usoud/I._S_146_02 | Mezi—soudy Kancelář vládního zmocněnce Ministerstvo spravedlnosti Přepnout do režimu široké obrazovky Přihlásit se O nás O kanceláři Náš tým Konference a semináře Zprávy o činnosti Napište nám Úřednický čin roku Hledat v obsahu webu Hledat v databázi judikatury Menu Domů Databáze judikatury Pro legislativce Přehledy judikatury Průvodce judikaturou Tematické příručky Mezinárodní úmluvy Řízení Řízení před ESLP Řízení před Evropským výborem pro sociální práva Řízení před výbory OSN Výkon rozhodnutí Výkon rozhodnutí Kolegium Aktuální témata Zpravodaj Další materiály Aktuality Přihlásit se O nás O kanceláři Náš tým Konference a semináře Zprávy o činnosti Napište nám Úřednický čin roku Domů Databáze judikatury usoud/I._S_146_02 usoud/I._S_146_02 Přehled Datum rozhodnutí 14.08.2002 Rozhodovací formace senát Významnost 4 Číslo stížnosti / sp. zn. usoud/I._S_146_02 Typ rozhodnutí usnesení Originální znění https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-146-02 Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu základní práva a svobody právo vlastnit a pokojně užívat majetek ukládání daní a poplatků Dotčený vnitrostátní předpis 99 / 1963 Sb. , § 138 odst. 1 549 / 1991 Sb. , § 9 odst. 1 Dotčené základní právo ochrana majetku ochrana majetku ukládání daní a poplatků právo na spravedlivý proces Hesla poplatek soudní Zobrazit všechna metadata Usnesení Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Janouškem se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13.07.2001, sp. zn. okresni/24_C_302_99 a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.09.2001, sp. zn. krajsky/13_Co_582_2001, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením potvrdil Krajský soud v Plzni usnesení Okresního soudu Plzeň-město, kterým soud nepřiznal stěžovateli - jako žalobci - osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel totiž ve stanovené lhůtě soudu věrohodným způsobem neprokázal své majetkové a sociální poměry a navíc je prý soudu obecně známo, že stěžovatel - ač je starobním důchodcem - nadále provozuje advokátní činnost.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadenými usneseními porušily obecné soudy jeho základní právo podle § 36 Listina základních práv a svobod (dále jen Listina) neboť tím, že rozhodly o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, mu odňaly možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Poukázal přitom na své majetkové poměry a namítal, že nemá peníze na zaplacení soudního poplatku.
Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
V průběhu řízení před Ústavním soudem právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu oznámil, že jeho mandant zemřel. Tato skutečnost byla ověřena dotazem na správní odbor Úřadu městské části Praha 10. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že stěžovatel zemřel dne 30.04.2002.
Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle ustanovení § 107 odst. 1, věta prvá občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle ustanovení § 107 odst. 5, věta prvá občanského soudního řádu, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 OSŘ, § 7 odst. 1, 2 občanského zákoníku), zabýval se Ústavní soud otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právní nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že obecné soudy tím, že nevyhověly jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, porušily jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces. Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody, jež jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, a nepřecházejí tudíž na jeho právní nástupce. Při posouzení dané otázky se Ústavní soud zabýval i povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy. Vyšel mimo jiné z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž přiznání práva na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 OSŘ nepřechází na zákonného právního nástupce účastníka (srov. Rc 14/76, Sb.s.r. 76, 6 - 7: 331). Aplikovatelnost příslušného ustanovení § 138 OSŘ je totiž podmíněna existencí účastníka, jenž navrhuje, aby byl od povinnosti platit soudní poplatky osvobozen. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení a soud je povinen řízení zastavit (srovnej např. nepublikované usnesení Ústavního soudu usoud/II.__S_246_2002 ze dne 23.07.2002).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 107 odst. 5 OSŘ s odkazem na ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, zastavit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 14. srpna 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu
Zpět na hledání Zařazení ÚS usnesení Možnosti Zapnout označování textu Stáhnout jako PDF / DOC Sdílet Přidat k oblíbeným Vytvořit citaci Nahlásit Nahoru © 2024 Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP · Stránky provozuje Ministerstvo spravedlnosti České republiky.
Nastavení cookies Nahoru