Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 31.03.2026
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
Heslo: Přípustnost dovolání
Insolvenční rejstřík
Doručování
Doručování vyhláškou
Reorganizace
Reorganizační plán
Znalecký posudek
Insolvenční řízení
Závaznost rozsudku
Promlčení
Náhrada škody
Náhrada škody způsobená státem
Dotčené předpisy: § 237 OSŘ § 32 předpisu č. 82/1998 Sb.
§ 35 předpisu č. 82/1998 Sb.
Kategorie rozhodnutí: B
Zveřejněno na webu: 06.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a) RAVAK a. s. , se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 25612492, a b) GAIMAN HOLDING LIMITED , se sídlem v Nikósii, Stasinou & Boumpoulinas 3, PSČ 1060, Kyperská republika, registrační číslo ΗΕ 292674 , obou zastoupených JUDr. Martinem Supem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 9, Tikovská 2198/14, PSČ 193 00, proti žalovanému České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, jednajícímu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení částky 36 497 310 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 82 425 625,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. okresni/22_C_235_2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2024, č. j. krajsky/12_Co_226_2024-191, takto: I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2024, č. j. krajsky/12_Co_226_2024-191, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku o nákladech odvolacího řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně té části prvního výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2024, č. j. krajsky/12_Co_226_2024-191, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích I. a II. o věci samé, se dovolání zamítá. III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 138,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 311,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 27. března 2024, č. j. okresni/22_C_235_2023-167, Obvodní soud pro Prahu 2: [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce a) [RAVAK a. s.] domáhal po žalovaném (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 36 497 310 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. května 2023 do zaplacení (I. výrok).
[2] Zamítl žalobu, kterou se žalobce b) [GAIMAN HOLDING LIMITED] domáhal po žalovaném zaplacení částky 82 425 625,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. května 2023 do zaplacení (II. výrok).
[3] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok).
2. Obvodní soud – vycházeje z § 1 odst. 1, § 5 písm. a/ a b/, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 32 odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a z (označené) komentářové literatury – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., konkrétně usnesení Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) ze dne 9. července 2012, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-116, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2012, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 1 VSPH 1170/2012-A-159, a žalobci též splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (dne 22. května 2023). Žalovaný však důvodně uplatnil námitku promlčení. 3. Dne 26. dubna 2017 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn znalecký posudek, v němž byla uvedena hodnota majetkové podstaty dlužníka (OLEO CHEMICAL, a. s.), jaká jsou aktiva a pasiva a v jakém rozsahu by byli uspokojeni zajištění a nezajištění věřitelé v případě konkursu a v případě reorganizace. Již zveřejněním tohoto znaleckého posudku mohli žalobci alespoň orientačně zjistit rozsah škody, která jim byla způsobena nezákonnými rozhodnutími. Obvodní soud zdůraznil, že předmětem řízení není otázka, zda a jaká škoda žalobcům vznikla neuspokojením jejich pohledávek v insolvenčním řízení, ale to, zda jim vznikla škoda (a v jaké výši) nezákonnými rozhodnutími. Ani kdyby nezákonná rozhodnutí nebyla vydána, nemohli by žalobci vědět, jaké částky se jim dostane v závěru insolvenčního řízení. Zveřejněním znaleckého posudku v insolvenčním rejstříku mohlo být žalobcům orientačně zřejmé, jakého plnění se jim dostane v insolvenčním řízení (v rámci reorganizace), což mohli porovnat s tím, jakého plnění by se jim přibližně dostalo, kdyby nedošlo k vydání nezákonných rozhodnutí (byla jim známa přibližná výše škody vzniklá nezákonnými rozhodnutími). Vědomost o výši škody nelze odvíjet až od výše skutečného plnění, kterého se žalobcům dostane v případě skončení insolvenčního řízení, neboť to je škoda, která jim vznikne samotným insolvenčním řízením (tím, že jejich pohledávka je uspokojena pouze částečně). V takovém případě ale nelze shledat příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody.
4. Promlčecí lhůta tudíž počala běžet 26. dubna 2017 a skončila 26. dubna 2020. Žalobci však své nároky uplatnili až 22. května 2023. Nejzazším termínem, kdy mohla začít běžet promlčecí lhůta, je okamžik zveřejnění reorganizačního plánu v insolvenčním rejstříku (3. července 2017), neboť z něj se podává orientační výše pohledávky, kterou mohli žalobci získat v insolvenčním řízení (což by ale nic nezměnilo na závěru o promlčení uplatněných nároků).
5. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2024, č. j. krajsky/12_Co_226_2024-191: [1] Potvrdil zamítavé výroky I. a II. rozsudku obvodního soudu a změnil jeho výrok III. o nákladech řízení (první výrok).
[2] Rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – se ztotožnil se závěry obvodního soudu. Přitakal sice žalobcům v tom, že znalecký posudek je pouze jedním z mnoha kroků předcházejících schválení reorganizačního plánu a následnému uspokojení pohledávek a že pohledávka na náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. je subsidiárního charakteru, jelikož poškozený věřitel se nemůže úspěšně domáhat náhrady škody po státu dříve, než je zřejmé, že nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči primárnímu dlužníkovi, avšak závěry, které odtud vyvozovali, správnými neshledal. 7. Zdůraznil, že předmětem řízení je škoda vzniklá nezákonnými rozhodnutími, jejíž výše byla žalobcům zřejmá již při zveřejnění znaleckého posudku v insolvenčním rejstříku. Ve znaleckém posudku bylo uvedeno, jaké výše dosahuje majetková podstata dlužníka, jaká jsou aktiva a pasiva a v jakém rozsahu by byli uspokojeni zajištění a nezajištění věřitelé v případě konkursu a v případě reorganizace. Žalobci tudíž mohli orientačně dovodit, jakého plnění se jim dostane při reorganizaci a porovnat je s plněním, jež by se jim dostalo, kdyby nezákonná rozhodnutí nebyla vydána (podle toho, co jim bylo známo na začátku insolvenčního řízení). Ani kdyby nezákonná rozhodnutí nebyla vydána, nemohli žalobci vědět, jakých částek se jim v závěru insolvenčního řízení dostane. Promlčecí lhůta tak počala plynout 26. dubna 2017 a uplynula 26. dubna 2020.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu § 237 OSŘ, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (otázka č. 1) a právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázka č. 2). Konkrétně jde o následující otázky: [1] V jakém okamžiku může věřitel primárního dlužníka nejdříve žalovat stát za újmu spočívající ve ztrátě pohledávky ze smluvního závazku, způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, byl-li úpadek primárního dlužníka řešen reorganizací?
[2] Začíná-li poškozenému věřiteli běžet promlčecí lhůta na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím od právní moci schválení reorganizačního plánu, k jakému okamžiku nastává ve vztahu k dotčenému věřiteli právní moc takového rozhodnutí?
9. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 OSŘ), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. 10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pokládají dovolatelé (ve vztahu k otázce č. 1) za nesprávné právní závěry soudů ohledně počátku běhu promlčecí lhůty.
11. S odkazem na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu namítají, že k uplatnění pohledávky na náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. nepostačuje (toliko) orientační vědomost o tom, zda a v jaké výši přibližně škoda vznikne v budoucnu. Nárok na náhradu škody (představované ztrátou možnosti plného uspokojení pohledávky) vůči státu má subsidiární charakter a vzniká až v okamžiku, kdy je postaveno na jisto, že pohledávka již nemůže být uspokojena primárním dlužníkem (respektive v jakém rozsahu se věřitel neuspokojí z majetku primárního dlužníka). 12. Ke ztrátě pohledávky za primárním dlužníkem a ke vzniku nároku vůči státu dochází v zásadě až právní mocí rozvrhového usnesení. Tomu v reorganizaci odpovídá právní moc usnesení o vzetí na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu. Musí totiž jít o okamžik finální fáze reorganizace, kdy se již nemůže nic změnit na rozsahu uspokojení nároků věřitelů, a až do tohoto okamžiku stále není vyloučeno další uspokojení pohledávky primárním dlužníkem (v důsledku přeměny reorganizace v konkurs či změny reorganizačního plánu). V případě reorganizace tedy nelze postavit najisto vznik škody dříve, než usnesením o splnění reorganizačního plánu podle § 364 odst. 3 InsZ, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). V projednávané věci toto usnesení nabylo právní moci 29. července 2022. Nároky dovolatelů byly uplatněny 22. května 2023, tudíž nemohou být promlčeny. 13. Zveřejnění znaleckého posudku ve smyslu § 153 odst. 1 a § 155 odst. 1 InsZ sice dává orientační vědomost o tom, že pohledávka věřitele pravděpodobně nebude uspokojena v plném rozsahu, to však pro žalobu vůči státu nepostačuje. Reorganizační řízení také (v této fázi) nabízí věřitelům právní prostředky, kterými mohou ovlivnit rozsah uspokojení jejich pohledávky. Nadto znalecký posudek mohou věřitelé neschválit. Znalecký posudek též určuje pouze minimální uspokojení pro případ řešení dlužníkova úpadku konkursem (předkladatel reorganizačního plánu musí věřitelům nabídnout více). Ani předložený reorganizační plán nemusí být přijat schůzí věřitelů či schválen soudem. Rozhodný okamžik pak nemohl nastat ani pravomocným schválením reorganizačního plánu. Jednou z podmínek splnění reorganizačního plánu v případě dlužníka bylo, že dovolání proti usnesení o schválení reorganizačního plánu nebude úspěšné. 14. Je nesprávný názor odvolacího soudu (formulovaný jen při vyhlášení napadeného rozsudku), že se promlčecí lhůta odvíjela od okamžiku, kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení o schválení reorganizačního plánu (tedy od 14. května 2020). Dovolatelům mělo být toto usnesení doručováno zvláštním způsobem, proto nemůže být vůči nim určující okamžik jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. I kdyby bylo rozhodným pravomocné usnesení o schválení reorganizačního plánu, nebyly by nároky dovolatelů promlčeny, a to vzhledem k datu, kdy jim toto usnesení bylo doručeno zvláštním způsobem.
15. Zároveň platí, že pravomocně schválený reorganizační plán nemusí být ve schváleném znění splněn. Může být změněn i poté, a to postupem podle § 361 InsZ. Podle § 363 InsZ též může dojít k přeměně reorganizace v konkurs. V takovém případě by došlo k paradoxní situaci, že by promlčecí lhůta již běžela, ale věřitel by zpravidla neznal rozsah svého uspokojení v konkursu až do vydání rozvrhového usnesení. Byl by tedy nucen žalovat, aniž by byl schopen prokázat výši své újmy. Nadto, na rozdíl od konkursu, kdy v okamžiku právní moci rozvrhového usnesení již nemohou být vedeny žádné incidenční odporové spory (jestliže by jejich výsledek mohl podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy), jsou v reorganizaci takové incidenční spory vedeny i po skončení insolvenčního řízení. 16. V případě dlužníka měly být pohledávky přihlášených věřitelů uspokojovány ve dvou fázích. V první fázi měl být uspokojen tzv. základní nárok, který určoval výši uspokojení každé pohledávky bez ohledu na výsledek incidenčních sporů, ve druhé fázi měli věřitelé obdržet tzv. podmíněný nárok, jehož výše závisela na výsledku incidenčních sporů. Jestliže některý z popřených věřitelů prohrál incidenční spor, měla se částka alokovaná na jeho plnění poměrně rozdělit mezi ostatní věřitele se zjištěnými pohledávkami. Do pravomocného rozhodnutí posledního odporového sporu není postavena najisto celková výše uspokojení věřitelů. Reorganizační plán obsahuje ustanovení o maximální výši podmíněného nároku, věřitelé si tedy mohou vypočíst maximální i minimální částku, kterou by mohli obdržet od primárního dlužníka, přesnou výši však neví.
17. Od okamžiku vydání usnesení o vzetí na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu však mají věřitelé jistotu ohledně rozmezí minimální a maximální částky, kterou mohou obdržet od primárního dlužníka. Proto s tímto momentem dovolatelé spojují možnost žalovat stát na náhradu škody způsobené ztrátou (části) pohledávky vůči dlužníku v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu,
je-li úpadek dlužníka řešen reorganizací.
18. Ohledně otázky č. 2 (k právní moci rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu) dovolatelé namítají, že jejich žaloba by byla včasná, i kdyby rozhodným okamžikem byla právní moc usnesení o schválení reorganizačního plánu. Usnesení insolvenčního soudu o schválení reorganizačního plánu mělo nabýt právní moci 14. května 2020 (zveřejněním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2020 v insolvenčním rejstříku). Dovolatelům (jako odvolatelům) však toto rozhodnutí nebylo doručováno vyhláškou, ale zvláštním způsobem do datové schránky jejich právního zástupce (podle § 75 odst. 2 InsZ). 19. S odkazem na § 74 InsZ a (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu dovolatelé dovozují, že začíná-li poškozenému věřiteli běžet promlčecí lhůta na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím od právní moci usnesení o schválení reorganizačního plánu, právní moc takového rozhodnutí ve vztahu k danému věřitel nastává až doručením rozhodnutí zvláštním způsobem (v případě dovolatelů doručením do datové schránky jejich právního zástupce). Až od tohoto okamžiku může začít plynout promlčecí lhůta nároku na náhradu škody. Jelikož právnímu zástupci dovolatelů bylo doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2020 (až) 22. května 2020, nemohl být promlčen nárok na náhradu újmy, který uplatnili u žalovaného 22. května 2023. 20. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné. Argumentuje ve prospěch závěru, že nároky jsou promlčeny. Dovolatelé totiž věděli, respektive mohli a měli vědět, že jim vznikla škoda, v jaké výši a kdo za ni odpovídá (čímž začala běžet promlčecí lhůta k uplatnění jejich nároků), již od právní moci rozhodnutí o úpadku dlužníka ze dne 16. února 2017, případně od okamžiku, kdy byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn znalecký posudek o hodnotě majetku dlužníka (26. dubna 2017). Nejpozději začala dovolatelům běžet subjektivní promlčecí lhůta od vydání usnesení o schválení reorganizačního plánu, eventuálně od právní moci tohoto usnesení (14. května 2020) [promlčecí lhůta tudíž uplynula nejpozději 14. května 2023].
III. Přípustnost dovolání
21. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
22. Dovolatelé napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu „všech výroků“, tedy ohledně jeho prvního výroku též v části, v níž odvolací soud změnil III. výrok rozsudku obvodního soudu o nákladech řízení, jakož i ohledně jeho druhého a třetího výroku o nákladech odvolacího řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 OSŘ, jelikož přípustnost dovolání proti výrokům o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 23. Ve zbývajícím rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí v části potvrzující zamítavé výroky I. a II. rozsudku obvodního soudu ve věci samé, Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 OSŘ, když potud pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 OSŘ, a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou. IV. Důvodnost dovolání
24. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
25. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
26. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná následující skutková zjištění, z nichž vyšly oba soudy, jakož i zjištění, která ohledně insolvenčního řízení ve věci dlužníka vyplývají z insolvenčního rejstříku:
[1] Dne 11. dubna 2012 přihlásil žalobce a) do insolvenčního řízení ve věci dlužníka pohledávku ve výši 163 036 662,26 Kč, 13 820 687,14 Kč a 98 238 286,64 Kč.
[2] Dne 3. května 2012 přihlásil žalobce b) do insolvenčního řízení ve věci dlužníka pohledávku ve výši 232 305 440,43 Kč, 229 600,41 Kč a 233 835,60 Kč.
[3] Věřitelský insolvenční návrh týkající se majetku dlužníka ze dne 21. února 2011 zamítl insolvenční soud usnesením ze dne 9. července 2012.
[4] Toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. listopadu 2012 a nabylo právní moci dne 21. prosince 2012.
[5] Usnesením ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSČR 24/2013, které nabylo právní moci 14. května 2015, zrušil Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu ze dne 29. listopadu 2012 a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Odvolací soud usnesením ze dne 8. června 2015, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 1 VSPH 1170/2012-A-183, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 12. června 2015, zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. července 2012.
[7] Usnesením ze dne 16. února 2017, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-250, téhož dne zveřejněným v insolvenčním rejstříku, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku reorganizací a ustanovil znalce k ocenění majetkové podstaty dlužníka.
[8] Usnesením ze dne 27. března 2017, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 545/2017-A-268, Vrchní soud v Praze částečně odmítl odvolání a částečně potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. února 2017.
[9] Usnesením ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 NSČR 130/2017, odmítl Nejvyšší soud dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. března 2017.
[10] Ke dni vypracování znaleckého posudku (25. dubna 2017) činila hodnota majetku dlužníka 321 646 000 Kč. Míra uspokojení činila v případě žalobce a) při konkursu 31,4 % a při reorganizaci 51,8 %, u žalobce b) [jako nezajištěného věřitele] při konkursu 0,5 % a při reorganizaci 6,9 %.
[11] Reorganizační plán dlužníka z 28. února 2019 byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 6. března 2019.
[12] Usnesením ze dne 21. listopadu 2019, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-796, zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku, insolvenční soud schválil reorganizační plán dlužníka z 28. února 2019 a určil, že reorganizační plán nabývá účinnosti pátého pracovního dne následujícího po dni, kdy usnesení nabude právní moci. Toto usnesení potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 13. května 2020, č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSHP 3/2020-B-966, a nabylo právní moci 14. května 2020 (podle data zveřejnění usnesení odvolacího soudu ze dne 13. května 2020 v insolvenčním rejstříku).
[13] Dne 22. května 2023 žalobci předběžně uplatnili u žalovaného nárok na náhradu škody ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Škodu spatřovali v nižším uspokojení svých pohledávek, neboť během let 2012 a 2017 se snížila hodnota majetku dlužníka a zvýšil se objem jeho závazků. Kdyby v roce 2012 nebyl zamítnut insolvenční návrh, uspokojovali by se z hodnotnějšího majetku při menším množství přihlášených věřitelů. Vyššího uspokojení by se jim dostalo, i kdyby insolvenčnímu návrhu bylo vyhověno v letech 2015 až 2016, k čemuž nedošlo pro liknavý postup insolvenčního soudu.
[14] Podáním ze dne 20. prosince 2023 žalovaný odmítl uspokojit nároky žalobců pro promlčení.
27. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou určující následující ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., insolvenčního zákona a občanského soudního řádu: (1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.
(2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
(3) Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.
(1) Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.
(…)
§ 74 (insolvenčního zákona)
(1) Zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku je dokladem o doručení i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti.
(2) Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem. O tom musí být adresát poučen.
§ 153 (insolvenčního zákona)
(1) Jestliže insolvenční soud rozhodne, že způsobem řešení úpadku je reorganizace, spojí s tímto rozhodnutím i rozhodnutí o ustanovení znalce za účelem ocenění majetkové podstaty; současně znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně. Obdobně insolvenční soud postupuje, jestliže schůze věřitelů vedle usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněžení majetkové podstaty podle § 290.
(…)
§ 155 (insolvenčního zákona)
(1) Pro účely ocenění majetkové podstaty na základě rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 153 platí, že provoz dlužníkova podniku skončil ke dni podání znaleckého posudku; části majetkové podstaty, ke kterým je uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, se ve znaleckém posudku ocení i odděleně.
(2) Znalecký posudek podle odstavce 1 předkládá znalec insolvenčnímu soudu, který neprodleně poté svolá za účelem jeho projednání a schválení schůzi věřitelů, ke které předvolá i znalce; znalecký posudek musí být zveřejněn v insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů přede dnem, kdy se má schůze věřitelů konat.
(3) Po projednání znaleckého posudku rozhodne schůze věřitelů o tom, zda jej schvaluje; usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého posudku je přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly nejméně dvě třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek.
(…)
§ 338 (insolvenčního zákona)
(1) Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace, a to na základě opatření sledujících ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.
(…)
(3) V reorganizačním plánu se lze odchýlit od ustanovení tohoto zákona, pokud jde o uspokojení věřitelů včetně zajištěných věřitelů a věřitelů, jimiž jsou společníci a členové dlužníka uplatňující pohledávku vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, o nakládání s majetkovou podstatou a o závazky dlužníka po skončení insolvenčního řízení.
(4) Další průběh reorganizace nesmí být v rozporu s reorganizačním plánem, pokud nedošlo stanoveným způsobem k jeho změně.
§ 350 (insolvenčního zákona)
(…)
(3) Předkladatel reorganizačního plánu může až do rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu reorganizační plán doplnit nebo změnit; v takovém případě hlasují věřitelé o reorganizačním plánu v podobě po jeho doplnění nebo změně. Schůze věřitelů, která má o reorganizačním plánu rozhodnout, se může konat nejdříve 15 dnů poté, co bylo věřitelům předloženo znění navrhovaných doplnění nebo změn reorganizačního plánu.
§ 352 (insolvenčního zákona)
(1) Reorganizační plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení nabylo právní moci, nebyla-li reorganizačním plánem jeho účinnost odložena na pozdější dobu nebo nerozhodl-li o jeho pozdější účinnosti insolvenční soud.
(2) Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu je závazné pro všechny účastníky insolvenčního řízení i pro další osoby, jejichž práva a povinnosti jsou reorganizačním plánem dotčeny.
(…)
§ 159a (o. s. ř.)
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.
(…)
(3) V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.
(4) Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
28. V citované podobě platila všechna tato ustanovení již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (21. února 2011) a později nedoznala obsahových změn [jen u § 159a o. s. ř. došlo ke změně číslování odstavců 3 a 4 (původně šlo o odstavce 4 a 5)]. S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka (16. února 2017) se přitom v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka i v době od 1. června 2019 (až do jeho skončení) uplatnil insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [ srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb. ].
29. Již v rozsudku ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. nsoud/29_Cdo_1774_2014, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2017, pod číslem 25, na nějž v podrobnostech odkazuje, se Nejvyšší soud přihlásil [ odkazuje na označenou (ustálenou) judikaturu Nejvyššího soudu ] pro účely zkoumání nároků na náhradu škody způsobené věřiteli tím, že v insolvenčním řízení nebyla uspokojena jeho pohledávka za dlužníkem, k judikatorním závěrům ustaveným (ve vazbě na úpravu obsaženou v zákoně č. 82/1998 Sb.) na poli práva konkursního (při výkladu zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání). Tuto tezi Nejvyšší soud zopakoval např. též v rozsudku ze dne 24. září 2021, sp. zn. nsoud/29_Cdo_1540_2020. I v poměrech upravených insolvenčním zákonem tedy platí, že: [1] Nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nebude-li pohledávka poškozeného věřitele vůči dlužníku uspokojena ani v insolvenčním řízení.
[2] Rozhodující pro závěr o nedobytnosti pohledávky poškozeného (ve vztahu k dlužníku) je skutkové zjištění, že podle stavu insolvenčního řízení již poškozený (žalobce) prokazatelně nemůže vůči dlužníku úspěšně dosáhnout uspokojení pohledávky (je vyloučena možnost, že by v dalším průběhu insolvenčního řízení byla pohledávka věřitele uspokojena, respektive dále uspokojena).
[3] Skutečností rozhodnou pro určení, v jaké výši vznikla věřiteli škoda, nemusí být (až) pravomocné rozvrhové usnesení nebo částečný rozvrh (při řešení úpadku konkursem), ale podle stavu insolvenčního řízení může jít o pravomocné schválení konečné zprávy (bude-li z ní patrno, že nezajištění věřitelé neobdrží při rozvrhu ničeho), nebo již o zprávu insolvenčního správce o stavu insolvenčního řízení, která vyloučí možnost uspokojení věřitelovy pohledávky při řešení úpadku dlužníka konkursem v rozsahu, v němž se domáhá náhrady škody.
30. Platí též, že námitku promlčení ve smyslu § 32 zák. č. 82/1998 Sb. může uplatnit i stát, přičemž samotná skutečnost, že promlčení namítl stát, nezakládá rozpor vznesené námitky s dobrými mravy; srov. např. odstavec 53 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2021, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3509_2019, uveřejněného pod číslem 26/2022 Sb. rozh. obč. 31. K běhu promlčecí doby pro uplatnění nároku na náhradu škody (způsobené nesprávným úředním postupem) se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. usoud/IV.__S_642_05, v němž vyložil, že nalezení spravedlivé rovnováhy mezi ochranou vlastnictví (oprávněného jednotlivce – věřitele) a ochranou právní jistoty (povinného státu - dlužníka) spočívá ve stanovení okamžiku objektivizace výše vzniklé škody. Podle Ústavního soudu nelze připustit závěr, podle kterého promlčecí doba počala běžet v okamžiku, kdy si stěžovatel nemohl být jist, že požadovaná částka představuje skutečnou výši škody. 32. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody je rozhodné, kdy se poškozený dozví o již vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Dozvědět se o škodě znamená, že se poškozený dozví o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze natolik objektivně vyčíslit v penězích, že lze právo na její náhradu důvodně uplatnit u soudu. Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná; pouhý předpoklad či možnost dozvědět se o škodě a osobě, která za vzniklou škodu odpovídá, nestačí, přičemž počátek běhu subjektivní lhůty může být odlišný ve vztahu k vědomosti poškozeného o škodě a k jeho vědomosti o škůdci. Srov. již rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. září 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74, uveřejněný pod číslem 38/1975 Sb. rozh. obč. , stanovisko bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. listopadu 1983, Cpj 10/83, uveřejněné pod číslem 3/1984 Sb. rozh. obč. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2008, sp. zn. nsoud/25_Cdo_2883_2006, uveřejněný pod číslem 98/2009 Sb. rozh. obč. 33. V případě práva na odčinění újmy způsobené nezákonným rozhodnutím lze vycházet ze subjektivně určeného počátku běhu promlčecí lhůty podle § 32 odst. 1 věty druhé zák. č. 82/1998 Sb. (odvíjejícího se ode dne doručení zrušovacího rozhodnutí) pouze tehdy, jestliže se zrušení nezákonného rozhodnutí domáhal poškozený. Jinak se počátek běhu promlčecí lhůty určuje dle § 32 odst. 1 věty první uvedeného zákona (odvíjí se od vědomosti poškozeného o újmě a o osobě, která za ni odpovídá); srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2019, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2715_2019. 34. V intencích shora shrnutých závěrů ustálené judikatury je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (jak ji vymezili dovolatelé) proti státu podle zák. č. 82/1998 Sb. při řešení dlužníkova úpadku reorganizací rozhodující určení okamžiku, kdy se dovolatelé (coby poškození) mohli dozvědět o škodě, která jim vznikla, a o její výši. V rámci vymezeném dovolací argumentací a tím, jak věc posuzoval odvolací soud, Nejvyšší soud pro tyto účely zkoumal především povahu znaleckého posudku podle § 153 a násl. insolvenčního zákona a povahu usnesení insolvenčního soudu o schválení reorganizačního plánu. 35. Ke znaleckému posudku podle § 153 a § 155 InsZ se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 NSČR 18/2010, uveřejněném pod číslem 65/2013 Sb. rozh. obč. V něm vyložil, že vlastní příprava reorganizačního plánu není závislá na tom, zda byl schválen (postupem podle § 153 a násl. insolvenčního zákona) znalecký posudek oceňující majetkovou podstatu dlužníka. Předpokladem hlasování věřitelů o reorganizačním plánu není schválení takového znaleckého posudku. To, že není schválen znalecký posudek, též samo o sobě není důvodem, pro nepředložení reorganizačního plánu (osobou k tomu oprávněnou) v zákonem stanovené lhůtě. V rozsudku ze dne 31. března 2022, sp. zn. nsoud/29_Cdo_1259_2020, Nejvyšší soud dále vysvětlil, že ze znaleckého posudku schváleného schůzí věřitelů podle § 155 odst. 3 InsZ insolvenční soud v dalším řízení vychází. 36. Pro schválený reorganizační plán pak platí, že je podstatou reorganizace. Určuje, které pohledávky a v jakém rozsahu budou reorganizací dotčeny, je závazný pro dlužníka i jeho věřitele a po schválení (a splnění) již nelze měnit jeho obsah nebo obcházet důsledky plynoucí z něj pro věřitele. Srov. (ve vazbě na § 352 InsZ) důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. nsoud/29_Cdo_2451_2013, uveřejněného pod číslem 12/2017 Sb. rozh. obč. 37. Účinností (schváleného) reorganizačního plánu zanikají práva věřitelů i práva třetích osob s tím, že se nahrazují oprávněními obsaženými v reorganizačním plánu. Jde o obdobu tzv. novace, s tím rozdílem, že taková novace se neopírá o dohodu, ale o zákon. Reorganizační plán (tedy) obvykle zasahuje do jednotlivých pohledávek věřitelů dlužníka. Pohledávky „reorganizuje“ tak, aby vyřešil úpadek dlužníka, ozdravil hospodaření jeho obchodního závodu a zároveň zajistil (insolvenčním) věřitelům vyšší míru uspokojení jejich pohledávek než při řešení úpadku dlužníka konkursem. Reorganizační plán je „dohodou“ mezi insolvenčním dlužníkem a jeho věřiteli, která umožňuje upravovat jejich právní vztahy podle pravidel stanovených insolvenčním zákonem. Srov. k tomu důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sp. zn. nsoud/29_Cdo_4524_2017, uveřejněného pod číslem 43/2020 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. nsoud/29_Cdo_567_2019, uveřejněného pod číslem 41/2022 Sb rozh. obč. 38. Dovolatelé přiléhavě zdůrazňují, že nárok vůči státu jim vznikne, až když bude nepochybné, že nelze dosáhnout uspokojení (příslušné části) jejich pohledávek za „primárním“ dlužníkem. Oba soudy však správně určily, že pro vědomost dovolatelů o tom, že jim vznikla (nebo mohla vniknout) škoda a v jaké výši, je určující jimi uplatněný mechanismus vzniku škody.
39. Promítnuto do poměrů posuzované věci je ze shora řečeného zřejmé, že neobstojí z ávěr odvolacího soudu, že pro počátek běhu promlčecí lhůty byl určující okamžik zveřejnění znaleckého posudku (podaného podle § 153 a násl. insolvenčního zákona) v insolvenčním rejstříku (k čemuž došlo 26. dubna 2017). Ze znaleckého posudku nemohli dovolatelé získat dostatečně konkrétní povědomí o pravděpodobné výši škody při řešení dlužníkova úpadku reorganizací.
40. Skutečností rozhodnou pro určení vzniku a výše dovolateli uplatněné škody však je schválený reorganizační plán (jehož účinností zanikají stávající pohledávky věřitelů a nahrazují se pohledávkami podle reorganizačního plánu), který již není změnitelný řádnými opravnými prostředky. Reorganizační plán dlužníka schválil insolvenční soud usnesením ze dne 21. listopadu 2019, které ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 13. května 2020 nabylo právní moci 14. května 2020 (dnem zveřejnění usnesení odvolacího soudu z 13. května 2020 v insolvenčním rejstříku).
41. Výrokem II. usnesení o schválení reorganizačního plánu přitom insolvenční soud (v souladu s § 352 odst. 1 InsZ) rozhodl o pozdější účinnosti reorganizačního plánu tak, že nabude účinnosti pátého pracovního dne následujícího po dni, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci. Reorganizační plán tudíž nabyl účinnosti ve čtvrtek 21. května 2020. 42. Účinky právní moci soudního rozhodnutí se projevují tím, že je již nelze napadnout odvoláním jako řádným opravným prostředkem (formální právní moc) a dále závazností výroku rozhodnutí a jeho nezměnitelností (materiální právní moc). Jde přitom o účinky, jež se pojí s právní mocí soudního rozhodnutí a nikoli s jeho vykonatelností. Srov. k tomu např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč. Řečené platí i pro účinky právní moci usnesení, jímž insolvenční soud schválil reorganizační plán. Právní mocí tohoto usnesení se reorganizační plán stal (definitivně) závazným a nezměnitelným (řádným opravným prostředkem). Na tom nic nemění ani případné odložení účinnosti schváleného reorganizačního plánu ve smyslu § 352 odst. 1 InsZ. 43. Dnem právní moci usnesení, jímž insolvenční soud schválil reorganizační plán dlužníka v této věci, bylo postaveno na jisto, v jakém rozsahu nebudou uspokojeny nároky dovolatelů (věřitelů) v reorganizaci a tedy i to, zda a v jakém výši jim vznikla škoda. Dovolatelé měli (prostřednictvím insolvenčního rejstříku) k dispozici všechny informace rozhodné k uplatnění nároků z titulu tvrzené škody, když z předmětného (pravomocného) usnesení bylo zřejmé, jaké pohledávky přihlášených věřitelů (i dovolatelů) zaniknou účinností reorganizačního plánu a jaké nové pohledávky podle reorganizačního plánu vzniknou.
44. Den právní moci usnesení, jímž insolvenční soud schválil reorganizační plán dlužníka v této věci (14. květen 2020), je tedy i dnem od kterého dovolatelům začala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu.
45. Dovolatelé se mýlí, usuzují-li, že jim škoda vznikla až ke dni, kdy došlo ke splnění reorganizačního plánu v podstatných bodech ve smyslu § 363 odst. 4 InsZ (k 29. červnu 2022) a že jejich vědomost o škodě byla dána až zprávou insolvenčního správce o splnění podstatných částí reorganizačního plánu (27. července 2022), respektive až usnesením (ze dne 29. července 2022), jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu. Argumentace možností následné změny pravomocně schváleného reorganizačního plánu nebo možnou přeměnou reorganizace v konkurs nic nemění na tom, že ke dni právní moci usnesení o schválení reorganizačního plánu znali dovolatelé všechny skutečnosti potřebné pro uplatnění nároku na náhradu škody. 46. K otázce č. 2 (jež se týká doručování rozhodnutí v insolvenčním řízení) Nejvyšší soud uvádí, že i při zvláštním způsobu doručení je (v souladu s § 74 odst. 1 InsZ) dnem dokládajícím doručení rozhodnutí insolvenčního soudu den, kdy rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Proto v těch případech, kdy se právní moc usnesení insolvenčního soudu pojí (vzhledem k podanému odvolání) až s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu, nabývá usnesení insolvenčního soudu (i usnesení odvolacího soudu) právní moci dnem zveřejnění usnesení odvolacího soudu v insolvenčním rejstříku, bez ohledu na to, že zvlášť bylo usnesení odvolacího soudu doručeno účastníkům řízení později. Srov. k tomu např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 ICdo 154/2020, uveřejněného pod číslem 40/2022 Sb. rozh. obč. 47. Zvláštní způsob doručení má podle § 74 odst. 2 InsZ vliv toliko na počátek běhu lhůty k provedení příslušného procesního úkonu osobě, které bylo takto doručováno (i když se počátek běhu takové procesní lhůty váže k okamžiku právní moci doručovaného usnesení). Ustanovení § 74 odst. 2 InsZ nevymezuje (nemůže vymezovat) začátek běhu promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody již proto, že promlčecí lhůta není lhůtou procesní, nýbrž lhůtou hmotněprávní (nejde o „lhůtu k podání opravného prostředku“ ani o lhůtu k „jinému procesnímu úkonu“). 48. Tříletá promlčecí lhůta tedy začala běžet 14. května 2020 a jejím posledním dnem bylo pondělí 15. května 2023.
49. Nejvyšší soud dodává, že z hlediska promlčení nároku na náhradu škody je významný (až) okamžik uplatnění práva u soudu. Předpokladem pro stavení běhu promlčecí lhůty po dobu předběžného projednání (nejdéle na dobu šesti měsíců) podle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. je zahájení předběžného projednání ještě za běhu promlčecí lhůty podle § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., k čemuž v projednávané věci nedošlo, když dovolatelé uplatnili u žalovaného nárok na náhradu škody až 22. května 2023. 50. Žalobu v projednávané věci podali dovolatelé u obvodního soudu 20. listopadu 2023, tedy v době, kdy jejich nároky již byly promlčeny. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž ve výsledku správné a dovolání není důvodné.
51. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
52. Výroky o nákladech dovolacího řízení se opírají o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 143 odst. 3 OSŘ, když dovolání žalobců bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální náhrady za 1 úkon (vyjádření žalovaného k dovolání ze dne 12. února 2025) podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 OSŘ a podle § 89a ExŘ, podle nichž má tato náhrada činit 300 Kč. 53. Paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka však zákonodárce zavedl za účelem odstranění Ústavním soudem kritizovaného nerovného zacházení s účastníky řízení Srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. usoud/Pl.__S_39_13, uveřejněný pod č. 275/2014 Sb. a důvodovou zprávu k zák. č. 139/2015 Sb. Částkou 300 Kč byla paušální náhrada stanovena proto, že ve stejné výši na ni měl tehdy nárok advokát podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. prosince 2024. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. ledna 2025 však tato paušální náhrada nyní činí 450 Kč, což je i částka, která v duchu závěrů shora označeného nálezu pléna Ústavního soudu náleží podle přesvědčení Nejvyššího soudu i nezastoupenému účastníku sporu. K tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2025, sp. zn. nsoud/28_Cdo_2638_2025. 54. Žalobci jsou v řízení samostatnými společníky, proto je každý z nich povinen zaplatit žalovanému odpovídající část náhrady nákladů řízení stanovenou podle poměru výše jejich žalobních nároků, čemuž odpovídají částky promítnuté ve výroku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 31.03.2026
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu