrany. Zdůraznil rovněž, že poskytuje výhradně podnikatelské úvěry a nemá licenci k poskytování spotřebitelských úvěrů. V procesní rovině žalobce namítl, že ve sporném řízení tíží tvrzení a důkazní břemeno účastníka, který z určité skutečnosti dovozuje pro sebe příznivé právní důsledky, přičemž soud nemůže sám vyhledávat právně významné skutečnosti, jež nebyly účastníky tvrzeny.
2.V rámci podání ze dne [anonymizováno] se žalovaná z jednání nařízeného na den [anonymizováno] omluvila z důvodu náhlého onemocnění obou jejich dětí, pro které se jí nepodařilo zajistit hlídání, souhlasila však, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. K podané žalobě se vyjádřila tak, že dlužnou částku v plné výši uznává s tím, že si půjčku vzala s úmyslem ji splatit, avšak v důsledku nepříznivé finanční situace se dostala do prodlení. Tuto situaci začala aktivně řešit, navýšila si rodičovský příspěvek a zajistila brigádu. Vzhledem ke své současné situaci – péči o dvě malé děti a snaze dluh co nejdříve uhradit, navrhovala soudu, aby jí bylo v rozsudku umožněno splácet dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši [anonymizováno], a to vždy k 15. dni v měsíci.
3.Žalobkyně se z jednání nařízeného na den [anonymizováno] omluvila, o odročení jednání nežádala.
4.Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
5.Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6.Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazováním žalobkyni vyzvat k doplnění skutkových tvrzení o povaze a účelu úvěru a nastavení předmětných podmínek úvěru a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Soud byl připraven rovněž žalobkyni vyzvat k doložení originálu dokumentu nadepsaného jako čestné prohlášení, avšak svou neúčastí u jednání se žalobkyně rovněž připravila o možnost tohoto poučení.
7.Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8.Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
9.Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10.Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11.Podle § 2048 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13.Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
14.Podle § 1796 OZ neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.
15.Podle § 2991 OZ (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16.Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovanou neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.
17.Dle ustáleného názoru Nejvyššího soudu je pro posouzení postavení fyzické osoby uzavírající smlouvu rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], nebo ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Pro aplikaci ustanovení na ochranu spotřebitele není rozhodné, zda je určitá osoba podnikatelem (má podnikatelské oprávnění, v jiných vztazích jako podnikatel vystupuje) či jaké má s obchodními vztahy zkušenosti. Podle definice spotřebitelských smluv a spotřebitele zakotvené v ustanovení § 52 obč. zák. je naopak významným, zda v tom kterém vztahu je spotřebitel osobou, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). Je třeba zkoumat faktický stav věci a odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná coby podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, nebo jedná jako fyzická osoba mimo rámec svého podnikání. Pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu, je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. usoud/II._S_1176_21). Pro určení smlouvy jako smlouvy uzavřené mezi podnikateli a nikoli jako smlouvy uzavřené se spotřebitelem není proto relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci.
18.Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru. Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaná jednala v rámci své podnikatelské činnosti, resp. že předmětem závazku byl podnikatelský úvěr. To, že ve smlouvě je uvedeno jeho IČ a místo podnikání není důvodem pro to, aby na závazkový vztah bez dalšího byla vyloučena ustanovení z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případně aby tento zákon byl obcházen. Tento závěr činí soud rovněž s přihlédnutím k výši poskytnuté částky, době splatnosti, a (nerovnému) nastavení smluvních podmínek (poplatků, smluvních pokut atd.), které žalobkyně požadovala, k absenci zkoumání předmětu a životaschopnosti podnikatelské činnosti žalované.
19.V případě, že žalovaná nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru provést posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně na tuto výzvu soudu reagovala v podání doručeném soudu dne [anonymizováno], kdy uvedla, že úvěr byl žalované poskytnut jako podnikateli, a tedy se na ni nevztahuje zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, že sama žalovaná ve smlouvě o úvěru prohlásila, že smlouvu uzavírá jako podnikatel a že úvěr využije pro účely svého podnikání. Tvrdila, že vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytuje pouze podnikatelské úvěry, není vázána ustanovením o nutnosti zkoumat úvěruschopnost klienta. Dále tvrdila, že žalovaný deklaroval ve smlouvě o úvěru účel úvěru - investice do dlouhodobého majetku klienta a taktéž financování běžné provozní činnosti klienta a nákladů, které obvykle souvisejí s podnikáním. Ve smlouvě je však jako účel úvěru uvedena úhrada služeb. Soud proto uzavírá, že smlouva ze dne [anonymizováno] je neplatná dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalované. K neplatnosti pro rozpor se zákonným ustanovením soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 OZ
20.Nadto soud uvádí, že rozhodovací praxe Ústavního soudu vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů. Ústavní soud neomezil povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost pouze na vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, ale vymezil ji jako výchozí zásadu a obecný princip, kterým by se měl řídit každý věřitel, a to bez ohledu na to, s kým daný úvěr sjednává (srov. nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. usoud/III.__S_4129_18). Žalobkyně by se tak nezprostila povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, ani pokud by šlo o podnikatelský úvěr.
21.Nabízí se také otázka, zda by smlouva ze dne [anonymizováno] obstála jako platná smlouva o úvěru v případě, že by skutečně byla uzavřena podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a v situaci, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně. Žalobkyně tvrdí, že [anonymizováno] poskytla žalované částku [anonymizováno] za úplatu [anonymizováno] (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [anonymizováno] + poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši [anonymizováno]), když částka [anonymizováno] měla být vrácena ve 3 měsíčních splátkách po [anonymizováno], vždy do 8. dne kalendářního měsíce počínaje [anonymizováno] a konče [anonymizováno], tedy za 90 dnů ode dne poskytnutí částky [anonymizováno]. Poplatek [anonymizováno] představuje úrok 193 % ročně (Za 90 dnů částka [anonymizováno], za 365 dnů [anonymizováno], což činí 193 % částky poskytnuté žalované). Úrok přesahující výši akceptovanou obecně závěry soudních rozhodnutí (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. usoud/I.__S_3308_16 ze dne [anonymizováno]) z důvodů tam rozebraných vyšší než 60% ročně je úrokem tzv. lichevním, v soukromoprávních vztazích nepřípustným, naplňujícím hypotézu právní normy § 1796 OZ Takový úrok zakládá hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi stran smlouvy, dokonce jde o jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 253 odst. 1 tr. zák. (srov. například již rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]). Takové smluvní ujednání nemůže požívat ochrany práva podle norem práva soukromého. Vykazuje zásadní rozpor s požadavkem, aby výkon práv a povinností v soukromoprávních vztazích nebyl v rozporu s dobrými mravy. Smlouvu ze dne [anonymizováno] je proto na místě i pro případ, že by byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, vyhodnotit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 OZ, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 OZ
22.Smlouvu ze dne [anonymizováno] tak soud posoudil jako absolutně neplatnou. Zabýval se pak otázkou, zda není na místě žalobě žalobkyně vyhovět z jiného důvodu. Žalobkyně žalované vyplatila na její účet částku [anonymizováno]. Žalobkyně je tedy v postavení ochuzeného dle § 2991 odst. 1 OZ Žalovaná doposud ničeho nevrátila. Žalobkyně proto může žádat plnění tohoto, co žalované vyplatila. Podle § 2991 odst. 1 OZ byla žalovaná zavázána k úhradě částky [anonymizováno]. Ohledně této částky bylo totiž na žalované, aby vyvrátila tvrzení o tom, že pro ni částku [anonymizováno] žalobkyně plnila, případně tvrdila, že došlo k zániku pohledávky některým ze zákonem stanovených způsobů. Žalovaná v rámci svého podání ze dne [anonymizováno] výslovně uvedla, že žalovanou částku uznává. Soud tedy uzavírá, že dluh žalované ve výši [anonymizováno] trvá.
23.Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobkyně domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobkyni tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobkyni s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] nemohou být přiznány ani úroky z prodlení.
24.S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud neshledal podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a OSŘ, občanského soudního řádku (dále jen „o.s.ř.“), ačkoliv žalovaná v průběhu řízení nárok žalobkyně co do důvodu i výše uznala a současně požádala o povolení splátek. V projednávané věci totiž vyšlo najevo, že smlouva o úvěru, z níž žalobkyně uplatňovala své nároky, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla ze strany žalobkyně dostatečně posouzena úvěruschopnost žalované, což je v rozporu s kogentní právní úpravou. Soud tedy postupoval v souladu s ust. § 153a odst. 2 OSŘ, jelikož se dle soudu jedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, protože obsah takového rozsudku pro uznání byl v rozporu s kogentními právními předpisy na ochranu spotřebitele, když zahrnuje i nároky, které jsou založeny neplatnou úvěrovou smlouvou a nevydal rozsudek pro uznání. Vydáním rozsudku pro uznání by tato právní úprava byla obcházena.
25.Co se týče lhůty k plnění vycházel soud z kritérií dle ust. § 87 odst.1, 2 z. č. 257/2016 Sb.. Soud tedy posuzoval možnosti žalované plnění uhradit, přičemž vycházel zejména z podání žalované ze dne [anonymizováno], ve kterém uvedla, že situaci začala aktivně řešit, navýšila si rodičovský příspěvek a zajistila brigádu, avšak s ohledem na svou situaci, kdy pečuje o dvě malé děti a snaze dluh co nejdříve uhradit, požádala, aby jí bylo v rozsudku umožněno splácet dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši [anonymizováno], a to vždy k 15. dni v měsíci. Soud tuto výši splátek považuje za adekvátní, jak s ohledem na tvrzené možnosti žalované, tak i k výši částky a době jejího vyplacení žalobkyni, které tak bude dlužná jistina splacena do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
26.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ, přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Předmětem řízení bylo uplatnění peněžitého nároku ve výši [anonymizováno] se smluvním úrokem z prodlení 0,5 % denně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [anonymizováno]. Soud žalobě vyhověl pouze zčásti, a to co do částky [anonymizováno], zatímco v převyšující části byla žaloba zamítnuta. Žalovaná měla tedy ve věci větší procesní úspěch než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení neuplatnila. Za této procesní situace soud rozhod tak, že žádný z účastníků na náhradu nákladů nemá právo.
CZ Rozhodnutív0.1.0